ČERNÝ Rudolf 12.12.1920-4.2.1982: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 57: Řádka 57:
 
'''L:''' SČS 1, s. 109; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře,
 
'''L:''' SČS 1, s. 109; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře,
 
1973, s. 479; Tomeš 1, s. 207.
 
1973, s. 479; Tomeš 1, s. 207.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/345801 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Verze z 8. 10. 2018, 23:55

Rudolf ČERNÝ
Narození 12.12.1920
Místo narození Praha
Úmrtí 4.2.1982
Místo úmrtí Přerov nad Labem
Povolání 63- Spisovatel

ČERNÝ, Rudolf, * 12. 12. 1920 Praha, † 4. 2. 1982 Přerov nad Labem, prozaik

Narodil se v dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu v Praze-Vršovicích a vyučil se kloboučníkem (1936). Pracoval jako kloboučnický dělník a přitom hrál fotbal za Viktorii Žižkov. V květnu 1945 se stal členem Revolučních gard, 1945 až 1946 prodělal vojenskou prezenční službu, poté byl laborantem v továrně na hračky a výrobcem kosmetiky. Od 1949 pracoval jako stavební dělník Vodních staveb, Armabetonu aj., 1955 se přihlásil na celostátní havířskou výzvu do Dolu Antonín Zápotocký v Kladně, kde přežil dva závaly. 1958 odešel do invalidního důchodu. Od 1960 byl profesionálním spisovatelem, 1969–73 scenáristou Československého státního filmu. S rodinou (syn Ivan Č., * 1949, se stal publicistou) žil v Ledečku u Ratají nad Sázavou, od 1973 v Přerově nad Labem.

Od mládí se soustavně jako samouk vzdělával. Knižně debutoval 1960 souborem povídek s tématem prvního a druhého odboje Nezralé ovoce. Ve svém dalším díle tematicky osciloval mezi sociální prózou a politickou publicistikou. Jako dělnický kádr nebyl nucen vstoupit do KSČ, přesto vykazoval vždy značně levicovou orientaci, často radikálnější, než byl vládnoucí stranický kurs. Plně se to projevilo v románu Tereza (1962), úvodním dílu předpokládané trilogie, později přepracované do románové fresky Náměstí Evropy (1978). Tam Č. podal jednostrannou, až ostouzečskou a senzačností zavánějící kritiku prvorepublikového období, zdánlivě přesvědčivou a historicky poučenou a značnou měrou překonávající oficiální požadavky. Kriminální motivy obsahovala naturalistická novela Zloděj žen (1963) z prostředí kopáčů a román Vyšehradští jezdci (1974), zideologizovaný obraz gangu nezletilých delikventů. Próza Hochštapler (1964) zjednodušeným pamfletickým způsobem vylíčila maloměšťácké kořeny českého fašismu. Publicistické reportáže o předpokladech okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 Jak se dělá kontrarevoluce (1970) byly pro svou zjevnou ultralevicovost dokonce staženy z knihkupeckých pultů. Následovaly reportáže o sovětských kosmonautech 12. dubna, 9.07 (1974) a dva filmové scénáře (Bitva o Hedviku, Zbraně pro Prahu). Posmrtně byl publikován obsáhlý rozhovor Antonín Novotný: pozdní obhajoba (1992) a Novotného vzpomínkový triptych Exprezident (1998–99), který Č. literárně zpracoval. Pro styky s A. Novotným byl vyšetřován Státní bezpečností a rukopis Exprezident byl zabaven. Užíval šifry č-m, a-dur (v časopise Křídla vlasti).

L: SČS 1, s. 109; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 479; Tomeš 1, s. 207.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera