ČERNÝ Josef 13.9.1916-10.9.1970: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Josef ČERNÝ
 
| jméno = Josef ČERNÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cerny Josef portret2.JPG
 
| datum narození = 13.9.1916
 
| datum narození = 13.9.1916
 
| místo narození = Mořkov u Nového Jičína
 
| místo narození = Mořkov u Nového Jičína
Řádka 49: Řádka 49:
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:Suchdol nad Odrou]]
 
[[Kategorie:Suchdol nad Odrou]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cerny Josef deska.JPG|Pamětní deska na Základní škole v Mořkově
 +
</gallery>

Aktuální verze z 27. 10. 2019, 12:15

Josef ČERNÝ
Narození 13.9.1916
Místo narození Mořkov u Nového Jičína
Úmrtí 10.9.1970
Místo úmrtí Suchdol nad Odrou
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 40-41
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83654

ČERNÝ, Josef, * 13. 9. 1916 Mořkov u Nového Jičína, † 10. 9. 1970 Suchdol nad Odrou, účastník 2. odboje, voják, pedagog

Původem z nemajetné dělnické rodiny, vyučil se pekařem. Od mládí měl značné existenční problémy a střídal různá příležitostná zaměstnání. Po nacistické okupaci se rozhodl zapojit do zahraničního odboje. Opustil tzv. protektorát, dostal se do Sovětského svazu, kde po čase nastoupil jako vojín k československé jednotce v Buzuluku. V březnu 1943 byl nasazen do bojů u Sokolova. Za účast v bojích byl povýšen na desátníka a vyznamenán Řádem rudého praporu. V dalších vojenských operacích u Žaškova velel jako rotmistr tankové rotě. Zasáhl také do bojů na Dukle, ve kterých byl raněn. Léčba zdržela Č. návrat do vlasti. Za zásluhy ve válečných operacích získal řadu československých, sovětských i polských vyznamenání a řádů a byl postupně povýšen do hodnosti podplukovníka. Svědectví o Č. účasti v bojích na východní frontě druhé světové války podal i generál Ludvík Svoboda.

Po 1945 vyučoval Č. ve vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Postupně se zhoršil jeho zdravotní stav natolik, že po pěti letech pedagogické činnosti odešel přechodně do invalidního důchodu. Po uzdravení se do armády nevrátil a pracoval jako řidič sanitky. 1985 mu byla na škole, kterou navštěvoval, odhalena pamětní deska.

L: L. Svoboda, Z Buzuluku do Prahy, 1960, rejstřík; L. Polášek, J. Č. ve vzpomínkách po 50 letech, in: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín 44, 1989, s. 71–72; Slezsko 8, s. 27.

Pavla Vošahlíková