Verze z 27. 10. 2019, 13:41, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČERNÝ Karel 19.2.1910-18.10.1960

Z Personal
Karel ČERNÝ
Narození 19.2.1910
Místo narození Brno
Úmrtí 18.10.1960
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 42

ČERNÝ, Karel, * 19. 2. 1910 Brno, † 18. 10. 1960 Praha, malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor

Vyučil se 1929 mechanikem v Praze, kam se rodina přestěhovala 1911. Při zaměstnání navštěvoval večerní dělnickou školu malby a kreslení J. Kutmana, Ukrajinskou akademii (u I. Kulce) a 1933–36 studoval na Akademii výtvarných umění u J. Obrovského. 1946–49 navštívil několikrát Francii. 1940–49 byl členem SVU Mánes, v padesátých letech nemohl samostatně vystavovat. Zprvu byl ovlivněn expresionismem E. Muncha a kubismem B. Kubišty, brzy však našel vlastní výtvarný výraz, založený na malbě velkých temných barevných ploch s výraznými konturami, evokující tragický pocit života v krajinomalbě, zátiší i figurálních a žánrových motivech. Tento výraz, umocňovaný fyzickým malířovým celoživotním postižením, ještě zesílil během druhé světové války. 1937 realizoval nástěnnou malbu Zmrtvýchvstání v kapli v obci Koryta u Mnichova Hradiště. Ve čtyřicátých letech maloval teskné expresivní krajiny z jižních Čech, zahradní restaurace a bary (Zahradní restaurace, Tanec v zahradě, Hnědý bar), noční krajiny z okolí Prahy a symbolické scény (Milenci). Těsně po 1945 reagoval na atmosféru okupace a války (Naříkající ženy, Oplakávání). Č. styl se projasnil až ve 2. polovině 40. let po návratu z pobytu v Paříži, kde jej ovlivnili zejména malíři R. Dufy a F. Léger. Zapůsobila na něho také fauvistická a dekorativní malba H. Matisse. Od padesátých let maloval Vltavu v okolí Jarova a vrátil se k motivu zahradních restaurací a k zátiší (Milenci u rybníka). Během pobytu v Rumunsku 1957 objevil krásu moře a námět zpracoval v mnoha podobách. Na počátku čtyřicátých let se stal jeho mecenášem J. Borovička, který pak kupoval Č. obrazy a napsal o něm knížku Malíř K. Č. (1946).

Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého malířství, jejichž tvorba byla zakotvena v symbolickém realismu a čerpala ze zdrojů české a francouzské avantgardy. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG, Českého muzea výtvarných umění Praha, v regionálních galeriích a soukromých majitelů. Podle matky, roz. Šichové, signoval často obrazy K. Č. Š. nebo Šich.

D: samostané výstavy (výběr): SVU Mánes Praha, 1939, 1942, 1944; Galerie J. R. Vilímka Praha, 1947; NG Praha, 1961; Oblastní galerie Liberec, 1963; Oblastní galerie Olomouc, 1963; Východočeská galerie Pardubice, 1970; Galerie Václava Špály Praha, 1971; Dům umění města Brna, 1981; Galerie výtvarných umění Cheb, 1982; Kresby a grafika. Orlická galerie Rychnov nad Kněžnou, 1990; kolektivní výstavy: SVU Mánes Praha, od 1940; Art Tchécoslovaque 1938–1946, Paříž, 1946; Československé moderní umění, Luzern, Antverpy, Terst, 1947; Bienále Benátky, 1948, 1958; Bienále São Paulo, 1959; Tschechische Kunst der 20. und 30. Jahre, Mathildenhöhe, Darmstadt, 1988.

L: J. Drda, Malíř K. Č., 1943; J. Borovička, Malíř K. Č., 1946; Z. Hlaváček, K. Č., 1958; L. Vachtová, K. Č. – úryvky z monologu, in: Výtvarné umění 8, 1958, s. 457n.; táž, Tryzna za K. Č., in: tamtéž 16, 1966, s. 126n.; J. Kotalík, Malíř K. Č., in: Umění 9, 1961, s. 299n.; V. Lahoda, Malíř K. Č., 1979; týž, Dílo K. Č. v dobových souvislostech, in: Umění 29, 1981, s. 289n.; týž, Tam kde jiskří vzduch. K. Č. Obrazy, kresby a dopisy z let 1946–1958, in: Revolver Revue 1994, č. 26, s. 137n.; týž, K. Č. 1910–1960. Barva a existence (kde soupis malířského díla), 2003; Toman 1, s. 146; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 96; NEČVU 1, s. 117; SČSVU 1, s. 314; Tomeš 1, s. 205n.; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 94.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jarmila Štogrová