ČERNÝ Jan 4.3.1874-10.4.1959: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÝ_Jan_4.3.1874-1959)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jan ČERNÝ
 
| jméno = Jan ČERNÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cerny Jan portret1.jpg
 
| datum narození = 4.3.1874
 
| datum narození = 4.3.1874
 
| místo narození = Uherský Ostroh
 
| místo narození = Uherský Ostroh
| datum úmrtí = 1959
+
| datum úmrtí = 10.4.1959
 
| místo úmrtí = Uherský Ostroh
 
| místo úmrtí = Uherský Ostroh
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan ČERNÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 33
 +
}}
 +
'''ČERNÝ, Jan''', ''* 4. 3. 1874 Uherský Ostroh, † 10. 4. 1959 Uherský Ostroh, úředník, politik''
  
== Literatura ==
+
Pocházel z rodiny koželuha. Po absolvování gymnázia v Uherském
  KSN II, 461; MSN I, 1002; MČE l, 778; čes. biografie I; PSD KSČ I, 86; BLGBL I, 188; Churáň, 69; Kolář 35; Churáň II/1, 93; PSN I, 373; ČBS, 95; Köpfe 39; OB 1, 37;  
+
Hradišti (1885–93) a práv na české univerzitě v Praze
 +
vstoupil 27. 3. 1899 do státních služeb, k politické správě
 +
na Moravě. Byl zařazen mezi konceptní úřednictvo při okresním
 +
hejtmanství v Hodoníně (1899–1908). Odtud byl povolán
 +
na ministerstvo veřejných prací ve Vídni, kde dva roky
 +
působil jako právník báňského oddělení a příležitostný stenograf
 +
říšské rady. Po návratu na Moravu mu bylo svěřeno vedení
 +
okresu Prostějov, který státní správa považovala za jeden z nejkomplikovanějších.
 +
Z Hané byl v dubnu 1912 povolán do čela
 +
prezidiální kanceláře moravského místodržitelství v Brně.
 +
 
 +
Jako místodržitelský rada Č. vstoupil po vzniku Československa
 +
do jeho služeb. Přestože nepatřil k nejvýše postaveným
 +
úředníkům české národnosti na místodržitelství, byl
 +
dohodou politických sil delegován do čela moravské politické
 +
správy. V této vrcholné pozici setrval až do svého penzionování
 +
v květnu 1939: nejdříve jako šéf zemské politické správy
 +
(1918–20), pak prezident zemské politické správy a od 1928
 +
ve funkci moravskoslezského zemského prezidenta. Za první
 +
republiky byl dvakrát povolán do čela československého, tzv.
 +
úřednického kabinetu, kdy standardní parlamentní mechanismy
 +
přestaly dočasně fungovat. Poprvé to bylo v září 1920
 +
v době radikalizace širších vrstev obyvatelstva, rozkolu v sociální
 +
demokracii a pokusu krajně levicových sil o puč. Tehdy
 +
roční vláda odborníků přispěla ke stabilizaci politických
 +
i ekonomických poměrů v republice. Podruhé předsedal vládě
 +
1926 po krizi druhého Švehlova kabinetu, kdy Č. nouzová
 +
vláda měla poskytnout čas pro budoucí dohodu politických
 +
stran. Zastával v osmi meziválečných vládách funkci ministra
 +
vnitra (1920–22, 1926–29, 1932–34, 1938). Byl současníky,
 +
včetně prezidenta Tomáše G. Masaryka, vysoce ceněn pro
 +
zkušenosti v oblasti správy, organizační schopnosti, právní
 +
odbornost, apolitičnost a loajalitu. Jako jeden z čelných představitelů
 +
první republiky byl po únoru 1948 komunistickou
 +
mocí perzekvován, donucen opustit Brno a vrátit se na rodné
 +
Slovácko, rodině byl zabaven zámek ve Střílkách zakoupený
 +
1927 a oba jeho synové zůstali v emigraci. Byl pochován
 +
na hřbitově v Uherském Hradišti-Mařaticích.
 +
 
 +
'''L:''' Heller 2, 1912, s. 21n.; M. Hynek, Právník a ministr JUDr. J. Č., in:
 +
Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1999, s. 15n.; L. Slezák,
 +
Zemský prezident J. Č., in: Slovácko 36, 1994, s. 161n.; A. Vyskočil, Disciplína
 +
i revolta aneb žákovská a studentská léta v životě J. Č., in: tamtéž 43,
 +
2001, s. 177n.; týž, Okresní hejtmanství v Hodoníně v prvních letech 20.
 +
století – počátek úřednické kariéry J. Č., in: Jižní Morava 38, 2002, s. 97n.;
 +
týž, Státní úředník. Příklad J. Č., in: L. Fasora – J. Hanuš – J. Malíř (ed.):
 +
Člověk na Moravě 19. století, 2004, s. 293n.; týž, Moravský státní úředník
 +
a vrcholné Rakousko-Uhersko, 2007 (disertační práce Filozofické fakulty
 +
MU Brno, kde soupis pramenů a literatury).
 +
 
 +
'''P:''' NA Praha, fond J. Č. (1926–1946); Vojenský historický ústav Praha, fond
 +
Kmenové listy (J. Č.) a Sbírka osobností I (J. Č.); MZA Brno, fond G 212
 +
Penzijní spisy, inv. č. 9 605 – J. Č.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/1008 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Aleš Vyskočil
 +
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
Řádka 20: Řádka 79:
 
[[Kategorie:1959]]
 
[[Kategorie:1959]]
 
[[Kategorie:Uherský_Ostroh]]
 
[[Kategorie:Uherský_Ostroh]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cerny Jan hrob.JPG|Hrob Jana Černého na hřbitově v Uherském Hradišti
 +
</gallery>

Aktuální verze z 22. 10. 2019, 19:30

Jan ČERNÝ
Narození 4.3.1874
Místo narození Uherský Ostroh
Úmrtí 10.4.1959
Místo úmrtí Uherský Ostroh
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 33
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44913

ČERNÝ, Jan, * 4. 3. 1874 Uherský Ostroh, † 10. 4. 1959 Uherský Ostroh, úředník, politik

Pocházel z rodiny koželuha. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti (1885–93) a práv na české univerzitě v Praze vstoupil 27. 3. 1899 do státních služeb, k politické správě na Moravě. Byl zařazen mezi konceptní úřednictvo při okresním hejtmanství v Hodoníně (1899–1908). Odtud byl povolán na ministerstvo veřejných prací ve Vídni, kde dva roky působil jako právník báňského oddělení a příležitostný stenograf říšské rady. Po návratu na Moravu mu bylo svěřeno vedení okresu Prostějov, který státní správa považovala za jeden z nejkomplikovanějších. Z Hané byl v dubnu 1912 povolán do čela prezidiální kanceláře moravského místodržitelství v Brně.

Jako místodržitelský rada Č. vstoupil po vzniku Československa do jeho služeb. Přestože nepatřil k nejvýše postaveným úředníkům české národnosti na místodržitelství, byl dohodou politických sil delegován do čela moravské politické správy. V této vrcholné pozici setrval až do svého penzionování v květnu 1939: nejdříve jako šéf zemské politické správy (1918–20), pak prezident zemské politické správy a od 1928 ve funkci moravskoslezského zemského prezidenta. Za první republiky byl dvakrát povolán do čela československého, tzv. úřednického kabinetu, kdy standardní parlamentní mechanismy přestaly dočasně fungovat. Poprvé to bylo v září 1920 v době radikalizace širších vrstev obyvatelstva, rozkolu v sociální demokracii a pokusu krajně levicových sil o puč. Tehdy roční vláda odborníků přispěla ke stabilizaci politických i ekonomických poměrů v republice. Podruhé předsedal vládě 1926 po krizi druhého Švehlova kabinetu, kdy Č. nouzová vláda měla poskytnout čas pro budoucí dohodu politických stran. Zastával v osmi meziválečných vládách funkci ministra vnitra (1920–22, 1926–29, 1932–34, 1938). Byl současníky, včetně prezidenta Tomáše G. Masaryka, vysoce ceněn pro zkušenosti v oblasti správy, organizační schopnosti, právní odbornost, apolitičnost a loajalitu. Jako jeden z čelných představitelů první republiky byl po únoru 1948 komunistickou mocí perzekvován, donucen opustit Brno a vrátit se na rodné Slovácko, rodině byl zabaven zámek ve Střílkách zakoupený 1927 a oba jeho synové zůstali v emigraci. Byl pochován na hřbitově v Uherském Hradišti-Mařaticích.

L: Heller 2, 1912, s. 21n.; M. Hynek, Právník a ministr JUDr. J. Č., in: Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1999, s. 15n.; L. Slezák, Zemský prezident J. Č., in: Slovácko 36, 1994, s. 161n.; A. Vyskočil, Disciplína i revolta aneb žákovská a studentská léta v životě J. Č., in: tamtéž 43, 2001, s. 177n.; týž, Okresní hejtmanství v Hodoníně v prvních letech 20. století – počátek úřednické kariéry J. Č., in: Jižní Morava 38, 2002, s. 97n.; týž, Státní úředník. Příklad J. Č., in: L. Fasora – J. Hanuš – J. Malíř (ed.): Člověk na Moravě 19. století, 2004, s. 293n.; týž, Moravský státní úředník a vrcholné Rakousko-Uhersko, 2007 (disertační práce Filozofické fakulty MU Brno, kde soupis pramenů a literatury).

P: NA Praha, fond J. Č. (1926–1946); Vojenský historický ústav Praha, fond Kmenové listy (J. Č.) a Sbírka osobností I (J. Č.); MZA Brno, fond G 212 Penzijní spisy, inv. č. 9 605 – J. Č.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Aleš Vyskočil