Biografický slovník
ČERNÝ Josef 13.9.1916-10.9.1970: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Josef_13.9.1916-10.9.1970) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.9.1916 | | datum narození = 13.9.1916 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Mořkov u Nového Jičína |
| datum úmrtí = 10.9.1970 | | datum úmrtí = 10.9.1970 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Suchdol nad Odrou |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČERNÝ, Josef''', ''* 13. 9. 1916 Mořkov u Nového Jičína, † 10. 9. 1970 Suchdol nad Odrou, účastník 2. odboje, voják, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Původem z nemajetné dělnické rodiny, vyučil se pekařem. | ||
| + | Od mládí měl značné existenční problémy a střídal různá | ||
| + | příležitostná zaměstnání. Po nacistické okupaci se rozhodl | ||
| + | zapojit do zahraničního odboje. Opustil tzv. protektorát, dostal | ||
| + | se do Sovětského svazu, kde po čase nastoupil jako vojín | ||
| + | k československé jednotce v Buzuluku. V březnu 1943 byl | ||
| + | nasazen do bojů u Sokolova. Za účast v bojích byl povýšen | ||
| + | na desátníka a vyznamenán Řádem rudého praporu. V dalších | ||
| + | vojenských operacích u Žaškova velel jako rotmistr tankové | ||
| + | rotě. Zasáhl také do bojů na Dukle, ve kterých byl raněn. | ||
| + | Léčba zdržela Č. návrat do vlasti. Za zásluhy ve válečných | ||
| + | operacích získal řadu československých, sovětských i polských | ||
| + | vyznamenání a řádů a byl postupně povýšen do hodnosti | ||
| + | podplukovníka. Svědectví o Č. účasti v bojích na východní | ||
| + | frontě druhé světové války podal i generál Ludvík Svoboda. | ||
| + | |||
| + | Po 1945 vyučoval Č. ve vojenské akademii v Hranicích | ||
| + | na Moravě. Postupně se zhoršil jeho zdravotní stav natolik, | ||
| + | že po pěti letech pedagogické činnosti odešel přechodně | ||
| + | do invalidního důchodu. Po uzdravení se do armády nevrátil | ||
| + | a pracoval jako řidič sanitky. 1985 mu byla na škole, kterou | ||
| + | navštěvoval, odhalena pamětní deska. | ||
| + | |||
| + | L: L. Svoboda, Z Buzuluku do Prahy, 1960, rejstřík; L. Polášek, J. Č. ve vzpomínkách | ||
| + | po 50 letech, in: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín 44, 1989, | ||
| + | s. 71–72; Slezsko 8, s. 27. | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
Verze z 4. 12. 2016, 20:14
| Josef ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 13.9.1916 |
|---|---|
| Místo narození | Mořkov u Nového Jičína |
| Úmrtí | 10.9.1970 |
| Místo úmrtí | Suchdol nad Odrou |
| Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83654 |
ČERNÝ, Josef, * 13. 9. 1916 Mořkov u Nového Jičína, † 10. 9. 1970 Suchdol nad Odrou, účastník 2. odboje, voják, pedagog
Původem z nemajetné dělnické rodiny, vyučil se pekařem. Od mládí měl značné existenční problémy a střídal různá příležitostná zaměstnání. Po nacistické okupaci se rozhodl zapojit do zahraničního odboje. Opustil tzv. protektorát, dostal se do Sovětského svazu, kde po čase nastoupil jako vojín k československé jednotce v Buzuluku. V březnu 1943 byl nasazen do bojů u Sokolova. Za účast v bojích byl povýšen na desátníka a vyznamenán Řádem rudého praporu. V dalších vojenských operacích u Žaškova velel jako rotmistr tankové rotě. Zasáhl také do bojů na Dukle, ve kterých byl raněn. Léčba zdržela Č. návrat do vlasti. Za zásluhy ve válečných operacích získal řadu československých, sovětských i polských vyznamenání a řádů a byl postupně povýšen do hodnosti podplukovníka. Svědectví o Č. účasti v bojích na východní frontě druhé světové války podal i generál Ludvík Svoboda.
Po 1945 vyučoval Č. ve vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Postupně se zhoršil jeho zdravotní stav natolik, že po pěti letech pedagogické činnosti odešel přechodně do invalidního důchodu. Po uzdravení se do armády nevrátil a pracoval jako řidič sanitky. 1985 mu byla na škole, kterou navštěvoval, odhalena pamětní deska.
L: L. Svoboda, Z Buzuluku do Prahy, 1960, rejstřík; L. Polášek, J. Č. ve vzpomínkách po 50 letech, in: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín 44, 1989, s. 71–72; Slezsko 8, s. 27.
Pavla Vošahlíková
