Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČERNÝ Jindřich 6.4.1905-18.5.1960

{{Infobox - osoba
| jméno = Jindřich ČERNÝ
| obrázek = Cerny Jindrich portret.JPG
| datum narození = 6.4.1905
| místo narození = Mladá u Lysé nad Labem
| datum úmrtí = 18.5.1960
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />78- Hudební interpret

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 36
}}
'''ČERNÝ, Jindřich''', ''* 6. 4. 1905 Mladá u Lysé nad Labem, † 18. 5. 1960 Praha, úředník, básník''

Od dvou let vyrůstal na Teplicku, nejdříve v Drahenkách,
pak v Běhánkách v truhlářské rodině. Měšťanskou školu navštěvoval
v Trnovanech (Teplice), od 1920 studoval na českém
státním reformovaném reálném gymnáziu v Duchcově,
maturoval 1925 s vyznamenáním. Poté pracoval v továrně
na dýmky. Od října 1925 působil u firmy Heller a spol., komanditní
společnosti Teplice-Šanov. 1926 vstoupil do poštovních
služeb. Od října 1926 do května 1927 byl pomocným
telegrafním dělníkem v Děčíně, do konce roku výpomocnou
úřední silou u tamního poštovního úřadu. 1929 složil v Praze
tzv. provozní zkoušku a získal zaměstnání na hlavní poště
v Praze 1. Od 1931 do září 1938 byl poštovním adjunktem,
mezitím složil 1936 zkoušku pro vedoucí a dozorčí provozní
úředníky. V říjnu 1938 povýšil na poštovního tajemníka.
28. 10. 1943 byl jmenován vrchním poštovním tajemníkem.
V této funkci odešel 1950 v důsledku pokračující srdeční
choroby do invalidního důchodu. 1931 se oženil s Mathildou
Stejskalovou, s níž měl děti Jitku (1933–1934), Radmilu
(* 1935) a Chrudoše (* 1940). Zemřel v Praze-Michli.

Jako menšinový a slovanský pracovník, zejména česko-lužický,
se Č. angažoval ve Společnosti přátel Lužice (redigoval česko-
lužická vysílání v Československém rozhlase), propagoval
a znal esperanto, z něhož a z němčiny a lužické srbštiny překládal.
1934 se pokusil o první z řady několika samostatných
sbírek lyrické nenáročné přírodní i intimní poezie ''Boží muka'',
''Slunce a sníh'' (1941), ''Rudých vůní bílé květy'' (1937), ''Přes plot''
''za větrem'' (1941). Ve verších reflektoval i ozvěny z lidového
básnictví, motivy přírodní a venkovského života. V románu
''Čtvrtá silnice'' (1944) zpracoval tragický příběh z hornického
prostředí. Od poloviny čtyřicátých let se věnoval výhradně jen
literatuře pro děti a mládež (pohádky ''Když se večer stmívá'',
1944, ''Pohádky pražského strýčka'', 1949). Od konce padesátých
let se zaměřil na loutkové hry pro děti ''Pecivál'' (1956), ''Začarovaný''
''princ'' (1958) aj. Již jako gymnaziální student přispíval
do studentského tisku, posléze do četných literárních i denních
časopisů (''České slovo'', ''Český zápas'', ''Evropa a svět'', ''Halórevue'',
''Lidová demokracie'', ''Lidové noviny'', ''Literární noviny'', ''Lužickosrbský''
''věstník'', ''Mladá fronta'', ''Národní osvobození'', ''Národní''
''politika'', ''Národní výzva'', ''Nedělní list'', ''Práce'', ''Právo lidu'', ''Slovanský''
''přehled'', ''Světová literatura'', ''Svobodné noviny'', ''Trn''). Užíval
šifry a dalších 30 jmen a pseudonymy: Beg., Cyril Moucha,
č., Č, čej, Jan Horák, J. Č. Krušnohorský, Jiří Červený, Jan
Ouško-Vamaria, Hilža Grodkec, Hajno Cyžik, Svana Elsnerová,
Želivský aj.

'''L:''' F. S. Frabša, Mladoboleslavští spisovatelé, kulturní a veřejní pracovníci,
b. d. [1938], s. 3; Pojizeřím k Labi (ed. V. Kozák), 1940, s. 167; J. Kunc,
Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 30; J. Vopravil,
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 477–478; LČL
1, s. 452–453.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. 

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]

[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:Mladá]]
[[Kategorie:1960]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Cerny Jindrich hrob.jpg|Hrob Jindřicha Černého v Praze-Nuslích
</gallery>