Verze z 5. 12. 2016, 20:12, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku ČERNÝ z Černého mostu Jiří 1572-29.12.1606 na ČERNÝ z Černého Mostu Jiří ?-29.12.1606 bez založení přesměrování)

ČERNÝ z Černého Mostu Jiří ?-29.12.1606

Z Personal
Jiří ČERNÝ z Černého Mostu
Místo narození Praha
Úmrtí 29.12.1606
Místo úmrtí Praha
Povolání 69- Knihtiskař nebo typograf

ČERNÝ z Černého Mostu, Jiří (též NEGRINO, NIGRIN, NIGRINUS, a NIGRO PONTE, z NIGROPONTU, NYGRYN, SCHWARTZ, ze SCHWARTZPRUCKU), * ? Praha, † 29. 12. 1606 Praha, tiskař

Údajně se vyučil a jako tovaryš působil v dílně Jana Kozla st. Pak byl angažován dědici Jana Jičínského st., pro něž prokazatelně pracoval 1570 a 1572. Jak bylo u faktorů obvyklé, mezi 1572–73 se oženil s Magdalénou, vdovou po Jičínském, a stal se poručníkem jejích nezletilých dětí. Jednoho ze svěřených synů, Jana ml. Filoxena (asi 1560–1591), před 1586 ve své dílně vyučil. Dobu od poloviny 1572 do ledna 1573 strávil ve vězení za cenzurou nepovolený tisk knihy Jana Okurky (Aupického, Oupického) Knížka, jenž slouti muože Obživující kořen (1571). Později byl ženat ještě dvakrát, podruhé s Ludmilou (1588) a potřetí s Alžbětou Melcarovou z Braitenberku (1602). Erb a predikát z Nigropontu získal 1592. Signet, pokud je známo, neužíval. Vlastní synové otce Č. nepřežili: Nikodém zemřel 1593 a Tobiáš Felix 1598. Když zemřel i Č., tiskárna přešla na vdovu Alžbětu Č. († 1615). Firma návazně fungovala 1606–09 jako „Impressí Nigrinská“. 1609 se Alžběta provdala za ovdovělého tiskaře Jonatu Bohutského z Hranic († 1640). Bohutský byl po svatbě až do 1611 poután faktorskými povinnostmi k pozůstalé rodině Adamových z Veleslavína, avšak od roztržky s mladým Samuelem Adamem 1609 paralelně pracoval i v tiskárně vyženěné po Č. Další osudy tiskárenského vybavení nejsou prozatím známé. Poslední zprávy o Č. domě souvisely s prodejem (1628), kdy se Bohutský i s rodinou uchýlil do exilu. Vlastní tiskárnu, v níž působil do konce života, provozoval Č. již 1571 (nikoli od 1572, jak se doposud soudilo). Pozdějším sídlem byl dům na Starém Městě, zakoupený již 1578. Archivním materiálem tam byl 1608 doložen jako nájemce kreslíř a dřevořezáč Jan Willenberg (není vyloučeno, že Willenberg mohl být autorem některých ilustrací Č. tisků). Za tiskařské prvotiny Č. lze považovat sborník svatebních veršů Epithalamium honesto … d. Georgio Rosin … scriptum ab aliquot amicis (1571) a aktualitu Ein grausam und schrecklich Gesicht (1571). Č. 1576 krátce spolupracoval s Jiřím Jakubem Dačickým, partnerství dokládá kniha Tomáše Mitise z Limuz Hymnodiae in Messiam lib. II. 1578–79 několikrát kooperoval s Michaelem Peterlem st. Za Peterlovy účasti se tiskl mimo jiné překlad Kázání křesťanská s krátkými vajklady na všecka evangelia, která latinsky sepsal Friedrich Nausea (1578). Č. rozvíjel starší ediční aktivity Jičínských. Postupně firmu profiloval ve sféře řemeslné, umělecké i obchodní na nejvýznamnější středisko českého rudolfínského knihtisku, které svými aktivitami často zasahovalo do zahraničí. Č. jako souputník Jiřího Melantricha st. a Daniela Adama dosud stojí neprávem v jejich stínu. Profesnímu růstu dílny jistě vyhovovala majitelova náboženská umírněnost. Udržoval kontakty s katolíky i utrakvisty, jezuity a jednotou bratrskou. Mezi zákazníky byli čeští humanisté, univerzitní mistři, cizí diplomaté a umělci angažovaní ve službách Rudolfa II. Poněvadž neknižní (jednolistovou) produkci tiskl nákladem autorů a většinu cizojazyčného knižního zboží (literatura astronomická, geologicko-hornická, lékařská a nototisky) odvážel na zajištěná odbytiště do ciziny, finanční potíže s pracovně náročnou výrobou ani s prodejem zřejmě neměl. Kvalita typografie cizojazyčné produkce se přitom vyrovnala soudobé zahraniční úrovni.

Od 1981, kdy byl publikován první a prozatím jediný soupis Č. produkce, obsahující 581 bibliografických jednotek, se povědomí o činnosti tiskárny rozšířilo dalšími nálezy na více než 600 titulů. Významnou část produkce tvořily příležitostné humanistické tisky o jednom listě (130 podepsaných a na 16 bez tiskařova jména, leč nepochybně z jeho tiskárny, se zachovalo ve strahovském konvolutu soudobého sběratele Václava Dobřenského z Černého Mostu). Tyto dobře placené módní zakázky realizovala sice většina předbělohorských dílen, avšak jednolisty Č. vynikaly nad ostatními náročnou figurální a retrográdní sazbou, např. Miraris: mundum dorso consistere cancri? (1589). Tiskárna dovedla na jednolistových tiscích zpravodajského charakteru uplatnit i nevšední ilustraci, např. dvě ryby s titulkem Vlastní opravdové vymalování aneb figuora zázračného a nikdá prvé nevídaného zpuosobu charakteruov a liter, kterýž se na jedné rybě v jezeře u města Roztoku … ukázal a našel (1588). Vedle jednolistů se tiskárna specializovala na výrobu nototisků (64 jednotek), obzvláště pak vokální polyfonní hudby z okruhu rudolfínského dvora, např. Ondřej Chrysoponus Jevíčský Bicinia nova (1579). Nejčastěji tištěným autorem byl Jakob Handl Gallus, např. Selectiores quaedam missae (1580). Typografie hudebních tisků, z nichž většina měla přirozeně příčný formát, vycházela z řemeslné tradice Ulricha Neubera († 1571) a jeho norimberských pokračovatelů a také přesahovala soudobý evropský standard. Č. dílna významně přispěla k rozšíření předbělohorských ilustrovaných naukových a uměleckých publikací, např. dřevořezem bohatě vypravené Beschreibung aller fürnemisten mineralischen Ertzt- unnd Berckwercksarten Lazara Erckera von Schreckenfels (1574). Byl sice pořízen také český překlad textu, ale k vydání nedošlo. Mezi 1580–1736 však kniha vyšla německy nejméně devětkrát, a mimo to ještě latinsky, anglicky a holandsky. Z dílny Č. pochází také patrně první publikace tištěná v Čechách s použitím mědirytu. Jsou to Empresas morales (1581), která sestavil Juan de Borja, španělský vyslanec na dvoře Rudolfa II. Sto mědirytových kolorovaných emblémů, rytých Erasmem Hornickem, představovalo zároveň nejstarší španělskou knihu tohoto žánru a vůbec první knihu emblémů tištěnou v českých zemích. Č. tiskl též trojsvazkovou latinskou encyklopedii Jakoba Typotia a Anselma Boetia de Boodt Symbola divina & humana pontificum, imperatorum, regum (1601–03). Na konci prvního svazku se objevilo typis G. N. (Č. iniciály sporadicky užíval namísto podpisu od 1592). Tento knižní monument obsahoval 930 emblémů církevních a světských hodnostářů, které dle sbírky Ottavia Strady st. vyryl Egidius Sadeler ml. Typotiova a Boetiova encyklopedie se stala na několik desetiletí posledním domácím příspěvkem k žánru, který se ovšem v zahraničí kontinuálně pěstoval od 30. let 16. století až po dobu vrcholného baroka. Z nivó soudobého domácího knihtisku nijak nevybočovala typografická úroveň jazykově českých publikací (kalendáře, kancionály, knížky lidového čtení, kuchařky, novinové letáky, nábožensky výchovná literatura, učebnice). Byly tištěny výrazně levněji s ohledem na širší koupěschopnost, a proto měly málo ilustrací, ty se mnohokrát nalézaly jen na titulních stranách a dílna nevolila náročný mědiryt, nýbrž jednodušeji použitelný dřevořez, např. Jiří Görl z Görlštejna Arithmetica, to jest Knížka početní neb Umění počtův na linách a cifrách (1577), Bavor Rodovský z Hustiřan Kuchařství, to jest Knížka o rozličných krmích (1591), Jan Kobiš z Bytýšky Správa aneb naučení o měrách vinných sudův (1596) apod.

L: A. Baďurová, Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800, in: Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21n.; M. Bohatcová, Farbige Figuralakrostichen aus der Offizin des Prager Druckers Georgius Nigrin (1574–1581), in: Gutenberg–Jahrbuch 1982, s. 246n.; táž, „Hrůzyplný a děsivý úkaz“ na jednolistu Jiřího Nigrina z roku 1571, in: Documenta Pragensia 17, 1998, s. 45n.; M. Bohatcová – J. Hejnic, Knihtiskař Jiří Nigrin a jednolistové „Proroctví“ Jindřicha Demetriana, in: Sborník Národního muzea v Praze A 35/2, 1981, s. 73n.; K. Chyba, Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860, in: Sborník Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, 1–19 (přílohy), 1966 až 1984, s. 71n.; P. Daněk, Nototiskařská činnost Jiřího Nigrina, in: Hudební věda 24, 1987, s. 121n.; týž, Tisky vokální polyfonie pražské provenience do roku 1620, in: Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 219n.; J. Kašparová, Los impresos Españoles del siglo XVI procedentes de la tipografía praguense de Jorge Nigrin, in: Ibero-Americana Pragensia 22, 1988 (1990), s. 147n.; táž, Italské a španělské tisky Jiřího Nigrina, in: Čtenář 43, 1991, s. 364n.; táž, Pražské italské tisky 16. a počátku 17. století, in: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 9, 1992, s. 61n.; táž, Španělské tisky 16. století z dílny pražského tiskaře Jiřího Nigrina, in: Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 209n.; táž, Vítězství nad Turky roku 1598 v italském tisku Jiřího Nigrina (Na okraj jedné služební cesty), in: Informační bulletin Národní knihovny v Praze 21, 1995, s. 14; P. Kneidl, Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček, 1983, s. 12n.; L. Konečný, Kdo byl autorem rytin v knize Juana de Borja Empresas morales?, in: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 8, 1991, s. 73n.; týž, Mezi textem a obrazem, in: Miscellanea z historie emblematiky, 2002; LČL 3/1, s. 536n.; J. Pešek – B. Wižďálková, Impresí Jana staršího a Jana Filoxena Jičínských (1563–1590), in: Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 135n.; RHB 4, s. 41n.; M. Sršňová, Bicinia nova Ondřeje Chrysopona Jevíčského, in: ČNM, řada hist. 151, 1982, s. 161n.; J. Vanický, Nigrinovy hudební tisky, in: Hudební rozhledy 12, 1959, s. 608n.; Voit, s. 186; J. Volf, Potrestání knihtiskaře Jiříka Č. pro tisk knihy kněze Jana Oupického: Knížka o potěchách v zármutku, 1572, in: ČNM 99, 1925, s. 75n.

Petr Voit