Biografický slovník
ČERNÝ Jaroslav 20.8.1882-24.3.1958: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Jaroslav_20.8.1882-24.3.1958) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.8.1882 | | datum narození = 20.8.1882 | ||
| − | | místo narození = Stěžery | + | | místo narození = Stěžery u Hradce Králové |
| datum úmrtí = 24.3.1958 | | datum úmrtí = 24.3.1958 | ||
| − | | místo úmrtí = Poděbrady | + | | místo úmrtí = Poděbrady |
| povolání = 14- Hydrolog | | povolání = 14- Hydrolog | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČERNÝ, Jaroslav''', ''* 20. 8. 1882 Stěžery u Hradce Králové, † 24. 3. 1958 Poděbrady, technik, vodohospodář, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Po absolvování reálky v Hradci Králové (1900) začal navštěvovat | ||
| + | Českou vysokou školu technickou v Praze (ČVŠT), odbor | ||
| + | stavební inženýrství. 1905 složil II. státní zkoušku a o rok později | ||
| + | studium ukončil na odboru kulturního inženýrství. 1907 | ||
| + | obhájil disertační práci ''Studie o dynamice toků'' a byl promován | ||
| + | na doktora technických věd. Ve stejném roce vstoupil do služeb | ||
| + | bývalého místodržitelství, odkud přešel na ministerstvo veřejných | ||
| + | prací. Později byl jmenován vrchním stavebním radou | ||
| + | a přednostou vodoprávně-technického oddělení na ministerstvu | ||
| + | zemědělství. 1916 se habilitoval jako soukromý docent pro | ||
| + | vodoprávní techniku na pražské ČVŠT. Přednášel tam na odboru | ||
| + | stavebního inženýrství předmět Vodní správa a vodoprávní | ||
| + | technika, na odboru strojního inženýrství Základy vodního | ||
| + | hospodářství a vodoprávní techniky a Zákony o státních vodohospodářských | ||
| + | fondech, o podpoře soustavné elektrizace | ||
| + | a o dani z vodní síly. Vodoprávní techniku učil na odborech zemědělském | ||
| + | a kulturního inženýrství. Všechny přednášky konal | ||
| + | bezplatně až do 1919, kdy byla na ČVŠT zřízena honorovaná | ||
| + | docentura vodoprávní techniky. 1922 byl jmenován titulárním | ||
| + | profesorem vodního hospodářství a vodoprávní techniky | ||
| + | na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT | ||
| + | a na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT, kde byl také | ||
| + | členem zkušební komise pro II. státní zkoušku směru vodohospodářského | ||
| + | a kulturního. Kromě technických posudků a zpráv | ||
| + | byl autorem více než 65 odborných publikací a spisů z oboru | ||
| + | vodního hospodářství a vodní administrativy, které vyšly v Praze, | ||
| + | Barceloně, Berlíně, Liberci, Lutychu, Římě, Tokiu a ve Vídni. | ||
| + | Byl vyznamenán čestným diplomem společností Academie | ||
| + | de droit international de la Haye (1930) a Syndicat central | ||
| + | et fédéral des Riverains de France (1931). Účastnil se mnoha | ||
| + | mezinárodních kongresů, např. 1926 v Basileji, 1927 v Římě, | ||
| + | 1929 v Barceloně, 1931 v Paříži a 1932 v Lyonu. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Hydrodynamika, 1908; Vodní turbiny a vztahy vodoprávní, 1912; Tabulky | ||
| + | ku přednáškám o technice vodoprávní, 1918; Vodní knihy, 1925; Organisation | ||
| + | scientifique de l’ádministration concernant le régime des eaux, Roma | ||
| + | 1927; O čištění odpadních vod cukrovarských, 1926; Vodní hospodářství | ||
| + | v mírových smlouvách a mezinárodních úmluvách, 1932; La pollution des | ||
| + | sources minérales (thermales) dans les législations des états européens, Paris | ||
| + | 1931; Schutz der Mineral- (Thermal-) Quellen in der Gesetzgebung der | ||
| + | europäischen Staaten, Wien 1933; Vodní knihy, vodoprávní technika a vodohospodářská | ||
| + | správa, 1937. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Program Českého vysokého učení technického v Praze na studijní rok | ||
| + | 1925/26, 1925, s. 53, 109; Seznam osob na ČVUT 1937, 1937, s. 35; | ||
| + | B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1937, s. 20n.; OSND 1/2, s. 1037; | ||
| + | MSN 1, s. 1002; ČsB 1, nestr.; MSB 6, s. 17; Tomeš 1, s. 204. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv ČVUT Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, | ||
| + | 1922–1932; fond Vysoká škola inženýrského inženýrství ČVUT, 1919–1952 | ||
| + | – osobní spisy profesorů a docentů. | ||
| + | |||
| + | Jiřina Masnerová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:14- Hydrolog]] | [[Kategorie:14- Hydrolog]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 72: | ||
[[Kategorie:1882]] | [[Kategorie:1882]] | ||
| − | [[Kategorie:Stěžery | + | [[Kategorie:Stěžery]] |
[[Kategorie:1958]] | [[Kategorie:1958]] | ||
[[Kategorie:Poděbrady]] | [[Kategorie:Poděbrady]] | ||
Verze z 4. 12. 2016, 16:30
| Jaroslav ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 20.8.1882 |
|---|---|
| Místo narození | Stěžery u Hradce Králové |
| Úmrtí | 24.3.1958 |
| Místo úmrtí | Poděbrady |
| Povolání |
14- Hydrolog 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44925 |
ČERNÝ, Jaroslav, * 20. 8. 1882 Stěžery u Hradce Králové, † 24. 3. 1958 Poděbrady, technik, vodohospodář, pedagog
Po absolvování reálky v Hradci Králové (1900) začal navštěvovat Českou vysokou školu technickou v Praze (ČVŠT), odbor stavební inženýrství. 1905 složil II. státní zkoušku a o rok později studium ukončil na odboru kulturního inženýrství. 1907 obhájil disertační práci Studie o dynamice toků a byl promován na doktora technických věd. Ve stejném roce vstoupil do služeb bývalého místodržitelství, odkud přešel na ministerstvo veřejných prací. Později byl jmenován vrchním stavebním radou a přednostou vodoprávně-technického oddělení na ministerstvu zemědělství. 1916 se habilitoval jako soukromý docent pro vodoprávní techniku na pražské ČVŠT. Přednášel tam na odboru stavebního inženýrství předmět Vodní správa a vodoprávní technika, na odboru strojního inženýrství Základy vodního hospodářství a vodoprávní techniky a Zákony o státních vodohospodářských fondech, o podpoře soustavné elektrizace a o dani z vodní síly. Vodoprávní techniku učil na odborech zemědělském a kulturního inženýrství. Všechny přednášky konal bezplatně až do 1919, kdy byla na ČVŠT zřízena honorovaná docentura vodoprávní techniky. 1922 byl jmenován titulárním profesorem vodního hospodářství a vodoprávní techniky na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT a na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT, kde byl také členem zkušební komise pro II. státní zkoušku směru vodohospodářského a kulturního. Kromě technických posudků a zpráv byl autorem více než 65 odborných publikací a spisů z oboru vodního hospodářství a vodní administrativy, které vyšly v Praze, Barceloně, Berlíně, Liberci, Lutychu, Římě, Tokiu a ve Vídni. Byl vyznamenán čestným diplomem společností Academie de droit international de la Haye (1930) a Syndicat central et fédéral des Riverains de France (1931). Účastnil se mnoha mezinárodních kongresů, např. 1926 v Basileji, 1927 v Římě, 1929 v Barceloně, 1931 v Paříži a 1932 v Lyonu.
D: Hydrodynamika, 1908; Vodní turbiny a vztahy vodoprávní, 1912; Tabulky ku přednáškám o technice vodoprávní, 1918; Vodní knihy, 1925; Organisation scientifique de l’ádministration concernant le régime des eaux, Roma 1927; O čištění odpadních vod cukrovarských, 1926; Vodní hospodářství v mírových smlouvách a mezinárodních úmluvách, 1932; La pollution des sources minérales (thermales) dans les législations des états européens, Paris 1931; Schutz der Mineral- (Thermal-) Quellen in der Gesetzgebung der europäischen Staaten, Wien 1933; Vodní knihy, vodoprávní technika a vodohospodářská správa, 1937.
L: Program Českého vysokého učení technického v Praze na studijní rok 1925/26, 1925, s. 53, 109; Seznam osob na ČVUT 1937, 1937, s. 35; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1937, s. 20n.; OSND 1/2, s. 1037; MSN 1, s. 1002; ČsB 1, nestr.; MSB 6, s. 17; Tomeš 1, s. 204.
P: Archiv ČVUT Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, 1922–1932; fond Vysoká škola inženýrského inženýrství ČVUT, 1919–1952 – osobní spisy profesorů a docentů.
Jiřina Masnerová
