Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČERNÝ Václav 20.9.1774-27.4.1842

{{Infobox - osoba
| jméno = Václav ČERNÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 20.9.1774
| místo narození = Horky u Tábora
| datum úmrtí = 27.4.1842
| místo úmrtí = Buštěhrad u Kladna
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik

| jiná jména = 
}}
'''ČERNÝ, Václav''', ''* 20. 9. 1774? Horky u Tábora, † 27. 4. 1842 Buštěhrad u Kladna, báňský podnikatel''

O jeho životě je málo spolehlivých dokladů. První doložené
údaje obsahuje až oddací list, ze kterého vyplývá, že 1799 byl
havířem v dolech na zlato v jílovském revíru jižně od Prahy.
Rod Č. tam provozoval důl Božího požehnání v Bohulibech.
Kolem 1801 Č. se svou ženou Kateřinou přesídlil do Buštěhradu
u Kladna. Důl v Bohulibech předal synům, kteří však
o důlní podnikání neměli příliš zájem (Č. na důl doplácel,
provozoval ho pouze ze záliby). Rodina podnikala v jílovském
revíru do 1846.

Na Kladensku byla z iniciativy Č. založena 1803 kutací společnost
za účelem vyhledávání svrchnokarbonského černého
uhlí. Zpočátku měla 12 členů (polovinu tvořily ženy), pracovala
na 5 kutiskách v lokalitě Na Zadním vysokém. Č. postupně
rozšiřoval svoje aktivity v severovýchodním okolí Kladna,
zejména u Stehelčevse, Dubí a Cvrčovic. 1810 údajně pracoval
na 16 kutiskách. Do spolupráce zapojil až 37 lidí, zřejmě
z několika vzájemně spřízněných rodin (Č., Štumpfů, Veselých,
Holičů); sám vlastnil důl Kateřina (nazvaný po manželce)
nedaleko dnešní železniční stanice Kladno-Dubí. Jako
první na Kladensku pokročil s báňskými pracemi do větších
hloubek. Při hloubení jámy Ludvík u Stehelčevse (1813–28)
uvedl do provozu první parní stroj v revíru, což mu umožnilo
dosáhnout hloubky 110,6 metru, kde narazil na hlavní kladenskou
sloj. V té době to byla maximální hloubka dosažená
v revíru důlním dílem. Postupně otevřel další doly: Barbora,
Jakub, Antonie, Matyáš, Anna aj. 1841 získal po těžaři Antonínu
Vítkovi důl Václav (původně Vítek), kterým v hloubce
86 metrů dospěl také k hlavní kladenské sloji, ve 111 metrech
nalezl podložní proterozoikum; zřejmě poprvé v revíru bylo
v dole zastiženo podloží uhlonosného karbonu.

Jeho aktivity měly značný vliv na vývoj revíru. Na Kladensku
a Slánsku v té době působil větší počet kutacích a těžebních
společností a jednotlivců, ale většina pro nedostatek financí
a odborných zkušeností pouze krátkodobě. Dlouhodobě prosperovaly
pouze Č. doly a doly Správy buštěhradského panství,
které vlastnila velkovévodkyně Marie Louisa z toskánské
linie habsburské dynastie. Tyto dvě společnosti byly největšími
dodavateli palivového uhlí pro Prahu. Č. přes dopravní
obtíže obchodoval uhlím i na větší vzdálenosti, zásoboval více
než čtvrtinu Čech. Toto uhlí se využívalo rovněž pro potřeby
rozvíjejícího se zemědělství, dodávalo se lihovarům, cukrovarům
a cihelnám (bylo to v období před zavedením černouhelného
koksu jako paliva do vysokých pecí a černého uhlí
jako paliva do lokomotiv). Odbyt uhlí stoupal, přinášel zisk.
Ke konci Č. života byly jeho doly v produkci černého uhlí
v Čechách na 3. místě (po dolech buštěhradského panství
a radnických dolech). 1842 dosáhl roční těžby 9 800 t. Po Č.
smrti synové 1845 doly prodali vídeňské obchodní a bankovní
společnosti Florentina Roberta. Č. patřil k nejschopnějším
manažerům v počátečním období průmyslové těžby černého
uhlí na českém území. Pochován byl na hřbitově v Kladně-
-Vrapicích; hrob je dosud dobře zachován, v jeho sousedství
byla Č. odhalena pamětní deska.

'''L:''' K. Melichar, Historický přehled, in: Dobývání uhlí na Kladensku, 2006,
s. 119 n.; J. Seifert, O lidech spojených s hornictvím na Kladensku, in: tamtéž,
s. 703.

Pavel Vlašímský

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]

[[Kategorie:1774]]
[[Kategorie:Horky u Tábora]]
[[Kategorie:1842]]
[[Kategorie:Buštěhrad]]