Biografický slovník
ČERNÝ Václav 20.1.1894-3.5.1962: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Václav_20.1.1894-3.5.1962) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Václav ČERNÝ | | jméno = Václav ČERNÝ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cerny Vaclav portret.JPG |
| datum narození = 20.1.1894 | | datum narození = 20.1.1894 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Lhůta u Šťáhlav |
| datum úmrtí = 3.5.1962 | | datum úmrtí = 3.5.1962 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 48-49 |
| + | }} | ||
| + | '''ČERNÝ, Václav''', ''* 20. 1. 1894 Lhůta u Šťáhlav, † 3. 5. 1962 Praha, agrární historik, archivář'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v rodině domkáře na Plzeňsku, gymnázium navštěvoval | ||
| + | v Rokycanech a poté studoval 1914–19 obory dějepis, | ||
| + | zeměpis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy | ||
| + | v Praze. Po získání doktorátu filozofie nastoupil 1920 | ||
| + | jako referent do pražského Státního zemědělského archivu. | ||
| + | Tím bylo dáno jeho profesní zaměření i badatelská orientace, | ||
| + | soustředil se na dějiny zemědělství a venkovského lidu. | ||
| + | Na počátku dvacátých let 20. století se podílel na rozluce | ||
| + | zemědělsko-lesnických fondů ve vídeňských archivech. 1923 | ||
| + | publikoval práci věnovanou zrušení roboty v českých zemích. | ||
| + | Další Č. stati se zabývaly vývojem českého zemědělství, chovu | ||
| + | dobytka, pěstování obilí, brambor a pícnin, včelařství, rozmachem | ||
| + | zemědělských strojů, hospodářskými soustavami, | ||
| + | odborným zemědělským školstvím, patrimoniální správou | ||
| + | a vesnickou samosprávou či vývojem cen a mezd. 1924 se věnoval | ||
| + | problému dělení pastvin v českých zemích 1768–1848, | ||
| + | genezi a postup tzv. raabizace popsal 1926. Na materiálech | ||
| + | vídeňských archivů byla postavena studie o vzniku a organizaci | ||
| + | prvního ministerstva zemědělství v Rakousku uveřejněná | ||
| + | 1929. Nejvýznamnější Č. prací se staly ''Hospodářské instrukce''. | ||
| + | ''Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku'' | ||
| + | ''v 15. až 19. století'' (1. vyd. 1929). Podal v ní rozbor administrativy | ||
| + | patrimoniálního velkostatku i historii zemědělské | ||
| + | výroby a techniky. Na odpor poddaných proti vrchnostem | ||
| + | v 17. a 18. století zaměřil pozornost v několika statích mikrohistorického | ||
| + | charakteru, z nichž jednu situoval do rodného | ||
| + | kraje. Byl autorem biografie Františka Augusta Braunera, | ||
| + | v níž podal analýzu jeho liberálně měšťanského programu | ||
| + | – odstranění roboty a poddanství výkupem a povznesení zemědělství | ||
| + | vzděláním rolnictva. Č. upozornil i na pramenný | ||
| + | význam českých hospodářských účtů a na důležitost jejich | ||
| + | soustavného výzkumu. Ve svých pracích dbal na důkladnou | ||
| + | heuristiku a faktografickou spolehlivost. Přispěl k věcnému, | ||
| + | metodickému i názorovému vzestupu historické agraristiky. | ||
| + | Profesně působil 1920–55 ve Státním zemědělském archivu, | ||
| + | později Ústředním zemědělsko-lesnickém archivu v Praze, | ||
| + | od 1937 byl jeho přednostou. 1933–49 přednášel (jako | ||
| + | docent) dějiny zemědělství a lesnictví na Vysoké škole zemědělského | ||
| + | a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Od 1941 | ||
| + | učil ve Státní archivní škole v Praze; 1955–58 byl vedoucím | ||
| + | historického oddělení Kabinetu hospodářské geografie a historie | ||
| + | zemědělství Československé akademie zemědělských věd | ||
| + | v Praze, 1957–62 členem Vědecké archivní rady ministerstva | ||
| + | vnitra. Intenzivně se věnoval organizaci a řízení zemědělsko- | ||
| + | -lesnického archivnictví a po druhé světové válce budování | ||
| + | zemědělsko-lesnických regionálních archivů a soustřeďování | ||
| + | fondů bývalých velkostatků a rodových archivů. Byl členem | ||
| + | Královské české společnosti nauk, Československé akademie | ||
| + | zemědělské, Společnosti archivní školy, Historického klubu, | ||
| + | Společnosti přátel starožitností a Spolku zemědělského | ||
| + | muzea. 1932 inicioval vznik Komise pro dějiny zemědělství | ||
| + | a od 1947 zasedal v komisi pro pomístní názvosloví. 1930–41 | ||
| + | byl redaktorem ''Časopisu pro dějiny venkova'' a 1946–50 redaktorem | ||
| + | historické části ''Českého lidu''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' První ministerstvo zemědělství v Rakousku (1848–1853), 1929; Kolovratské | ||
| + | a berkovské listiny ve státním archivu zemědělském, 1931; Badania | ||
| + | w zakresie dziejów gospodarczych, a szcególnie rolniczych w Czechosłowacji | ||
| + | od r. 1918, Lwów 1932; Na paměť Josefa Pekaře, národního historika, 1937; | ||
| + | Prameny ke studiu zemědělských dějin, 1937; Staroplzeňský boj za právo, | ||
| + | 1941; František August Brauner, vykonavatel odkazu selských rebelií, 1948; | ||
| + | Slovníček archivní terminologie 2. Názvosloví pro zemědělsko-lesnické archivy, | ||
| + | 1955. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' F. Roubík, Šedesát let Dr. V. Č., in: ČSPSČ 62, 1954, s. 49n., nekrolog | ||
| + | in: 70, 1962, s. 166; F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského | ||
| + | dějepisectví 2, 1978, s. 306n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 63; | ||
| + | J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, | ||
| + | 2000, s. 130n.; OSND 1/2, s. 1038; ČsB 1, nestr.; MČE 1, s. 778; ČBS, | ||
| + | s. 97; Tomeš 1, s. 207. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Národní zemědělské muzeum Praha, fond V. Č.; tamtéž, F. Kutnar, Vývoj | ||
| + | agrárního dějepisectví v českých zemích (rkp.). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/43694 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Novotný, Jiří Šouša | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Lhůta]] |
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 28. 10. 2019, 14:03
| Václav ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 20.1.1894 |
|---|---|
| Místo narození | Lhůta u Šťáhlav |
| Úmrtí | 3.5.1962 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 53- Historik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 48-49 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44997 |
ČERNÝ, Václav, * 20. 1. 1894 Lhůta u Šťáhlav, † 3. 5. 1962 Praha, agrární historik, archivář
Narodil se v rodině domkáře na Plzeňsku, gymnázium navštěvoval v Rokycanech a poté studoval 1914–19 obory dějepis, zeměpis a český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po získání doktorátu filozofie nastoupil 1920 jako referent do pražského Státního zemědělského archivu. Tím bylo dáno jeho profesní zaměření i badatelská orientace, soustředil se na dějiny zemědělství a venkovského lidu. Na počátku dvacátých let 20. století se podílel na rozluce zemědělsko-lesnických fondů ve vídeňských archivech. 1923 publikoval práci věnovanou zrušení roboty v českých zemích. Další Č. stati se zabývaly vývojem českého zemědělství, chovu dobytka, pěstování obilí, brambor a pícnin, včelařství, rozmachem zemědělských strojů, hospodářskými soustavami, odborným zemědělským školstvím, patrimoniální správou a vesnickou samosprávou či vývojem cen a mezd. 1924 se věnoval problému dělení pastvin v českých zemích 1768–1848, genezi a postup tzv. raabizace popsal 1926. Na materiálech vídeňských archivů byla postavena studie o vzniku a organizaci prvního ministerstva zemědělství v Rakousku uveřejněná 1929. Nejvýznamnější Č. prací se staly Hospodářské instrukce. Přehled zemědělských dějin v době patrimoniálního velkostatku v 15. až 19. století (1. vyd. 1929). Podal v ní rozbor administrativy patrimoniálního velkostatku i historii zemědělské výroby a techniky. Na odpor poddaných proti vrchnostem v 17. a 18. století zaměřil pozornost v několika statích mikrohistorického charakteru, z nichž jednu situoval do rodného kraje. Byl autorem biografie Františka Augusta Braunera, v níž podal analýzu jeho liberálně měšťanského programu – odstranění roboty a poddanství výkupem a povznesení zemědělství vzděláním rolnictva. Č. upozornil i na pramenný význam českých hospodářských účtů a na důležitost jejich soustavného výzkumu. Ve svých pracích dbal na důkladnou heuristiku a faktografickou spolehlivost. Přispěl k věcnému, metodickému i názorovému vzestupu historické agraristiky. Profesně působil 1920–55 ve Státním zemědělském archivu, později Ústředním zemědělsko-lesnickém archivu v Praze, od 1937 byl jeho přednostou. 1933–49 přednášel (jako docent) dějiny zemědělství a lesnictví na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Od 1941 učil ve Státní archivní škole v Praze; 1955–58 byl vedoucím historického oddělení Kabinetu hospodářské geografie a historie zemědělství Československé akademie zemědělských věd v Praze, 1957–62 členem Vědecké archivní rady ministerstva vnitra. Intenzivně se věnoval organizaci a řízení zemědělsko- -lesnického archivnictví a po druhé světové válce budování zemědělsko-lesnických regionálních archivů a soustřeďování fondů bývalých velkostatků a rodových archivů. Byl členem Královské české společnosti nauk, Československé akademie zemědělské, Společnosti archivní školy, Historického klubu, Společnosti přátel starožitností a Spolku zemědělského muzea. 1932 inicioval vznik Komise pro dějiny zemědělství a od 1947 zasedal v komisi pro pomístní názvosloví. 1930–41 byl redaktorem Časopisu pro dějiny venkova a 1946–50 redaktorem historické části Českého lidu.
D: První ministerstvo zemědělství v Rakousku (1848–1853), 1929; Kolovratské a berkovské listiny ve státním archivu zemědělském, 1931; Badania w zakresie dziejów gospodarczych, a szcególnie rolniczych w Czechosłowacji od r. 1918, Lwów 1932; Na paměť Josefa Pekaře, národního historika, 1937; Prameny ke studiu zemědělských dějin, 1937; Staroplzeňský boj za právo, 1941; František August Brauner, vykonavatel odkazu selských rebelií, 1948; Slovníček archivní terminologie 2. Názvosloví pro zemědělsko-lesnické archivy, 1955.
L: F. Roubík, Šedesát let Dr. V. Č., in: ČSPSČ 62, 1954, s. 49n., nekrolog in: 70, 1962, s. 166; F. Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví 2, 1978, s. 306n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 63; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 130n.; OSND 1/2, s. 1038; ČsB 1, nestr.; MČE 1, s. 778; ČBS, s. 97; Tomeš 1, s. 207.
P: Národní zemědělské muzeum Praha, fond V. Č.; tamtéž, F. Kutnar, Vývoj agrárního dějepisectví v českých zemích (rkp.).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Novotný, Jiří Šouša
