ČERNÝ Václav 14.7.1862-17.12.1941: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Václav_14.7.1862-17.12.1941) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.7.1862 | | datum narození = 14.7.1862 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Pohoří u Opočna |
| datum úmrtí = 17.12.1941 | | datum úmrtí = 17.12.1941 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Náchod |
− | | povolání = 64- Překladatel | + | | povolání = 64- Překladatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
− | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 47-48 |
+ | }} | ||
+ | '''ČERNÝ, Václav''', ''* 14. 7. 1862 Pohoří u Opočna, † 17. 12. 1941 Náchod, překladatel, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v katolické rodině chalupníka. Jméno Vácslav Č. | ||
+ | dostal po otci. Z místního chalupnického rodu pocházela | ||
+ | i matka Kateřina, roz. Pumrová. Od 1874 studoval na klasickém | ||
+ | gymnáziu v Hradci Králové (maturita 1881). Pak | ||
+ | odešel do Prahy na filozofickou fakultu, kde byl do 1884 posluchačem | ||
+ | oborů čeština a francouzština. Současně od 1883 | ||
+ | navštěvoval kněžský seminář v Hradci Králové (do 1885). Stal | ||
+ | se učitelem. 1886–1928 působil na různých místech, jako | ||
+ | řídící učitel v Machově, Náchodě, Rtyni, Bačetíně, Slavětíně, | ||
+ | Žďárkách, Jizbici, Zliči a v České Čermné. S J. Smrtkou | ||
+ | a se svým spolužákem z gymnázia, spisovatelem a učitelem | ||
+ | J. Petrem, se stal spoluzakladatelem literárního kroužku Učitelské | ||
+ | jednoty v Polici nad Metují. Jeho nejvýznačnějším působištěm | ||
+ | byl Náchod. I tam se zapojil do kulturně osvětového | ||
+ | života, patřil k představitelům pokrokové inteligence města, | ||
+ | podílel se na práci Učitelské jednoty Komenský a redigoval | ||
+ | reprezentativní sborník ''Božena Němcová 1820–1862'' (1912), | ||
+ | který jednota vydala k padesátiletému výročí spisovatelčiny | ||
+ | smrti. Do sborníku Č. soustředil jak svá dosavadní objevná | ||
+ | bádání o jejím rodopisu z vídeňských a kladských matrik, tak | ||
+ | příspěvky význačných dobových badatelů (M. Hýska, J. Voborníka, | ||
+ | A. Pražáka, A. Nováka aj.). 1919–21 se Č. angažoval | ||
+ | při jednáních o připojení českých částí Kladska k československému | ||
+ | státu. | ||
+ | |||
+ | O literaturu se zajímal od pražských studií. Spolu s L. Šebkem- | ||
+ | Ariettem překládal tehdy díla soudobých francouzských | ||
+ | básníků, zejména André Theurieta (''Lesní stezka'', 1884) | ||
+ | a Françoise Coppéea (''Z malého světa'', 1885), zachycující žánrové | ||
+ | obrázky z přírody, venkova i města. Později (již sám) překládal | ||
+ | francouzskou vesnickou a realistickou prózu (George | ||
+ | Sandová, ''Malá Fadetka'', b. d., Gustave Flaubert, ''Prosté srdce'' | ||
+ | – časopisecky) a odbornou pedagogickou, mravovědnou | ||
+ | a populárně-filozofickou literaturu (Paul Janet, ''Rodina, čtení'' | ||
+ | ''o praktické mravovědě'', 1902, Georges Renard, ''Má-li člověk'' | ||
+ | ''svobodnou vůli?'', 1908, J. M. Guyau aj.). Přispíval do řady dobových | ||
+ | periodik, v ''Otavanu'' 1921 publikoval článek o F. L. | ||
+ | Čelakovském a J. V. Plánkovi. Po smrti F. Bílého převzal vydávání | ||
+ | souborné korespondence F. L. Čelakovského, jemuž | ||
+ | se věnoval po celou první polovinu třicátých let (''Korespondence'' | ||
+ | ''a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského'', 1933, 1935). Kromě | ||
+ | toho redigoval pro České menšinové knihkupectví a nakladatelství | ||
+ | Josefa Krbala v České Čermné i první dva svazky | ||
+ | ''Sebraných spisů Josefa Šíra''. Č. syn Václav Č. (1905–1987) | ||
+ | se stal významným českým literárním historikem a kritikem. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' LČL 1, s. 454–455 (chybné datum narození opraveno v LČL 3/2, s. 1402); | ||
+ | Literární Hradec Králové, 1994 (ed. J. Benýšková – F. Vích), s. 21. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk, matrika narozených f. ú. | ||
+ | Opočno, sign. 120-3861, fol. 218. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/95364 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
Řádka 16: | Řádka 74: | ||
[[Kategorie:1862]] | [[Kategorie:1862]] | ||
+ | [[Kategorie:Pohoří]] | ||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
+ | [[Kategorie:Náchod]] |
Aktuální verze z 14. 10. 2019, 14:36
Václav ČERNÝ | |
Narození | 14.7.1862 |
---|---|
Místo narození | Pohoří u Opočna |
Úmrtí | 17.12.1941 |
Místo úmrtí | Náchod |
Povolání |
64- Překladatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 47-48 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44990 |
ČERNÝ, Václav, * 14. 7. 1862 Pohoří u Opočna, † 17. 12. 1941 Náchod, překladatel, pedagog
Narodil se v katolické rodině chalupníka. Jméno Vácslav Č. dostal po otci. Z místního chalupnického rodu pocházela i matka Kateřina, roz. Pumrová. Od 1874 studoval na klasickém gymnáziu v Hradci Králové (maturita 1881). Pak odešel do Prahy na filozofickou fakultu, kde byl do 1884 posluchačem oborů čeština a francouzština. Současně od 1883 navštěvoval kněžský seminář v Hradci Králové (do 1885). Stal se učitelem. 1886–1928 působil na různých místech, jako řídící učitel v Machově, Náchodě, Rtyni, Bačetíně, Slavětíně, Žďárkách, Jizbici, Zliči a v České Čermné. S J. Smrtkou a se svým spolužákem z gymnázia, spisovatelem a učitelem J. Petrem, se stal spoluzakladatelem literárního kroužku Učitelské jednoty v Polici nad Metují. Jeho nejvýznačnějším působištěm byl Náchod. I tam se zapojil do kulturně osvětového života, patřil k představitelům pokrokové inteligence města, podílel se na práci Učitelské jednoty Komenský a redigoval reprezentativní sborník Božena Němcová 1820–1862 (1912), který jednota vydala k padesátiletému výročí spisovatelčiny smrti. Do sborníku Č. soustředil jak svá dosavadní objevná bádání o jejím rodopisu z vídeňských a kladských matrik, tak příspěvky význačných dobových badatelů (M. Hýska, J. Voborníka, A. Pražáka, A. Nováka aj.). 1919–21 se Č. angažoval při jednáních o připojení českých částí Kladska k československému státu.
O literaturu se zajímal od pražských studií. Spolu s L. Šebkem- Ariettem překládal tehdy díla soudobých francouzských básníků, zejména André Theurieta (Lesní stezka, 1884) a Françoise Coppéea (Z malého světa, 1885), zachycující žánrové obrázky z přírody, venkova i města. Později (již sám) překládal francouzskou vesnickou a realistickou prózu (George Sandová, Malá Fadetka, b. d., Gustave Flaubert, Prosté srdce – časopisecky) a odbornou pedagogickou, mravovědnou a populárně-filozofickou literaturu (Paul Janet, Rodina, čtení o praktické mravovědě, 1902, Georges Renard, Má-li člověk svobodnou vůli?, 1908, J. M. Guyau aj.). Přispíval do řady dobových periodik, v Otavanu 1921 publikoval článek o F. L. Čelakovském a J. V. Plánkovi. Po smrti F. Bílého převzal vydávání souborné korespondence F. L. Čelakovského, jemuž se věnoval po celou první polovinu třicátých let (Korespondence a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského, 1933, 1935). Kromě toho redigoval pro České menšinové knihkupectví a nakladatelství Josefa Krbala v České Čermné i první dva svazky Sebraných spisů Josefa Šíra. Č. syn Václav Č. (1905–1987) se stal významným českým literárním historikem a kritikem.
L: LČL 1, s. 454–455 (chybné datum narození opraveno v LČL 3/2, s. 1402); Literární Hradec Králové, 1994 (ed. J. Benýšková – F. Vích), s. 21.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk, matrika narozených f. ú. Opočno, sign. 120-3861, fol. 218.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová