ČERNÝ Jan ?1770-27.12.1845: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÝ_Jan_0.0.1770-27.12.1845)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Jan ČERNÝ
 
| jméno = Jan ČERNÝ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 0.0.1770
+
| datum narození = asi 1770
| místo narození =  
+
| místo narození = Čechy
 
| datum úmrtí = 27.12.1845
 
| datum úmrtí = 27.12.1845
 
| místo úmrtí = Skomelno u Rokycan
 
| místo úmrtí = Skomelno u Rokycan
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan ČERNÝ
+
}}
 +
'''ČERNÝ, Jan''', ''* ? 1770 ? Čechy, † 27. 12. 1845 Skomelno u Rokycan, lesník, odborný spisovatel''
 +
 
 +
Údaje o datu a místu narození, jeho rodičích a vzdělání se dosud
 +
nepodařilo zjistit. Patrně navštěvoval německé školy
 +
(hlavní školu a gymnázium) a vyučil se myslivcem a lesníkem
 +
na velkostatku Radnice u Rokycan, který od 1808 vlastnil
 +
hrabě Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec, spoluzakladatel
 +
Národního muzea a odborný spisovatel. Tam Č. po celý život
 +
působil nejprve jako mládenec či myslivecký pomocník, lesní,
 +
dále nadlesní a nakonec do 1839 jako lesmistr. Měl nezvyklý
 +
poměr ke Šternberkovi: byl nejen jeho hospodářským úředníkem,
 +
ale i blízkým vědeckým spolupracovníkem, seznámil
 +
se s přírodovědnou, náboženskou a s jazykovědnou literaturou
 +
z jeho knihovny a jezdil s ním na studijní cesty po českých
 +
zemích a do ciziny.
 +
 
 +
Byl vzdělaným a zdatným vedoucím úředníkem a přednostou
 +
lesního úřadu. Jako pěstitel sledoval nové snahy a proudy
 +
v lesnictví. Radnické velkostatkové lesy 1830 vyměřil, ohraničil
 +
a zařídil, takže se postaral o jejich první hospodářskou
 +
úpravu. Použil s pomocníky jednoduchou lánovou soustavu
 +
a polesí rozdělil na tři díly (hospodářské třídy) s osmdesátiletou,
 +
stoletou a čtyřicetiletou obmýtní dobou. Roční paseky
 +
a celá situace byly zakresleny do map (1832). Rozšířil lesní
 +
školku v Březině u Radnic. Na přání hraběte v ní pěstoval
 +
hlavně exoty dovezené z cest po alpských zemích – vejmutovku,
 +
douglasku, borovici černou, limbu ad. – a pak vysazoval
 +
v březinské oboře do řad a samostatných skupin, takže
 +
byl považován i za lesního estetika. V hospodářských lesích
 +
dal sít a sázet modříny, borovice a smrky či ojediněle exoty
 +
a o zakládání takových zdařilých porostů sepsal pro podřízený
 +
lesní personál kulturní návod (1830). Preferoval poloviční
 +
zastoupení jehličnanů a listnáčů, buk smíchaný se smrkem,
 +
a varoval před čistým smrkovým lesem. Staral se též o zalesňování
 +
pustých strání kolem řeky Berounky v polesí Darová
 +
a v těchto místech použil také olši zelenou (Alnus viridis), která
 +
se udržela až do 1915. Dále doporučoval důsledně dobývat
 +
pařezy, dodržovat vhodnost stanovišť pro dřeviny a neořezávat
 +
jehličnany. Opatřoval značná kvanta dřevní suroviny a dřevěného
 +
uhlí pro důlní podnikání (těžba černého uhlí a železné
 +
rudy), železářský a chemický průmysl v režii velkostatku, zúčastnil
 +
se měření při sestavování důlních map, dozíral na provoz
 +
pil a kolomazných pecí. Byl průkopníkem české lesnické
 +
vědy a praxe ve staré empirické etapě vývoje oboru na přelomu
 +
18. a 19. století.
 +
 
 +
Byl i odborným spisovatelem. Psal delší lesnické úvahy do tzv.
 +
úřední knihy měsíčního řízení, vedl si poznámkové sešity.
 +
Do nevydaného a nedochovaného spisu ''Obchodní umění'' shrnul
 +
celoživotní zkušenosti, poznatky z cest a prostudované
 +
literatury. V něm např. popisoval především druhy dřeva, pilařský
 +
provoz, odbyt a prodej dříví. Kritizoval velkoobchodníky
 +
dřevem a jejich nadnárodní spekulace, podpořil tuzemské
 +
majitele lesů a pil a zvýšení ceny dříví. V archivu velkostatku
 +
se dochoval jím 1791 psaný rukopis ''Co musí vědět každý myslivec''
 +
''o lese a o umění lesním a myslivectví vůbec''. S nejvyšší pravděpodobností
 +
se jednalo o opis staré rukopisné knížky neznámého
 +
českého lesníka putující od 70. let 18. století po lesních
 +
správách některých velkostatků v Čechách, kterou Č. opravil
 +
a doplnil. Psal o dřevě, jednotlivých dřevinách a semenech.
 +
Druhou část věnoval jen myslivosti.
 +
 
 +
Oblíbil si ho nejen Šternberk a okolní velkostatkáři, jimž
 +
radil, ale i v Radnicích 1805–20 působící katolický kněz
 +
P. Antonín Jaroslav Puchmajer, buditel a básník. Spolu překládali
 +
z němčiny do češtiny Šternberkovu práci ''Pojednání o bylinářství''
 +
''v Čechách''. Po smrti Šternberka upadl Č. v nemilost
 +
u nového vlastníka velkostatku: v zaměstnání nepokračoval
 +
ani s ohledem na své tři nezaopatřené děti, dosavadní plat pozbyl,
 +
slíbené správcovství zámku a zámecké knihovny v Březině
 +
a sociální zaopatření na stáří nedostal. Musel se spokojit
 +
s polovinou služného a s bydlením ve starém panském domě
 +
ve Skomelně (sídle lesního úřadu) a odejít do výslužby. Oženil
 +
se s Eleonorou, roz. Procházkovou, ze Spáleného Poříčí a spolu
 +
vychovali nejméně sedm dětí. Byl pohřben v Přívěticích
 +
u Rokycan.
 +
 
 +
'''L:''' V. Barchánek, Třicetileté pěstování konifer na velkostatku radnickém
 +
u Plzně, in: Československý háj 11, 1934, s. 111n.; týž, Lesopěstitelské
 +
a botanické snahy hraběte Kašpara Sternberga, in: Lesnická práce 19, 1940,
 +
s. 239n.; týž, Průkopník české lesnické vědy, in: tamtéž 21, 1942, s. 358n.;
 +
týž, O ‚forštu‘ a zaniklém průmyslu na panství radnickém u Plzně, in: Les
 +
23, 1943, s. 70n.; týž, Studijní cesta lesmistra J. Č. do lesů okolí Radnic roku
 +
1836, in: tamtéž, s. 390n.; týž, Obchodní a kulturní snahy lesmistra J. Č.
 +
2, in: tamtéž, s. 450n.; týž, Šternberská obora v Březině na Rokycansku, in:
 +
Ochrana přírody 2, 1947, č. 4, s. 62; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů,
 +
1957, s. 214, 338, 398; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958,
 +
s. 42n.; J. Majer, Kašpar Šternberk, 1997, passim.
 +
 
 +
'''P:''' SOA Plzeň, matrika zemřelých římskokatolické fary Radnice, sv. 15, fol.
 +
218.
 +
 
 +
Gustav Novotný
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]]
 
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]]
Řádka 15: Řádka 109:
 
[[Kategorie:1770]]
 
[[Kategorie:1770]]
 
[[Kategorie:1845]]
 
[[Kategorie:1845]]
[[Kategorie:Skomelno_u_Rokycan]]
+
[[Kategorie:Skomelno u Rokycan]]

Verze z 4. 12. 2016, 11:09

Jan ČERNÝ
Narození asi 1770
Místo narození Čechy
Úmrtí 27.12.1845
Místo úmrtí Skomelno u Rokycan
Povolání 23- Lesník nebo myslivec

ČERNÝ, Jan, * ? 1770 ? Čechy, † 27. 12. 1845 Skomelno u Rokycan, lesník, odborný spisovatel

Údaje o datu a místu narození, jeho rodičích a vzdělání se dosud nepodařilo zjistit. Patrně navštěvoval německé školy (hlavní školu a gymnázium) a vyučil se myslivcem a lesníkem na velkostatku Radnice u Rokycan, který od 1808 vlastnil hrabě Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec, spoluzakladatel Národního muzea a odborný spisovatel. Tam Č. po celý život působil nejprve jako mládenec či myslivecký pomocník, lesní, dále nadlesní a nakonec do 1839 jako lesmistr. Měl nezvyklý poměr ke Šternberkovi: byl nejen jeho hospodářským úředníkem, ale i blízkým vědeckým spolupracovníkem, seznámil se s přírodovědnou, náboženskou a s jazykovědnou literaturou z jeho knihovny a jezdil s ním na studijní cesty po českých zemích a do ciziny.

Byl vzdělaným a zdatným vedoucím úředníkem a přednostou lesního úřadu. Jako pěstitel sledoval nové snahy a proudy v lesnictví. Radnické velkostatkové lesy 1830 vyměřil, ohraničil a zařídil, takže se postaral o jejich první hospodářskou úpravu. Použil s pomocníky jednoduchou lánovou soustavu a polesí rozdělil na tři díly (hospodářské třídy) s osmdesátiletou, stoletou a čtyřicetiletou obmýtní dobou. Roční paseky a celá situace byly zakresleny do map (1832). Rozšířil lesní školku v Březině u Radnic. Na přání hraběte v ní pěstoval hlavně exoty dovezené z cest po alpských zemích – vejmutovku, douglasku, borovici černou, limbu ad. – a pak vysazoval v březinské oboře do řad a samostatných skupin, takže byl považován i za lesního estetika. V hospodářských lesích dal sít a sázet modříny, borovice a smrky či ojediněle exoty a o zakládání takových zdařilých porostů sepsal pro podřízený lesní personál kulturní návod (1830). Preferoval poloviční zastoupení jehličnanů a listnáčů, buk smíchaný se smrkem, a varoval před čistým smrkovým lesem. Staral se též o zalesňování pustých strání kolem řeky Berounky v polesí Darová a v těchto místech použil také olši zelenou (Alnus viridis), která se udržela až do 1915. Dále doporučoval důsledně dobývat pařezy, dodržovat vhodnost stanovišť pro dřeviny a neořezávat jehličnany. Opatřoval značná kvanta dřevní suroviny a dřevěného uhlí pro důlní podnikání (těžba černého uhlí a železné rudy), železářský a chemický průmysl v režii velkostatku, zúčastnil se měření při sestavování důlních map, dozíral na provoz pil a kolomazných pecí. Byl průkopníkem české lesnické vědy a praxe ve staré empirické etapě vývoje oboru na přelomu 18. a 19. století.

Byl i odborným spisovatelem. Psal delší lesnické úvahy do tzv. úřední knihy měsíčního řízení, vedl si poznámkové sešity. Do nevydaného a nedochovaného spisu Obchodní umění shrnul celoživotní zkušenosti, poznatky z cest a prostudované literatury. V něm např. popisoval především druhy dřeva, pilařský provoz, odbyt a prodej dříví. Kritizoval velkoobchodníky dřevem a jejich nadnárodní spekulace, podpořil tuzemské majitele lesů a pil a zvýšení ceny dříví. V archivu velkostatku se dochoval jím 1791 psaný rukopis Co musí vědět každý myslivec o lese a o umění lesním a myslivectví vůbec. S nejvyšší pravděpodobností se jednalo o opis staré rukopisné knížky neznámého českého lesníka putující od 70. let 18. století po lesních správách některých velkostatků v Čechách, kterou Č. opravil a doplnil. Psal o dřevě, jednotlivých dřevinách a semenech. Druhou část věnoval jen myslivosti.

Oblíbil si ho nejen Šternberk a okolní velkostatkáři, jimž radil, ale i v Radnicích 1805–20 působící katolický kněz P. Antonín Jaroslav Puchmajer, buditel a básník. Spolu překládali z němčiny do češtiny Šternberkovu práci Pojednání o bylinářství v Čechách. Po smrti Šternberka upadl Č. v nemilost u nového vlastníka velkostatku: v zaměstnání nepokračoval ani s ohledem na své tři nezaopatřené děti, dosavadní plat pozbyl, slíbené správcovství zámku a zámecké knihovny v Březině a sociální zaopatření na stáří nedostal. Musel se spokojit s polovinou služného a s bydlením ve starém panském domě ve Skomelně (sídle lesního úřadu) a odejít do výslužby. Oženil se s Eleonorou, roz. Procházkovou, ze Spáleného Poříčí a spolu vychovali nejméně sedm dětí. Byl pohřben v Přívěticích u Rokycan.

L: V. Barchánek, Třicetileté pěstování konifer na velkostatku radnickém u Plzně, in: Československý háj 11, 1934, s. 111n.; týž, Lesopěstitelské a botanické snahy hraběte Kašpara Sternberga, in: Lesnická práce 19, 1940, s. 239n.; týž, Průkopník české lesnické vědy, in: tamtéž 21, 1942, s. 358n.; týž, O ‚forštu‘ a zaniklém průmyslu na panství radnickém u Plzně, in: Les 23, 1943, s. 70n.; týž, Studijní cesta lesmistra J. Č. do lesů okolí Radnic roku 1836, in: tamtéž, s. 390n.; týž, Obchodní a kulturní snahy lesmistra J. Č. 2, in: tamtéž, s. 450n.; týž, Šternberská obora v Březině na Rokycansku, in: Ochrana přírody 2, 1947, č. 4, s. 62; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 214, 338, 398; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 42n.; J. Majer, Kašpar Šternberk, 1997, passim.

P: SOA Plzeň, matrika zemřelých římskokatolické fary Radnice, sv. 15, fol. 218.

Gustav Novotný