ČERNÝ Josef 4.5.1863-19.12.1942: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 19.12.1942
 
| datum úmrtí = 19.12.1942
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />
63- Spisovatel
+
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 38
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, Josef''', ''* 4. 5. 1863 Vinary u Nového Bydžova, † 19. 12. 1942 Praha, pedagog, poslanec, redaktor, odborný publicista''
 
'''ČERNÝ, Josef''', ''* 4. 5. 1863 Vinary u Nového Bydžova, † 19. 12. 1942 Praha, pedagog, poslanec, redaktor, odborný publicista''

Verze z 14. 10. 2019, 14:25

Josef ČERNÝ
Narození 4.5.1863
Místo narození Vinary u Nového Bydžova
Úmrtí 19.12.1942
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog
63- Spisovatel
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 38
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44940

ČERNÝ, Josef, * 4. 5. 1863 Vinary u Nového Bydžova, † 19. 12. 1942 Praha, pedagog, poslanec, redaktor, odborný publicista

Základní vzdělání získal v rodišti, reálné gymnázium navštěvoval v Novém Bydžově, odkud přešel ve 3. ročníku do učitelského ústavu v Jičíně. Poté vystřídal několik podučitelských a učitelských míst v Lískovicích, Vinarech, Smidarech a Novém Bydžově. Vedle pedagogické práce se všude věnoval spolkové činnosti, zejména Sokolu. Sympatizoval s mladočeskou, později národně socialistickou politikou. V 80. a 90. letech i počátkem 20. století měl často konflikty se školskými úřady i s politickou správou, za podporu Sokola byl dokonce zatčen. Přispíval do pedagogického tisku, např. do Učitelských novin, Vyšehradu, Učitele a podílel se také na redigování Učitelského přehledu, České školy a především Pedagogických rozhledů. Č. pedagogické zásady ovlivnili zejména G. A. Lindner, F. Čupr a J. Durdík. Hlásil se také k učení L. N. Tolstého, jehož úvahy o výchově přeložil a 1897 vydal jako Pedagogické stati. Pracoval v učitelských organizacích, zejména v Zemském Ústředním Spolku Jednot učitelských v Čechách, na jehož vedení se po vnitřních bojích s J. Králem od 1895 stále více podílel. 1908 formuloval Program sjezdu slovanského učitelstva konaného v Praze. Řadou spisů (např. Úkoly výchovy, Učitelstvo a politika pod pseudonymem Čeněk Radimský, Svobodná, volná škola) i příspěvky do Stručného slovníku pedagogického ovlivňoval české učitele a působil také na rodiče (Rodina, škola a společnost). 1901–06 byl poslancem říšské rady ve Vídni. Po skončení mandátu se s rodinou odstěhoval do Prahy. 1906 získal studijní dovolenou a dva roky se vzdělával na pražské české filozofické fakultě. Od 1908 opět učil, nejprve v Praze- Libni, na Novém Městě pražském a ve škole Na Rejdišti. Po vzniku ČSR byl jako znalec základního školství povolán 1919 na ministerstvo, kde působil až do odchodu do důchodu. Jeho padesátinám bylo věnováno slavnostní číslo České školy a také o deset let později si učitelé připomněli jeho životní jubileum.

D: Průvodce organisovaného učitele, 1906; Besedy s rodiči. Úvahy o důtklivé potřebě výchovné, 1909; Rodina, škola, společnost, 1916.

L: MSN 1, s. 1002; C. Merhout, J. Č. v životě a ve spisech, 1923; J. Č., osobnost a dílo. Sborník k jeho šedesátinám (ed. L. Horák), b. d. [1923].

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková