Biografický slovník
ČERNÝ Jan 17.8.1928-16.9.1980: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Jan_17.8.1928-16.9.1980) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČERNÝ, Jan''', ''* 17. 8. 1928 Jaroměř, † 16. 9. 1980 Jaroměř, zahradník, šlechtitel květin, odborný publicista'' | ||
| + | |||
| + | Mladší syn Františka (1896–1968) a Marie (1903–1987) Č. | ||
| + | z významného zahradnického rodu; bratr divadelního vědce | ||
| + | Františka Č. (* 1926). Vyučil se zahradníkem v květinářském | ||
| + | závodě otce, od rodičů získal lásku ke květinám. 1945–48 absolvoval | ||
| + | tříletou střední zahradnickou školu v Lednici na Moravě, | ||
| + | během studia se stýkal s vynikajícím šlechtitelem prof. | ||
| + | Františkem Frimmlem, který ho – kromě rodičů – inspiroval | ||
| + | k šlechtění petúnií a begonií. 1948–52 studoval na Zahradnické | ||
| + | fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně a stal se zemědělským | ||
| + | inženýrem. Po základní vojenské službě (1952–54) | ||
| + | nastoupil jako šlechtitel květin ve Šlechtitelské stanici květin | ||
| + | v Jaroměři. 1950 tam byly položeny základy moderního, | ||
| + | kvalitativně vyššího způsobu šlechtitelství. Č. zkoumal | ||
| + | dosažitelné odrůdy, získával velké množství samoopylených | ||
| + | linií petúnií a drobnokvětých begonií a prováděl jejich kombinační | ||
| + | křížení. Byl si vědom, že jen náročná a dlouhodobá | ||
| + | práce přinese nové, kvalitativně lepší odrůdy, schopné soutěže | ||
| + | se zahraniční konkurencí. Specializoval se na záhonové | ||
| + | begonie, petúnie a bramboříky. Se spolupracovníky od 1960 | ||
| + | vytvořil 22 nových odrůd Begonia semperflores, první trojice | ||
| + | odrůd nesla jména Turov, Skalka, Padolí. První hybridní petúnie | ||
| + | byla vyšlechtěna 1961 a další nové odrůdy se objevily | ||
| + | 1964, jednalo se o trojici vynikajících velkokvětých odrůd | ||
| + | Mládí, Radost, Přátelství, k nimž 1965 přibyla Láska. Celkem | ||
| + | vzniklo dvacet nových odrůd. Č. se spolupracovníky získal | ||
| + | ocenění od Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví | ||
| + | v Průhonicích a na celostátních i mezinárodních zahradnických | ||
| + | výstavách. (Od 1961 to bylo 5 zvláštních cen, 66 zlatých, | ||
| + | 41 stříbrných a 45 bronzových medailí.) Č. zasáhl také | ||
| + | do šlechtění begonií hlíznatých a jeho výpěstky převislých | ||
| + | begonií se setkaly s velkým zájmem v zahraničí. Rovněž vynikajícím | ||
| + | způsobem zvládl šlechtění bramboříků, u kterých připravoval | ||
| + | sérii nových odrůd. Stal se nositelem několika státních | ||
| + | vyznamenání. Č. publikoval výsledky šlechtitelské práce | ||
| + | v odborném zahradnickém tisku. O památkách a přírodních | ||
| + | zajímavostech jaroměřského regionu uveřejňoval příspěvky | ||
| + | v ''Jaroměřském kulturním zpravodaji''. Byl předsedou (resp. | ||
| + | místopředsedou) šlechtitelské rady okrasných rostlin a Svazu | ||
| + | zahradníků-květinářů. | ||
| + | |||
| + | Vedle zaměstnání pracoval také jako zpravodaj a později konzervátor | ||
| + | Státní památkové péče a ochrany přírody. Pořídil přehlednou | ||
| + | evidenci místní veřejné zeleně a soupis chráněných | ||
| + | stromů v katastrálním území Jaroměře a Josefova. Působil | ||
| + | ve funkci člena komise pro životní prostředí Městského NV | ||
| + | v Jaroměři a jako člen komise pro památkovou péči přispěl | ||
| + | ke zpřesnění evidence regionálních sakrálních památek. Stal | ||
| + | se členem tamní muzejní rady a 1978 pomáhal řešit novou | ||
| + | moderní koncepci muzejního rozvoje. Byl zasloužilým občanem | ||
| + | města Jaroměře. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Třicet let Šlechtitelské stanice v Jaroměři, in: Záhradnictvo 5, 1980, | ||
| + | s. 461n.; Využití mezidruhového křížení (Heterosis) v květinářství, in: Sborník | ||
| + | VŠZ v Brně, řada A, 1958, s. 39n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Minulostí Jaroměře. Muzeum Podkrkonoší Trutnov, suppl. 4, 1968, s. 203; | ||
| + | Zpravodaj MV-KSČ a MNV v Jaroměři, 1980, č. 11, s. 9n.; Záhradnictvo | ||
| + | 5, 1980, s. 461n., 6, 1981, s. 45n.; Zahradnické listy 61, 1968, s. 307n.; | ||
| + | L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 67; Tomeš 1, s. 203; ČBS, s. 96. | ||
| + | |||
| + | Zdeněk Koleška | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
Verze z 4. 12. 2016, 16:26
| Jan ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 17.8.1928 |
|---|---|
| Místo narození | Jaroměř |
| Úmrtí | 16.9.1980 |
| Místo úmrtí | Jaroměř |
| Povolání | 6- Botanik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44921 |
ČERNÝ, Jan, * 17. 8. 1928 Jaroměř, † 16. 9. 1980 Jaroměř, zahradník, šlechtitel květin, odborný publicista
Mladší syn Františka (1896–1968) a Marie (1903–1987) Č. z významného zahradnického rodu; bratr divadelního vědce Františka Č. (* 1926). Vyučil se zahradníkem v květinářském závodě otce, od rodičů získal lásku ke květinám. 1945–48 absolvoval tříletou střední zahradnickou školu v Lednici na Moravě, během studia se stýkal s vynikajícím šlechtitelem prof. Františkem Frimmlem, který ho – kromě rodičů – inspiroval k šlechtění petúnií a begonií. 1948–52 studoval na Zahradnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně a stal se zemědělským inženýrem. Po základní vojenské službě (1952–54) nastoupil jako šlechtitel květin ve Šlechtitelské stanici květin v Jaroměři. 1950 tam byly položeny základy moderního, kvalitativně vyššího způsobu šlechtitelství. Č. zkoumal dosažitelné odrůdy, získával velké množství samoopylených linií petúnií a drobnokvětých begonií a prováděl jejich kombinační křížení. Byl si vědom, že jen náročná a dlouhodobá práce přinese nové, kvalitativně lepší odrůdy, schopné soutěže se zahraniční konkurencí. Specializoval se na záhonové begonie, petúnie a bramboříky. Se spolupracovníky od 1960 vytvořil 22 nových odrůd Begonia semperflores, první trojice odrůd nesla jména Turov, Skalka, Padolí. První hybridní petúnie byla vyšlechtěna 1961 a další nové odrůdy se objevily 1964, jednalo se o trojici vynikajících velkokvětých odrůd Mládí, Radost, Přátelství, k nimž 1965 přibyla Láska. Celkem vzniklo dvacet nových odrůd. Č. se spolupracovníky získal ocenění od Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích a na celostátních i mezinárodních zahradnických výstavách. (Od 1961 to bylo 5 zvláštních cen, 66 zlatých, 41 stříbrných a 45 bronzových medailí.) Č. zasáhl také do šlechtění begonií hlíznatých a jeho výpěstky převislých begonií se setkaly s velkým zájmem v zahraničí. Rovněž vynikajícím způsobem zvládl šlechtění bramboříků, u kterých připravoval sérii nových odrůd. Stal se nositelem několika státních vyznamenání. Č. publikoval výsledky šlechtitelské práce v odborném zahradnickém tisku. O památkách a přírodních zajímavostech jaroměřského regionu uveřejňoval příspěvky v Jaroměřském kulturním zpravodaji. Byl předsedou (resp. místopředsedou) šlechtitelské rady okrasných rostlin a Svazu zahradníků-květinářů.
Vedle zaměstnání pracoval také jako zpravodaj a později konzervátor Státní památkové péče a ochrany přírody. Pořídil přehlednou evidenci místní veřejné zeleně a soupis chráněných stromů v katastrálním území Jaroměře a Josefova. Působil ve funkci člena komise pro životní prostředí Městského NV v Jaroměři a jako člen komise pro památkovou péči přispěl ke zpřesnění evidence regionálních sakrálních památek. Stal se členem tamní muzejní rady a 1978 pomáhal řešit novou moderní koncepci muzejního rozvoje. Byl zasloužilým občanem města Jaroměře.
D: Třicet let Šlechtitelské stanice v Jaroměři, in: Záhradnictvo 5, 1980, s. 461n.; Využití mezidruhového křížení (Heterosis) v květinářství, in: Sborník VŠZ v Brně, řada A, 1958, s. 39n.
L: Minulostí Jaroměře. Muzeum Podkrkonoší Trutnov, suppl. 4, 1968, s. 203; Zpravodaj MV-KSČ a MNV v Jaroměři, 1980, č. 11, s. 9n.; Záhradnictvo 5, 1980, s. 461n., 6, 1981, s. 45n.; Zahradnické listy 61, 1968, s. 307n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 67; Tomeš 1, s. 203; ČBS, s. 96.
Zdeněk Koleška
