ČERNÝ Karel 19.2.1910-18.10.1960: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÝ_Karel_19.2.1910-18.10.1960)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karel ČERNÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 42
 +
}}
 +
'''ČERNÝ, Karel''', ''* 19. 2. 1910 Brno, † 18. 10. 1960 Praha, malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor''
 +
 
 +
Vyučil se 1929 mechanikem v Praze, kam se rodina přestěhovala
 +
1911. Při zaměstnání navštěvoval večerní dělnickou školu
 +
malby a kreslení J. Kutmana, Ukrajinskou akademii (u I. Kulce) a 1933–36 studoval na Akademii výtvarných umění u J. Obrovského. 1946–49 navštívil několikrát Francii. 1940–49
 +
byl členem SVU Mánes, v padesátých letech nemohl samostatně
 +
vystavovat. Zprvu byl ovlivněn expresionismem
 +
E. Muncha a kubismem B. Kubišty, brzy však našel vlastní výtvarný
 +
výraz, založený na malbě velkých temných barevných
 +
ploch s výraznými konturami, evokující tragický pocit života
 +
v krajinomalbě, zátiší i figurálních a žánrových motivech.
 +
Tento výraz, umocňovaný fyzickým malířovým celoživotním
 +
postižením, ještě zesílil během druhé světové války. 1937
 +
realizoval nástěnnou malbu ''Zmrtvýchvstání'' v kapli v obci
 +
Koryta u Mnichova Hradiště. Ve čtyřicátých letech maloval
 +
teskné expresivní krajiny z jižních Čech, zahradní restaurace
 +
a bary (''Zahradní restaurace'', ''Tanec v zahradě'', ''Hnědý bar''), noční
 +
krajiny z okolí Prahy a symbolické scény (''Milenci''). Těsně
 +
po 1945 reagoval na atmosféru okupace a války (''Naříkající''
 +
''ženy'', ''Oplakávání''). Č. styl se projasnil až ve 2. polovině 40.
 +
let po návratu z pobytu v Paříži, kde jej ovlivnili zejména malíři
 +
R. Dufy a F. Léger. Zapůsobila na něho také fauvistická
 +
a dekorativní malba H. Matisse. Od padesátých let maloval
 +
Vltavu v okolí Jarova a vrátil se k motivu zahradních restaurací
 +
a k zátiší (''Milenci u rybníka''). Během pobytu v Rumunsku
 +
1957 objevil krásu moře a námět zpracoval v mnoha podobách.
 +
Na počátku čtyřicátých let se stal jeho mecenášem
 +
J. Borovička, který pak kupoval Č. obrazy a napsal o něm
 +
knížku ''Malíř K. Č.'' (1946).
 +
 
 +
Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého malířství, jejichž
 +
tvorba byla zakotvena v symbolickém realismu a čerpala
 +
ze zdrojů české a francouzské avantgardy. Jeho dílo je zastoupeno
 +
ve sbírkách NG, Českého muzea výtvarných umění
 +
Praha, v regionálních galeriích a soukromých majitelů. Podle
 +
matky, roz. Šichové, signoval často obrazy K. Č. Š. nebo
 +
Šich.
 +
 
 +
'''D:''' samostané výstavy (výběr): SVU Mánes Praha, 1939, 1942, 1944; Galerie
 +
J. R. Vilímka Praha, 1947; NG Praha, 1961; Oblastní galerie Liberec, 1963;
 +
Oblastní galerie Olomouc, 1963; Východočeská galerie Pardubice, 1970;
 +
Galerie Václava Špály Praha, 1971; Dům umění města Brna, 1981; Galerie
 +
výtvarných umění Cheb, 1982; Kresby a grafika. Orlická galerie Rychnov
 +
nad Kněžnou, 1990; kolektivní výstavy: SVU Mánes Praha, od 1940; Art
 +
Tchécoslovaque 1938–1946, Paříž, 1946; Československé moderní umění,
 +
Luzern, Antverpy, Terst, 1947; Bienále Benátky, 1948, 1958; Bienále São
 +
Paulo, 1959; Tschechische Kunst der 20. und 30. Jahre, Mathildenhöhe,
 +
Darmstadt, 1988.
 +
 
 +
'''L:''' J. Drda, Malíř K. Č., 1943; J. Borovička, Malíř K. Č., 1946; Z. Hlaváček,
 +
K. Č., 1958; L. Vachtová, K. Č. – úryvky z monologu, in: Výtvarné umění 8,
 +
1958, s. 457n.; táž, Tryzna za K. Č., in: tamtéž 16, 1966, s. 126n.; J. Kotalík,
 +
Malíř K. Č., in: Umění 9, 1961, s. 299n.; V. Lahoda, Malíř K. Č., 1979; týž,
 +
Dílo K. Č. v dobových souvislostech, in: Umění 29, 1981, s. 289n.; týž, Tam
 +
kde jiskří vzduch. K. Č. Obrazy, kresby a dopisy z let 1946–1958, in: Revolver
 +
Revue 1994, č. 26, s. 137n.; týž, K. Č. 1910–1960. Barva a existence (kde
 +
soupis malířského díla), 2003; Toman 1, s. 146; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 96;
 +
NEČVU 1, s. 117; SČSVU 1, s. 314; Tomeš 1, s. 205n.; M. Churaň a kol.,
 +
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 94.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/341608 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jarmila Štogrová
  
== Literatura ==
 
  EČVU, 88-89; NSČVU I, 146; NSČSVU- D, 41; PSN I, 373; ČBS, 96; Churáň, 70; Churáň II/1, 94;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
Řádka 20: Řádka 82:
 
[[Kategorie:1960]]
 
[[Kategorie:1960]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cerny Karel Ryby.jpg|Zátiší s rybami, 1940
 +
Cerny Karel Milenci.jpg|Milenci, 1947
 +
</gallery>

Aktuální verze z 27. 10. 2019, 12:41

Karel ČERNÝ
Narození 19.2.1910
Místo narození Brno
Úmrtí 18.10.1960
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 42
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44957

ČERNÝ, Karel, * 19. 2. 1910 Brno, † 18. 10. 1960 Praha, malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor

Vyučil se 1929 mechanikem v Praze, kam se rodina přestěhovala 1911. Při zaměstnání navštěvoval večerní dělnickou školu malby a kreslení J. Kutmana, Ukrajinskou akademii (u I. Kulce) a 1933–36 studoval na Akademii výtvarných umění u J. Obrovského. 1946–49 navštívil několikrát Francii. 1940–49 byl členem SVU Mánes, v padesátých letech nemohl samostatně vystavovat. Zprvu byl ovlivněn expresionismem E. Muncha a kubismem B. Kubišty, brzy však našel vlastní výtvarný výraz, založený na malbě velkých temných barevných ploch s výraznými konturami, evokující tragický pocit života v krajinomalbě, zátiší i figurálních a žánrových motivech. Tento výraz, umocňovaný fyzickým malířovým celoživotním postižením, ještě zesílil během druhé světové války. 1937 realizoval nástěnnou malbu Zmrtvýchvstání v kapli v obci Koryta u Mnichova Hradiště. Ve čtyřicátých letech maloval teskné expresivní krajiny z jižních Čech, zahradní restaurace a bary (Zahradní restaurace, Tanec v zahradě, Hnědý bar), noční krajiny z okolí Prahy a symbolické scény (Milenci). Těsně po 1945 reagoval na atmosféru okupace a války (Naříkající ženy, Oplakávání). Č. styl se projasnil až ve 2. polovině 40. let po návratu z pobytu v Paříži, kde jej ovlivnili zejména malíři R. Dufy a F. Léger. Zapůsobila na něho také fauvistická a dekorativní malba H. Matisse. Od padesátých let maloval Vltavu v okolí Jarova a vrátil se k motivu zahradních restaurací a k zátiší (Milenci u rybníka). Během pobytu v Rumunsku 1957 objevil krásu moře a námět zpracoval v mnoha podobách. Na počátku čtyřicátých let se stal jeho mecenášem J. Borovička, který pak kupoval Č. obrazy a napsal o něm knížku Malíř K. Č. (1946).

Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého malířství, jejichž tvorba byla zakotvena v symbolickém realismu a čerpala ze zdrojů české a francouzské avantgardy. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG, Českého muzea výtvarných umění Praha, v regionálních galeriích a soukromých majitelů. Podle matky, roz. Šichové, signoval často obrazy K. Č. Š. nebo Šich.

D: samostané výstavy (výběr): SVU Mánes Praha, 1939, 1942, 1944; Galerie J. R. Vilímka Praha, 1947; NG Praha, 1961; Oblastní galerie Liberec, 1963; Oblastní galerie Olomouc, 1963; Východočeská galerie Pardubice, 1970; Galerie Václava Špály Praha, 1971; Dům umění města Brna, 1981; Galerie výtvarných umění Cheb, 1982; Kresby a grafika. Orlická galerie Rychnov nad Kněžnou, 1990; kolektivní výstavy: SVU Mánes Praha, od 1940; Art Tchécoslovaque 1938–1946, Paříž, 1946; Československé moderní umění, Luzern, Antverpy, Terst, 1947; Bienále Benátky, 1948, 1958; Bienále São Paulo, 1959; Tschechische Kunst der 20. und 30. Jahre, Mathildenhöhe, Darmstadt, 1988.

L: J. Drda, Malíř K. Č., 1943; J. Borovička, Malíř K. Č., 1946; Z. Hlaváček, K. Č., 1958; L. Vachtová, K. Č. – úryvky z monologu, in: Výtvarné umění 8, 1958, s. 457n.; táž, Tryzna za K. Č., in: tamtéž 16, 1966, s. 126n.; J. Kotalík, Malíř K. Č., in: Umění 9, 1961, s. 299n.; V. Lahoda, Malíř K. Č., 1979; týž, Dílo K. Č. v dobových souvislostech, in: Umění 29, 1981, s. 289n.; týž, Tam kde jiskří vzduch. K. Č. Obrazy, kresby a dopisy z let 1946–1958, in: Revolver Revue 1994, č. 26, s. 137n.; týž, K. Č. 1910–1960. Barva a existence (kde soupis malířského díla), 2003; Toman 1, s. 146; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 96; NEČVU 1, s. 117; SČSVU 1, s. 314; Tomeš 1, s. 205n.; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 94.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jarmila Štogrová