ČERNÝ Jan 4.3.1874-10.4.1959: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Jan_4.3.1874-1959) |
|||
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 4.3.1874 | | datum narození = 4.3.1874 | ||
| místo narození = Uherský Ostroh | | místo narození = Uherský Ostroh | ||
− | | datum úmrtí = 1959 | + | | datum úmrtí = 10.4.1959 |
| místo úmrtí = Uherský Ostroh | | místo úmrtí = Uherský Ostroh | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERNÝ, Jan''', ''* 4. 3. 1874 Uherský Ostroh, † 10. 4. 1959 Uherský Ostroh, úředník, politik'' | ||
− | + | Pocházel z rodiny koželuha. Po absolvování gymnázia v Uherském | |
− | + | Hradišti (1885–93) a práv na české univerzitě v Praze | |
+ | vstoupil 27. 3. 1899 do státních služeb, k politické správě | ||
+ | na Moravě. Byl zařazen mezi konceptní úřednictvo při okresním | ||
+ | hejtmanství v Hodoníně (1899–1908). Odtud byl povolán | ||
+ | na ministerstvo veřejných prací ve Vídni, kde dva roky | ||
+ | působil jako právník báňského oddělení a příležitostný stenograf | ||
+ | říšské rady. Po návratu na Moravu mu bylo svěřeno vedení | ||
+ | okresu Prostějov, který státní správa považovala za jeden z nejkomplikovanějších. | ||
+ | Z Hané byl v dubnu 1912 povolán do čela | ||
+ | prezidiální kanceláře moravského místodržitelství v Brně. | ||
+ | |||
+ | Jako místodržitelský rada Č. vstoupil po vzniku Československa | ||
+ | do jeho služeb. Přestože nepatřil k nejvýše postaveným | ||
+ | úředníkům české národnosti na místodržitelství, byl | ||
+ | dohodou politických sil delegován do čela moravské politické | ||
+ | správy. V této vrcholné pozici setrval až do svého penzionování | ||
+ | v květnu 1939: nejdříve jako šéf zemské politické správy | ||
+ | (1918–20), pak prezident zemské politické správy a od 1928 | ||
+ | ve funkci moravskoslezského zemského prezidenta. Za první | ||
+ | republiky byl dvakrát povolán do čela československého, tzv. | ||
+ | úřednického kabinetu, kdy standardní parlamentní mechanismy | ||
+ | přestaly dočasně fungovat. Poprvé to bylo v září 1920 | ||
+ | v době radikalizace širších vrstev obyvatelstva, rozkolu v sociální | ||
+ | demokracii a pokusu krajně levicových sil o puč. Tehdy | ||
+ | roční vláda odborníků přispěla ke stabilizaci politických | ||
+ | i ekonomických poměrů v republice. Podruhé předsedal vládě | ||
+ | 1926 po krizi druhého Švehlova kabinetu, kdy Č. nouzová | ||
+ | vláda měla poskytnout čas pro budoucí dohodu politických | ||
+ | stran. Zastával v osmi meziválečných vládách funkci ministra | ||
+ | vnitra (1920–22, 1926–29, 1932–34, 1938). Byl současníky, | ||
+ | včetně prezidenta Tomáše G. Masaryka, vysoce ceněn pro | ||
+ | zkušenosti v oblasti správy, organizační schopnosti, právní | ||
+ | odbornost, apolitičnost a loajalitu. Jako jeden z čelných představitelů | ||
+ | první republiky byl po únoru 1948 komunistickou | ||
+ | mocí perzekvován, donucen opustit Brno a vrátit se na rodné | ||
+ | Slovácko, rodině byl zabaven zámek ve Střílkách zakoupený | ||
+ | 1927 a oba jeho synové zůstali v emigraci. Byl pochován | ||
+ | na hřbitově v Uherském Hradišti-Mařaticích. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Heller 2, 1912, s. 21n.; M. Hynek, Právník a ministr JUDr. J. Č., in: | ||
+ | Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1999, s. 15n.; L. Slezák, | ||
+ | Zemský prezident J. Č., in: Slovácko 36, 1994, s. 161n.; A. Vyskočil, Disciplína | ||
+ | i revolta aneb žákovská a studentská léta v životě J. Č., in: tamtéž 43, | ||
+ | 2001, s. 177n.; týž, Okresní hejtmanství v Hodoníně v prvních letech 20. | ||
+ | století – počátek úřednické kariéry J. Č., in: Jižní Morava 38, 2002, s. 97n.; | ||
+ | týž, Státní úředník. Příklad J. Č., in: L. Fasora – J. Hanuš – J. Malíř (ed.): | ||
+ | Člověk na Moravě 19. století, 2004, s. 293n.; týž, Moravský státní úředník | ||
+ | a vrcholné Rakousko-Uhersko, 2007 (disertační práce Filozofické fakulty | ||
+ | MU Brno, kde soupis pramenů a literatury). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA Praha, fond J. Č. (1926–1946); Vojenský historický ústav Praha, fond | ||
+ | Kmenové listy (J. Č.) a Sbírka osobností I (J. Č.); MZA Brno, fond G 212 | ||
+ | Penzijní spisy, inv. č. 9 605 – J. Č. | ||
+ | |||
+ | Aleš Vyskočil | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] |
Verze z 4. 12. 2016, 16:17
Jan ČERNÝ | |
Narození | 4.3.1874 |
---|---|
Místo narození | Uherský Ostroh |
Úmrtí | 10.4.1959 |
Místo úmrtí | Uherský Ostroh |
Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44913 |
ČERNÝ, Jan, * 4. 3. 1874 Uherský Ostroh, † 10. 4. 1959 Uherský Ostroh, úředník, politik
Pocházel z rodiny koželuha. Po absolvování gymnázia v Uherském Hradišti (1885–93) a práv na české univerzitě v Praze vstoupil 27. 3. 1899 do státních služeb, k politické správě na Moravě. Byl zařazen mezi konceptní úřednictvo při okresním hejtmanství v Hodoníně (1899–1908). Odtud byl povolán na ministerstvo veřejných prací ve Vídni, kde dva roky působil jako právník báňského oddělení a příležitostný stenograf říšské rady. Po návratu na Moravu mu bylo svěřeno vedení okresu Prostějov, který státní správa považovala za jeden z nejkomplikovanějších. Z Hané byl v dubnu 1912 povolán do čela prezidiální kanceláře moravského místodržitelství v Brně.
Jako místodržitelský rada Č. vstoupil po vzniku Československa do jeho služeb. Přestože nepatřil k nejvýše postaveným úředníkům české národnosti na místodržitelství, byl dohodou politických sil delegován do čela moravské politické správy. V této vrcholné pozici setrval až do svého penzionování v květnu 1939: nejdříve jako šéf zemské politické správy (1918–20), pak prezident zemské politické správy a od 1928 ve funkci moravskoslezského zemského prezidenta. Za první republiky byl dvakrát povolán do čela československého, tzv. úřednického kabinetu, kdy standardní parlamentní mechanismy přestaly dočasně fungovat. Poprvé to bylo v září 1920 v době radikalizace širších vrstev obyvatelstva, rozkolu v sociální demokracii a pokusu krajně levicových sil o puč. Tehdy roční vláda odborníků přispěla ke stabilizaci politických i ekonomických poměrů v republice. Podruhé předsedal vládě 1926 po krizi druhého Švehlova kabinetu, kdy Č. nouzová vláda měla poskytnout čas pro budoucí dohodu politických stran. Zastával v osmi meziválečných vládách funkci ministra vnitra (1920–22, 1926–29, 1932–34, 1938). Byl současníky, včetně prezidenta Tomáše G. Masaryka, vysoce ceněn pro zkušenosti v oblasti správy, organizační schopnosti, právní odbornost, apolitičnost a loajalitu. Jako jeden z čelných představitelů první republiky byl po únoru 1948 komunistickou mocí perzekvován, donucen opustit Brno a vrátit se na rodné Slovácko, rodině byl zabaven zámek ve Střílkách zakoupený 1927 a oba jeho synové zůstali v emigraci. Byl pochován na hřbitově v Uherském Hradišti-Mařaticích.
L: Heller 2, 1912, s. 21n.; M. Hynek, Právník a ministr JUDr. J. Č., in: Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1999, s. 15n.; L. Slezák, Zemský prezident J. Č., in: Slovácko 36, 1994, s. 161n.; A. Vyskočil, Disciplína i revolta aneb žákovská a studentská léta v životě J. Č., in: tamtéž 43, 2001, s. 177n.; týž, Okresní hejtmanství v Hodoníně v prvních letech 20. století – počátek úřednické kariéry J. Č., in: Jižní Morava 38, 2002, s. 97n.; týž, Státní úředník. Příklad J. Č., in: L. Fasora – J. Hanuš – J. Malíř (ed.): Člověk na Moravě 19. století, 2004, s. 293n.; týž, Moravský státní úředník a vrcholné Rakousko-Uhersko, 2007 (disertační práce Filozofické fakulty MU Brno, kde soupis pramenů a literatury).
P: NA Praha, fond J. Č. (1926–1946); Vojenský historický ústav Praha, fond Kmenové listy (J. Č.) a Sbírka osobností I (J. Č.); MZA Brno, fond G 212 Penzijní spisy, inv. č. 9 605 – J. Č.
Aleš Vyskočil