ČERNÝ Jindřich 6.4.1905-18.5.1960: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÝ_Jindřich_6.4.1905-18.5.1960)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jindřich ČERNÝ
 
| jméno = Jindřich ČERNÝ
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cerny Jindrich portret.JPG
 
| datum narození = 6.4.1905
 
| datum narození = 6.4.1905
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Mladá u Lysé nad Labem
 
| datum úmrtí = 18.5.1960
 
| datum úmrtí = 18.5.1960
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />78- Hudební interpret
−
78- Hudební interpret
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Jindřich ČERNÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 36
 +
}}
 +
'''ČERNÝ, Jindřich''', ''* 6. 4. 1905 Mladá u Lysé nad Labem, † 18. 5. 1960 Praha, úředník, básník''
 +
 
 +
Od dvou let vyrůstal na Teplicku, nejdříve v Drahenkách,
 +
pak v Běhánkách v truhlářské rodině. Měšťanskou školu navštěvoval
 +
v Trnovanech (Teplice), od 1920 studoval na českém
 +
státním reformovaném reálném gymnáziu v Duchcově,
 +
maturoval 1925 s vyznamenáním. Poté pracoval v továrně
 +
na dýmky. Od října 1925 působil u firmy Heller a spol., komanditní
 +
společnosti Teplice-Šanov. 1926 vstoupil do poštovních
 +
služeb. Od října 1926 do května 1927 byl pomocným
 +
telegrafním dělníkem v Děčíně, do konce roku výpomocnou
 +
úřední silou u tamního poštovního úřadu. 1929 složil v Praze
 +
tzv. provozní zkoušku a získal zaměstnání na hlavní poště
 +
v Praze 1. Od 1931 do září 1938 byl poštovním adjunktem,
 +
mezitím složil 1936 zkoušku pro vedoucí a dozorčí provozní
 +
úředníky. V říjnu 1938 povýšil na poštovního tajemníka.
 +
28. 10. 1943 byl jmenován vrchním poštovním tajemníkem.
 +
V této funkci odešel 1950 v důsledku pokračující srdeční
 +
choroby do invalidního důchodu. 1931 se oženil s Mathildou
 +
Stejskalovou, s níž měl děti Jitku (1933–1934), Radmilu
 +
(* 1935) a Chrudoše (* 1940). Zemřel v Praze-Michli.
 +
 
 +
Jako menšinový a slovanský pracovník, zejména česko-lužický,
 +
se Č. angažoval ve Společnosti přátel Lužice (redigoval česko-
 +
lužická vysílání v Československém rozhlase), propagoval
 +
a znal esperanto, z něhož a z němčiny a lužické srbštiny překládal.
 +
1934 se pokusil o první z řady několika samostatných
 +
sbírek lyrické nenáročné přírodní i intimní poezie ''Boží muka'',
 +
''Slunce a sníh'' (1941), ''Rudých vůní bílé květy'' (1937), ''Přes plot''
 +
''za větrem'' (1941). Ve verších reflektoval i ozvěny z lidového
 +
básnictví, motivy přírodní a venkovského života. V románu
 +
''Čtvrtá silnice'' (1944) zpracoval tragický příběh z hornického
 +
prostředí. Od poloviny čtyřicátých let se věnoval výhradně jen
 +
literatuře pro děti a mládež (pohádky ''Když se večer stmívá'',
 +
1944, ''Pohádky pražského strýčka'', 1949). Od konce padesátých
 +
let se zaměřil na loutkové hry pro děti ''Pecivál'' (1956), ''Začarovaný''
 +
''princ'' (1958) aj. Již jako gymnaziální student přispíval
 +
do studentského tisku, posléze do četných literárních i denních
 +
časopisů (''České slovo'', ''Český zápas'', ''Evropa a svět'', ''Halórevue'',
 +
''Lidová demokracie'', ''Lidové noviny'', ''Literární noviny'', ''Lužickosrbský''
 +
''věstník'', ''Mladá fronta'', ''Národní osvobození'', ''Národní''
 +
''politika'', ''Národní výzva'', ''Nedělní list'', ''Práce'', ''Právo lidu'', ''Slovanský''
 +
''přehled'', ''Světová literatura'', ''Svobodné noviny'', ''Trn''). Užíval
 +
šifry a dalších 30 jmen a pseudonymy: Beg., Cyril Moucha,
 +
č., Č, čej, Jan Horák, J. Č. Krušnohorský, Jiří Červený, Jan
 +
Ouško-Vamaria, Hilža Grodkec, Hajno Cyžik, Svana Elsnerová,
 +
Želivský aj.
 +
 
 +
'''L:''' F. S. Frabša, Mladoboleslavští spisovatelé, kulturní a veřejní pracovníci,
 +
b. d. [1938], s. 3; Pojizeřím k Labi (ed. V. Kozák), 1940, s. 167; J. Kunc,
 +
Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 30; J. Vopravil,
 +
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 477–478; LČL
 +
1, s. 452–453.
 +
 
 +
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 +
 
 +
Marcella Husová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
Řádka 16: Řádka 74:
  
 
[[Kategorie:1905]]
 
[[Kategorie:1905]]
 +
[[Kategorie:Mladá]]
 
[[Kategorie:1960]]
 
[[Kategorie:1960]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cerny Jindrich hrob.jpg|Hrob Jindřicha Černého v Praze-Nuslích
 +
</gallery>

Aktuální verze z 27. 10. 2019, 12:54

Jindřich ČERNÝ
Narození 6.4.1905
Místo narození Mladá u Lysé nad Labem
Úmrtí 18.5.1960
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 36
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44929

ČERNÝ, Jindřich, * 6. 4. 1905 Mladá u Lysé nad Labem, † 18. 5. 1960 Praha, úředník, básník

Od dvou let vyrůstal na Teplicku, nejdříve v Drahenkách, pak v Běhánkách v truhlářské rodině. Měšťanskou školu navštěvoval v Trnovanech (Teplice), od 1920 studoval na českém státním reformovaném reálném gymnáziu v Duchcově, maturoval 1925 s vyznamenáním. Poté pracoval v továrně na dýmky. Od října 1925 působil u firmy Heller a spol., komanditní společnosti Teplice-Šanov. 1926 vstoupil do poštovních služeb. Od října 1926 do května 1927 byl pomocným telegrafním dělníkem v Děčíně, do konce roku výpomocnou úřední silou u tamního poštovního úřadu. 1929 složil v Praze tzv. provozní zkoušku a získal zaměstnání na hlavní poště v Praze 1. Od 1931 do září 1938 byl poštovním adjunktem, mezitím složil 1936 zkoušku pro vedoucí a dozorčí provozní úředníky. V říjnu 1938 povýšil na poštovního tajemníka. 28. 10. 1943 byl jmenován vrchním poštovním tajemníkem. V této funkci odešel 1950 v důsledku pokračující srdeční choroby do invalidního důchodu. 1931 se oženil s Mathildou Stejskalovou, s níž měl děti Jitku (1933–1934), Radmilu (* 1935) a Chrudoše (* 1940). Zemřel v Praze-Michli.

Jako menšinový a slovanský pracovník, zejména česko-lužický, se Č. angažoval ve Společnosti přátel Lužice (redigoval česko- lužická vysílání v Československém rozhlase), propagoval a znal esperanto, z něhož a z němčiny a lužické srbštiny překládal. 1934 se pokusil o první z řady několika samostatných sbírek lyrické nenáročné přírodní i intimní poezie Boží muka, Slunce a sníh (1941), Rudých vůní bílé květy (1937), Přes plot za větrem (1941). Ve verších reflektoval i ozvěny z lidového básnictví, motivy přírodní a venkovského života. V románu Čtvrtá silnice (1944) zpracoval tragický příběh z hornického prostředí. Od poloviny čtyřicátých let se věnoval výhradně jen literatuře pro děti a mládež (pohádky Když se večer stmívá, 1944, Pohádky pražského strýčka, 1949). Od konce padesátých let se zaměřil na loutkové hry pro děti Pecivál (1956), Začarovaný princ (1958) aj. Již jako gymnaziální student přispíval do studentského tisku, posléze do četných literárních i denních časopisů (České slovo, Český zápas, Evropa a svět, Halórevue, Lidová demokracie, Lidové noviny, Literární noviny, Lužickosrbský věstník, Mladá fronta, Národní osvobození, Národní politika, Národní výzva, Nedělní list, Práce, Právo lidu, Slovanský přehled, Světová literatura, Svobodné noviny, Trn). Užíval šifry a dalších 30 jmen a pseudonymy: Beg., Cyril Moucha, č., Č, čej, Jan Horák, J. Č. Krušnohorský, Jiří Červený, Jan Ouško-Vamaria, Hilža Grodkec, Hajno Cyžik, Svana Elsnerová, Želivský aj.

L: F. S. Frabša, Mladoboleslavští spisovatelé, kulturní a veřejní pracovníci, b. d. [1938], s. 3; Pojizeřím k Labi (ed. V. Kozák), 1940, s. 167; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 30; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 477–478; LČL 1, s. 452–453.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová

  • Hrob Jindřicha Černého v Praze-Nuslích

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=ČERNÝ_Jindřich_6.4.1905-18.5.1960&oldid=112780“