ČERNÝ František 2.12.1896-1.7.1968: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÝ_František_2.12.1896-1.7.1968)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František ČERNÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 27-28
 +
}}
 +
'''ČERNÝ, František''', ''* 2. 12. 1896 Jaroměř, † 1. 7. 1968 Jaroměř, zahradník, šlechtitel květin, veřejný a kulturní činitel''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny se starou zahradnickou tradicí. Obecnou
 +
a měšťanskou školu navštěvoval v rodišti, 1912–13 absolvoval
 +
Kommunal-Handels-Schule v Trutnově. 1913–15 se vyučil
 +
u otce. V první světové válce byl 1915 mobilizován a odvelen
 +
na východní frontu, po návratu z ní až do 1. 1. 1919 sloužil
 +
jako voják v pevnosti Josefov. 1919–20 se dál vzdělával
 +
v Zemském pomologickém ústavu v Praze-Troji a 1920–21
 +
absolvoval odbornou praxi v zahradnickém závodě v jižní
 +
Francii. Po návratu do Jaroměře pracoval v rodinném zahradnictví.
 +
1924 se oženil s vyučenou zahradnicí Marií Mojžíšovou
 +
(1903–1987). Po otcově smrti převzal 1925 rodinný zahradnický
 +
závod v Jaroměři a od konce dvacátých let se začal
 +
společně s manželkou zabývat semenářstvím okrasných květin
 +
a šlechtěním petúnií a později i hlíznatých begonií, konvalinek,
 +
salvií, cinerárií a bramboříků. Největších úspěchů
 +
ve šlechtění květin Č. dosáhl 1934–62, kdy vytvořil celkem
 +
18 uznaných a registrovaných novinek. Z 12 nových odrůd
 +
petúnií, které s manželkou vypěstovali, nejkrásnější nesla název
 +
Pozdrav z Jaroměře (1939), dále to byly Karkulka (1934),
 +
Černého triumph (1935), Měděná skvrnitá (1940), Růžový
 +
zákrsek (1942) a Bílá paní (1947), z ostatních Č. výpěstků
 +
pak dva nové typy hlíznatých begonií s názvy Šípková Růženka
 +
(1938) a Vítězství (1941). Nový kultivar konvalinky nesl
 +
jméno Konvalinka z Jaroměře (1951) a nové kultivary vznikly
 +
i u salvií, cinerárií a bramboříku světle lososové barvy. Za odrůdy
 +
petúnií získalo zahradnictví řadu ocenění na domácích
 +
i zahraničních výstavách. (V Erfurtu 1961 dostaly výpěstky
 +
4 zlaté a 3 stříbrné medaile, ve Vídni 1964 celkem 12 medailí.)
 +
S ohlasem se setkávaly na tradičních květinových výstavách
 +
Flora v Olomouci 1965 a 1967. Na celostátní výstavě
 +
osiva a sadby 1963 v Kroměříži byla Č. květinová semena
 +
oceněna diplomem ministra zemědělství. Č. publikoval také
 +
v zahradnických časopisech a 1956 vydal knihu ''Pěstování hlíznatých''
 +
''begonií''. 1967 vyšla příručka o pěstování konvalinek
 +
v českém i slovenském jazyce. Návody na správné pěstování
 +
skleníkových kultur begonií, petúnií, bramboříků, salvií
 +
a konvalinek zpracoval pro publikaci Josefa Vaňka ''Zahradnické''
 +
''květinářství'' (1949). Své kulturní zájmy a poznatky o historii
 +
českého zahradnictví a ovocnářství Č. vtělil do pamětí ''Šel''
 +
''zahradník do zahrady'' (1971) a do knihy ''Zahradníci'' (1975).
 +
Dlouhá léta aktivně pracoval i v zahradnických organizacích,
 +
v nichž patřil mezi významné představitele tzv. zemědělského
 +
a pěstitelského směru. Věnoval rovněž mimořádnou péči
 +
výchově zahradnického dorostu. 1948–49 zastupoval české
 +
zahradníky v předsednictví Mezinárodní zahradnické organizace.
 +
Do 1952 byl členem Masarykovy akademie práce. V Jaroměři
 +
se angažoval jako režisér ochotnického divadelního
 +
spolku Vrchlický, s nímž nastudoval a uvedl řadu inscenací.
 +
Zahradnický závod v Jaroměři byl 1950 znárodněn a přeměněn
 +
ve Šlechtitelskou stanici květin, v níž 1950–58 Č.
 +
nadále pracoval a kterou odborně vedl. 1968 byl za zásluhy
 +
o československé zahradnictví vyznamenán Řádem práce.
 +
Měl dva syny. Starší František Č. (* 1926) je divadelním vědcem,
 +
vnučka Marie Judlová-Klimešová (* 1952) je historička
 +
umění. Mladší syn Jan Č. (1928–1980) byl také významným
 +
šlechtitelem květin.
 +
 
 +
'''L:''' Československý zahradník 1, 1946, s. 651; Pražská zahradnická bursa 28,
 +
1946, s. 2; Ovocnářství a zelinářství 9, 1961, s. 376n.; Minulostí Jaroměře –
 +
Muzeum Podkrkonoší Trutnov, suppl. IV, 1968, s. 200n.; Zahradnictví 21,
 +
1996, s. 8n.; Zahradnické listy 41, 1968, s. 249; Zahradnický slovník naučný
 +
2, 1996, s. 16; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 66; Tomeš 1, s. 202.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/293650 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Zdeněk Koleška
  
== Literatura ==
 
  ČBS, 95; Uhlíř, Minulostí Jaromšře 1, 200; dok
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
 
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]

Aktuální verze z 14. 10. 2019, 14:10

František ČERNÝ
Narození 2.12.1896
Místo narození Jaroměř
Úmrtí 1.7.1968
Místo úmrtí Jaroměř
Povolání 21- Odborník rostlinné výroby
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 27-28
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44896

ČERNÝ, František, * 2. 12. 1896 Jaroměř, † 1. 7. 1968 Jaroměř, zahradník, šlechtitel květin, veřejný a kulturní činitel

Pocházel z rodiny se starou zahradnickou tradicí. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval v rodišti, 1912–13 absolvoval Kommunal-Handels-Schule v Trutnově. 1913–15 se vyučil u otce. V první světové válce byl 1915 mobilizován a odvelen na východní frontu, po návratu z ní až do 1. 1. 1919 sloužil jako voják v pevnosti Josefov. 1919–20 se dál vzdělával v Zemském pomologickém ústavu v Praze-Troji a 1920–21 absolvoval odbornou praxi v zahradnickém závodě v jižní Francii. Po návratu do Jaroměře pracoval v rodinném zahradnictví. 1924 se oženil s vyučenou zahradnicí Marií Mojžíšovou (1903–1987). Po otcově smrti převzal 1925 rodinný zahradnický závod v Jaroměři a od konce dvacátých let se začal společně s manželkou zabývat semenářstvím okrasných květin a šlechtěním petúnií a později i hlíznatých begonií, konvalinek, salvií, cinerárií a bramboříků. Největších úspěchů ve šlechtění květin Č. dosáhl 1934–62, kdy vytvořil celkem 18 uznaných a registrovaných novinek. Z 12 nových odrůd petúnií, které s manželkou vypěstovali, nejkrásnější nesla název Pozdrav z Jaroměře (1939), dále to byly Karkulka (1934), Černého triumph (1935), Měděná skvrnitá (1940), Růžový zákrsek (1942) a Bílá paní (1947), z ostatních Č. výpěstků pak dva nové typy hlíznatých begonií s názvy Šípková Růženka (1938) a Vítězství (1941). Nový kultivar konvalinky nesl jméno Konvalinka z Jaroměře (1951) a nové kultivary vznikly i u salvií, cinerárií a bramboříku světle lososové barvy. Za odrůdy petúnií získalo zahradnictví řadu ocenění na domácích i zahraničních výstavách. (V Erfurtu 1961 dostaly výpěstky 4 zlaté a 3 stříbrné medaile, ve Vídni 1964 celkem 12 medailí.) S ohlasem se setkávaly na tradičních květinových výstavách Flora v Olomouci 1965 a 1967. Na celostátní výstavě osiva a sadby 1963 v Kroměříži byla Č. květinová semena oceněna diplomem ministra zemědělství. Č. publikoval také v zahradnických časopisech a 1956 vydal knihu Pěstování hlíznatých begonií. 1967 vyšla příručka o pěstování konvalinek v českém i slovenském jazyce. Návody na správné pěstování skleníkových kultur begonií, petúnií, bramboříků, salvií a konvalinek zpracoval pro publikaci Josefa Vaňka Zahradnické květinářství (1949). Své kulturní zájmy a poznatky o historii českého zahradnictví a ovocnářství Č. vtělil do pamětí Šel zahradník do zahrady (1971) a do knihy Zahradníci (1975). Dlouhá léta aktivně pracoval i v zahradnických organizacích, v nichž patřil mezi významné představitele tzv. zemědělského a pěstitelského směru. Věnoval rovněž mimořádnou péči výchově zahradnického dorostu. 1948–49 zastupoval české zahradníky v předsednictví Mezinárodní zahradnické organizace. Do 1952 byl členem Masarykovy akademie práce. V Jaroměři se angažoval jako režisér ochotnického divadelního spolku Vrchlický, s nímž nastudoval a uvedl řadu inscenací. Zahradnický závod v Jaroměři byl 1950 znárodněn a přeměněn ve Šlechtitelskou stanici květin, v níž 1950–58 Č. nadále pracoval a kterou odborně vedl. 1968 byl za zásluhy o československé zahradnictví vyznamenán Řádem práce. Měl dva syny. Starší František Č. (* 1926) je divadelním vědcem, vnučka Marie Judlová-Klimešová (* 1952) je historička umění. Mladší syn Jan Č. (1928–1980) byl také významným šlechtitelem květin.

L: Československý zahradník 1, 1946, s. 651; Pražská zahradnická bursa 28, 1946, s. 2; Ovocnářství a zelinářství 9, 1961, s. 376n.; Minulostí Jaroměře – Muzeum Podkrkonoší Trutnov, suppl. IV, 1968, s. 200n.; Zahradnictví 21, 1996, s. 8n.; Zahradnické listy 41, 1968, s. 249; Zahradnický slovník naučný 2, 1996, s. 16; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 66; Tomeš 1, s. 202.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Koleška