ČERNÝ František 4.10.1888-23.5.1970

Z Personal
František ČERNÝ
Narození 4.10.1888
Místo narození Liberec
Úmrtí 23.5.1970
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 27

ČERNÝ, František, * 4. 10. 1888 Liberec, † 23. 5. 1970 Paříž (Francie), diplomat

Po maturitě na gymnáziu vystudoval práva na české univerzitě v Praze (JUDr. 26. 6. 1915). Ještě před dokončením studií nastoupil jako praktikant v kanceláři známého pražského advokáta a politika K. Baxy. Za první světové války sloužil 1915–18 v rakousko-uherské armádě. 1918–20 pracoval jako tajemník a tlumočník u nově zřízeného francouzského vyslanectví v Praze; v dubnu 1920 se stal legačním tajemníkem na československém vyslanectví v Bělehradě. Později působil na vyslanectvích v Sofii, Budapešti a Paříži; během své mise ve Francii dosáhl hodnosti legačního rady.

Po obsazení českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 zůstal ve Francii na československém vyslanectví, na podzim 1939 se stal úředníkem Československého národního výboru v Paříži. V červnu 1940 přesídlil do Londýna, kde vstoupil do služeb československého exilového ministerstva zahraničních věcí. 19. 4. 1941 mu exilová vláda udělila titul mimořádného vyslance a 27. 8. 1943 byl pověřen jejím zastupováním u Francouzského výboru Národního osvobození v Alžíru, v jehož čele stáli generálové H. Giraud a Ch. de Gaulle. Úkolu se ujal 1. 10. 1943.

V listopadu 1944 se vrátil na ministerstvo zahraničních věcí v Londýně a stal se přednostou prezidia tohoto úřadu. Ve stejné funkci zůstal od května 1945 do léta 1947 i na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. V prosinci 1947 byl jmenován československým vyslancem v Budapešti. Po únoru 1948 odešel do exilu: žil nejprve ve Francii, později v USA a na závěr života se vrátil do Francie. Ve vlasti proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a byl mu zabaven veškerý majetek.

L: Pejskar 1, s. 105n.

P: Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR Praha, fond OSO 1945–1992; osobní spis JUDr. F. Č. (* 1888).

Roman Vondra