ČERNÝ Jan 25.4.1880-15.1.1935: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 15.1.1935
 
| datum úmrtí = 15.1.1935
 
| místo úmrtí = Starý Smokovec (Slovensko)
 
| místo úmrtí = Starý Smokovec (Slovensko)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />21- Odborník rostlinné výroby
21- Odborník rostlinné výroby
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 33-34
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, Jan''', ''* 25. 4. 1880 Věkoše u Hradce Králové, † 15. 1. 1935 Starý Smokovec (Slovensko), zemědělec, organizátor družstevnictví, průkopník elektrifikace, poslanec''
 
'''ČERNÝ, Jan''', ''* 25. 4. 1880 Věkoše u Hradce Králové, † 15. 1. 1935 Starý Smokovec (Slovensko), zemědělec, organizátor družstevnictví, průkopník elektrifikace, poslanec''

Verze z 14. 10. 2019, 14:17

Jan ČERNÝ
Narození 25.4.1880
Místo narození Věkoše u Hradce Králové
Úmrtí 15.1.1935
Místo úmrtí Starý Smokovec (Slovensko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
21- Odborník rostlinné výroby
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 33-34
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44914

ČERNÝ, Jan, * 25. 4. 1880 Věkoše u Hradce Králové, † 15. 1. 1935 Starý Smokovec (Slovensko), zemědělec, organizátor družstevnictví, průkopník elektrifikace, poslanec

Pocházel z rodiny rolníka. Navštěvoval nižší reálku v Hradci Králové a dvouletou zemědělskou školu v Kuklenách. Potom hospodařil na rodném statku, kde uplatňoval moderní metody, zaváděl nové odrůdy plodin a šlechtil skot. 1903–29 byl starostou rodné obce. Na počátku 20. století patřil mezi průkopníky elektrifikace zemědělství ve východních Čechách. Ve Věkoších založil 1907 jednu z prvních malých venkovských elektráren. O tři léta později stál u zrodu Svazu hospodářských družstev pro konzum elektrické energie v Hradci Králové, který se stal základem pozdějších Východočeských elektráren. Propagoval význam velkoelektráren na dolech a vodních dílech, stál u vzniku důlní elektrárny ve Svatoňovicích a inicioval projekty pro elektrifikaci celé země. Po skončení první světové války a vzniku Československa prosadil koupi elektrárny v Poříčí státem (do té doby byla v soukromém vlastnictví), a tím získal opěrný bod pro soustavnou elektrifikaci severovýchodních Čech. Elektrárna fúzovala 1925 s Elektrárenským svazem ve významný energetický podnik velkého rozsahu – Východočeskou elektrárnu, a. s. v Trutnově a Č. byl zvolen předsedou její správní rady. V Hradci Králové pak založil Vodohospodářský svaz, který pod jeho vedením prováděl regulaci řek a výstavbu vodních sil a přehrad na horním Labi, Metuji a Orlici.

Značnou část svých aktivit věnoval Č. také zemědělskému družstevnictví. Byl jeho horlivým propagátorem a pracoval i ve vedení několika úspěšných družstevních podniků (Kávoprůmysl a Družstevní mlékárny v Hradci Králové, Rolnický cukrovar v Předměřicích). Od 1909 působil v agrární družstevní centrále Ústřední jednotě hospodářských družstev, 1922 byl zvolen do jejího představenstva a stal se předsedou elektrárenského odboru. Za první světové války spolupracoval s tzv. Maffií. Po 28. 10. 1918 se stal předsedou národního výboru v Hradci Králové. Ve volbách 1920 a 1925 byl zvolen za agrární stranu poslancem. V této funkci prosazoval státní podporu hromadné elektrifikace, jak ji předpokládal elektrifikační zákon (1919). Byl také jedním z iniciátorů zákona o finanční podpoře elektrifikace venkova (139/1926 Sb. z. a n.), který mj. zvyšoval státní příspěvky na elektrifikaci venkovských obcí. Za zásluhy o elektrifikaci mu byl udělen 1925 čestný titul inženýr. Spolupracoval s Elektrotechnickým svazem československým (ESČ) v Praze, který ho 1929 jmenoval čestným členem. Inicioval založení východočeské pobočky ESČ a stal se jejím čestným předsedou.

Působil také v zemědělském vysílání Československého rozhlasu a ve funkci prvního předsedy kuratoria se zasloužil o jeho finanční zabezpečení. Jako místopředseda Melioračního svazu pro Čechy prosazoval podporu meliorací a propagoval regulaci vodních toků. Za zásluhy o zvelebování zemědělství se stal 1924 členem Československé akademie zemědělské. Posledních sedm let života byl těžce nemocen a zemřel v sanatoriu ve Starém Smokovci.

D: Organisace Svazu hospodářských družstev pro konsum elektrické energie v Hradci Králové, b. d. [1913]; Elektrická energie v zemědělství, 1913; Dosavadní výsledky, hospodářská potřeba a postup elektrisace našich krajů, 1913; Elektrické energie u rolníka v čase válečném, 1915; Organisace opatření a dodávky elektrické energie konsumentům prostřednictvím okresů v Čechách, 1919; Domácí elektrotechnik 1. Zařízení laboratoře, 1920; Družstva pro konsum elektrické energie, jejich zakládání, typy a vedení po stránce účetnické, 1920; Dvě otázky a odpovědi k úkolu provedení soustavné elektrisace, 1920; Chraňme náš venkovský lid před radami „také“ odborníků, 1920; Rentabilita používání elektrické energie, 1922; Vyhlídka a budoucnost soustavné elektrisace, 1923; Soustavná elektrisace a samospráva obcí, 1924; Elektřina v domácnosti, 1927.

L: OSND 1/2, s. 1037; Národní shromáždění Republiky československé v prvém desetiletí, 1928, s. 666n., passim; J. Č., in: VČAZ 6, 1930, s. 579n., 11, 1935, s. 335n.; J. Kolařík, Slovník politický a hospodářský, 1937, s. 245; MSN 1, s. 1002; KSN 2, s. 461; MSB 4, s. 178n.; L. Skala, Významné osobnosti českého zemědělství, 1992, s. 89n.; Pamětní publikace k 50tinám Ing. J. Č., 1930; Ing. J. Č., zakladatel elektroenergetiky ve východních Čechách, 2000.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina, Daniel Mayer