ČERNÝ Václav 28.8.1900-13.7.1982: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 50-51
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, Václav''' ''(též Váša), * 28. 8. 1900 Hodolany (Olomouc), † 13. 7. 1982 Olomouc, violoncellista, pedagog''
 
'''ČERNÝ, Václav''' ''(též Váša), * 28. 8. 1900 Hodolany (Olomouc), † 13. 7. 1982 Olomouc, violoncellista, pedagog''

Aktuální verze z 15. 10. 2019, 08:51

Václav ČERNÝ
Narození 28.8.1900
Místo narození Hodolany (Olomouc)
Úmrtí 13.7.1982
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 50-51
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44998

ČERNÝ, Václav (též Váša), * 28. 8. 1900 Hodolany (Olomouc), † 13. 7. 1982 Olomouc, violoncellista, pedagog

Syn všestranného muzikanta Františka Č., který ze všech svých sedmi potomků vychoval profesionální hudebníky. Č. začínal jako houslista, avšak ovlivněn violoncellistou Ladislavem Zelenkou se rozhodl pro tento nástroj. Základy hry získal u otce, ve studiu pokračoval v Olomouci u Martina Vlčka, na vídeňské konzervatoři u Jana Šebelíka a Paula Grümmera a v Praze u Jana Buriana (1919–20) i na Mistrovské škole Pražské konzervatoře (1920–22). Studium hudby ukončil soukromě u Vítězslava Nováka (skladba) a Ladislava Zelenky (violoncello). 1922 se stal druhým a následujícího roku prvním koncertním mistrem České filharmonie. Zůstal jím až do 1945, s výjimkou let 1929–31, kdy byl členem Pražského kvarteta. Ve čtyřicátých letech hrál se svými bratry (houslistou Františkem a klavíristou Cyrilem) v Moravském klavírním triu, které tehdy vystupovalo jako Trio bratří Černých. 1943 se také stal členem Moravského kvarteta a zůstal jím až do ukončení jeho pravidelné aktivity 1955. Hrál i na posledním koncertu 1959. Č. klavírními partnery byli Jan Erml (společné turné po Mongolsku a Číně v září–listopadu 1954), František Maxián, František Schäfer, Ludvík Kundera a další. Č. provedl řadu českých novinek, mezi nimi sólové party ve 2. symfonii Jaroslava Řídkého (Praha, 13. 1. 1929), koncert Emila Axmana (Praha, 4. 1. 1942), sonátu Viléma Petrželky (Brno, 13. 1. 1929) a další. Spolupracoval s Československým rozhlasem od jeho založení. Pedagogicky působil na brněnské konzervatoři (1945–48), na JAMU (1947–60), souběžně (od 1954) také na bratislavské Vysoké škole múzických umení a od 1960 téměř do konce života na pražské AMU. Vychoval desítky vynikajících cellistů (např. Stanislav Apolín, Karel Krafka, Ivan Měrka) a komorních souborů, mj. Janáčkovo a Ostravské kvarteto. Napsal skladby pro violoncello a klavír Souvenir, Scherzo, Poème Slovaque ad. Z literárních prací si hodnotu zachoval jeho časopisecký článek Čtvrttóny na violoncellu (Klíč 2, 1931–32, s. 162–164).

L: J. Vysloužil, Šedesátiny učitele a umělce, in: Hudební rozhledy 13, 1960, č. 15, s. 656; J. Vratislavský, Moravské kvarteto, 1961, s. 80n.; HS 1, s. 199; J. Kozák, Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1964, s. 158n.; Tomeš 1, s. 207; nekrolog in: Hudební rozhledy 35, 1982, č. 35, s. 438.

Mojmír Sobotka