ČERNÝ Antonín Bohumil 21.4.1868-17.2.1926

Z Personal
Antonín Bohumil ČERNÝ
Narození 21.4.1868
Místo narození Nový Knín u Dobříše
Úmrtí 17.2.1926
Místo úmrtí Praha (datum pohřbu)
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 25

ČERNÝ, Antonín Bohumil (též Bohouš), * 21. 4. 1868 Nový Knín u Dobříše, † 17. 2. 1926 Praha (datum pohřbu), historik, nakladatel, redaktor

Obecnou školu navštěvoval v rodišti, další vzdělání získal v Praze, kde absolvoval čtyři třídy gymnázia a poté nastoupil u Alexandra Storcha mladšího, u kterého získal znalosti z knihkupeckého a nakladatelského oboru. Po této praxi vystřídal několik dalších pražských nakladatelství a knihkupectví; pracoval v antikvariátu ve Vodičkově ulici, u Františka Bačkovského, v nakladatelstvích u Ottů a Wiesnerů, a to vesměs ve funkci podnikového účetního. 1907 se osamostatnil a založil vlastní závod v Karlově ulici na Starém Městě pražském. Spolu s prodejem knih se věnoval i nakladatelské činnosti a měl také antikvariát. Pozornost věnoval zejména historické osvětové literatuře určené často mládeži. Jeho životní láskou se staly stavební památky a historie Prahy. K prvním Č. samostatným knihám patřily Branišovy Obrazy z dějin jihočeského umění (1909). Ze známých historiků publikovali u Č. např. V. Vojtíšek (Z minulosti naší Prahy, 1919; Bílá Hora, 1. vyd. 1911, 2. vyd. 1921; Hradčany, 1922; Staroměstská radnice, 1923), F. M. Bartoš (Ze Žižkových mladých let, 1922), V. Chaloupecký (O Řípu, 1919), Z. Wirth (Klášter a poutní kostel na Bílé Hoře, 1921). Přesto, že sám byl laik, měl odborné ambice. Věnoval se zejména dějinám výtvarného umění. Publikoval především časopisecky. Tak vyšla 1911 i jeho nejvýznamnější studie (o rok později ji vydal i samostatně) Karlův kamenný most v Praze r. 1716. Č. byl také organizátorem a osvětovým pracovníkem. 8. 12. 1888 stál u zrodu Společnosti přátel starožitností českých, od 1895 byl jejím jednatelem. Pomáhal založit 1893 Časopis Společnosti přátel starožitností českých, do kterého přispíval a redigoval ho. Zejména Č. zásluhou přežilo toto periodikum i poválečné období po 1918, kdy se zpochybňovala jeho odborná úroveň. Značné úsilí věnoval jazykové úrovni zveřejňovaných příspěvků. V okruhu redakce soustředil řadu významných českých badatelů z řad historiků výtvarného umění a památkářů. Č. zásluhy o Společnost a její časopis byly oceněny 18. 2. 1919 udělením čestného členství. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

L: nekrolog Z. Wirth – Č. Hevera, Naše rovy. I. A. B. Č., čestný člen, jednatel a redaktor, in: ČSPSČ 34, 1926, s. 2–8; MSN 1, s. 1002; OSND 1/2, s. 1036.

P: LA PNP Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková