ČERNÝ Jan ?1500-5.2.1565: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 5.2.1565
 
| datum úmrtí = 5.2.1565
 
| místo úmrtí = Mladá Boleslav
 
| místo úmrtí = Mladá Boleslav
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />63- Spisovatel<br />
50- Náboženský publicista
+
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 30-31
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, Jan''' ''(též NIGRANUS, CERNY Johannes, ČERNÝ-NIGRANUS), * asi 1500–08 Kunvald u Žamberka ?, † 5. 2. 1565 Mladá Boleslav, kněz, historiograf jednoty bratrské''
 
'''ČERNÝ, Jan''' ''(též NIGRANUS, CERNY Johannes, ČERNÝ-NIGRANUS), * asi 1500–08 Kunvald u Žamberka ?, † 5. 2. 1565 Mladá Boleslav, kněz, historiograf jednoty bratrské''

Aktuální verze z 14. 10. 2019, 14:14

Jan ČERNÝ
Narození asi 1500-08
Místo narození Kunvald u Žamberka
Úmrtí 5.2.1565
Místo úmrtí Mladá Boleslav
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 30-31

ČERNÝ, Jan (též NIGRANUS, CERNY Johannes, ČERNÝ-NIGRANUS), * asi 1500–08 Kunvald u Žamberka ?, † 5. 2. 1565 Mladá Boleslav, kněz, historiograf jednoty bratrské

V literatuře bývá někdy zaměňován s knězem jednoty bratrské a lékařem Janem Černým (řečeným Jan Niger de Praga, 1460?–1530?). Podle některých pramenů se Č. měl narodit až 1510. Pocházel z rodiny českých bratří. Vzdělání se mu dostalo v školách jednoty, jako dvacetiletý vstoupil do bratrského domu v Mladé Boleslavi a byl tam žákem Lukáše Pražského. Pak se stal jáhnem a 1537 na sněmu v Prostějově knězem. Pod záštitou Kundráta Krajíře z Krajku působil jako duchovní správce sboru v Brandýse nad Labem. Když se město stalo královským a jednota tam byla králem zakázána, odešel Č. do Mladé Boleslavi do sboru sídlícího za hradbami města v bývalém klášteře minoritů a bratry zvaném Karmel (in monte Carmelo). 1543 tam byl Č. zvolen do tzv. úzké rady jednoty bratrské. Tajně udržoval styky i s Prahou, kam dojížděl k bratrským schůzím. Jeho aktivity mu vynesly mnoho nepřátel, při perzekucích proti českým bratřím 1543 tak jen stěží unikl zatčení. Uprchl do Prahy, kde zejména na Novém Městě začal organizovat přívržence jednoty. Po zkáze bratrského archivu při požáru Litomyšle 1546 se rozhodl vybudovat archiv znovu, a to v Mladé Boleslavi. Tím vytvořil základy soustavné historiografie této církve, fakticky založil tradici bratrského dějepisectví, které pak kontinuálně pokračovalo až do vlastního zániku jednoty po Bílé hoře. Systematicky sbíral listiny, listy, paměti a traktáty z dob minulých i své současnosti, archiv doplňoval. Kde chyběly originály, pořizoval pro archiv opisy. S prací archiváře započal 1547. Za pomocníka mu byl v červenci 1548, v době ostré perzekuce jednoty, přidělen mladý Jan Blahoslav. Ten s Č. spolupracoval do 1549, kdy odešel na univerzitu do Královce. Kromě Jana Blahoslava se práce účastnili písař jednoty Matěj Červenka, Vavřinec Orlík a řada dalších. V důsledku pronásledování po vydání královského mandátu proti jednotě po 1547 musel uprchnout i Č. Byl patrně jedním z duchovních vůdců výpravy běženců do Polska, kam odcházel spolu se svým přítelem biskupem Machem, protože později všechny události z cesty popsal. V prosinci 1548 se zúčastnil debaty s lutherskými teology v Královci, v městě zůstal až do jara 1549. Po návratu domů počátkem padesátých let se nejprve skrýval, pak se v Mladé Boleslavi za bratra Jana Sionského stal duchovním správcem sboru a převzal tím i zodpovědnost za vedení jednoty. Značná organizační pravomoc mu byla udělena 1550 v Přerově. Po smrti biskupa bratra Macha 1551 působil jako jakýsi administrátor jednoty. V červenci téhož roku se Jan Blahoslav, po překonání svého těžkého onemocnění, vrátil k Č., aby pokračoval v archivním díle, jež pak sám dokončil. V historickém spise Poznamenání některých skutků Božích obzvláštních zachytil Č. na podkladě shromážděných archivních dokladů a vlastních i cizích pamětí události z dějin bratrské církve z let 1541–47. Sebráním a utříděním bratrských písemností a spisů vznikl první svazek Acta Unitatis Fratrum. Dílo se postupem času rozrostlo na 14 rukopisných foliantů, dnes známých jako Ochranovské folianty, uložených jako majetek UF (Unitas Fratrum) v Národním archivu v Praze vedle nejstarších korunovačních listin. V červnu 1553 byl Č. zvolen na prostějovské synodě spolu s Matějem Červenkou biskupem jednoty. V Mladé Boleslavi působil pod ochranou syna Kundráta Krajíře z Krajku Arnošta Krajíře z Krajku až do jeho smrti. Od 1555, kdy byl mladoboleslavský sbor uzavřen, byl Č. opět pronásledován. Ukrýval se v okolí Boleslavi a pomocí dopisů řídil život mladoboleslavských bratří. V červnu se vypravil na cestu do Pruska, pobýval jako host Viléma Křineckého v Královci, odtud odjel na synodu polských disidentů do Kožminku. Tam se účastnil s Malopolany uzavření smlouvy o sjednocení církve v Polsku a pro uprchlé bratry získával podporu. V listopadu odešel na Moravu a zasedal na synodě v Prostějově. Na schůzi úzké rady 11. 11. 1555 byl pověřen s Janem Blahoslavem a Adamem Šturmem Hranickým pořízením nového kancionálu. Po vizitační cestě do Pruska se 1556 usadil v Mladé Boleslavi natrvalo. V srpnu 1556 se účastnil schůze bratří v Přerově, 1557 synody v Slížanech u Kroměříže, v lednu 1558, když byly rozděleny správní kraje, byl potvrzen ve funkci sudího jednoty v Čechách. Od 1558 působil jako rektor duchovní bratrské školy v Mladé Boleslavi v sídle jednoty na Karmeli. V těchto letech měl za úkol vypracovat seznam pořadu kázání a k nim příslušných perikop Písma na celý rok. Tento rejstřík poté upravil a přepracoval Jan Blahoslav, v konečné podobě byl vydán 1563. Dva roky poté Č. zemřel. Pochován byl tajně na hřbitově na Karmeli v Mladé Boleslavi. Po něm se správcem sboru stal Jan Kálef, účastník jednání o Českou konfesi. Literatura zmiňuje Č. jako vynikajícího řečníka (zván druhým Chrysostomem) a bojovného propagátora bratrských snah. Byl českobratrským historikem a knězem, správcem a biskupem jednoty, jejíž veškeré záležitosti, zejména bratrského kněžstva, řídil posléze v celých Čechách. Věnoval se správě sboru i péči o výchovu kněžského dorostu, jak o tom svědčí kromě jiného i část dochované korespondence s cizími evangelickými učenci. Č. vlastní historická práce byla velmi rozsáhlá. Většina děl se však nedochovala nebo z nich zůstaly jen fragmenty. Nejvýznamnějšími Č. díly byly obnovený archiv jednoty v 14 foliantech Acta Unitatis Fratrum (Akta jednoty bratrské) a svým historickým i slovesným zpracováním pozoruhodné Poznamenání některých skutků Božích obzvláštních, které bylo dříve připisováno Matěji Červenkovi. Vrcholnou Č. prací se staly dějiny jednoty od 1547–52, obsažené v VII. a VIII. foliantu bratrského archivu. Z četných Č. písní jsou dnes známy především dvě, jež se dochovaly v tzv. Šamotulském kancionálu (1561), o jehož vydání se zasloužil a na němž spolupracoval s Janem Blahoslavem a Adamem Šturmem. Do kancionálu byly zahrnuty Č. písně Chval Hospodina, Sione! a Nejvyšší moudrost Kristus Pán. Podle některé literatury byl i autorem písně Vysvoboď nás, Pane Bože… (1548). Z dalších Č. děl se dochovaly: List Br. Jana Černého bratřím některým od pravdy boží zpět se obracejícím v Brandýse n. Labem daný v Horách sněžných v neděli před sv. Vítem 1548, korespondence s polským teologem Řehořem Pauli z Březin z roku 1553, Zpráva, jak jsou nakládali s těmi Bratřími, kteří pozůstali po jiných vypověděných v těch místech, na kteréž výpověď přišla; 20. 4. 1555: Napomenutí všech věrných v nynějších pokušeních a zarmouceních k dověrnosti a pravdě spasení svého; Litterae fratrum ad seniores Minoris Poloniae (1557) a Registra, kdy a v jakém pořádku má býti čteno evangelium, o čem se má kázati a co zpívati (1563).

L: G. V. Zezschwitz, Die Katechismen der Waldenser und böhmischen Brüder: Als Dokumente ihres wechselseitigen Lehraustausches, 1863, passim; Jireček 1, s. 142–146; J. Goll, Quellen und Untersuchungen zur Geschichte der böhmischen Brüder, 1878–1882, s. 1, 9, 51; BOS 3, s. 311; Č. Zíbrt, Dodatky a opravy k biografiím starších českých spisovatelů českých…, in: ČČM 87, 1913, s. 167; M. Kaňák, Význačné postavy Jednoty bratrské a jejich dílo, 1957, s. 119–143; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 477; Kutnar, s. 81n.; SDLČ, s. 62; DČL 1, s. 667; KSN 2, s. 461; OSN 6, s. 635; MSN 1, s. 1002; MČE 1, s. 779; RSN 3, s. 514–15; LČL 1, s. 456–457 (kde další literatura); HS 1, s. 196; C. Peucer (1525–1602). Wissenschaft, Glaube und Politik im konfessionellen Zeitalter (ed. H.-P. Haase – G. Wartenberg), Leipzig 2005, s. 277.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová