ČERNÝ Karel 19.2.1910-18.10.1960: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Karel_19.2.1910-18.10.1960) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 42 |
+ | }} | ||
+ | '''ČERNÝ, Karel''', ''* 19. 2. 1910 Brno, † 18. 10. 1960 Praha, malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor'' | ||
+ | |||
+ | Vyučil se 1929 mechanikem v Praze, kam se rodina přestěhovala | ||
+ | 1911. Při zaměstnání navštěvoval večerní dělnickou školu | ||
+ | malby a kreslení J. Kutmana, Ukrajinskou akademii (u I. Kulce) a 1933–36 studoval na Akademii výtvarných umění u J. Obrovského. 1946–49 navštívil několikrát Francii. 1940–49 | ||
+ | byl členem SVU Mánes, v padesátých letech nemohl samostatně | ||
+ | vystavovat. Zprvu byl ovlivněn expresionismem | ||
+ | E. Muncha a kubismem B. Kubišty, brzy však našel vlastní výtvarný | ||
+ | výraz, založený na malbě velkých temných barevných | ||
+ | ploch s výraznými konturami, evokující tragický pocit života | ||
+ | v krajinomalbě, zátiší i figurálních a žánrových motivech. | ||
+ | Tento výraz, umocňovaný fyzickým malířovým celoživotním | ||
+ | postižením, ještě zesílil během druhé světové války. 1937 | ||
+ | realizoval nástěnnou malbu ''Zmrtvýchvstání'' v kapli v obci | ||
+ | Koryta u Mnichova Hradiště. Ve čtyřicátých letech maloval | ||
+ | teskné expresivní krajiny z jižních Čech, zahradní restaurace | ||
+ | a bary (''Zahradní restaurace'', ''Tanec v zahradě'', ''Hnědý bar''), noční | ||
+ | krajiny z okolí Prahy a symbolické scény (''Milenci''). Těsně | ||
+ | po 1945 reagoval na atmosféru okupace a války (''Naříkající'' | ||
+ | ''ženy'', ''Oplakávání''). Č. styl se projasnil až ve 2. polovině 40. | ||
+ | let po návratu z pobytu v Paříži, kde jej ovlivnili zejména malíři | ||
+ | R. Dufy a F. Léger. Zapůsobila na něho také fauvistická | ||
+ | a dekorativní malba H. Matisse. Od padesátých let maloval | ||
+ | Vltavu v okolí Jarova a vrátil se k motivu zahradních restaurací | ||
+ | a k zátiší (''Milenci u rybníka''). Během pobytu v Rumunsku | ||
+ | 1957 objevil krásu moře a námět zpracoval v mnoha podobách. | ||
+ | Na počátku čtyřicátých let se stal jeho mecenášem | ||
+ | J. Borovička, který pak kupoval Č. obrazy a napsal o něm | ||
+ | knížku ''Malíř K. Č.'' (1946). | ||
+ | |||
+ | Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého malířství, jejichž | ||
+ | tvorba byla zakotvena v symbolickém realismu a čerpala | ||
+ | ze zdrojů české a francouzské avantgardy. Jeho dílo je zastoupeno | ||
+ | ve sbírkách NG, Českého muzea výtvarných umění | ||
+ | Praha, v regionálních galeriích a soukromých majitelů. Podle | ||
+ | matky, roz. Šichové, signoval často obrazy K. Č. Š. nebo | ||
+ | Šich. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' samostané výstavy (výběr): SVU Mánes Praha, 1939, 1942, 1944; Galerie | ||
+ | J. R. Vilímka Praha, 1947; NG Praha, 1961; Oblastní galerie Liberec, 1963; | ||
+ | Oblastní galerie Olomouc, 1963; Východočeská galerie Pardubice, 1970; | ||
+ | Galerie Václava Špály Praha, 1971; Dům umění města Brna, 1981; Galerie | ||
+ | výtvarných umění Cheb, 1982; Kresby a grafika. Orlická galerie Rychnov | ||
+ | nad Kněžnou, 1990; kolektivní výstavy: SVU Mánes Praha, od 1940; Art | ||
+ | Tchécoslovaque 1938–1946, Paříž, 1946; Československé moderní umění, | ||
+ | Luzern, Antverpy, Terst, 1947; Bienále Benátky, 1948, 1958; Bienále São | ||
+ | Paulo, 1959; Tschechische Kunst der 20. und 30. Jahre, Mathildenhöhe, | ||
+ | Darmstadt, 1988. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Drda, Malíř K. Č., 1943; J. Borovička, Malíř K. Č., 1946; Z. Hlaváček, | ||
+ | K. Č., 1958; L. Vachtová, K. Č. – úryvky z monologu, in: Výtvarné umění 8, | ||
+ | 1958, s. 457n.; táž, Tryzna za K. Č., in: tamtéž 16, 1966, s. 126n.; J. Kotalík, | ||
+ | Malíř K. Č., in: Umění 9, 1961, s. 299n.; V. Lahoda, Malíř K. Č., 1979; týž, | ||
+ | Dílo K. Č. v dobových souvislostech, in: Umění 29, 1981, s. 289n.; týž, Tam | ||
+ | kde jiskří vzduch. K. Č. Obrazy, kresby a dopisy z let 1946–1958, in: Revolver | ||
+ | Revue 1994, č. 26, s. 137n.; týž, K. Č. 1910–1960. Barva a existence (kde | ||
+ | soupis malířského díla), 2003; Toman 1, s. 146; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 96; | ||
+ | NEČVU 1, s. 117; SČSVU 1, s. 314; Tomeš 1, s. 205n.; M. Churaň a kol., | ||
+ | Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 94. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/341608 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jarmila Štogrová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
Řádka 20: | Řádka 82: | ||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Cerny Karel Ryby.jpg|Zátiší s rybami, 1940 | ||
+ | Cerny Karel Milenci.jpg|Milenci, 1947 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 27. 10. 2019, 12:41
Karel ČERNÝ | |
Narození | 19.2.1910 |
---|---|
Místo narození | Brno |
Úmrtí | 18.10.1960 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 42 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44957 |
ČERNÝ, Karel, * 19. 2. 1910 Brno, † 18. 10. 1960 Praha, malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor
Vyučil se 1929 mechanikem v Praze, kam se rodina přestěhovala 1911. Při zaměstnání navštěvoval večerní dělnickou školu malby a kreslení J. Kutmana, Ukrajinskou akademii (u I. Kulce) a 1933–36 studoval na Akademii výtvarných umění u J. Obrovského. 1946–49 navštívil několikrát Francii. 1940–49 byl členem SVU Mánes, v padesátých letech nemohl samostatně vystavovat. Zprvu byl ovlivněn expresionismem E. Muncha a kubismem B. Kubišty, brzy však našel vlastní výtvarný výraz, založený na malbě velkých temných barevných ploch s výraznými konturami, evokující tragický pocit života v krajinomalbě, zátiší i figurálních a žánrových motivech. Tento výraz, umocňovaný fyzickým malířovým celoživotním postižením, ještě zesílil během druhé světové války. 1937 realizoval nástěnnou malbu Zmrtvýchvstání v kapli v obci Koryta u Mnichova Hradiště. Ve čtyřicátých letech maloval teskné expresivní krajiny z jižních Čech, zahradní restaurace a bary (Zahradní restaurace, Tanec v zahradě, Hnědý bar), noční krajiny z okolí Prahy a symbolické scény (Milenci). Těsně po 1945 reagoval na atmosféru okupace a války (Naříkající ženy, Oplakávání). Č. styl se projasnil až ve 2. polovině 40. let po návratu z pobytu v Paříži, kde jej ovlivnili zejména malíři R. Dufy a F. Léger. Zapůsobila na něho také fauvistická a dekorativní malba H. Matisse. Od padesátých let maloval Vltavu v okolí Jarova a vrátil se k motivu zahradních restaurací a k zátiší (Milenci u rybníka). Během pobytu v Rumunsku 1957 objevil krásu moře a námět zpracoval v mnoha podobách. Na počátku čtyřicátých let se stal jeho mecenášem J. Borovička, který pak kupoval Č. obrazy a napsal o něm knížku Malíř K. Č. (1946).
Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého malířství, jejichž tvorba byla zakotvena v symbolickém realismu a čerpala ze zdrojů české a francouzské avantgardy. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG, Českého muzea výtvarných umění Praha, v regionálních galeriích a soukromých majitelů. Podle matky, roz. Šichové, signoval často obrazy K. Č. Š. nebo Šich.
D: samostané výstavy (výběr): SVU Mánes Praha, 1939, 1942, 1944; Galerie J. R. Vilímka Praha, 1947; NG Praha, 1961; Oblastní galerie Liberec, 1963; Oblastní galerie Olomouc, 1963; Východočeská galerie Pardubice, 1970; Galerie Václava Špály Praha, 1971; Dům umění města Brna, 1981; Galerie výtvarných umění Cheb, 1982; Kresby a grafika. Orlická galerie Rychnov nad Kněžnou, 1990; kolektivní výstavy: SVU Mánes Praha, od 1940; Art Tchécoslovaque 1938–1946, Paříž, 1946; Československé moderní umění, Luzern, Antverpy, Terst, 1947; Bienále Benátky, 1948, 1958; Bienále São Paulo, 1959; Tschechische Kunst der 20. und 30. Jahre, Mathildenhöhe, Darmstadt, 1988.
L: J. Drda, Malíř K. Č., 1943; J. Borovička, Malíř K. Č., 1946; Z. Hlaváček, K. Č., 1958; L. Vachtová, K. Č. – úryvky z monologu, in: Výtvarné umění 8, 1958, s. 457n.; táž, Tryzna za K. Č., in: tamtéž 16, 1966, s. 126n.; J. Kotalík, Malíř K. Č., in: Umění 9, 1961, s. 299n.; V. Lahoda, Malíř K. Č., 1979; týž, Dílo K. Č. v dobových souvislostech, in: Umění 29, 1981, s. 289n.; týž, Tam kde jiskří vzduch. K. Č. Obrazy, kresby a dopisy z let 1946–1958, in: Revolver Revue 1994, č. 26, s. 137n.; týž, K. Č. 1910–1960. Barva a existence (kde soupis malířského díla), 2003; Toman 1, s. 146; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 96; NEČVU 1, s. 117; SČSVU 1, s. 314; Tomeš 1, s. 205n.; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 94.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jarmila Štogrová