ČERNÝ Václav 20.9.1774-27.4.1842: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 46-47
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, Václav''', ''* 20. 9. 1774? Horky u Tábora, † 27. 4. 1842 Buštěhrad u Kladna, báňský podnikatel''
 
'''ČERNÝ, Václav''', ''* 20. 9. 1774? Horky u Tábora, † 27. 4. 1842 Buštěhrad u Kladna, báňský podnikatel''

Aktuální verze z 14. 10. 2019, 14:35

Václav ČERNÝ
Narození 20.9.1774
Místo narození Horky u Tábora
Úmrtí 27.4.1842
Místo úmrtí Buštěhrad u Kladna
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 46-47

ČERNÝ, Václav, * 20. 9. 1774? Horky u Tábora, † 27. 4. 1842 Buštěhrad u Kladna, báňský podnikatel

O jeho životě je málo spolehlivých dokladů. První doložené údaje obsahuje až oddací list, ze kterého vyplývá, že 1799 byl havířem v dolech na zlato v jílovském revíru jižně od Prahy. Rod Č. tam provozoval důl Božího požehnání v Bohulibech. Kolem 1801 Č. se svou ženou Kateřinou přesídlil do Buštěhradu u Kladna. Důl v Bohulibech předal synům, kteří však o důlní podnikání neměli příliš zájem (Č. na důl doplácel, provozoval ho pouze ze záliby). Rodina podnikala v jílovském revíru do 1846.

Na Kladensku byla z iniciativy Č. založena 1803 kutací společnost za účelem vyhledávání svrchnokarbonského černého uhlí. Zpočátku měla 12 členů (polovinu tvořily ženy), pracovala na 5 kutiskách v lokalitě Na Zadním vysokém. Č. postupně rozšiřoval svoje aktivity v severovýchodním okolí Kladna, zejména u Stehelčevse, Dubí a Cvrčovic. 1810 údajně pracoval na 16 kutiskách. Do spolupráce zapojil až 37 lidí, zřejmě z několika vzájemně spřízněných rodin (Č., Štumpfů, Veselých, Holičů); sám vlastnil důl Kateřina (nazvaný po manželce) nedaleko dnešní železniční stanice Kladno-Dubí. Jako první na Kladensku pokročil s báňskými pracemi do větších hloubek. Při hloubení jámy Ludvík u Stehelčevse (1813–28) uvedl do provozu první parní stroj v revíru, což mu umožnilo dosáhnout hloubky 110,6 metru, kde narazil na hlavní kladenskou sloj. V té době to byla maximální hloubka dosažená v revíru důlním dílem. Postupně otevřel další doly: Barbora, Jakub, Antonie, Matyáš, Anna aj. 1841 získal po těžaři Antonínu Vítkovi důl Václav (původně Vítek), kterým v hloubce 86 metrů dospěl také k hlavní kladenské sloji, ve 111 metrech nalezl podložní proterozoikum; zřejmě poprvé v revíru bylo v dole zastiženo podloží uhlonosného karbonu.

Jeho aktivity měly značný vliv na vývoj revíru. Na Kladensku a Slánsku v té době působil větší počet kutacích a těžebních společností a jednotlivců, ale většina pro nedostatek financí a odborných zkušeností pouze krátkodobě. Dlouhodobě prosperovaly pouze Č. doly a doly Správy buštěhradského panství, které vlastnila velkovévodkyně Marie Louisa z toskánské linie habsburské dynastie. Tyto dvě společnosti byly největšími dodavateli palivového uhlí pro Prahu. Č. přes dopravní obtíže obchodoval uhlím i na větší vzdálenosti, zásoboval více než čtvrtinu Čech. Toto uhlí se využívalo rovněž pro potřeby rozvíjejícího se zemědělství, dodávalo se lihovarům, cukrovarům a cihelnám (bylo to v období před zavedením černouhelného koksu jako paliva do vysokých pecí a černého uhlí jako paliva do lokomotiv). Odbyt uhlí stoupal, přinášel zisk. Ke konci Č. života byly jeho doly v produkci černého uhlí v Čechách na 3. místě (po dolech buštěhradského panství a radnických dolech). 1842 dosáhl roční těžby 9 800 t. Po Č. smrti synové 1845 doly prodali vídeňské obchodní a bankovní společnosti Florentina Roberta. Č. patřil k nejschopnějším manažerům v počátečním období průmyslové těžby černého uhlí na českém území. Pochován byl na hřbitově v Kladně- -Vrapicích; hrob je dosud dobře zachován, v jeho sousedství byla Č. odhalena pamětní deska.

L: K. Melichar, Historický přehled, in: Dobývání uhlí na Kladensku, 2006, s. 119 n.; J. Seifert, O lidech spojených s hornictvím na Kladensku, in: tamtéž, s. 703.

Pavel Vlašímský