Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČERNÝ Vratislav 5.7.1871-11.11.1933

{{Infobox - osoba
| jméno = Vratislav ČERNÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 5.7.1871
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 11.11.1933
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 51-52
}}
'''ČERNÝ, Vratislav''', ''* 5. 7. 1871 Praha, † 11. 11. 1933 Praha, právník, politik, publicista''

Byl synem Tomáše Č. (1840–1909), politika, sokolského
činovníka a 1882–85 pražského starosty. Č. po absolvování
gymnázia vystudoval na pražské univerzitě práva (JUDr.
1894), jeden rok strávil na studijním pobytu ve Francii.
Po několika letech praxe u různých soudů (krajského v Chebu,
zemského v Praze, okresního na Smíchově) složil 1897
soudcovskou zkoušku. 1901 vykonal advokátní zkoušku
a byl po praxi v otcově kanceláři zapsán do seznamu advokátů
v Praze, 1902 si otevřel vlastní kancelář. (Již 1897 však
obhajoval některé obviněné v politických procesech.) Měl vynikající
jazykové nadání (ovládal 8 cizích jazyků), trvale se zabýval
studiem dějin a kultur slovanských národů, procestoval
Rusko i celý Balkán. Stejně jako otec byl aktivní i v Sokole.
Záhy pronikl jako zástupce národní (staročeské) strany
do pražské komunální politiky. Od 1905 zasedal ve sboru
obecních starších, 1909–11 zastával funkci člena městské
rady. Stal se předsedou Slovanského klubu, byl zvolen členem
Národní rady české a generálním sekretářem slovanských sjezdů
v Praze 1908 a v Sofii 1910. Publikoval v ''Časopise turistů''
''českých'' (cestopisné črty), ve ''Sborníku věd státních a správních''
a v ''Almanachu obce Pražské''. V době balkánských válek (1912
až 1913) organizoval humanitární a materiální pomoc a osobně
navštívil bojiště a řadu nemocnic v Černé Hoře.

Za první světové války byl politicky perzekvován. V době
procesu s Karlem Kramářem prošel, oficiálně jako svědek,
tvrdými výslechy. Kvůli nesouhlasu se směrem vývoje pražské
komunální politiky odstoupil z městského zastupitelstva.
Během války se stal členem ústředního a výkonného výboru
a poté místopředsedou staročeské strany. Výrazně se zasadil
o začlenění strany do České státoprávní demokracie (1918).
V červenci 1918 se stal náhradníkem a pak i členem Revolučního
národního výboru.

Ve dnech říjnového převratu se účastnil jednání se zemskou
vojenskou správou. Po vzniku republiky se stal poslancem
Revolučního národního shromáždění, kde zasedal ve výboru
mírovém, imunitním a poštovním. Byl členem Československého
demokratického klubu (původně státoprávní demokrat,
od 1919 národní demokrat). Vláda jej jmenovala členem
předsednictva Cizineckého úřadu ČSR, po rozpuštění dosavadního
sboru obecních starších se stal členem správního sboru
hl. m. Prahy. Ve volbách 1920 nekandidoval a dále se věnoval
již jen osvětové a charitativní činnosti: působil ve vedení
spolku Svatobor, ve výboru Spolku české dětské nemocnice
a spolku Jedličkova ústavu. Pohřben byl na vyšehradském
hřbitově.

'''L:''' OSN 28, s. 220; OSND 1/2, s. 1036; MSN 1, s. 1003; M. Navrátil,
Almanach Národního shromáždění, 1919, s. 104n.; Album representantů,
s. 918; L. Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách
a na Moravě, 2008, s. 245.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/247403 Bibliografie dějin Českých zemí]

Roman Vondra

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]

[[Kategorie:1871]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1933]]
[[Kategorie:Praha]]