Biografický slovník
ČERNÝ Rudolf 12.12.1920-4.2.1982: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Rudolf_12.12.1920-4.2.1982) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Rudolf ČERNÝ | | jméno = Rudolf ČERNÝ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cerny Rudolf portret.jpg |
| datum narození = 12.12.1920 | | datum narození = 12.12.1920 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 4.2.1982 | | datum úmrtí = 4.2.1982 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Přerov nad Labem |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 45-46 |
| + | }} | ||
| + | '''ČERNÝ, Rudolf''', ''* 12. 12. 1920 Praha, † 4. 2. 1982 Přerov nad Labem, prozaik'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu | ||
| + | v Praze-Vršovicích a vyučil se kloboučníkem (1936). Pracoval | ||
| + | jako kloboučnický dělník a přitom hrál fotbal za Viktorii Žižkov. | ||
| + | V květnu 1945 se stal členem Revolučních gard, 1945 až | ||
| + | 1946 prodělal vojenskou prezenční službu, poté byl laborantem | ||
| + | v továrně na hračky a výrobcem kosmetiky. Od 1949 pracoval | ||
| + | jako stavební dělník Vodních staveb, Armabetonu aj., 1955 | ||
| + | se přihlásil na celostátní havířskou výzvu do Dolu Antonín | ||
| + | Zápotocký v Kladně, kde přežil dva závaly. 1958 odešel do invalidního | ||
| + | důchodu. Od 1960 byl profesionálním spisovatelem, | ||
| + | 1969–73 scenáristou Československého státního filmu. S rodinou | ||
| + | (syn Ivan Č., * 1949, se stal publicistou) žil v Ledečku u | ||
| + | Ratají nad Sázavou, od 1973 v Přerově nad Labem. | ||
| + | |||
| + | Od mládí se soustavně jako samouk vzdělával. Knižně debutoval | ||
| + | 1960 souborem povídek s tématem prvního a druhého | ||
| + | odboje ''Nezralé ovoce''. Ve svém dalším díle tematicky osciloval | ||
| + | mezi sociální prózou a politickou publicistikou. Jako dělnický | ||
| + | kádr nebyl nucen vstoupit do KSČ, přesto vykazoval vždy | ||
| + | značně levicovou orientaci, často radikálnější, než byl vládnoucí | ||
| + | stranický kurs. Plně se to projevilo v románu ''Tereza'' | ||
| + | (1962), úvodním dílu předpokládané trilogie, později přepracované | ||
| + | do románové fresky ''Náměstí Evropy'' (1978). Tam | ||
| + | Č. podal jednostrannou, až ostouzečskou a senzačností zavánějící | ||
| + | kritiku prvorepublikového období, zdánlivě přesvědčivou | ||
| + | a historicky poučenou a značnou měrou překonávající | ||
| + | oficiální požadavky. Kriminální motivy obsahovala naturalistická | ||
| + | novela ''Zloděj žen'' (1963) z prostředí kopáčů a román | ||
| + | ''Vyšehradští jezdci'' (1974), zideologizovaný obraz gangu nezletilých | ||
| + | delikventů. Próza ''Hochštapler'' (1964) zjednodušeným | ||
| + | pamfletickým způsobem vylíčila maloměšťácké kořeny českého | ||
| + | fašismu. Publicistické reportáže o předpokladech okupace | ||
| + | vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ''Jak se dělá kontrarevoluce'' | ||
| + | (1970) byly pro svou zjevnou ultralevicovost dokonce | ||
| + | staženy z knihkupeckých pultů. Následovaly reportáže o sovětských | ||
| + | kosmonautech ''12. dubna, 9.07'' (1974) a dva filmové | ||
| + | scénáře (''Bitva o Hedviku'', ''Zbraně pro Prahu''). Posmrtně byl | ||
| + | publikován obsáhlý rozhovor ''Antonín Novotný: pozdní obhajoba'' | ||
| + | (1992) a Novotného vzpomínkový triptych ''Exprezident'' | ||
| + | (1998–99), který Č. literárně zpracoval. Pro styky s A. Novotným | ||
| + | byl vyšetřován Státní bezpečností a rukopis ''Exprezident'' | ||
| + | byl zabaven. Užíval šifry č-m, a-dur (v časopise ''Křídla vlasti''). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' SČS 1, s. 109; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, | ||
| + | 1973, s. 479; Tomeš 1, s. 207. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/345801 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 69: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1982]] | [[Kategorie:1982]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Přerov_nad_Labem]] |
Aktuální verze z 28. 10. 2019, 13:52
| Rudolf ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 12.12.1920 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 4.2.1982 |
| Místo úmrtí | Přerov nad Labem |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 45-46 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44981 |
ČERNÝ, Rudolf, * 12. 12. 1920 Praha, † 4. 2. 1982 Přerov nad Labem, prozaik
Narodil se v dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu v Praze-Vršovicích a vyučil se kloboučníkem (1936). Pracoval jako kloboučnický dělník a přitom hrál fotbal za Viktorii Žižkov. V květnu 1945 se stal členem Revolučních gard, 1945 až 1946 prodělal vojenskou prezenční službu, poté byl laborantem v továrně na hračky a výrobcem kosmetiky. Od 1949 pracoval jako stavební dělník Vodních staveb, Armabetonu aj., 1955 se přihlásil na celostátní havířskou výzvu do Dolu Antonín Zápotocký v Kladně, kde přežil dva závaly. 1958 odešel do invalidního důchodu. Od 1960 byl profesionálním spisovatelem, 1969–73 scenáristou Československého státního filmu. S rodinou (syn Ivan Č., * 1949, se stal publicistou) žil v Ledečku u Ratají nad Sázavou, od 1973 v Přerově nad Labem.
Od mládí se soustavně jako samouk vzdělával. Knižně debutoval 1960 souborem povídek s tématem prvního a druhého odboje Nezralé ovoce. Ve svém dalším díle tematicky osciloval mezi sociální prózou a politickou publicistikou. Jako dělnický kádr nebyl nucen vstoupit do KSČ, přesto vykazoval vždy značně levicovou orientaci, často radikálnější, než byl vládnoucí stranický kurs. Plně se to projevilo v románu Tereza (1962), úvodním dílu předpokládané trilogie, později přepracované do románové fresky Náměstí Evropy (1978). Tam Č. podal jednostrannou, až ostouzečskou a senzačností zavánějící kritiku prvorepublikového období, zdánlivě přesvědčivou a historicky poučenou a značnou měrou překonávající oficiální požadavky. Kriminální motivy obsahovala naturalistická novela Zloděj žen (1963) z prostředí kopáčů a román Vyšehradští jezdci (1974), zideologizovaný obraz gangu nezletilých delikventů. Próza Hochštapler (1964) zjednodušeným pamfletickým způsobem vylíčila maloměšťácké kořeny českého fašismu. Publicistické reportáže o předpokladech okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 Jak se dělá kontrarevoluce (1970) byly pro svou zjevnou ultralevicovost dokonce staženy z knihkupeckých pultů. Následovaly reportáže o sovětských kosmonautech 12. dubna, 9.07 (1974) a dva filmové scénáře (Bitva o Hedviku, Zbraně pro Prahu). Posmrtně byl publikován obsáhlý rozhovor Antonín Novotný: pozdní obhajoba (1992) a Novotného vzpomínkový triptych Exprezident (1998–99), který Č. literárně zpracoval. Pro styky s A. Novotným byl vyšetřován Státní bezpečností a rukopis Exprezident byl zabaven. Užíval šifry č-m, a-dur (v časopise Křídla vlasti).
L: SČS 1, s. 109; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 479; Tomeš 1, s. 207.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
