ČERNÝ Karel Valtr 12.12.1892-16.3.1945: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ČERNÝ Karel (Valtr) 12.12.1892-16.3.1945 na ČERNÝ Karel Valtr 12.12.1892-16.3.1945 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 4. 12. 2016, 19:43

Karel Valtr ČERNÝ
Narození 12.12.1892
Místo narození Praha
Úmrtí 16.3.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec

63- Spisovatel

ČERNÝ, Karel Valtr (pův. jm. Karel Č.), * 12. 12. 1892 Praha, † 16. 3. 1945 Praha, divadelní a filmový herec, beletrista

Pocházel z rodiny zedníka. Podle matčina dívčího jména užíval varianty Karel Walter, Karel Valtr, K. Valtr Č. i K. Walter-Č. Od 1910 se etabloval jako herec, nejprve působil u společnosti V. Slavínského a K. Kaňkovského, poté v Divadle sdružených měst východočeských. 1914 narukoval do první světové války, byl ale brzy superarbitrován. Pak pracoval jako havíř, čistič pecí a skladník. 1916 se vrátil k divadlu a do 1919 hrál v Národním divadle v Brně, do 1921 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, tam působil i jako režisér. 1921 odešel do Prahy, účinkoval na scéně Vinohradského divadla, po skončení sezony se na jeden rok stal šéfem činohry v Ostravě a do 1926 působil v Olomouci. Nevyváženost jeho rodinných i uměleckých poměrů ho přivedla k užívání morfia, od 1926 se devět let léčil v Praze-Bohnicích a následné dva roky fyzickou prací. Během léčení se dvakrát pokusil o návrat k divadlu, 1927 a 1930, kdy chtěl nastoupit do Uranie, ale neuspěl. Teprve od května 1937 začal opět hrát. Vystřídal řadu uplatnění (rozhlas) i scén, v sezoně 1938/39 hostoval v Národním divadle v Praze, zejména v Petrovicově hře Cesta spravedlivého v roli Stojana Šala, v Šamberkově Josefu Kajetánu Tylovi ztvárnil postavu Hrabala a dále se uplatnil v různých menších rolích. 1942–43 byl stálým členem činohry Národního divadla. U všech jeho obsazení bylo počítáno vždy s alternací. Jedním z Č. posledních vystoupení se stala role Krále Alenora v Tylově Strakonickém dudákovi. Ztvárnil také několik filmových rolí. Zemřel buď sebevraždou, nebo na selhání srdce. Jako datum úmrtí se udává den, kdy byl ve svém pražském bytě nalezen mrtev. Č. napsal básnickou sbírku Blahoslavený člověk (1933) a kratší román Případ herce Haltera (1943). Zobrazil v nich bizarnost ústavu choromyslných a autobiograficky svůj rozháraný umělecký i osobní život, zápas se závislostí na morfiu, halucinační stavy i marnou touhu po vymanění se.

L: nekrolog in: Divadlo 31, 1945, s. 44-45; Kdy zemřeli? (ed. J. Kunc), 1962, s. 38; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 480 (jako Č. Valtr); LČL 1, s. 453; MČE 1, s. 778; Tomeš 1, s. 205; www. nd.cz (kde seznam rolí).

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová