ČERNÝ Miroslav 14.6.1926-16.10.1987: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÝ_Miroslav_14.6.1926-16.10.1987)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Miroslav ČERNÝ
 
| jméno = Miroslav ČERNÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = CernyMiroslav portret.jpg
 
| datum narození = 14.6.1926
 
| datum narození = 14.6.1926
| místo narození = Srby, o. Kladno
+
| místo narození = Srby u Kladna
 
| datum úmrtí = 16.10.1987
 
| datum úmrtí = 16.10.1987
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
+
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Miroslav ČERNÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 44-45
 +
}}
 +
'''ČERNÝ, Miroslav''', ''* 14. 6. 1926 Srby u Kladna, † 16. 10. 1987 Brno, elektrotechnik, pedagog, odborný spisovatel''
  
== Literatura ==
+
Pocházel z rodiny elektromontéra a později technického úředníka
 +
Rozvodných podniků Ostrava. Obecnou školu absolvoval
 +
v Ostravě, kde studoval i na reálném gymnáziu a 1945
 +
maturoval. 1950 ukončil studia na tehdejším odboru strojního
 +
inženýrství a elektroinženýrství Vysoké školy technické
 +
Dra Edvarda Beneše v Brně. 1950 se oženil s Miluší Bártečkovou,
 +
s níž měl jednoho syna, který se stal lékařem. Po studiích
 +
působil krátce jako odborný pracovník ve Výzkumném
 +
ústavu energetickém v Brně. 1951 se stal asistentem a pak
 +
odborným asistentem na tehdejší Vojenské technické akademii
 +
Antonína Zápotockého v Brně. 1958 přešel jako asistent
 +
na katedru elektroenergetiky Elektrotechnické fakulty
 +
VUT. 1963 obhájil kandidátskou disertační práci s názvem
 +
''Mechanické a elektrické kaskády s polovodičovými usměrňovači''
 +
a 1965 byl jmenován docentem pro obor elektrické pohony.
 +
1966–68 přednášel na Vysoké škole technické v egyptské
 +
Káhiře. Na brněnské škole byl 1979 jmenován mimořádným
 +
profesorem. Od 1981 vedl katedru elektroenergetiky,
 +
jež se později nazývala katedra elektrických pohonů a výkonové
 +
elektroniky, a zasloužil se o její rozvoj. Navrhl osnovu
 +
předmětů pro nové studijní zaměření. Sepsal a vydal několik
 +
skript používaných k výuce na vysokých školách v ČSSR, byl
 +
i spoluautorem celostátní učebnice ''Elektrické pohony'' (1987).
 +
Organizoval též postgraduální studium a výchovu aspirantů.
 +
Vypracoval se v uznávaného odborníka v oboru elektrických
 +
pohonů. Spolupracoval s ČSAV na řešení úkolů základního
 +
výzkumu z oblasti střídavých regulačních pohonů a s Výzkumným
 +
ústavem elektrických strojů v Brně, Elektrotechnickým
 +
výzkumným a projektovým ústavem v Nové Dubnici
 +
na Slovensku, Moravskými elektrotechnickými závody v Brně
 +
a s Vítkovickými železárnami v Ostravě na dílčích úkolech
 +
aplikovaného výzkumu. Výsledky vědeckovýzkumné práce
 +
publikoval hlavně v odborných časopisech. Kolektivní publikace
 +
''Technika elektrických pohonů'' (1983) a ''Číslicová regulace''
 +
''elektrických pohonů'' (1984), na nichž se Č. významně podílel,
 +
získaly cenu České matice technické a Státního nakladatelství
 +
technické literatury. Předsedal komisi pro obhajoby kandidátských
 +
disertačních prací, zasedal v oborových radách několika
 +
výzkumných ústavů a podniků, ústřední oborové skupině pro
 +
elektrické pohony při ústředním výboru ČSVTS a ve vědecké
 +
radě tehdejší Fakulty elektrotechnické VUT. Obdržel stříbrnou
 +
medaili VUT, bronzovou medaili Vysoké školy dopravní
 +
v Žilině a titul zasloužilý učitel. Byl pohřben na Ústředním
 +
hřbitově v Brně.
 +
 
 +
'''D:''' Elektrické regulační pohony, 1975; Elektrické pohony 2, 4. doplněné
 +
vyd., 1981; Technika elektrických pohonů. Vysokoškolská příručka pro vysoké
 +
školy technického směru, 1983 (L. Kule a kol.); Elektrické pohony, 1984;
 +
Číslicová regulace elektrických pohonů, 1984 (s J. Šubrtem a K. Kreysou);
 +
Elektrické pohony, 2. vyd., 1986 (skriptum VUT); Elektrické pohony, 1987
 +
(se Z. Cahou); Elektrické pohony, 1990 (s týmž).
 +
 
 +
'''L:''' E. Kubásková, Kdy zemřeli…? 1, 1994, s. 47; Tomeš 1, s. 206; J. Brzobohatý,
 +
Zemřel prof. Ing. M. Č., CSc., in: Elektrotechnický obzor 77, 1988, s. 125.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv VUT Brno, Osobní spisy zaměstnanců, M. Č., kart. Č 7.
 +
 
 +
Renata Krejčí, Pavlína Němčíková, Gustav Novotný
 
    
 
    
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Aktuální verze z 27. 10. 2019, 13:02

Miroslav ČERNÝ
Narození 14.6.1926
Místo narození Srby u Kladna
Úmrtí 16.10.1987
Místo úmrtí Brno
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 44-45

ČERNÝ, Miroslav, * 14. 6. 1926 Srby u Kladna, † 16. 10. 1987 Brno, elektrotechnik, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny elektromontéra a později technického úředníka Rozvodných podniků Ostrava. Obecnou školu absolvoval v Ostravě, kde studoval i na reálném gymnáziu a 1945 maturoval. 1950 ukončil studia na tehdejším odboru strojního inženýrství a elektroinženýrství Vysoké školy technické Dra Edvarda Beneše v Brně. 1950 se oženil s Miluší Bártečkovou, s níž měl jednoho syna, který se stal lékařem. Po studiích působil krátce jako odborný pracovník ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně. 1951 se stal asistentem a pak odborným asistentem na tehdejší Vojenské technické akademii Antonína Zápotockého v Brně. 1958 přešel jako asistent na katedru elektroenergetiky Elektrotechnické fakulty VUT. 1963 obhájil kandidátskou disertační práci s názvem Mechanické a elektrické kaskády s polovodičovými usměrňovači a 1965 byl jmenován docentem pro obor elektrické pohony. 1966–68 přednášel na Vysoké škole technické v egyptské Káhiře. Na brněnské škole byl 1979 jmenován mimořádným profesorem. Od 1981 vedl katedru elektroenergetiky, jež se později nazývala katedra elektrických pohonů a výkonové elektroniky, a zasloužil se o její rozvoj. Navrhl osnovu předmětů pro nové studijní zaměření. Sepsal a vydal několik skript používaných k výuce na vysokých školách v ČSSR, byl i spoluautorem celostátní učebnice Elektrické pohony (1987). Organizoval též postgraduální studium a výchovu aspirantů. Vypracoval se v uznávaného odborníka v oboru elektrických pohonů. Spolupracoval s ČSAV na řešení úkolů základního výzkumu z oblasti střídavých regulačních pohonů a s Výzkumným ústavem elektrických strojů v Brně, Elektrotechnickým výzkumným a projektovým ústavem v Nové Dubnici na Slovensku, Moravskými elektrotechnickými závody v Brně a s Vítkovickými železárnami v Ostravě na dílčích úkolech aplikovaného výzkumu. Výsledky vědeckovýzkumné práce publikoval hlavně v odborných časopisech. Kolektivní publikace Technika elektrických pohonů (1983) a Číslicová regulace elektrických pohonů (1984), na nichž se Č. významně podílel, získaly cenu České matice technické a Státního nakladatelství technické literatury. Předsedal komisi pro obhajoby kandidátských disertačních prací, zasedal v oborových radách několika výzkumných ústavů a podniků, ústřední oborové skupině pro elektrické pohony při ústředním výboru ČSVTS a ve vědecké radě tehdejší Fakulty elektrotechnické VUT. Obdržel stříbrnou medaili VUT, bronzovou medaili Vysoké školy dopravní v Žilině a titul zasloužilý učitel. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

D: Elektrické regulační pohony, 1975; Elektrické pohony 2, 4. doplněné vyd., 1981; Technika elektrických pohonů. Vysokoškolská příručka pro vysoké školy technického směru, 1983 (L. Kule a kol.); Elektrické pohony, 1984; Číslicová regulace elektrických pohonů, 1984 (s J. Šubrtem a K. Kreysou); Elektrické pohony, 2. vyd., 1986 (skriptum VUT); Elektrické pohony, 1987 (se Z. Cahou); Elektrické pohony, 1990 (s týmž).

L: E. Kubásková, Kdy zemřeli…? 1, 1994, s. 47; Tomeš 1, s. 206; J. Brzobohatý, Zemřel prof. Ing. M. Č., CSc., in: Elektrotechnický obzor 77, 1988, s. 125.

P: Archiv VUT Brno, Osobní spisy zaměstnanců, M. Č., kart. Č 7.

Renata Krejčí, Pavlína Němčíková, Gustav Novotný