ČERNÝ Jaroslav 20.8.1882-24.3.1958: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 24.3.1958
 
| datum úmrtí = 24.3.1958
 
| místo úmrtí = Poděbrady
 
| místo úmrtí = Poděbrady
| povolání = 14- Hydrolog
+
| povolání = 14- Hydrolog<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 35
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, Jaroslav''', ''* 20. 8. 1882 Stěžery u Hradce Králové, † 24. 3. 1958 Poděbrady, technik, vodohospodář, pedagog''
 
'''ČERNÝ, Jaroslav''', ''* 20. 8. 1882 Stěžery u Hradce Králové, † 24. 3. 1958 Poděbrady, technik, vodohospodář, pedagog''

Aktuální verze z 14. 10. 2019, 14:21

Jaroslav ČERNÝ
Narození 20.8.1882
Místo narození Stěžery u Hradce Králové
Úmrtí 24.3.1958
Místo úmrtí Poděbrady
Povolání 14- Hydrolog
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 35
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44925

ČERNÝ, Jaroslav, * 20. 8. 1882 Stěžery u Hradce Králové, † 24. 3. 1958 Poděbrady, technik, vodohospodář, pedagog

Po absolvování reálky v Hradci Králové (1900) začal navštěvovat Českou vysokou školu technickou v Praze (ČVŠT), odbor stavební inženýrství. 1905 složil II. státní zkoušku a o rok později studium ukončil na odboru kulturního inženýrství. 1907 obhájil disertační práci Studie o dynamice toků a byl promován na doktora technických věd. Ve stejném roce vstoupil do služeb bývalého místodržitelství, odkud přešel na ministerstvo veřejných prací. Později byl jmenován vrchním stavebním radou a přednostou vodoprávně-technického oddělení na ministerstvu zemědělství. 1916 se habilitoval jako soukromý docent pro vodoprávní techniku na pražské ČVŠT. Přednášel tam na odboru stavebního inženýrství předmět Vodní správa a vodoprávní technika, na odboru strojního inženýrství Základy vodního hospodářství a vodoprávní techniky a Zákony o státních vodohospodářských fondech, o podpoře soustavné elektrizace a o dani z vodní síly. Vodoprávní techniku učil na odborech zemědělském a kulturního inženýrství. Všechny přednášky konal bezplatně až do 1919, kdy byla na ČVŠT zřízena honorovaná docentura vodoprávní techniky. 1922 byl jmenován titulárním profesorem vodního hospodářství a vodoprávní techniky na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT a na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT, kde byl také členem zkušební komise pro II. státní zkoušku směru vodohospodářského a kulturního. Kromě technických posudků a zpráv byl autorem více než 65 odborných publikací a spisů z oboru vodního hospodářství a vodní administrativy, které vyšly v Praze, Barceloně, Berlíně, Liberci, Lutychu, Římě, Tokiu a ve Vídni. Byl vyznamenán čestným diplomem společností Academie de droit international de la Haye (1930) a Syndicat central et fédéral des Riverains de France (1931). Účastnil se mnoha mezinárodních kongresů, např. 1926 v Basileji, 1927 v Římě, 1929 v Barceloně, 1931 v Paříži a 1932 v Lyonu.

D: Hydrodynamika, 1908; Vodní turbiny a vztahy vodoprávní, 1912; Tabulky ku přednáškám o technice vodoprávní, 1918; Vodní knihy, 1925; Organisation scientifique de l’ádministration concernant le régime des eaux, Roma 1927; O čištění odpadních vod cukrovarských, 1926; Vodní hospodářství v mírových smlouvách a mezinárodních úmluvách, 1932; La pollution des sources minérales (thermales) dans les législations des états européens, Paris 1931; Schutz der Mineral- (Thermal-) Quellen in der Gesetzgebung der europäischen Staaten, Wien 1933; Vodní knihy, vodoprávní technika a vodohospodářská správa, 1937.

L: Program Českého vysokého učení technického v Praze na studijní rok 1925/26, 1925, s. 53, 109; Seznam osob na ČVUT 1937, 1937, s. 35; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1937, s. 20n.; OSND 1/2, s. 1037; MSN 1, s. 1002; ČsB 1, nestr.; MSB 6, s. 17; Tomeš 1, s. 204.

P: Archiv ČVUT Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, 1922–1932; fond Vysoká škola inženýrského inženýrství ČVUT, 1919–1952 – osobní spisy profesorů a docentů.

Jiřina Masnerová