ČERNÝ Miroslav 14.6.1926-16.10.1987: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Miroslav_14.6.1926-16.10.1987) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.6.1926 | | datum narození = 14.6.1926 | ||
− | | místo narození = Srby | + | | místo narození = Srby u Kladna |
| datum úmrtí = 16.10.1987 | | datum úmrtí = 16.10.1987 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERNÝ, Miroslav''', ''* 14. 6. 1926 Srby u Kladna, † 16. 10. 1987 Brno, elektrotechnik, pedagog, odborný spisovatel'' | ||
− | + | Pocházel z rodiny elektromontéra a později technického úředníka | |
+ | Rozvodných podniků Ostrava. Obecnou školu absolvoval | ||
+ | v Ostravě, kde studoval i na reálném gymnáziu a 1945 | ||
+ | maturoval. 1950 ukončil studia na tehdejším odboru strojního | ||
+ | inženýrství a elektroinženýrství Vysoké školy technické | ||
+ | Dra Edvarda Beneše v Brně. 1950 se oženil s Miluší Bártečkovou, | ||
+ | s níž měl jednoho syna, který se stal lékařem. Po studiích | ||
+ | působil krátce jako odborný pracovník ve Výzkumném | ||
+ | ústavu energetickém v Brně. 1951 se stal asistentem a pak | ||
+ | odborným asistentem na tehdejší Vojenské technické akademii | ||
+ | Antonína Zápotockého v Brně. 1958 přešel jako asistent | ||
+ | na katedru elektroenergetiky Elektrotechnické fakulty | ||
+ | VUT. 1963 obhájil kandidátskou disertační práci s názvem | ||
+ | ''Mechanické a elektrické kaskády s polovodičovými usměrňovači'' | ||
+ | a 1965 byl jmenován docentem pro obor elektrické pohony. | ||
+ | 1966–68 přednášel na Vysoké škole technické v egyptské | ||
+ | Káhiře. Na brněnské škole byl 1979 jmenován mimořádným | ||
+ | profesorem. Od 1981 vedl katedru elektroenergetiky, | ||
+ | jež se později nazývala katedra elektrických pohonů a výkonové | ||
+ | elektroniky, a zasloužil se o její rozvoj. Navrhl osnovu | ||
+ | předmětů pro nové studijní zaměření. Sepsal a vydal několik | ||
+ | skript používaných k výuce na vysokých školách v ČSSR, byl | ||
+ | i spoluautorem celostátní učebnice ''Elektrické pohony'' (1987). | ||
+ | Organizoval též postgraduální studium a výchovu aspirantů. | ||
+ | Vypracoval se v uznávaného odborníka v oboru elektrických | ||
+ | pohonů. Spolupracoval s ČSAV na řešení úkolů základního | ||
+ | výzkumu z oblasti střídavých regulačních pohonů a s Výzkumným | ||
+ | ústavem elektrických strojů v Brně, Elektrotechnickým | ||
+ | výzkumným a projektovým ústavem v Nové Dubnici | ||
+ | na Slovensku, Moravskými elektrotechnickými závody v Brně | ||
+ | a s Vítkovickými železárnami v Ostravě na dílčích úkolech | ||
+ | aplikovaného výzkumu. Výsledky vědeckovýzkumné práce | ||
+ | publikoval hlavně v odborných časopisech. Kolektivní publikace | ||
+ | ''Technika elektrických pohonů'' (1983) a ''Číslicová regulace'' | ||
+ | ''elektrických pohonů'' (1984), na nichž se Č. významně podílel, | ||
+ | získaly cenu České matice technické a Státního nakladatelství | ||
+ | technické literatury. Předsedal komisi pro obhajoby kandidátských | ||
+ | disertačních prací, zasedal v oborových radách několika | ||
+ | výzkumných ústavů a podniků, ústřední oborové skupině pro | ||
+ | elektrické pohony při ústředním výboru ČSVTS a ve vědecké | ||
+ | radě tehdejší Fakulty elektrotechnické VUT. Obdržel stříbrnou | ||
+ | medaili VUT, bronzovou medaili Vysoké školy dopravní | ||
+ | v Žilině a titul zasloužilý učitel. Byl pohřben na Ústředním | ||
+ | hřbitově v Brně. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Elektrické regulační pohony, 1975; Elektrické pohony 2, 4. doplněné | ||
+ | vyd., 1981; Technika elektrických pohonů. Vysokoškolská příručka pro vysoké | ||
+ | školy technického směru, 1983 (L. Kule a kol.); Elektrické pohony, 1984; | ||
+ | Číslicová regulace elektrických pohonů, 1984 (s J. Šubrtem a K. Kreysou); | ||
+ | Elektrické pohony, 2. vyd., 1986 (skriptum VUT); Elektrické pohony, 1987 | ||
+ | (se Z. Cahou); Elektrické pohony, 1990 (s týmž). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' E. Kubásková, Kdy zemřeli…? 1, 1994, s. 47; Tomeš 1, s. 206; J. Brzobohatý, | ||
+ | Zemřel prof. Ing. M. Č., CSc., in: Elektrotechnický obzor 77, 1988, s. 125. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv VUT Brno, Osobní spisy zaměstnanců, M. Č., kart. Č 7. | ||
+ | |||
+ | Renata Krejčí, Pavlína Němčíková, Gustav Novotný | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 4. 12. 2016, 20:55
Miroslav ČERNÝ | |
Narození | 14.6.1926 |
---|---|
Místo narození | Srby u Kladna |
Úmrtí | 16.10.1987 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84167 |
ČERNÝ, Miroslav, * 14. 6. 1926 Srby u Kladna, † 16. 10. 1987 Brno, elektrotechnik, pedagog, odborný spisovatel
Pocházel z rodiny elektromontéra a později technického úředníka Rozvodných podniků Ostrava. Obecnou školu absolvoval v Ostravě, kde studoval i na reálném gymnáziu a 1945 maturoval. 1950 ukončil studia na tehdejším odboru strojního inženýrství a elektroinženýrství Vysoké školy technické Dra Edvarda Beneše v Brně. 1950 se oženil s Miluší Bártečkovou, s níž měl jednoho syna, který se stal lékařem. Po studiích působil krátce jako odborný pracovník ve Výzkumném ústavu energetickém v Brně. 1951 se stal asistentem a pak odborným asistentem na tehdejší Vojenské technické akademii Antonína Zápotockého v Brně. 1958 přešel jako asistent na katedru elektroenergetiky Elektrotechnické fakulty VUT. 1963 obhájil kandidátskou disertační práci s názvem Mechanické a elektrické kaskády s polovodičovými usměrňovači a 1965 byl jmenován docentem pro obor elektrické pohony. 1966–68 přednášel na Vysoké škole technické v egyptské Káhiře. Na brněnské škole byl 1979 jmenován mimořádným profesorem. Od 1981 vedl katedru elektroenergetiky, jež se později nazývala katedra elektrických pohonů a výkonové elektroniky, a zasloužil se o její rozvoj. Navrhl osnovu předmětů pro nové studijní zaměření. Sepsal a vydal několik skript používaných k výuce na vysokých školách v ČSSR, byl i spoluautorem celostátní učebnice Elektrické pohony (1987). Organizoval též postgraduální studium a výchovu aspirantů. Vypracoval se v uznávaného odborníka v oboru elektrických pohonů. Spolupracoval s ČSAV na řešení úkolů základního výzkumu z oblasti střídavých regulačních pohonů a s Výzkumným ústavem elektrických strojů v Brně, Elektrotechnickým výzkumným a projektovým ústavem v Nové Dubnici na Slovensku, Moravskými elektrotechnickými závody v Brně a s Vítkovickými železárnami v Ostravě na dílčích úkolech aplikovaného výzkumu. Výsledky vědeckovýzkumné práce publikoval hlavně v odborných časopisech. Kolektivní publikace Technika elektrických pohonů (1983) a Číslicová regulace elektrických pohonů (1984), na nichž se Č. významně podílel, získaly cenu České matice technické a Státního nakladatelství technické literatury. Předsedal komisi pro obhajoby kandidátských disertačních prací, zasedal v oborových radách několika výzkumných ústavů a podniků, ústřední oborové skupině pro elektrické pohony při ústředním výboru ČSVTS a ve vědecké radě tehdejší Fakulty elektrotechnické VUT. Obdržel stříbrnou medaili VUT, bronzovou medaili Vysoké školy dopravní v Žilině a titul zasloužilý učitel. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
D: Elektrické regulační pohony, 1975; Elektrické pohony 2, 4. doplněné vyd., 1981; Technika elektrických pohonů. Vysokoškolská příručka pro vysoké školy technického směru, 1983 (L. Kule a kol.); Elektrické pohony, 1984; Číslicová regulace elektrických pohonů, 1984 (s J. Šubrtem a K. Kreysou); Elektrické pohony, 2. vyd., 1986 (skriptum VUT); Elektrické pohony, 1987 (se Z. Cahou); Elektrické pohony, 1990 (s týmž).
L: E. Kubásková, Kdy zemřeli…? 1, 1994, s. 47; Tomeš 1, s. 206; J. Brzobohatý, Zemřel prof. Ing. M. Č., CSc., in: Elektrotechnický obzor 77, 1988, s. 125.
P: Archiv VUT Brno, Osobní spisy zaměstnanců, M. Č., kart. Č 7.
Renata Krejčí, Pavlína Němčíková, Gustav Novotný