Biografický slovník
ČERNÝ Václav 20.9.1774-27.4.1842: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Václav_20.9.1774-27.4.1842) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Horky u Tábora | | místo narození = Horky u Tábora | ||
| datum úmrtí = 27.4.1842 | | datum úmrtí = 27.4.1842 | ||
| − | | místo úmrtí = Buštěhrad | + | | místo úmrtí = Buštěhrad u Kladna |
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 46-47 |
| + | }} | ||
| + | '''ČERNÝ, Václav''', ''* 20. 9. 1774? Horky u Tábora, † 27. 4. 1842 Buštěhrad u Kladna, báňský podnikatel'' | ||
| + | |||
| + | O jeho životě je málo spolehlivých dokladů. První doložené | ||
| + | údaje obsahuje až oddací list, ze kterého vyplývá, že 1799 byl | ||
| + | havířem v dolech na zlato v jílovském revíru jižně od Prahy. | ||
| + | Rod Č. tam provozoval důl Božího požehnání v Bohulibech. | ||
| + | Kolem 1801 Č. se svou ženou Kateřinou přesídlil do Buštěhradu | ||
| + | u Kladna. Důl v Bohulibech předal synům, kteří však | ||
| + | o důlní podnikání neměli příliš zájem (Č. na důl doplácel, | ||
| + | provozoval ho pouze ze záliby). Rodina podnikala v jílovském | ||
| + | revíru do 1846. | ||
| + | |||
| + | Na Kladensku byla z iniciativy Č. založena 1803 kutací společnost | ||
| + | za účelem vyhledávání svrchnokarbonského černého | ||
| + | uhlí. Zpočátku měla 12 členů (polovinu tvořily ženy), pracovala | ||
| + | na 5 kutiskách v lokalitě Na Zadním vysokém. Č. postupně | ||
| + | rozšiřoval svoje aktivity v severovýchodním okolí Kladna, | ||
| + | zejména u Stehelčevse, Dubí a Cvrčovic. 1810 údajně pracoval | ||
| + | na 16 kutiskách. Do spolupráce zapojil až 37 lidí, zřejmě | ||
| + | z několika vzájemně spřízněných rodin (Č., Štumpfů, Veselých, | ||
| + | Holičů); sám vlastnil důl Kateřina (nazvaný po manželce) | ||
| + | nedaleko dnešní železniční stanice Kladno-Dubí. Jako | ||
| + | první na Kladensku pokročil s báňskými pracemi do větších | ||
| + | hloubek. Při hloubení jámy Ludvík u Stehelčevse (1813–28) | ||
| + | uvedl do provozu první parní stroj v revíru, což mu umožnilo | ||
| + | dosáhnout hloubky 110,6 metru, kde narazil na hlavní kladenskou | ||
| + | sloj. V té době to byla maximální hloubka dosažená | ||
| + | v revíru důlním dílem. Postupně otevřel další doly: Barbora, | ||
| + | Jakub, Antonie, Matyáš, Anna aj. 1841 získal po těžaři Antonínu | ||
| + | Vítkovi důl Václav (původně Vítek), kterým v hloubce | ||
| + | 86 metrů dospěl také k hlavní kladenské sloji, ve 111 metrech | ||
| + | nalezl podložní proterozoikum; zřejmě poprvé v revíru bylo | ||
| + | v dole zastiženo podloží uhlonosného karbonu. | ||
| + | |||
| + | Jeho aktivity měly značný vliv na vývoj revíru. Na Kladensku | ||
| + | a Slánsku v té době působil větší počet kutacích a těžebních | ||
| + | společností a jednotlivců, ale většina pro nedostatek financí | ||
| + | a odborných zkušeností pouze krátkodobě. Dlouhodobě prosperovaly | ||
| + | pouze Č. doly a doly Správy buštěhradského panství, | ||
| + | které vlastnila velkovévodkyně Marie Louisa z toskánské | ||
| + | linie habsburské dynastie. Tyto dvě společnosti byly největšími | ||
| + | dodavateli palivového uhlí pro Prahu. Č. přes dopravní | ||
| + | obtíže obchodoval uhlím i na větší vzdálenosti, zásoboval více | ||
| + | než čtvrtinu Čech. Toto uhlí se využívalo rovněž pro potřeby | ||
| + | rozvíjejícího se zemědělství, dodávalo se lihovarům, cukrovarům | ||
| + | a cihelnám (bylo to v období před zavedením černouhelného | ||
| + | koksu jako paliva do vysokých pecí a černého uhlí | ||
| + | jako paliva do lokomotiv). Odbyt uhlí stoupal, přinášel zisk. | ||
| + | Ke konci Č. života byly jeho doly v produkci černého uhlí | ||
| + | v Čechách na 3. místě (po dolech buštěhradského panství | ||
| + | a radnických dolech). 1842 dosáhl roční těžby 9 800 t. Po Č. | ||
| + | smrti synové 1845 doly prodali vídeňské obchodní a bankovní | ||
| + | společnosti Florentina Roberta. Č. patřil k nejschopnějším | ||
| + | manažerům v počátečním období průmyslové těžby černého | ||
| + | uhlí na českém území. Pochován byl na hřbitově v Kladně- | ||
| + | -Vrapicích; hrob je dosud dobře zachován, v jeho sousedství | ||
| + | byla Č. odhalena pamětní deska. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' K. Melichar, Historický přehled, in: Dobývání uhlí na Kladensku, 2006, | ||
| + | s. 119 n.; J. Seifert, O lidech spojených s hornictvím na Kladensku, in: tamtéž, | ||
| + | s. 703. | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlašímský | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | [[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | ||
[[Kategorie:1774]] | [[Kategorie:1774]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Horky u Tábora]] |
[[Kategorie:1842]] | [[Kategorie:1842]] | ||
[[Kategorie:Buštěhrad]] | [[Kategorie:Buštěhrad]] | ||
Aktuální verze z 14. 10. 2019, 15:35
| Václav ČERNÝ | |
 | |
| Narození | 20.9.1774 |
|---|---|
| Místo narození | Horky u Tábora |
| Úmrtí | 27.4.1842 |
| Místo úmrtí | Buštěhrad u Kladna |
| Povolání | 26- Bánský odborník nebo energetik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 46-47 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136695 |
ČERNÝ, Václav, * 20. 9. 1774? Horky u Tábora, † 27. 4. 1842 Buštěhrad u Kladna, báňský podnikatel
O jeho životě je málo spolehlivých dokladů. První doložené údaje obsahuje až oddací list, ze kterého vyplývá, že 1799 byl havířem v dolech na zlato v jílovském revíru jižně od Prahy. Rod Č. tam provozoval důl Božího požehnání v Bohulibech. Kolem 1801 Č. se svou ženou Kateřinou přesídlil do Buštěhradu u Kladna. Důl v Bohulibech předal synům, kteří však o důlní podnikání neměli příliš zájem (Č. na důl doplácel, provozoval ho pouze ze záliby). Rodina podnikala v jílovském revíru do 1846.
Na Kladensku byla z iniciativy Č. založena 1803 kutací společnost za účelem vyhledávání svrchnokarbonského černého uhlí. Zpočátku měla 12 členů (polovinu tvořily ženy), pracovala na 5 kutiskách v lokalitě Na Zadním vysokém. Č. postupně rozšiřoval svoje aktivity v severovýchodním okolí Kladna, zejména u Stehelčevse, Dubí a Cvrčovic. 1810 údajně pracoval na 16 kutiskách. Do spolupráce zapojil až 37 lidí, zřejmě z několika vzájemně spřízněných rodin (Č., Štumpfů, Veselých, Holičů); sám vlastnil důl Kateřina (nazvaný po manželce) nedaleko dnešní železniční stanice Kladno-Dubí. Jako první na Kladensku pokročil s báňskými pracemi do větších hloubek. Při hloubení jámy Ludvík u Stehelčevse (1813–28) uvedl do provozu první parní stroj v revíru, což mu umožnilo dosáhnout hloubky 110,6 metru, kde narazil na hlavní kladenskou sloj. V té době to byla maximální hloubka dosažená v revíru důlním dílem. Postupně otevřel další doly: Barbora, Jakub, Antonie, Matyáš, Anna aj. 1841 získal po těžaři Antonínu Vítkovi důl Václav (původně Vítek), kterým v hloubce 86 metrů dospěl také k hlavní kladenské sloji, ve 111 metrech nalezl podložní proterozoikum; zřejmě poprvé v revíru bylo v dole zastiženo podloží uhlonosného karbonu.
Jeho aktivity měly značný vliv na vývoj revíru. Na Kladensku a Slánsku v té době působil větší počet kutacích a těžebních společností a jednotlivců, ale většina pro nedostatek financí a odborných zkušeností pouze krátkodobě. Dlouhodobě prosperovaly pouze Č. doly a doly Správy buštěhradského panství, které vlastnila velkovévodkyně Marie Louisa z toskánské linie habsburské dynastie. Tyto dvě společnosti byly největšími dodavateli palivového uhlí pro Prahu. Č. přes dopravní obtíže obchodoval uhlím i na větší vzdálenosti, zásoboval více než čtvrtinu Čech. Toto uhlí se využívalo rovněž pro potřeby rozvíjejícího se zemědělství, dodávalo se lihovarům, cukrovarům a cihelnám (bylo to v období před zavedením černouhelného koksu jako paliva do vysokých pecí a černého uhlí jako paliva do lokomotiv). Odbyt uhlí stoupal, přinášel zisk. Ke konci Č. života byly jeho doly v produkci černého uhlí v Čechách na 3. místě (po dolech buštěhradského panství a radnických dolech). 1842 dosáhl roční těžby 9 800 t. Po Č. smrti synové 1845 doly prodali vídeňské obchodní a bankovní společnosti Florentina Roberta. Č. patřil k nejschopnějším manažerům v počátečním období průmyslové těžby černého uhlí na českém území. Pochován byl na hřbitově v Kladně- -Vrapicích; hrob je dosud dobře zachován, v jeho sousedství byla Č. odhalena pamětní deska.
L: K. Melichar, Historický přehled, in: Dobývání uhlí na Kladensku, 2006, s. 119 n.; J. Seifert, O lidech spojených s hornictvím na Kladensku, in: tamtéž, s. 703.
Pavel Vlašímský
