ČERNÝ Josef 17.3.1872-30.3.1959

Z Personal
Josef ČERNÝ
Narození 17.3.1872
Místo narození Choroušky u Mělníka
Úmrtí 30.3.1959
Místo úmrtí Brno
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
21- Odborník rostlinné výroby
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 38-39
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44941

ČERNÝ, Josef, * 17. 3. 1872 Choroušky u Mělníka, † 30. 3. 1959 Brno, technik, konstruktér strojů, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny rolníka. Studoval na české reálce v Jičíně a v Praze v Ječné ulici, kde maturoval 1891 s vyznamenáním. Pak se stal jednoročním dobrovolníkem u dělostřelectva v Praze. 1892–96 byl zapsán na strojním odboru ČVŠT v Praze, kde také složil obě státní zkoušky. 1896 nastoupil do První českomoravské továrny na stroje v Praze. Odtud odešel 1897 do patentové kanceláře Heinricha (Jindřicha) Schmolky a pak do ocelárny Antonína Reissenzahna v Praze- -Holešovicích. 1900 se oženil s Marií, roz. Lustigovou, a spolu vychovali tři syny a dceru. 1905 se stal představeným technické kanceláře továrny na stroje a slévárny J. Kudlicz v Praze. 1907 byl jmenován vrchním inženýrem firmy Wichterle, továrny na hospodářské stroje, a. s., v Prostějově. Současně působil od letního semestru 1908 jako honorovaný docent stavby hospodářských strojů na ČVŠT v Brně. 1911 byl jmenován řádným profesorem hospodářského strojnictví (hospodářské strojovědy) a správcem Ústavu pro zkoušení strojů hospodářských a Výzkumného a zkušebního ústavu pro stroje a nářadí hospodářské při Zemské hospodářské akademii v Táboře. Tam pracoval do 1919 a 1915/16 byl ředitelem.

Funkce honorovaného docenta na brněnské české technice se Č. vzdal a nastoupil jednoroční bezplatnou dovolenou. Avšak již 1919 byl povolán na pražské ministerstvo zemědělství, kde se stal vrchním stavebním radou a přednostou oddělení pro hospodářské strojnictví. Při založení VŠZ v Brně byl v říjnu 1919 jmenován řádným profesorem hospodářského strojnictví a encyklopedie technické mechaniky (nauky o hospodářských strojích). Od 1920 byl pověřen přednáškami a cvičeními z obecného strojeznalectví (nauka o hospodářských strojích) a z encyklopedie technické mechaniky, která mu byla 1923 z učební povinnosti vyňata a místo ní přidělena výuka předmětu nauka o strojích. 1919–39 stál v čele Ústavu nauky o hospodářských strojích, o jehož vybudování se zasloužil. K provádění technických a vědeckých pokusů a k praktickým demonstracím pro studenty, jakož i ke zkouškám zemědělských strojů jednotlivých výrobců i uživatelů dosáhl 1923 zřízení Ústavu pro zkoušení strojů hospodářských při VŠZ v Brně. Tam byl 1919/20 prvním děkanem hospodářského odboru a zajistil podmínky pro zahájení vyučování v budově někdejšího Zemského ústavu pro nevidomé v Brně-Černých Polích. 1920/21 se stal prvním děkanem lesnického odboru. Ve funkci se zasloužil o jeho integritu s VŠZ a společně s profesory lesnických nauk spolupůsobil při budování ústavů. 1925/26 jako rektor VŠZ pokračoval úspěšně ve výstavbě demonstračních objektů pro potřebu výuky a výzkumu a ve vybavování lesnického odboru. Stál v čele všech komisí jmenovaných profesorským sborem VŠZ, které rozhodovaly o obsazení profesur technických vědních disciplin. Jeho zásluhou získal Školní zemědělský statek v Žabčicích, jehož výkonným místopředsedou byl, strojní vybavení. Na škole 1928 zřídil a vedl odborné kursy pro výcvik řidičů motorových pluhů a traktorů, čímž přispěl k uplatnění mechanizace v zemědělství. Kursy se těšily velké oblibě, a proto je pořádal rovněž při středních zemědělských školách po celé Moravě a s podporou ministerstva zemědělství nejen pro žáky, ale rovněž pro jejich profesory.

Nejprve Č. publikoval menší stati, pojednání a zprávy hlavně o spalovacích motorech a využití elektrické energie v zemědělství a o zkouškách zemědělských strojů, zejména v časopise Kodym. Později vydal monografii Motory spalovací (1912), která sloužila jako učebnice na českých průmyslových školách. Zanedlouho dílo přepracoval i rozšířil, vydal samostatný spis Motorové pluhy, v němž popsal a vyobrazil nejvýznamnější typy samohybných pluhů a traktorů včetně jejich obsluhy. V práci Umělé zadešťování (1924) shrnul poznatky o zvýšení rostlinné produkce. Následující souborné dílo Hospodářské strojnictví (1926) autor doplnil a přepracoval do podoby učebnice pro vyšší hospodářské školy a mělo sloužit i zemědělské praxi. Na počátku dvacátých let se stal redaktorem přílohy Hospodářské strojnictví týdeníku Československý zemědělec. 1905–24 napsal všechna hesla z oboru hospodářského strojnictví do Hospodářského slovníku naučného a hesla ze stejného oboru ukládal 1927–49 do Technického slovníku naučného V. Teysslera a V. Kotyšky.

Udržoval styky s výrobci zemědělských strojů a se zemědělskými praktiky, kteří mu poskytovali podněty k vědecké práci a poznatky pro pedagogickou činnost. Propagoval soustavně strojnické novinky vhodné pro naše podmínky (mj. motorové pluhy a frézy). Od 1921 pravidelně navštěvoval největší evropské výstavy pořádané Německou hospodářskou společností, kde se seznamoval se světovým sortimentem hospodářských strojů a nářadí a s novými výrobními trendy. V rámci Svazu výzkumných ústavů zemědělských spolupůsobil při tvorbě metodických pomůcek pro předvádění a soutěže hospodářských strojů. Byl i civilním inženýrem pro stavbu strojů, členem zkušebních komisí pro druhou státní zkoušku zemědělských inženýrů, pro kandidáty učitelství na zemědělských školách v Brně, pro přijímací zkoušky absolventů vyšších zemědělských škol, pro uchazeče o oprávnění civilních techniků. K tomu přijal členství v Masarykově akademii práce, ČAZ, Svazu výzkumných ústavů zemědělských, mezinárodní vědecké radě při Mezinárodním zemědělském ústavu v Římě, patentním soudu Republiky československé, soudcovském sboru pražské hospodářské výstavy Zemědělské jednoty.

D: Motory spalovací, 1912, 2. doplněné a přepracované vyd. 1918; Motorové pluhy, 1919; Umělé zadešťování, 1924; Hospodářské strojnictví, 1926.

L: MSN 1, s. 1002n.; OSND 1/2, s. 1037; KSN 2, s. 462; Tomeš 1, s. 205; MSB 1, s. 94; F. Chmelař, K šedesátým narozeninám profesora Ing. J. Č., in: VČAZ 8, 1932, s. 320n.

P: NA Praha, fond Ministerstvo školství a národní osvěty, prezidium, kart. 348, a všeobecná spisovna, kart. 1239 a 1243; Archiv VUT Brno, fond Osobní spisy, J. Č., kart. 2; Archiv MZLU Brno, fond Rektorát I, Ústav pro zkoušení hospodářských strojů, inv. č. 75, kart. 11, fond Rektorát II, Osobní spisy, J. Č., inv. č. 29, kart. 54, fond Školní statek Žabčice, kart. 1.

Alena Mikovcová