ČERNIL Mořic 17.9.1859-27.6.1933: Porovnání verzí
(ČERNIL_Mořic_17.9.1859-27.6.1933) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.9.1859 | | datum narození = 17.9.1859 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Velká Bystřice u Olomouce |
| datum úmrtí = 27.6.1933 | | datum úmrtí = 27.6.1933 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERNIL, Mořic''' ''(též Mauritz, Moritz, Moriz), * 17. 9. 1859 Velká Bystřice u Olomouce, † 27. 6. 1933 Brno, sochař, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny výměnkáře. Ve Vídni vykonal 1876–79 praxi | ||
+ | v ateliéru akademického sochaře Hugo Haerdtla a pracoval | ||
+ | 1879–80 jako modelář v továrně na keramické zboží v české | ||
+ | čtvrti Inzersdorf. 1880–85 studoval na vídeňské akademii | ||
+ | všeobecné a speciální sochařství u profesorů Edmunda Hellmera | ||
+ | a Carla Kundmanna. Na závěr studií získal první cenu | ||
+ | a stipendium za malou plastiku sv. Jana Křtitele. Od 1885 | ||
+ | byl ustanoven odborným učitelem (od 1900 profesorem) ornamentálního | ||
+ | a figurativního modelování, plastické anatomie | ||
+ | a anatomického kreslení na čtyřleté odborné škole sochařskokamenické | ||
+ | v Hořicích v Podkrkonoší. V Praze u sv. Jindřicha | ||
+ | se 1888 oženil s Marií, dcerou hořického městského lékaře | ||
+ | Antonína Aschenbrennera. Spolu vychovali tři dcery. Na náklady | ||
+ | ministerstva kultu a vyučování 1897 podnikl dvouměsíční | ||
+ | studijní pobyt ve Vídni a 1900 navštívil Světovou | ||
+ | výstavu v Paříži. Od 1905 trpěl oční nemocí. Na škole však | ||
+ | působil do konce října 1914 a vedl sochařskou dílnu. Napsal | ||
+ | vyhledávaný studijní text ''Plastická anatomie pro odborné školy''. | ||
+ | 1915 získal jmenování školním radou. Od 1929 žil v Brně. | ||
+ | Urna s popelem byla uložena na hořickém hřbitově. | ||
+ | |||
+ | Již 1888 byl odhalen pomník Boženy Němcové v České Skalici, | ||
+ | který Č. pojal jako pět metrů vysoký korintský sloup | ||
+ | s bustou spisovatelky z bílého medolínského mramoru. 1892 | ||
+ | předložil návrh na mariánský sloup v Činěvsi u Nymburka, | ||
+ | který byl vztyčen 1902. Spolu s Václavem Weinzettlem navrhl | ||
+ | památník bitvy u Kolína v obci Křečhoř doplněný plastikami | ||
+ | z bronzu. Byl autorem návrhu pomníku Petra Strozziho před | ||
+ | průčelím Invalidovny v Karlíně (Praha, 1898), hraběte a mecenáše, | ||
+ | z jehož nadace vznikl ústav pro vysloužilé a zmrzačené | ||
+ | vojáky. Vymodeloval donátorovo poprsí z bílého tyrolského | ||
+ | mramoru. Hořická škola vyzdobila město několika sochami | ||
+ | a pomníky. Při vstupu na Nový hřbitov u kostela sv. Gotharda | ||
+ | byla vybudována brána, mohutná novorenesanční stavba | ||
+ | z tesaného pískovce, provedená učiteli a žáky školy 1892 až | ||
+ | 1906 podle návrhů Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. | ||
+ | Vrchol portálu ozdobil ''Anděl míru'' od Č. a po stranách | ||
+ | secesní plastiky ''Smrt'' a ''Vzkříšení'' od Quida Kociána. Č. vytvořil | ||
+ | v nově založených Smetanových sadech první pomník | ||
+ | Bedřichu Smetanovi v Čechách (odhalen 1903) s postavami | ||
+ | Jeníka a Mařenky z ''Prodané nevěsty'' v hořickém kroji. Dále | ||
+ | průčelní zeď školní budovy vyzdobil galerií osmi soch sochařů | ||
+ | a stavitelů působících v Čechách v průběhu osmi staletí | ||
+ | od románské doby po klasicismus (sázavský opat Božetěch, | ||
+ | Petr Parléř, Matěj Rejsek, Paolo della Stella, Johann Bernhard | ||
+ | Fischer z Erlachu, Ferdinand Maxmilián Brokoff, Kilián Ignác | ||
+ | Dientzenhofer a Václav Levý). Podle Č. modelů vznikaly | ||
+ | sochy v nadživotní velikosti v žákovských dílnách. Rázovitost, | ||
+ | ušlechtilé pojetí a jemné propracování prací ovlivněných | ||
+ | postupně neorenesancí, naturalismem a pak i secesí uplatnil | ||
+ | u několika náhrobních soch a portrétních poprsí. Obdržel | ||
+ | Zlatý záslužný kříž s korunou a Jubilejní medaili pro civilní | ||
+ | státní služebníky. Soubor Č. prací byl vystaven v létě 1934 | ||
+ | na Podkrkonošské výstavě v Hořicích. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: sousoší Sv. Metoděj jako učitel, sochy Sv. Jan Křtitel, 1885 (Městské | ||
+ | muzeum v Hořicích), Dvanáctiletý Kristus, Jan Amos Komenský, Průmysl | ||
+ | pro město Chomutov, Panna Marie pro zámek v Doksanech, pomníky: | ||
+ | Božena Němcová, Česká Skalice, 1888; Václav Hanka, Hoříněves, 1890; | ||
+ | Bedřich Smetana, Hořice 1903; alegorické sousoší Sochařství a kamenictví | ||
+ | na atice budovy školy v Hořicích; rodinná hrobka s dvojportrétem Aschenbrennerových | ||
+ | na Novém hřbitově v Hořicích, 1893; skriptum: Plastická anatomie | ||
+ | pro výtvarníky a školy, 2. upravené vyd. 1928. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 6, s. 622; MSN 1, s. 999; KSN 2, s. 456; Toman 1, s. 144 (s neúplným | ||
+ | soupisem díla a literatury); NEČVU 1, s. 117 (s neúplným soupisem | ||
+ | díla a literatury); Saur 17, s. 582n. (s neúplným soupisem díla a literatury); | ||
+ | A. Jilemnický, Kámen jako událost. Kulturně historický a společenský obraz | ||
+ | první české školy sochařů a kameníků za sto let její existence 1884–1984, | ||
+ | 1984, s. 95n.; týž a kol., Sto školních let střední průmyslové školy kamenické | ||
+ | v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984, 1984, passim; Z. Plachá, Bystřický | ||
+ | rodák, in: Velkobystřické noviny, 1991, č. 6, s. 5; H. Ševčíková, Listopadová | ||
+ | výročí středomoravského regionu, in: Týnecké listy 14, 2004, č. 11, s. 9n., | ||
+ | 1. 11. 2004; I. Holmanová a kol., Sto deset + deset školních let Střední průmyslové | ||
+ | školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší, 2004, s. 23; | ||
+ | E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře a kameníky, 2004, s. 94. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' ZA, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokat. fary Velká Bystřice, | ||
+ | sv. VIII, fol. 29; SOkA Jičín, fond Střední průmyslová škola sochařská | ||
+ | a kamenická Hořice, inv. č. 1032, Výroční zpráva 1913/14, kart. 45; tamtéž, | ||
+ | inv. č. 789, Osobní spisy učitelského sboru – Č. M., kart. 2 (Jährliche | ||
+ | Personal-Standestabelle. Schuljahr 1902/03, parte); tamtéž, fond Děkanský | ||
+ | úřad Hořice, inv. č. 33, Ohlášky snoubenců 1876–1891, kniha č. 33; tamtéž, | ||
+ | fond Archiv města Hořice, inv. č. 280, Matrika příslušníků města Hořic | ||
+ | 1889–1942. | ||
+ | |||
+ | Gustav Novotný, Alena Jurigová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1859]] | [[Kategorie:1859]] | ||
+ | [[Kategorie:Velká Bystřice]] | ||
[[Kategorie:1933]] | [[Kategorie:1933]] | ||
+ | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 2. 12. 2016, 11:25
Mořic ČERNIL | |
Narození | 17.9.1859 |
---|---|
Místo narození | Velká Bystřice u Olomouce |
Úmrtí | 27.6.1933 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44800 |
ČERNIL, Mořic (též Mauritz, Moritz, Moriz), * 17. 9. 1859 Velká Bystřice u Olomouce, † 27. 6. 1933 Brno, sochař, pedagog
Pocházel z rodiny výměnkáře. Ve Vídni vykonal 1876–79 praxi v ateliéru akademického sochaře Hugo Haerdtla a pracoval 1879–80 jako modelář v továrně na keramické zboží v české čtvrti Inzersdorf. 1880–85 studoval na vídeňské akademii všeobecné a speciální sochařství u profesorů Edmunda Hellmera a Carla Kundmanna. Na závěr studií získal první cenu a stipendium za malou plastiku sv. Jana Křtitele. Od 1885 byl ustanoven odborným učitelem (od 1900 profesorem) ornamentálního a figurativního modelování, plastické anatomie a anatomického kreslení na čtyřleté odborné škole sochařskokamenické v Hořicích v Podkrkonoší. V Praze u sv. Jindřicha se 1888 oženil s Marií, dcerou hořického městského lékaře Antonína Aschenbrennera. Spolu vychovali tři dcery. Na náklady ministerstva kultu a vyučování 1897 podnikl dvouměsíční studijní pobyt ve Vídni a 1900 navštívil Světovou výstavu v Paříži. Od 1905 trpěl oční nemocí. Na škole však působil do konce října 1914 a vedl sochařskou dílnu. Napsal vyhledávaný studijní text Plastická anatomie pro odborné školy. 1915 získal jmenování školním radou. Od 1929 žil v Brně. Urna s popelem byla uložena na hořickém hřbitově.
Již 1888 byl odhalen pomník Boženy Němcové v České Skalici, který Č. pojal jako pět metrů vysoký korintský sloup s bustou spisovatelky z bílého medolínského mramoru. 1892 předložil návrh na mariánský sloup v Činěvsi u Nymburka, který byl vztyčen 1902. Spolu s Václavem Weinzettlem navrhl památník bitvy u Kolína v obci Křečhoř doplněný plastikami z bronzu. Byl autorem návrhu pomníku Petra Strozziho před průčelím Invalidovny v Karlíně (Praha, 1898), hraběte a mecenáše, z jehož nadace vznikl ústav pro vysloužilé a zmrzačené vojáky. Vymodeloval donátorovo poprsí z bílého tyrolského mramoru. Hořická škola vyzdobila město několika sochami a pomníky. Při vstupu na Nový hřbitov u kostela sv. Gotharda byla vybudována brána, mohutná novorenesanční stavba z tesaného pískovce, provedená učiteli a žáky školy 1892 až 1906 podle návrhů Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. Vrchol portálu ozdobil Anděl míru od Č. a po stranách secesní plastiky Smrt a Vzkříšení od Quida Kociána. Č. vytvořil v nově založených Smetanových sadech první pomník Bedřichu Smetanovi v Čechách (odhalen 1903) s postavami Jeníka a Mařenky z Prodané nevěsty v hořickém kroji. Dále průčelní zeď školní budovy vyzdobil galerií osmi soch sochařů a stavitelů působících v Čechách v průběhu osmi staletí od románské doby po klasicismus (sázavský opat Božetěch, Petr Parléř, Matěj Rejsek, Paolo della Stella, Johann Bernhard Fischer z Erlachu, Ferdinand Maxmilián Brokoff, Kilián Ignác Dientzenhofer a Václav Levý). Podle Č. modelů vznikaly sochy v nadživotní velikosti v žákovských dílnách. Rázovitost, ušlechtilé pojetí a jemné propracování prací ovlivněných postupně neorenesancí, naturalismem a pak i secesí uplatnil u několika náhrobních soch a portrétních poprsí. Obdržel Zlatý záslužný kříž s korunou a Jubilejní medaili pro civilní státní služebníky. Soubor Č. prací byl vystaven v létě 1934 na Podkrkonošské výstavě v Hořicích.
D: výběr: sousoší Sv. Metoděj jako učitel, sochy Sv. Jan Křtitel, 1885 (Městské muzeum v Hořicích), Dvanáctiletý Kristus, Jan Amos Komenský, Průmysl pro město Chomutov, Panna Marie pro zámek v Doksanech, pomníky: Božena Němcová, Česká Skalice, 1888; Václav Hanka, Hoříněves, 1890; Bedřich Smetana, Hořice 1903; alegorické sousoší Sochařství a kamenictví na atice budovy školy v Hořicích; rodinná hrobka s dvojportrétem Aschenbrennerových na Novém hřbitově v Hořicích, 1893; skriptum: Plastická anatomie pro výtvarníky a školy, 2. upravené vyd. 1928.
L: OSN 6, s. 622; MSN 1, s. 999; KSN 2, s. 456; Toman 1, s. 144 (s neúplným soupisem díla a literatury); NEČVU 1, s. 117 (s neúplným soupisem díla a literatury); Saur 17, s. 582n. (s neúplným soupisem díla a literatury); A. Jilemnický, Kámen jako událost. Kulturně historický a společenský obraz první české školy sochařů a kameníků za sto let její existence 1884–1984, 1984, s. 95n.; týž a kol., Sto školních let střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984, 1984, passim; Z. Plachá, Bystřický rodák, in: Velkobystřické noviny, 1991, č. 6, s. 5; H. Ševčíková, Listopadová výročí středomoravského regionu, in: Týnecké listy 14, 2004, č. 11, s. 9n., 1. 11. 2004; I. Holmanová a kol., Sto deset + deset školních let Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší, 2004, s. 23; E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře a kameníky, 2004, s. 94.
P: ZA, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokat. fary Velká Bystřice, sv. VIII, fol. 29; SOkA Jičín, fond Střední průmyslová škola sochařská a kamenická Hořice, inv. č. 1032, Výroční zpráva 1913/14, kart. 45; tamtéž, inv. č. 789, Osobní spisy učitelského sboru – Č. M., kart. 2 (Jährliche Personal-Standestabelle. Schuljahr 1902/03, parte); tamtéž, fond Děkanský úřad Hořice, inv. č. 33, Ohlášky snoubenců 1876–1891, kniha č. 33; tamtéž, fond Archiv města Hořice, inv. č. 280, Matrika příslušníků města Hořic 1889–1942.
Gustav Novotný, Alena Jurigová