Biografický slovník
ČERNÝ Antonín Bohumil 21.4.1868-17.2.1926: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Antonín_24.1.1867-17.10.1923) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Antonín ČERNÝ | + | | jméno = Antonín Bohumil ČERNÝ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 21.4.1868 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Nový Knín u Dobříše |
| − | | datum úmrtí = 17. | + | | datum úmrtí = 17.2.1926 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha (datum pohřbu) |
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČERNÝ, Antonín Bohumil''' ''(též Bohouš), * 21. 4. 1868 Nový Knín u Dobříše, † 17. 2. 1926 Praha (datum pohřbu), historik, nakladatel, redaktor'' | ||
| + | |||
| + | Obecnou školu navštěvoval v rodišti, další vzdělání získal | ||
| + | v Praze, kde absolvoval čtyři třídy gymnázia a poté nastoupil | ||
| + | u Alexandra Storcha mladšího, u kterého získal znalosti | ||
| + | z knihkupeckého a nakladatelského oboru. Po této praxi | ||
| + | vystřídal několik dalších pražských nakladatelství a knihkupectví; | ||
| + | pracoval v antikvariátu ve Vodičkově ulici, u Františka | ||
| + | Bačkovského, v nakladatelstvích u Ottů a Wiesnerů, a to | ||
| + | vesměs ve funkci podnikového účetního. 1907 se osamostatnil | ||
| + | a založil vlastní závod v Karlově ulici na Starém Městě | ||
| + | pražském. Spolu s prodejem knih se věnoval i nakladatelské | ||
| + | činnosti a měl také antikvariát. Pozornost věnoval zejména | ||
| + | historické osvětové literatuře určené často mládeži. Jeho | ||
| + | životní láskou se staly stavební památky a historie Prahy. | ||
| + | K prvním Č. samostatným knihám patřily Branišovy ''Obrazy'' | ||
| + | ''z dějin jihočeského umění'' (1909). Ze známých historiků | ||
| + | publikovali u Č. např. V. Vojtíšek (''Z minulosti naší Prahy'', | ||
| + | 1919; ''Bílá Hora'', 1. vyd. 1911, 2. vyd. 1921; ''Hradčany'', 1922; | ||
| + | ''Staroměstská radnice'', 1923), F. M. Bartoš (''Ze Žižkových mladých'' | ||
| + | ''let'', 1922), V. Chaloupecký (''O Řípu'', 1919), Z. Wirth | ||
| + | (''Klášter a poutní kostel na Bílé Hoře'', 1921). Přesto, že sám byl | ||
| + | laik, měl odborné ambice. Věnoval se zejména dějinám výtvarného | ||
| + | umění. Publikoval především časopisecky. Tak vyšla | ||
| + | 1911 i jeho nejvýznamnější studie (o rok později ji vydal | ||
| + | i samostatně) ''Karlův kamenný most v Praze r. 1716''. Č. byl | ||
| + | také organizátorem a osvětovým pracovníkem. 8. 12. 1888 | ||
| + | stál u zrodu Společnosti přátel starožitností českých, od 1895 | ||
| + | byl jejím jednatelem. Pomáhal založit 1893 ''Časopis Společnosti'' | ||
| + | ''přátel starožitností českých'', do kterého přispíval a redigoval | ||
| + | ho. Zejména Č. zásluhou přežilo toto periodikum i poválečné | ||
| + | období po 1918, kdy se zpochybňovala jeho odborná úroveň. | ||
| + | Značné úsilí věnoval jazykové úrovni zveřejňovaných příspěvků. | ||
| + | V okruhu redakce soustředil řadu významných českých | ||
| + | badatelů z řad historiků výtvarného umění a památkářů. Č. | ||
| + | zásluhy o Společnost a její časopis byly oceněny 18. 2. 1919 | ||
| + | udělením čestného členství. Pohřben byl na Olšanských | ||
| + | hřbitovech. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog Z. Wirth – Č. Hevera, Naše rovy. I. A. B. Č., čestný člen, jednatel | ||
| + | a redaktor, in: ČSPSČ 34, 1926, s. 2–8; MSN 1, s. 1002; OSND 1/2, | ||
| + | s. 1036. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha, osobní fond. | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1868]] |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Nový Knín]] |
| + | [[Kategorie:1926]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 3. 12. 2016, 15:41
| Antonín Bohumil ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 21.4.1868 |
|---|---|
| Místo narození | Nový Knín u Dobříše |
| Úmrtí | 17.2.1926 |
| Místo úmrtí | Praha (datum pohřbu) |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44873 |
ČERNÝ, Antonín Bohumil (též Bohouš), * 21. 4. 1868 Nový Knín u Dobříše, † 17. 2. 1926 Praha (datum pohřbu), historik, nakladatel, redaktor
Obecnou školu navštěvoval v rodišti, další vzdělání získal v Praze, kde absolvoval čtyři třídy gymnázia a poté nastoupil u Alexandra Storcha mladšího, u kterého získal znalosti z knihkupeckého a nakladatelského oboru. Po této praxi vystřídal několik dalších pražských nakladatelství a knihkupectví; pracoval v antikvariátu ve Vodičkově ulici, u Františka Bačkovského, v nakladatelstvích u Ottů a Wiesnerů, a to vesměs ve funkci podnikového účetního. 1907 se osamostatnil a založil vlastní závod v Karlově ulici na Starém Městě pražském. Spolu s prodejem knih se věnoval i nakladatelské činnosti a měl také antikvariát. Pozornost věnoval zejména historické osvětové literatuře určené často mládeži. Jeho životní láskou se staly stavební památky a historie Prahy. K prvním Č. samostatným knihám patřily Branišovy Obrazy z dějin jihočeského umění (1909). Ze známých historiků publikovali u Č. např. V. Vojtíšek (Z minulosti naší Prahy, 1919; Bílá Hora, 1. vyd. 1911, 2. vyd. 1921; Hradčany, 1922; Staroměstská radnice, 1923), F. M. Bartoš (Ze Žižkových mladých let, 1922), V. Chaloupecký (O Řípu, 1919), Z. Wirth (Klášter a poutní kostel na Bílé Hoře, 1921). Přesto, že sám byl laik, měl odborné ambice. Věnoval se zejména dějinám výtvarného umění. Publikoval především časopisecky. Tak vyšla 1911 i jeho nejvýznamnější studie (o rok později ji vydal i samostatně) Karlův kamenný most v Praze r. 1716. Č. byl také organizátorem a osvětovým pracovníkem. 8. 12. 1888 stál u zrodu Společnosti přátel starožitností českých, od 1895 byl jejím jednatelem. Pomáhal založit 1893 Časopis Společnosti přátel starožitností českých, do kterého přispíval a redigoval ho. Zejména Č. zásluhou přežilo toto periodikum i poválečné období po 1918, kdy se zpochybňovala jeho odborná úroveň. Značné úsilí věnoval jazykové úrovni zveřejňovaných příspěvků. V okruhu redakce soustředil řadu významných českých badatelů z řad historiků výtvarného umění a památkářů. Č. zásluhy o Společnost a její časopis byly oceněny 18. 2. 1919 udělením čestného členství. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
L: nekrolog Z. Wirth – Č. Hevera, Naše rovy. I. A. B. Č., čestný člen, jednatel a redaktor, in: ČSPSČ 34, 1926, s. 2–8; MSN 1, s. 1002; OSND 1/2, s. 1036.
P: LA PNP Praha, osobní fond.
Pavla Vošahlíková
