ČERNÝ František 2.7.1904-18.1.1963: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ČERNÝ František (Franta) 2.7.1904-18.1.1963 na ČERNÝ František 2.7.1904-18.1.1963 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František ČERNÝ
 
| jméno = František ČERNÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cerny Frantisek portret1.jpg
 
| datum narození = 2.7.1904
 
| datum narození = 2.7.1904
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 18.1.1963
 
| datum úmrtí = 18.1.1963
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
+
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec<br />78- Hudební interpret
78- Hudební interpret
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 28
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, František''', ''* 2. 7. 1904 Praha, † 18. 1. 1963 Praha, herec''
 
'''ČERNÝ, František''', ''* 2. 7. 1904 Praha, † 18. 1. 1963 Praha, herec''
Řádka 80: Řádka 80:
 
[[Kategorie:1963]]
 
[[Kategorie:1963]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cerny Frantisek Werich.jpg|František Černý s Janem Werichem v pohádce Byl jednou jeden král, 1954
 +
</gallery>

Aktuální verze z 22. 10. 2019, 18:04

František ČERNÝ
Narození 2.7.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 18.1.1963
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 28
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44898

ČERNÝ, František, * 2. 7. 1904 Praha, † 18. 1. 1963 Praha, herec

Původním povoláním elektromontér, učil se v pražských Křižíkových závodech. Současně začínal hrát jako statista v Tylově divadle v Nuslích. Zkušenosti, které postupně získával u kočovných společností, uplatnil od 1922 profesionálně. Ve druhé polovině dvacátých let vystřídal několik činoherních a operetních scén (Komedia, Uranie, Na Slupi, Švandovo divadlo). Přelom v Č. kariéře znamenalo angažmá v Osvobozeném divadle Jana Wericha a Jiřího Voskovce (1932–35), kde byl obsazen ve hrách Balada z hadrů, Těžká Barbora, Osel a stín, a poté v Novém divadle (1935). Za druhé světové války hrál v Divadle U Nováků a ve Švandově divadle, 1948–62 v Hudebním divadle v Karlíně. Externě spolupracoval i s rozhlasem.

Nejvíce příležitostí mu však přinesl film. Od poloviny dvacátých let hrál zpočátku ještě v němém filmu a od 1931, kdy se v roli vězně v komedii To neznáte Hadimršku objevil ve svém prvním zvukovém filmu, patřil až do konce kariéry (Hry a sny, 1958) k nejobsazovanějším představitelům epizodních komediálních rolí. Hrál ve více než 80 filmech. Režiséři využívali především jeho komického vzhledu, protože Č. dokázal skvěle těžit ze své obézní, kulaté, zároveň však velmi mrštné postavy, temperamentu, dobráckého výrazu i nepatetického civilního hereckého projevu. Ztělesňoval rázovité lidové figurky nejčastěji číšníků, hostinských, kuchařů a hotelových hostů (Pobočník Jeho Výsosti; Hej rup!; Holka nebo kluk; Revizor; Nezlobte dědečka; Poslušně hlásím; Přítelkyně pana ministra; Parohy; Děvčátko neříkej ne; Svět kde se žebrá; Její hřích; Hostinec U kamenného stolu ad.). Početné kreace tvořily také postavičky bohatých podnikatelů, bankéřů a úředníků (Dokud máš maminku; Vy neznáte Alberta; Ve dvou se to lépe táhne; Peníze nebo život; U nás v Kocourkově; Řeka čaruje; Divotvorný klobouk). Ve dvou filmech si zahrál i strážníka (Uličnice; Přednosta stanice) a v několika muzikanta (U svatého Matěje; To byl český muzikant). K jeho významnějším úlohám patřila role dělníka Bidona ve filmu Svět patří nám (1937) natočeného podle stejnojmenné hry Voskovce a Wericha. Do povědomí několika generací diváků se pak zapsal jako kuchař v pohádce B. Zemana Byl jednou jeden král (1954) a zejména rolí alchymisty Scotty alias Skotáka ve dvoudílné komedii M. Friče Císařův pekař a Pekařův císař (1951) po boku J. Wericha.

D: výběr: To neznáte Hadimršku; Pobočník Jeho Výsosti, 1931; Peníze nebo život, 1932; Revizor; Její lékař; Srdce za písničku, 1933; Zlatá Kateřina; Dokud máš maminku; Hej rup!; U nás v Kocourkově; Polská krev; Nezlobte dědečka, 1934; Ať žije nebožtík; Hrdina jedné noci, 1935; Tři muži ve sněhu; Uličnice, 1936; Harmonika, Děvčátko z venkova, 1937; Slávko, nedej se!; Holka nebo kluk?, 1938; Hvězda z poslední štace; Svátek věřitelů, 1939; Přítelkyně pana ministra; Prosím, pane profesore, 1940; Přednosta stanice, 1941; Městečko na dlani, 1942; Parohy, 1947; Hostinec u Kamenného stolu, 1948; Soudný den; Revoluční rok 1848, 1949; Císařův pekař a Pekařův císař, 1951; Cirkus bude!; Byl jednou jeden král, 1954; Hrátky s čertem; Dobrý voják Švejk, 1956; Poslušně hlásím, 1957; Hry a sny, 1958.

L: FPH 1, s. 70; HS 1, s. 196, 2, s. 1034; DČD 4, s. 310; Tomeš 1, s. 202; M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 171n.; www.cfn.cz.

Marie Makariusová