ČERNÝ Ladislav 13.4.1891-13.7.1975: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÝ_Ladislav_13.4.1891-13.7.1975)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Plzeň
 
| místo narození = Plzeň
 
| datum úmrtí = 13.7.1975
 
| datum úmrtí = 13.7.1975
| místo úmrtí = Dobříš (okr. Příbram)
+
| místo úmrtí = Dobříš
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ladislav ČERNÝ
+
}}
 +
'''ČERNÝ, Ladislav''', ''* 13. 4. 1891 Plzeň, † 13. 7. 1975 Dobříš, violista, pedagog''
 +
 
 +
Na pražské konzervatoři studoval 1906–12 hru na housle
 +
u Ferdinanda Lachnera a Jindřicha Bastaře. Během vojenské
 +
prezenční služby nastoupil na místo druhého koncertního
 +
mistra houslí v České filharmonii, kde pak působil 1916–18.
 +
Následujícího roku (1919) byl přijat do operního orchestru
 +
v Lublani, ale nikoliv jako koncertní mistr houslové sekce, jak
 +
původně očekával, ale jako sólový violista. Současně vyučoval
 +
v Glazbene Matici a 1920 se stal, už jako violista, s bratry
 +
Richardem a Ladislavem Zikovými a Karlem Sancinem, spoluzakladatelem
 +
smyčcového kvarteta, které vystupovalo zprvu
 +
jako Zikovo, poté Československé Zikovo, a od 1929 Pražské
 +
kvarteto (pouze 1943–44 Černého kvarteto). Do Prahy
 +
se Č. vrátil 1921 jako violista tohoto souboru a zůstal jím
 +
až do ukončení jeho činnosti 1966, zatímco hráči ostatních
 +
nástrojů se během let několikrát vyměnili. Č. se stal postupně
 +
udržovatelem existence a vynikající úrovně Pražského kvarteta
 +
a také neoficiálním učitelem svých spoluhráčů. Za 46 let s ním
 +
vystoupil na 1 381 koncertech, přičemž četnost byla největší
 +
od založení do 1937. Kromě evropských zemí (mj. festivaly
 +
Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Benátkách
 +
1925 a v Londýně 1938) navštívilo Pražské kvarteto také Jižní
 +
Ameriku (1927) a Island (1937). V repertoáru mělo skladby
 +
A. Honeggera, D. Milhauda, P. Hindemitha, B. Bartóka,
 +
Z. Kodálye, S. Prokofjeva, A. Schönberga, I. Stravinského,
 +
L. Janáčka, B. Martinů, O. Ostrčila, J. Suka, V. Nováka, P.
 +
Bořkovce, V. Trojana, E. F. Buriana, A. Háby, J. Ježka, K. B.
 +
Jiráka, I. Krejčího a další. Jako sólista hrál Č. skladby J. Felda,
 +
J. Jarocha, J. Matyse, J. Kapra, J. Tausingera, J. Matěje, sólový
 +
part Berliozova ''Harolda v Itálii'' aj. P. Hindemith, s nímž
 +
se spřátelil na festivalu soudobé hudby v Donaueschingenu
 +
1922, mu věnoval svou ''Sonátu pro sólovou violu''. Zejména
 +
od 1966 se Č. intenzivně věnoval provádění českých novinek
 +
včetně technicky avantgardních, z nichž některé byly psány
 +
z jeho podnětu nebo za jeho konzultací (zejména J. Tausinger).
 +
Č. hra vynikala virtuozitou techniky, temperamentem,
 +
výrazností i krásou a nosností tónu. V rámci hlubokého studia
 +
skladby někdy provedl i přes nesouhlas autorů zásahy
 +
ve prospěch její působivosti. 1940–52 vyučoval hru na violu
 +
a komorní hru na Pražské konzervatoři, zprvu jako výpomocný
 +
učitel, od 1945 jako profesor. Působil tam i jako dirigent.
 +
Na hudební fakultě pražské AMU učil od 1946 tytéž obory,
 +
1952–58 jako docent, později, již jako externí pedagog, přesouval
 +
výuku kromě jiného pro svou zhoršující se mobilitu
 +
postupně do svého bytu, který se stal místem významných
 +
uměleckých setkání. K jeho žákům patřili nejen violisté Lubomír
 +
Malý, Karel Řehák a Karel Doležal, ale (v oboru komorní
 +
hry) také violoncellista Václav Jírovec, houslisté Břetislav
 +
Novotný, Josef Vlach a Petr Messiereur, Czapáryho kvarteto,
 +
Doležalovo kvarteto a další, z nichž klavíristka Jarmila Kozderková
 +
se stala jeho doprovazečkou. Hru na housle studoval
 +
u Č. i Josef Micka a Milan Škampa (později violista Smetanova
 +
kvarteta). 1955 byl Č. jmenován zasloužilým a 1971
 +
národním umělcem.
 +
 
 +
'''L:''' Pazdírek 1, s. 166; O. Jirovcová-Kittnarová, Pražské kvarteto, rigorózní
 +
práce UK Praha 1975; O. Jirovcová, Sedmdesátiny uprostřed práce, in: Hudební
 +
rozhledy 14, 1961, č. 8, s. 353; HS 1, s. 197; V. Šolín, Tucet otázek L.
 +
Č., in: Hudební rozhledy 19, 1966, č. 7, s. 200n.; nekrology in: tamtéž 28,
 +
1975, č. 9, s. 393; O. Kittnarová, Za profesorem L. Č., in: tamtéž 28, 1975,
 +
č. 10, s. 448; J. Šmolík, L. Č., 1977 (v příloze LP); O. Kittnarová, The Prague
 +
Quartet and its Contribution to the Nature of Contemporary Interpretation
 +
Throughout the World, in: Music of the Slavonic Nations, 1981, s. 413n.;
 +
Dizionario enciclopedico universale della musica e degli musicisti 2, Torino
 +
1986, s. 176; M. Škampa, L. Č., in: Škola múz (sborník), 1989, s. 21n.;
 +
A. Chadová, Č. L. (Pražské kvarteto), inventář fondu v Českém muzeu hudby,
 +
2001; Grove, 2001, 5, s. 379.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv hl. m. Prahy (materiály z Pražské konzervatoře); NM – České muzeum
 +
hudby Praha, materiály k Pražskému kvartetu aj.
 +
 
 +
Mojmír Sobotka
  
== Literatura ==
 
  MEH, 126; ČSHSOI, 197-198; PSN I, 374; DOH 66; ČBS, 96;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]

Verze z 4. 12. 2016, 19:47

Ladislav ČERNÝ
Narození 13.4.1891
Místo narození Plzeň
Úmrtí 13.7.1975
Místo úmrtí Dobříš
Povolání 78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44964

ČERNÝ, Ladislav, * 13. 4. 1891 Plzeň, † 13. 7. 1975 Dobříš, violista, pedagog

Na pražské konzervatoři studoval 1906–12 hru na housle u Ferdinanda Lachnera a Jindřicha Bastaře. Během vojenské prezenční služby nastoupil na místo druhého koncertního mistra houslí v České filharmonii, kde pak působil 1916–18. Následujícího roku (1919) byl přijat do operního orchestru v Lublani, ale nikoliv jako koncertní mistr houslové sekce, jak původně očekával, ale jako sólový violista. Současně vyučoval v Glazbene Matici a 1920 se stal, už jako violista, s bratry Richardem a Ladislavem Zikovými a Karlem Sancinem, spoluzakladatelem smyčcového kvarteta, které vystupovalo zprvu jako Zikovo, poté Československé Zikovo, a od 1929 Pražské kvarteto (pouze 1943–44 Černého kvarteto). Do Prahy se Č. vrátil 1921 jako violista tohoto souboru a zůstal jím až do ukončení jeho činnosti 1966, zatímco hráči ostatních nástrojů se během let několikrát vyměnili. Č. se stal postupně udržovatelem existence a vynikající úrovně Pražského kvarteta a také neoficiálním učitelem svých spoluhráčů. Za 46 let s ním vystoupil na 1 381 koncertech, přičemž četnost byla největší od založení do 1937. Kromě evropských zemí (mj. festivaly Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Benátkách 1925 a v Londýně 1938) navštívilo Pražské kvarteto také Jižní Ameriku (1927) a Island (1937). V repertoáru mělo skladby A. Honeggera, D. Milhauda, P. Hindemitha, B. Bartóka, Z. Kodálye, S. Prokofjeva, A. Schönberga, I. Stravinského, L. Janáčka, B. Martinů, O. Ostrčila, J. Suka, V. Nováka, P. Bořkovce, V. Trojana, E. F. Buriana, A. Háby, J. Ježka, K. B. Jiráka, I. Krejčího a další. Jako sólista hrál Č. skladby J. Felda, J. Jarocha, J. Matyse, J. Kapra, J. Tausingera, J. Matěje, sólový part Berliozova Harolda v Itálii aj. P. Hindemith, s nímž se spřátelil na festivalu soudobé hudby v Donaueschingenu 1922, mu věnoval svou Sonátu pro sólovou violu. Zejména od 1966 se Č. intenzivně věnoval provádění českých novinek včetně technicky avantgardních, z nichž některé byly psány z jeho podnětu nebo za jeho konzultací (zejména J. Tausinger). Č. hra vynikala virtuozitou techniky, temperamentem, výrazností i krásou a nosností tónu. V rámci hlubokého studia skladby někdy provedl i přes nesouhlas autorů zásahy ve prospěch její působivosti. 1940–52 vyučoval hru na violu a komorní hru na Pražské konzervatoři, zprvu jako výpomocný učitel, od 1945 jako profesor. Působil tam i jako dirigent. Na hudební fakultě pražské AMU učil od 1946 tytéž obory, 1952–58 jako docent, později, již jako externí pedagog, přesouval výuku kromě jiného pro svou zhoršující se mobilitu postupně do svého bytu, který se stal místem významných uměleckých setkání. K jeho žákům patřili nejen violisté Lubomír Malý, Karel Řehák a Karel Doležal, ale (v oboru komorní hry) také violoncellista Václav Jírovec, houslisté Břetislav Novotný, Josef Vlach a Petr Messiereur, Czapáryho kvarteto, Doležalovo kvarteto a další, z nichž klavíristka Jarmila Kozderková se stala jeho doprovazečkou. Hru na housle studoval u Č. i Josef Micka a Milan Škampa (později violista Smetanova kvarteta). 1955 byl Č. jmenován zasloužilým a 1971 národním umělcem.

L: Pazdírek 1, s. 166; O. Jirovcová-Kittnarová, Pražské kvarteto, rigorózní práce UK Praha 1975; O. Jirovcová, Sedmdesátiny uprostřed práce, in: Hudební rozhledy 14, 1961, č. 8, s. 353; HS 1, s. 197; V. Šolín, Tucet otázek L. Č., in: Hudební rozhledy 19, 1966, č. 7, s. 200n.; nekrology in: tamtéž 28, 1975, č. 9, s. 393; O. Kittnarová, Za profesorem L. Č., in: tamtéž 28, 1975, č. 10, s. 448; J. Šmolík, L. Č., 1977 (v příloze LP); O. Kittnarová, The Prague Quartet and its Contribution to the Nature of Contemporary Interpretation Throughout the World, in: Music of the Slavonic Nations, 1981, s. 413n.; Dizionario enciclopedico universale della musica e degli musicisti 2, Torino 1986, s. 176; M. Škampa, L. Č., in: Škola múz (sborník), 1989, s. 21n.; A. Chadová, Č. L. (Pražské kvarteto), inventář fondu v Českém muzeu hudby, 2001; Grove, 2001, 5, s. 379.

P: Archiv hl. m. Prahy (materiály z Pražské konzervatoře); NM – České muzeum hudby Praha, materiály k Pražskému kvartetu aj.

Mojmír Sobotka