ČERNIL Mořic 17.9.1859-27.6.1933: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNIL_Mořic_17.9.1859-27.6.1933)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 17.9.1859
 
| datum narození = 17.9.1859
| místo narození =  
+
| místo narození = Velká Bystřice u Olomouce
 
| datum úmrtí = 27.6.1933
 
| datum úmrtí = 27.6.1933
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Brno
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
 
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Mořic ČERNIL
+
}}
 +
'''ČERNIL, Mořic''' ''(též Mauritz, Moritz, Moriz), * 17. 9. 1859 Velká Bystřice u Olomouce, † 27. 6. 1933 Brno, sochař, pedagog''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny výměnkáře. Ve Vídni vykonal 1876–79 praxi
 +
v ateliéru akademického sochaře Hugo Haerdtla a pracoval
 +
1879–80 jako modelář v továrně na keramické zboží v české
 +
čtvrti Inzersdorf. 1880–85 studoval na vídeňské akademii
 +
všeobecné a speciální sochařství u profesorů Edmunda Hellmera
 +
a Carla Kundmanna. Na závěr studií získal první cenu
 +
a stipendium za malou plastiku sv. Jana Křtitele. Od 1885
 +
byl ustanoven odborným učitelem (od 1900 profesorem) ornamentálního
 +
a figurativního modelování, plastické anatomie
 +
a anatomického kreslení na čtyřleté odborné škole sochařskokamenické
 +
v Hořicích v Podkrkonoší. V Praze u sv. Jindřicha
 +
se 1888 oženil s Marií, dcerou hořického městského lékaře
 +
Antonína Aschenbrennera. Spolu vychovali tři dcery. Na náklady
 +
ministerstva kultu a vyučování 1897 podnikl dvouměsíční
 +
studijní pobyt ve Vídni a 1900 navštívil Světovou
 +
výstavu v Paříži. Od 1905 trpěl oční nemocí. Na škole však
 +
působil do konce října 1914 a vedl sochařskou dílnu. Napsal
 +
vyhledávaný studijní text ''Plastická anatomie pro odborné školy''.
 +
1915 získal jmenování školním radou. Od 1929 žil v Brně.
 +
Urna s popelem byla uložena na hořickém hřbitově.
 +
 
 +
Již 1888 byl odhalen pomník Boženy Němcové v České Skalici,
 +
který Č. pojal jako pět metrů vysoký korintský sloup
 +
s bustou spisovatelky z bílého medolínského mramoru. 1892
 +
předložil návrh na mariánský sloup v Činěvsi u Nymburka,
 +
který byl vztyčen 1902. Spolu s Václavem Weinzettlem navrhl
 +
památník bitvy u Kolína v obci Křečhoř doplněný plastikami
 +
z bronzu. Byl autorem návrhu pomníku Petra Strozziho před
 +
průčelím Invalidovny v Karlíně (Praha, 1898), hraběte a mecenáše,
 +
z jehož nadace vznikl ústav pro vysloužilé a zmrzačené
 +
vojáky. Vymodeloval donátorovo poprsí z bílého tyrolského
 +
mramoru. Hořická škola vyzdobila město několika sochami
 +
a pomníky. Při vstupu na Nový hřbitov u kostela sv. Gotharda
 +
byla vybudována brána, mohutná novorenesanční stavba
 +
z tesaného pískovce, provedená učiteli a žáky školy 1892 až
 +
1906 podle návrhů Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce.
 +
Vrchol portálu ozdobil ''Anděl míru'' od Č. a po stranách
 +
secesní plastiky ''Smrt'' a ''Vzkříšení'' od Quida Kociána. Č. vytvořil
 +
v nově založených Smetanových sadech první pomník
 +
Bedřichu Smetanovi v Čechách (odhalen 1903) s postavami
 +
Jeníka a Mařenky z ''Prodané nevěsty'' v hořickém kroji. Dále
 +
průčelní zeď školní budovy vyzdobil galerií osmi soch sochařů
 +
a stavitelů působících v Čechách v průběhu osmi staletí
 +
od románské doby po klasicismus (sázavský opat Božetěch,
 +
Petr Parléř, Matěj Rejsek, Paolo della Stella, Johann Bernhard
 +
Fischer z Erlachu, Ferdinand Maxmilián Brokoff, Kilián Ignác
 +
Dientzenhofer a Václav Levý). Podle Č. modelů vznikaly
 +
sochy v nadživotní velikosti v žákovských dílnách. Rázovitost,
 +
ušlechtilé pojetí a jemné propracování prací ovlivněných
 +
postupně neorenesancí, naturalismem a pak i secesí uplatnil
 +
u několika náhrobních soch a portrétních poprsí. Obdržel
 +
Zlatý záslužný kříž s korunou a Jubilejní medaili pro civilní
 +
státní služebníky. Soubor Č. prací byl vystaven v létě 1934
 +
na Podkrkonošské výstavě v Hořicích.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: sousoší Sv. Metoděj jako učitel, sochy Sv. Jan Křtitel, 1885 (Městské
 +
muzeum v Hořicích), Dvanáctiletý Kristus, Jan Amos Komenský, Průmysl
 +
pro město Chomutov, Panna Marie pro zámek v Doksanech, pomníky:
 +
Božena Němcová, Česká Skalice, 1888; Václav Hanka, Hoříněves, 1890;
 +
Bedřich Smetana, Hořice 1903; alegorické sousoší Sochařství a kamenictví
 +
na atice budovy školy v Hořicích; rodinná hrobka s dvojportrétem Aschenbrennerových
 +
na Novém hřbitově v Hořicích, 1893; skriptum: Plastická anatomie
 +
pro výtvarníky a školy, 2. upravené vyd. 1928.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 6, s. 622; MSN 1, s. 999; KSN 2, s. 456; Toman 1, s. 144 (s neúplným
 +
soupisem díla a literatury); NEČVU 1, s. 117 (s neúplným soupisem
 +
díla a literatury); Saur 17, s. 582n. (s neúplným soupisem díla a literatury);
 +
A. Jilemnický, Kámen jako událost. Kulturně historický a společenský obraz
 +
první české školy sochařů a kameníků za sto let její existence 1884–1984,
 +
1984, s. 95n.; týž a kol., Sto školních let střední průmyslové školy kamenické
 +
v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984, 1984, passim; Z. Plachá, Bystřický
 +
rodák, in: Velkobystřické noviny, 1991, č. 6, s. 5; H. Ševčíková, Listopadová
 +
výročí středomoravského regionu, in: Týnecké listy 14, 2004, č. 11, s. 9n.,
 +
1. 11. 2004; I. Holmanová a kol., Sto deset + deset školních let Střední průmyslové
 +
školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší, 2004, s. 23;
 +
E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře a kameníky, 2004, s. 94.
 +
 
 +
'''P:''' ZA, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokat. fary Velká Bystřice,
 +
sv. VIII, fol. 29; SOkA Jičín, fond Střední průmyslová škola sochařská
 +
a kamenická Hořice, inv. č. 1032, Výroční zpráva 1913/14, kart. 45; tamtéž,
 +
inv. č. 789, Osobní spisy učitelského sboru – Č. M., kart. 2 (Jährliche
 +
Personal-Standestabelle. Schuljahr 1902/03, parte); tamtéž, fond Děkanský
 +
úřad Hořice, inv. č. 33, Ohlášky snoubenců 1876–1891, kniha č. 33; tamtéž,
 +
fond Archiv města Hořice, inv. č. 280, Matrika příslušníků města Hořic
 +
1889–1942.
 +
 
 +
Gustav Novotný, Alena Jurigová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
  
 
[[Kategorie:1859]]
 
[[Kategorie:1859]]
 +
[[Kategorie:Velká Bystřice]]
 
[[Kategorie:1933]]
 
[[Kategorie:1933]]
 +
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 2. 12. 2016, 11:25

Mořic ČERNIL
Narození 17.9.1859
Místo narození Velká Bystřice u Olomouce
Úmrtí 27.6.1933
Místo úmrtí Brno
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44800

ČERNIL, Mořic (též Mauritz, Moritz, Moriz), * 17. 9. 1859 Velká Bystřice u Olomouce, † 27. 6. 1933 Brno, sochař, pedagog

Pocházel z rodiny výměnkáře. Ve Vídni vykonal 1876–79 praxi v ateliéru akademického sochaře Hugo Haerdtla a pracoval 1879–80 jako modelář v továrně na keramické zboží v české čtvrti Inzersdorf. 1880–85 studoval na vídeňské akademii všeobecné a speciální sochařství u profesorů Edmunda Hellmera a Carla Kundmanna. Na závěr studií získal první cenu a stipendium za malou plastiku sv. Jana Křtitele. Od 1885 byl ustanoven odborným učitelem (od 1900 profesorem) ornamentálního a figurativního modelování, plastické anatomie a anatomického kreslení na čtyřleté odborné škole sochařskokamenické v Hořicích v Podkrkonoší. V Praze u sv. Jindřicha se 1888 oženil s Marií, dcerou hořického městského lékaře Antonína Aschenbrennera. Spolu vychovali tři dcery. Na náklady ministerstva kultu a vyučování 1897 podnikl dvouměsíční studijní pobyt ve Vídni a 1900 navštívil Světovou výstavu v Paříži. Od 1905 trpěl oční nemocí. Na škole však působil do konce října 1914 a vedl sochařskou dílnu. Napsal vyhledávaný studijní text Plastická anatomie pro odborné školy. 1915 získal jmenování školním radou. Od 1929 žil v Brně. Urna s popelem byla uložena na hořickém hřbitově.

Již 1888 byl odhalen pomník Boženy Němcové v České Skalici, který Č. pojal jako pět metrů vysoký korintský sloup s bustou spisovatelky z bílého medolínského mramoru. 1892 předložil návrh na mariánský sloup v Činěvsi u Nymburka, který byl vztyčen 1902. Spolu s Václavem Weinzettlem navrhl památník bitvy u Kolína v obci Křečhoř doplněný plastikami z bronzu. Byl autorem návrhu pomníku Petra Strozziho před průčelím Invalidovny v Karlíně (Praha, 1898), hraběte a mecenáše, z jehož nadace vznikl ústav pro vysloužilé a zmrzačené vojáky. Vymodeloval donátorovo poprsí z bílého tyrolského mramoru. Hořická škola vyzdobila město několika sochami a pomníky. Při vstupu na Nový hřbitov u kostela sv. Gotharda byla vybudována brána, mohutná novorenesanční stavba z tesaného pískovce, provedená učiteli a žáky školy 1892 až 1906 podle návrhů Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. Vrchol portálu ozdobil Anděl míru od Č. a po stranách secesní plastiky Smrt a Vzkříšení od Quida Kociána. Č. vytvořil v nově založených Smetanových sadech první pomník Bedřichu Smetanovi v Čechách (odhalen 1903) s postavami Jeníka a Mařenky z Prodané nevěsty v hořickém kroji. Dále průčelní zeď školní budovy vyzdobil galerií osmi soch sochařů a stavitelů působících v Čechách v průběhu osmi staletí od románské doby po klasicismus (sázavský opat Božetěch, Petr Parléř, Matěj Rejsek, Paolo della Stella, Johann Bernhard Fischer z Erlachu, Ferdinand Maxmilián Brokoff, Kilián Ignác Dientzenhofer a Václav Levý). Podle Č. modelů vznikaly sochy v nadživotní velikosti v žákovských dílnách. Rázovitost, ušlechtilé pojetí a jemné propracování prací ovlivněných postupně neorenesancí, naturalismem a pak i secesí uplatnil u několika náhrobních soch a portrétních poprsí. Obdržel Zlatý záslužný kříž s korunou a Jubilejní medaili pro civilní státní služebníky. Soubor Č. prací byl vystaven v létě 1934 na Podkrkonošské výstavě v Hořicích.

D: výběr: sousoší Sv. Metoděj jako učitel, sochy Sv. Jan Křtitel, 1885 (Městské muzeum v Hořicích), Dvanáctiletý Kristus, Jan Amos Komenský, Průmysl pro město Chomutov, Panna Marie pro zámek v Doksanech, pomníky: Božena Němcová, Česká Skalice, 1888; Václav Hanka, Hoříněves, 1890; Bedřich Smetana, Hořice 1903; alegorické sousoší Sochařství a kamenictví na atice budovy školy v Hořicích; rodinná hrobka s dvojportrétem Aschenbrennerových na Novém hřbitově v Hořicích, 1893; skriptum: Plastická anatomie pro výtvarníky a školy, 2. upravené vyd. 1928.

L: OSN 6, s. 622; MSN 1, s. 999; KSN 2, s. 456; Toman 1, s. 144 (s neúplným soupisem díla a literatury); NEČVU 1, s. 117 (s neúplným soupisem díla a literatury); Saur 17, s. 582n. (s neúplným soupisem díla a literatury); A. Jilemnický, Kámen jako událost. Kulturně historický a společenský obraz první české školy sochařů a kameníků za sto let její existence 1884–1984, 1984, s. 95n.; týž a kol., Sto školních let střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984, 1984, passim; Z. Plachá, Bystřický rodák, in: Velkobystřické noviny, 1991, č. 6, s. 5; H. Ševčíková, Listopadová výročí středomoravského regionu, in: Týnecké listy 14, 2004, č. 11, s. 9n., 1. 11. 2004; I. Holmanová a kol., Sto deset + deset školních let Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší, 2004, s. 23; E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře a kameníky, 2004, s. 94.

P: ZA, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokat. fary Velká Bystřice, sv. VIII, fol. 29; SOkA Jičín, fond Střední průmyslová škola sochařská a kamenická Hořice, inv. č. 1032, Výroční zpráva 1913/14, kart. 45; tamtéž, inv. č. 789, Osobní spisy učitelského sboru – Č. M., kart. 2 (Jährliche Personal-Standestabelle. Schuljahr 1902/03, parte); tamtéž, fond Děkanský úřad Hořice, inv. č. 33, Ohlášky snoubenců 1876–1891, kniha č. 33; tamtéž, fond Archiv města Hořice, inv. č. 280, Matrika příslušníků města Hořic 1889–1942.

Gustav Novotný, Alena Jurigová