Verze z 14. 10. 2019, 14:20, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČERNÝ Jan 15.6.1912-2.5.1944

Z Personal
Jan ČERNÝ
Narození 15.6.1912
Místo narození Moravská Nová Ves u Hodonína
Úmrtí 2.5.1944
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 34
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44917

ČERNÝ, Jan, * 15. 6. 1912 Moravská Nová Ves u Hodonína, † 2. 5. 1944 Berlín (Německo), politik, účastník 2. odboje

Od mládí byl přívržencem politické levice. 1930 vstoupil do KSČ a stal se sekretářem komunistické mládeže v Hodoníně. Na podzim 1933 bylo proti němu zahájeno trestní řízení pro politickou činnost, proto odjel do Sovětského svazu. V Moskvě prošel Mezinárodní leninskou školou, kde se mu vedle ideologické průpravy dostalo i vojenského výcviku. Po dvou letech se vrátil ilegálně pod jménem František Burda do Prahy a stal se sekretářem Komsomolu pražského kraje. 1936, po vypuknutí španělské občanské války zpočátku organizoval odjezdy dobrovolníků-interbrigadistů na pomoc španělské republikánské vládě. V únoru 1937 pak do Španělska sám odjel a působil jako politický komisař kulometné roty Jana Žižky z Trocnova v praporu Dimitrov. V září 1937 byl v bojích o Belchite těžce zraněn a po propuštění z nemocnice nastoupil ve štábu mezinárodních brigád v Albacete. Po porážce republikánských vojsk odešel do Francie a Belgie, kde dále pracoval ve stranických funkcích.

V prosinci 1940 se vrátil přes Německo zpět do okupované vlasti a navázal spojení s I. ilegálním Ústředním výborem KSČ. Po jeho likvidaci vytvořil v létě 1941 spolu s Janem Zikou a Juliem Fučíkem II. ilegální vedení KSČ, kde měl na starosti ochranu strany a přípravu sabotáží a ozbrojeného boje. V této funkci se věnoval organizaci sabotáží v továrnách i v dopravě. Žil v ilegalitě pod krycími jmény (Jaroslav Richter, Miloš, Karel). Byl zatčen gestapem 27. 7. 1942 spolu s manžely Annou a Emanuelem Procházkovými v jejich bytě v Praze-Strašnicích.

Nejprve byl vězněn a vyslýchán na Pankráci a v sídle gestapa v Petschkově paláci v Praze, v dubnu 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Znovu pak byl vyslýchán v Praze v říjnu 1943. Poté ho gestapo předalo německému lidovému soudu, který Č. 1. 3. 1944 v Berlíně odsoudil k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán v německé káznici v Berlíně-Plötzensee.

L: J. Fučík, Reportáž, psaná na oprátce. První úplné, kritické a komentované vyd. (ed. F. Janáček a kol.), 1995, s. 178–181; A. Hájková, Strana v odboji, 1975, s. 253–306; J. Bartoš a kol., Nedokončené životopisy. Portréty mladých lidí, kteří položili život v boji proti fašismu, 1987, s. 57–59; Tomeš 1, s. 203; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 96.

Jan Němeček