ČERNÝ Jan ?1770-27.12.1845: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Jan_0.0.1770-27.12.1845) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Jan ČERNÝ | | jméno = Jan ČERNÝ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = asi 1770 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Čechy |
| datum úmrtí = 27.12.1845 | | datum úmrtí = 27.12.1845 | ||
| místo úmrtí = Skomelno u Rokycan | | místo úmrtí = Skomelno u Rokycan | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERNÝ, Jan''', ''* ? 1770 ? Čechy, † 27. 12. 1845 Skomelno u Rokycan, lesník, odborný spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Údaje o datu a místu narození, jeho rodičích a vzdělání se dosud | ||
+ | nepodařilo zjistit. Patrně navštěvoval německé školy | ||
+ | (hlavní školu a gymnázium) a vyučil se myslivcem a lesníkem | ||
+ | na velkostatku Radnice u Rokycan, který od 1808 vlastnil | ||
+ | hrabě Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec, spoluzakladatel | ||
+ | Národního muzea a odborný spisovatel. Tam Č. po celý život | ||
+ | působil nejprve jako mládenec či myslivecký pomocník, lesní, | ||
+ | dále nadlesní a nakonec do 1839 jako lesmistr. Měl nezvyklý | ||
+ | poměr ke Šternberkovi: byl nejen jeho hospodářským úředníkem, | ||
+ | ale i blízkým vědeckým spolupracovníkem, seznámil | ||
+ | se s přírodovědnou, náboženskou a s jazykovědnou literaturou | ||
+ | z jeho knihovny a jezdil s ním na studijní cesty po českých | ||
+ | zemích a do ciziny. | ||
+ | |||
+ | Byl vzdělaným a zdatným vedoucím úředníkem a přednostou | ||
+ | lesního úřadu. Jako pěstitel sledoval nové snahy a proudy | ||
+ | v lesnictví. Radnické velkostatkové lesy 1830 vyměřil, ohraničil | ||
+ | a zařídil, takže se postaral o jejich první hospodářskou | ||
+ | úpravu. Použil s pomocníky jednoduchou lánovou soustavu | ||
+ | a polesí rozdělil na tři díly (hospodářské třídy) s osmdesátiletou, | ||
+ | stoletou a čtyřicetiletou obmýtní dobou. Roční paseky | ||
+ | a celá situace byly zakresleny do map (1832). Rozšířil lesní | ||
+ | školku v Březině u Radnic. Na přání hraběte v ní pěstoval | ||
+ | hlavně exoty dovezené z cest po alpských zemích – vejmutovku, | ||
+ | douglasku, borovici černou, limbu ad. – a pak vysazoval | ||
+ | v březinské oboře do řad a samostatných skupin, takže | ||
+ | byl považován i za lesního estetika. V hospodářských lesích | ||
+ | dal sít a sázet modříny, borovice a smrky či ojediněle exoty | ||
+ | a o zakládání takových zdařilých porostů sepsal pro podřízený | ||
+ | lesní personál kulturní návod (1830). Preferoval poloviční | ||
+ | zastoupení jehličnanů a listnáčů, buk smíchaný se smrkem, | ||
+ | a varoval před čistým smrkovým lesem. Staral se též o zalesňování | ||
+ | pustých strání kolem řeky Berounky v polesí Darová | ||
+ | a v těchto místech použil také olši zelenou (Alnus viridis), která | ||
+ | se udržela až do 1915. Dále doporučoval důsledně dobývat | ||
+ | pařezy, dodržovat vhodnost stanovišť pro dřeviny a neořezávat | ||
+ | jehličnany. Opatřoval značná kvanta dřevní suroviny a dřevěného | ||
+ | uhlí pro důlní podnikání (těžba černého uhlí a železné | ||
+ | rudy), železářský a chemický průmysl v režii velkostatku, zúčastnil | ||
+ | se měření při sestavování důlních map, dozíral na provoz | ||
+ | pil a kolomazných pecí. Byl průkopníkem české lesnické | ||
+ | vědy a praxe ve staré empirické etapě vývoje oboru na přelomu | ||
+ | 18. a 19. století. | ||
+ | |||
+ | Byl i odborným spisovatelem. Psal delší lesnické úvahy do tzv. | ||
+ | úřední knihy měsíčního řízení, vedl si poznámkové sešity. | ||
+ | Do nevydaného a nedochovaného spisu ''Obchodní umění'' shrnul | ||
+ | celoživotní zkušenosti, poznatky z cest a prostudované | ||
+ | literatury. V něm např. popisoval především druhy dřeva, pilařský | ||
+ | provoz, odbyt a prodej dříví. Kritizoval velkoobchodníky | ||
+ | dřevem a jejich nadnárodní spekulace, podpořil tuzemské | ||
+ | majitele lesů a pil a zvýšení ceny dříví. V archivu velkostatku | ||
+ | se dochoval jím 1791 psaný rukopis ''Co musí vědět každý myslivec'' | ||
+ | ''o lese a o umění lesním a myslivectví vůbec''. S nejvyšší pravděpodobností | ||
+ | se jednalo o opis staré rukopisné knížky neznámého | ||
+ | českého lesníka putující od 70. let 18. století po lesních | ||
+ | správách některých velkostatků v Čechách, kterou Č. opravil | ||
+ | a doplnil. Psal o dřevě, jednotlivých dřevinách a semenech. | ||
+ | Druhou část věnoval jen myslivosti. | ||
+ | |||
+ | Oblíbil si ho nejen Šternberk a okolní velkostatkáři, jimž | ||
+ | radil, ale i v Radnicích 1805–20 působící katolický kněz | ||
+ | P. Antonín Jaroslav Puchmajer, buditel a básník. Spolu překládali | ||
+ | z němčiny do češtiny Šternberkovu práci ''Pojednání o bylinářství'' | ||
+ | ''v Čechách''. Po smrti Šternberka upadl Č. v nemilost | ||
+ | u nového vlastníka velkostatku: v zaměstnání nepokračoval | ||
+ | ani s ohledem na své tři nezaopatřené děti, dosavadní plat pozbyl, | ||
+ | slíbené správcovství zámku a zámecké knihovny v Březině | ||
+ | a sociální zaopatření na stáří nedostal. Musel se spokojit | ||
+ | s polovinou služného a s bydlením ve starém panském domě | ||
+ | ve Skomelně (sídle lesního úřadu) a odejít do výslužby. Oženil | ||
+ | se s Eleonorou, roz. Procházkovou, ze Spáleného Poříčí a spolu | ||
+ | vychovali nejméně sedm dětí. Byl pohřben v Přívěticích | ||
+ | u Rokycan. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Barchánek, Třicetileté pěstování konifer na velkostatku radnickém | ||
+ | u Plzně, in: Československý háj 11, 1934, s. 111n.; týž, Lesopěstitelské | ||
+ | a botanické snahy hraběte Kašpara Sternberga, in: Lesnická práce 19, 1940, | ||
+ | s. 239n.; týž, Průkopník české lesnické vědy, in: tamtéž 21, 1942, s. 358n.; | ||
+ | týž, O ‚forštu‘ a zaniklém průmyslu na panství radnickém u Plzně, in: Les | ||
+ | 23, 1943, s. 70n.; týž, Studijní cesta lesmistra J. Č. do lesů okolí Radnic roku | ||
+ | 1836, in: tamtéž, s. 390n.; týž, Obchodní a kulturní snahy lesmistra J. Č. | ||
+ | 2, in: tamtéž, s. 450n.; týž, Šternberská obora v Březině na Rokycansku, in: | ||
+ | Ochrana přírody 2, 1947, č. 4, s. 62; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, | ||
+ | 1957, s. 214, 338, 398; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, | ||
+ | s. 42n.; J. Majer, Kašpar Šternberk, 1997, passim. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Plzeň, matrika zemřelých římskokatolické fary Radnice, sv. 15, fol. | ||
+ | 218. | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | [[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]] | ||
Řádka 15: | Řádka 109: | ||
[[Kategorie:1770]] | [[Kategorie:1770]] | ||
[[Kategorie:1845]] | [[Kategorie:1845]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Skomelno u Rokycan]] |
Verze z 4. 12. 2016, 12:09
Jan ČERNÝ | |
Narození | asi 1770 |
---|---|
Místo narození | Čechy |
Úmrtí | 27.12.1845 |
Místo úmrtí | Skomelno u Rokycan |
Povolání | 23- Lesník nebo myslivec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136694 |
ČERNÝ, Jan, * ? 1770 ? Čechy, † 27. 12. 1845 Skomelno u Rokycan, lesník, odborný spisovatel
Údaje o datu a místu narození, jeho rodičích a vzdělání se dosud nepodařilo zjistit. Patrně navštěvoval německé školy (hlavní školu a gymnázium) a vyučil se myslivcem a lesníkem na velkostatku Radnice u Rokycan, který od 1808 vlastnil hrabě Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec, spoluzakladatel Národního muzea a odborný spisovatel. Tam Č. po celý život působil nejprve jako mládenec či myslivecký pomocník, lesní, dále nadlesní a nakonec do 1839 jako lesmistr. Měl nezvyklý poměr ke Šternberkovi: byl nejen jeho hospodářským úředníkem, ale i blízkým vědeckým spolupracovníkem, seznámil se s přírodovědnou, náboženskou a s jazykovědnou literaturou z jeho knihovny a jezdil s ním na studijní cesty po českých zemích a do ciziny.
Byl vzdělaným a zdatným vedoucím úředníkem a přednostou lesního úřadu. Jako pěstitel sledoval nové snahy a proudy v lesnictví. Radnické velkostatkové lesy 1830 vyměřil, ohraničil a zařídil, takže se postaral o jejich první hospodářskou úpravu. Použil s pomocníky jednoduchou lánovou soustavu a polesí rozdělil na tři díly (hospodářské třídy) s osmdesátiletou, stoletou a čtyřicetiletou obmýtní dobou. Roční paseky a celá situace byly zakresleny do map (1832). Rozšířil lesní školku v Březině u Radnic. Na přání hraběte v ní pěstoval hlavně exoty dovezené z cest po alpských zemích – vejmutovku, douglasku, borovici černou, limbu ad. – a pak vysazoval v březinské oboře do řad a samostatných skupin, takže byl považován i za lesního estetika. V hospodářských lesích dal sít a sázet modříny, borovice a smrky či ojediněle exoty a o zakládání takových zdařilých porostů sepsal pro podřízený lesní personál kulturní návod (1830). Preferoval poloviční zastoupení jehličnanů a listnáčů, buk smíchaný se smrkem, a varoval před čistým smrkovým lesem. Staral se též o zalesňování pustých strání kolem řeky Berounky v polesí Darová a v těchto místech použil také olši zelenou (Alnus viridis), která se udržela až do 1915. Dále doporučoval důsledně dobývat pařezy, dodržovat vhodnost stanovišť pro dřeviny a neořezávat jehličnany. Opatřoval značná kvanta dřevní suroviny a dřevěného uhlí pro důlní podnikání (těžba černého uhlí a železné rudy), železářský a chemický průmysl v režii velkostatku, zúčastnil se měření při sestavování důlních map, dozíral na provoz pil a kolomazných pecí. Byl průkopníkem české lesnické vědy a praxe ve staré empirické etapě vývoje oboru na přelomu 18. a 19. století.
Byl i odborným spisovatelem. Psal delší lesnické úvahy do tzv. úřední knihy měsíčního řízení, vedl si poznámkové sešity. Do nevydaného a nedochovaného spisu Obchodní umění shrnul celoživotní zkušenosti, poznatky z cest a prostudované literatury. V něm např. popisoval především druhy dřeva, pilařský provoz, odbyt a prodej dříví. Kritizoval velkoobchodníky dřevem a jejich nadnárodní spekulace, podpořil tuzemské majitele lesů a pil a zvýšení ceny dříví. V archivu velkostatku se dochoval jím 1791 psaný rukopis Co musí vědět každý myslivec o lese a o umění lesním a myslivectví vůbec. S nejvyšší pravděpodobností se jednalo o opis staré rukopisné knížky neznámého českého lesníka putující od 70. let 18. století po lesních správách některých velkostatků v Čechách, kterou Č. opravil a doplnil. Psal o dřevě, jednotlivých dřevinách a semenech. Druhou část věnoval jen myslivosti.
Oblíbil si ho nejen Šternberk a okolní velkostatkáři, jimž radil, ale i v Radnicích 1805–20 působící katolický kněz P. Antonín Jaroslav Puchmajer, buditel a básník. Spolu překládali z němčiny do češtiny Šternberkovu práci Pojednání o bylinářství v Čechách. Po smrti Šternberka upadl Č. v nemilost u nového vlastníka velkostatku: v zaměstnání nepokračoval ani s ohledem na své tři nezaopatřené děti, dosavadní plat pozbyl, slíbené správcovství zámku a zámecké knihovny v Březině a sociální zaopatření na stáří nedostal. Musel se spokojit s polovinou služného a s bydlením ve starém panském domě ve Skomelně (sídle lesního úřadu) a odejít do výslužby. Oženil se s Eleonorou, roz. Procházkovou, ze Spáleného Poříčí a spolu vychovali nejméně sedm dětí. Byl pohřben v Přívěticích u Rokycan.
L: V. Barchánek, Třicetileté pěstování konifer na velkostatku radnickém u Plzně, in: Československý háj 11, 1934, s. 111n.; týž, Lesopěstitelské a botanické snahy hraběte Kašpara Sternberga, in: Lesnická práce 19, 1940, s. 239n.; týž, Průkopník české lesnické vědy, in: tamtéž 21, 1942, s. 358n.; týž, O ‚forštu‘ a zaniklém průmyslu na panství radnickém u Plzně, in: Les 23, 1943, s. 70n.; týž, Studijní cesta lesmistra J. Č. do lesů okolí Radnic roku 1836, in: tamtéž, s. 390n.; týž, Obchodní a kulturní snahy lesmistra J. Č. 2, in: tamtéž, s. 450n.; týž, Šternberská obora v Březině na Rokycansku, in: Ochrana přírody 2, 1947, č. 4, s. 62; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 214, 338, 398; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 42n.; J. Majer, Kašpar Šternberk, 1997, passim.
P: SOA Plzeň, matrika zemřelých římskokatolické fary Radnice, sv. 15, fol. 218.
Gustav Novotný