ČERNÝ Josef 28.2.1885-7.12.1971: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Josef_28.2.1885-1971) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef ČERNÝ | | jméno = Josef ČERNÝ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Cerny Josef portret1.jpg |
| datum narození = 28.2.1885 | | datum narození = 28.2.1885 | ||
− | | místo narození = Nepolisy | + | | místo narození = Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou |
− | | datum úmrtí = 1971 | + | | datum úmrtí = 7.12.1971 |
− | | místo úmrtí = New York | + | | místo úmrtí = New York (USA) |
− | | povolání = 44- Právník | + | | povolání = 44- Právník<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
− | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 40 |
+ | }} | ||
+ | '''ČERNÝ, Josef''', ''* 28. 2. 1885 Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou, † 7. 12. 1971 New York (USA), právník, politik'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze selského rodu v úrodném východním Polabí, které | ||
+ | bylo kolébkou agrárního hnutí. Studoval práva na pražské | ||
+ | a vídeňské univerzitě. Po promoci pracoval jako advokátní | ||
+ | koncipient a poté jako významný pražský advokát. Již během | ||
+ | studií byl činný v agrárním hnutí a spoluzakládal Sdružení | ||
+ | agrárních akademiků. Mnoho let byl okresním funkcionářem | ||
+ | agrárního dorostu a před první světovou válkou pracoval | ||
+ | i v pražské organizaci České agrární strany. 1921 se oženil | ||
+ | s dcerou čelného představitele agrárního hnutí A. Švehly Helenou. | ||
+ | Po vzniku Československé republiky se 14. 11. 1918 | ||
+ | stal poslancem Revolučního Národního shromáždění. Ve volbách | ||
+ | 1920, 1925, 1929 a 1935 byl opakovaně ve východočeské | ||
+ | volební župě zvolen poslancem za Republikánskou | ||
+ | stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrární stranu). | ||
+ | Ve sněmovně se věnoval hlavně ústavoprávní a finanční problematice, | ||
+ | zastával tam řadu funkcí, mj. byl od 1929 předsedou | ||
+ | rozpočtového výboru a místopředsedou ústavněprávního | ||
+ | výboru. Stal se předsedou parlamentní úsporné a kontrolní | ||
+ | komise zřízené v době vrcholící hospodářské krize 1933. | ||
+ | Na sjezdu Republikánské strany 1922 byl zvolen členem výkonného | ||
+ | výboru a předsednictva strany. I když ve dvacátých | ||
+ | letech nezastával ještě ministerskou funkci, patřil k užšímu | ||
+ | vedení strany. Jeho politické aktivity v rámci agrárního hnutí | ||
+ | se v té době soustřeďovaly na sféru rozpočtovou, na zemědělské | ||
+ | družstevnictví a zemědělské školství. Vedle organizačního | ||
+ | talentu vynikal schopností vyrovnávat rozporné zájmy jednotlivých | ||
+ | skupin v agrárním hnutí, vyjednávat a dosahovat | ||
+ | kompromisu v rámci vládní koalice. Jeho politický vliv v Republikánské | ||
+ | straně posílil, když předseda strany a předseda | ||
+ | vlády A. Švehla 1928 těžce onemocněl a Č. zajišťoval spojení | ||
+ | mezi ním a úřadujícím vedením strany. | ||
+ | |||
+ | V souvislosti s generační výměnou agrárních vůdců ve třicátých | ||
+ | letech byl v únoru 1934 jmenován ministrem vnitra | ||
+ | v druhé Malypetrově vládě. Tuto, v tehdejší situaci klíčovou | ||
+ | vládní funkci, zastával i v následujících vládách premiéra Milana | ||
+ | Hodži až do září 1938. V duchu vládní politiky pevné | ||
+ | ruky se mu dařilo úspěšně zajišťovat vnitřní stabilitu a bezpečnost | ||
+ | republiky. Jako ministr vnitra energicky, ale obezřetně | ||
+ | zasahoval proti separatistickým akcím henleinovců a dalších | ||
+ | sudetoněmeckých nacionalistických organizací. Před parlamentními | ||
+ | volbami 1935 neúspěšně navrhoval zákaz činnosti | ||
+ | Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Jím vedené ministerstvo | ||
+ | vnitra přes nátlak Berlína nejen tolerovalo v ČSR činnost | ||
+ | demokratické německé emigrace, ale také benevolentně poskytovalo | ||
+ | emigrantům azyl a Č. byl proto napadán sudetoněmeckým | ||
+ | tiskem. Stejně energicky jako proti separatistickým | ||
+ | akcím henleinovců vystupoval 1934–35 proti akcím komunistů | ||
+ | ohrožujícím demokratické zřízení v republice. Po Mnichovu | ||
+ | se stal v rámci tzv. koncentrace politických stran úřadujícím | ||
+ | zástupcem R. Berana jako předsedy Strany národní | ||
+ | jednoty, ale místo ve vládě již nepřijal. Nesouhlasil s cestou | ||
+ | prezidenta E. Háchy do Berlína 14. 3. 1939. Za nacistické | ||
+ | okupace odešel do ústraní a veřejného života se neúčastnil. | ||
+ | |||
+ | Přesto byl po osvobození 1945 na nátlak komunistů pro | ||
+ | údajnou kolaboraci zatčen a 18 měsíců držen ve vyšetřovací | ||
+ | vazbě. Národní soud ho však v dubnu 1947 zcela zprostil | ||
+ | viny. Po únoru 1948 odešel do emigrace. Žil většinou v USA | ||
+ | a zapojil se do politické práce v exilu. Patřil mezi iniciátory | ||
+ | obnovy agrární strany a na svatováclavském sjezdu v Paříži | ||
+ | 29. 9. 1948 byl zvolen předsedou Republikánské strany zemědělského | ||
+ | a malorolnického lidu v exilu. Jako představitel | ||
+ | československého agrárního hnutí se stal místopředsedou | ||
+ | Mezinárodní selské unie (International Peasant Union), která | ||
+ | navazovala na Mezinárodní agrární byro založené v meziválečném | ||
+ | období z iniciativy A. Švehly. Při obnově agrární strany | ||
+ | v exilu spolupracoval s L. Feierabendem, M. Hrábikem (oba | ||
+ | žili v USA) a K. Cvachovcem (žil v Kanadě). Působil i v 1949 | ||
+ | založené Radě svobodného Československa a byl členem výboru | ||
+ | mezinárodní emigrantské Organizace ujařmených národů | ||
+ | (Captive Nations Organisation). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. Navrátil, Almanach Národního shromáždění, 1919, s. 135; Národní | ||
+ | shromáždění Republiky československé v prvním desetiletí 1918–1928, | ||
+ | 1928, s. 666n., passim; Köpfe, s. 38; J. Kolařík, Slovník politický a národohospodářský, | ||
+ | 1937, s. 245; KSN 2, s. 462; Národní shromáždění Republiky | ||
+ | československé v druhém desetiletí 1928–1938, 1938, s. 829n., passim; J. Č., | ||
+ | in: VČAZ 11, 1935, s. 189; MSB 1, s. 94; Pejskar 1, s. 57n.; ČBS, s. 96; | ||
+ | Kolář Elity, s. 37n.; Tomeš 1, s. 205; M. Hrábik Samal, Republikánská strana | ||
+ | v exilu, in: K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých | ||
+ | dějinách, 2001, s. 187n. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/68442 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Vlastislav Lacina | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] |
Aktuální verze z 27. 10. 2019, 13:09
Josef ČERNÝ | |
Narození | 28.2.1885 |
---|---|
Místo narození | Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou |
Úmrtí | 7.12.1971 |
Místo úmrtí | New York (USA) |
Povolání |
44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 40 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44944 |
ČERNÝ, Josef, * 28. 2. 1885 Nepolisy u Chlumce nad Cidlinou, † 7. 12. 1971 New York (USA), právník, politik
Pocházel ze selského rodu v úrodném východním Polabí, které bylo kolébkou agrárního hnutí. Studoval práva na pražské a vídeňské univerzitě. Po promoci pracoval jako advokátní koncipient a poté jako významný pražský advokát. Již během studií byl činný v agrárním hnutí a spoluzakládal Sdružení agrárních akademiků. Mnoho let byl okresním funkcionářem agrárního dorostu a před první světovou válkou pracoval i v pražské organizaci České agrární strany. 1921 se oženil s dcerou čelného představitele agrárního hnutí A. Švehly Helenou. Po vzniku Československé republiky se 14. 11. 1918 stal poslancem Revolučního Národního shromáždění. Ve volbách 1920, 1925, 1929 a 1935 byl opakovaně ve východočeské volební župě zvolen poslancem za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrární stranu). Ve sněmovně se věnoval hlavně ústavoprávní a finanční problematice, zastával tam řadu funkcí, mj. byl od 1929 předsedou rozpočtového výboru a místopředsedou ústavněprávního výboru. Stal se předsedou parlamentní úsporné a kontrolní komise zřízené v době vrcholící hospodářské krize 1933. Na sjezdu Republikánské strany 1922 byl zvolen členem výkonného výboru a předsednictva strany. I když ve dvacátých letech nezastával ještě ministerskou funkci, patřil k užšímu vedení strany. Jeho politické aktivity v rámci agrárního hnutí se v té době soustřeďovaly na sféru rozpočtovou, na zemědělské družstevnictví a zemědělské školství. Vedle organizačního talentu vynikal schopností vyrovnávat rozporné zájmy jednotlivých skupin v agrárním hnutí, vyjednávat a dosahovat kompromisu v rámci vládní koalice. Jeho politický vliv v Republikánské straně posílil, když předseda strany a předseda vlády A. Švehla 1928 těžce onemocněl a Č. zajišťoval spojení mezi ním a úřadujícím vedením strany.
V souvislosti s generační výměnou agrárních vůdců ve třicátých letech byl v únoru 1934 jmenován ministrem vnitra v druhé Malypetrově vládě. Tuto, v tehdejší situaci klíčovou vládní funkci, zastával i v následujících vládách premiéra Milana Hodži až do září 1938. V duchu vládní politiky pevné ruky se mu dařilo úspěšně zajišťovat vnitřní stabilitu a bezpečnost republiky. Jako ministr vnitra energicky, ale obezřetně zasahoval proti separatistickým akcím henleinovců a dalších sudetoněmeckých nacionalistických organizací. Před parlamentními volbami 1935 neúspěšně navrhoval zákaz činnosti Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Jím vedené ministerstvo vnitra přes nátlak Berlína nejen tolerovalo v ČSR činnost demokratické německé emigrace, ale také benevolentně poskytovalo emigrantům azyl a Č. byl proto napadán sudetoněmeckým tiskem. Stejně energicky jako proti separatistickým akcím henleinovců vystupoval 1934–35 proti akcím komunistů ohrožujícím demokratické zřízení v republice. Po Mnichovu se stal v rámci tzv. koncentrace politických stran úřadujícím zástupcem R. Berana jako předsedy Strany národní jednoty, ale místo ve vládě již nepřijal. Nesouhlasil s cestou prezidenta E. Háchy do Berlína 14. 3. 1939. Za nacistické okupace odešel do ústraní a veřejného života se neúčastnil.
Přesto byl po osvobození 1945 na nátlak komunistů pro údajnou kolaboraci zatčen a 18 měsíců držen ve vyšetřovací vazbě. Národní soud ho však v dubnu 1947 zcela zprostil viny. Po únoru 1948 odešel do emigrace. Žil většinou v USA a zapojil se do politické práce v exilu. Patřil mezi iniciátory obnovy agrární strany a na svatováclavském sjezdu v Paříži 29. 9. 1948 byl zvolen předsedou Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v exilu. Jako představitel československého agrárního hnutí se stal místopředsedou Mezinárodní selské unie (International Peasant Union), která navazovala na Mezinárodní agrární byro založené v meziválečném období z iniciativy A. Švehly. Při obnově agrární strany v exilu spolupracoval s L. Feierabendem, M. Hrábikem (oba žili v USA) a K. Cvachovcem (žil v Kanadě). Působil i v 1949 založené Radě svobodného Československa a byl členem výboru mezinárodní emigrantské Organizace ujařmených národů (Captive Nations Organisation).
L: M. Navrátil, Almanach Národního shromáždění, 1919, s. 135; Národní shromáždění Republiky československé v prvním desetiletí 1918–1928, 1928, s. 666n., passim; Köpfe, s. 38; J. Kolařík, Slovník politický a národohospodářský, 1937, s. 245; KSN 2, s. 462; Národní shromáždění Republiky československé v druhém desetiletí 1928–1938, 1938, s. 829n., passim; J. Č., in: VČAZ 11, 1935, s. 189; MSB 1, s. 94; Pejskar 1, s. 57n.; ČBS, s. 96; Kolář Elity, s. 37n.; Tomeš 1, s. 205; M. Hrábik Samal, Republikánská strana v exilu, in: K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách, 2001, s. 187n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Vlastislav Lacina