ČERNOHORSKÝ Bohuslav Matěj ?16.2.1684-?14.2.1742: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNOHORSKÝ_Bohuslav_Matěj_16.2.1684-1.7.1742)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Bohuslav Matěj ČERNOHORSKÝ
 
| jméno = Bohuslav Matěj ČERNOHORSKÝ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 16.2.1684
+
| datum narození = 16.2.1684 (datum křtu)
| místo narození =  
+
| místo narození = Nymburk
| datum úmrtí = 1.7.1742
+
| datum úmrtí = 14. nebo 15. 2. 1742
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Štýrský Hradec (Rakousko)
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
49- Náboženský nebo církevní činitel
 
49- Náboženský nebo církevní činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohuslav Matěj ČERNOHORSKÝ
+
}}
 +
'''ČERNOHORSKÝ, Bohuslav Matěj''', ''* 16. 2. 1684 (datum křtu) Nymburk, † 14. nebo 15. 2. 1742 Štýrský Hradec (Rakousko), hudební skladatel, varhaník, římskokatolický kněz''
 +
 
 +
První hudební vzdělání získal nejspíše od otce, Samuela
 +
Č. (1654?–1726), který 1677 přišel ze Mšena u Mělníka
 +
do Nymburka, kde dostal místo varhaníka. (Na místě Č. rodného
 +
domu je umístěna pamětní deska.) Spřízněnost Samuela
 +
Č. s rodinami Černohorských ve Mšeně, mezi nimiž byli i hudebníci,
 +
lze předpokládat, ale dosud se ji nepodařilo prokázat.
 +
Matkou Č. byla Samuelova druhá manželka Regina Sokolová,
 +
dcera kantora. Hudební nadání zdědili i někteří jeho sourozenci,
 +
z nichž nejznámější byl jezuita Václav Č. (* 1687). Nejpozději
 +
1702 získal Č. bakalářský titul na pražské univerzitě,
 +
1703 vstoupil jako novic do františkánského minoritského
 +
konventu u sv. Jakuba, 1704 složil řeholní sliby a 1708 byl
 +
vysvěcen na kněze. Současně pokračoval ve studiích filozofie
 +
a teologie na řádové vysokoškolské koleji. Skladbu mohl
 +
studovat u P. Bernarda Artophaea, významného představitele
 +
řádu a známého skladatele. 1710–14 částečně proti vůli pražských
 +
představených pobýval v řádovém centru v Assisi jako
 +
varhaník a 1712 tam získal další titul bakaláře. Při této příležitosti
 +
asi složil i dvojsborové ''Regina coeli'', dnes Č. nejstarší
 +
dochovanou skladbu. S výjimkou krátkého pobytu v Benátkách
 +
na začátku 1717 působil 1715–20 jako třetí varhaník
 +
v padovském konventu u sv. Antonína. Koncem 1720 se vrátil
 +
do Prahy, kde nejpozději 1722 získal titul magister musices.
 +
1724 oddal v Benátkách nad Jizerou skladatele Š. Brixiho
 +
s B. Fialkovou. 1726 získal funkci vikáře pražského konventu,
 +
ale již o rok později byl poslán za trest do Horažďovic
 +
(důvodem nejspíše bylo, že nevěnoval řádu celé své dědictví
 +
po otci). 1730 se vrátil do Prahy zbaven všech funkcí i hodností,
 +
a proto požádal o svolení k odchodu do Itálie. Od 1731
 +
působil opět v Padově, nejprve jako třetí, od 1736 jako první
 +
varhaník. V létě 1741 usiloval, snad ze zdravotních důvodů,
 +
o uvolnění z funkce a návrat do Čech. Nejpozději v říjnu
 +
1741 přijel do Štýrského Hradce, kde v minoritském klášteře
 +
P. Marie zanedlouho zemřel.
 +
 
 +
Umělecký odkaz, přestože početně skrovný (zahrnující však
 +
např. i dosud nevydanou sbírku básní napsanou v Padově),
 +
jej zařadil mezi nejvýznamnější domácí skladatele vrcholného
 +
baroka. Z díla se dochovalo necelých 20 skladeb, což souviselo
 +
nejen s Č. pestrými životními osudy, ale i s tím, že byl
 +
především interpretem – vynikajícím varhaníkem (mj. ovládal
 +
také hru na pozoun). Žádné z jeho děl se nedochovalo
 +
v autografu a mnohé až v pozdějších opisech, což dále komplikuje
 +
určení autorství. Pochybnosti zesílily zejména v případě
 +
tvorby varhanní. Během třetí čtvrtiny 20. století byly
 +
některé skladby, dříve spojované s jeho jménem, identifikovány
 +
jako kompozice jiných autorů (G. Muffata, J. Kuhnaua
 +
ad.). Ze sedmi varhanních skladeb, dnes připisovaných Č.,
 +
patří k nejcennějším ''Toccata C dur'' a ''Fuga gis moll''. Tato fuga
 +
v neobvyklé tónině a se smělým modulačním plánem ústícím
 +
do D dur, se společně s ''Fugou D dur'' dochovala v Berlíně. Autorsky
 +
méně problematická jsou díla vokálně instrumentální.
 +
Dodnes uváděná jsou efektní kantáta ''Regina coeli'' pro sólový
 +
soprán, violoncello a basso continuo a oblíbené sborové dílo
 +
moteto ''Laudetur Jesus Christus'', které jako jediné vyšlo tiskem
 +
již za skladatelova života. Spolu s ''Quem lapidaverunt'' a ''Quare''
 +
''Domine'' dokládají Č. vynikající zvládnutí kontrapunktické
 +
techniky i tvůrčí originalitu. Naproti tomu nešpory i litanie
 +
komponoval v běžném úsporném koncertantním stylu, nepostrádajícím
 +
však osobitý půvab. Necelá desítka dalších děl je
 +
známa jen z dobových inventářů, což svědčí o jisté popularitě,
 +
kterou potvrzovala také Č. pedagogická činnost. K jeho nejslavnějším
 +
žákům patřili italský houslista a skladatel Giuseppe
 +
Tartini, který se u Č. učil nejspíše kontrapunktu, a Josef Ferdinand
 +
Norbert Seeger, později vyhledávaný učitel. Příslušnost
 +
dalších skladatelů, zejména Jana Zacha a Františka I. A.
 +
Tůmy, k tzv. Černohorského škole je nutno nově přezkoumat.
 +
Jeho skladatelský vliv je však patrný v díle mladšího řádového
 +
spolubratra Česlava Vaňury. Lze předpokládat, že inspiroval
 +
i další minoritské hudebníky.
 +
 
 +
'''D:''' dochované: skladby varhanní: Fuga C dur (jen expozice); Fuga c moll;
 +
Fuga D dur; Fuga F dur; Fuga gis moll; Fuga a moll; Toccata C dur; skladby
 +
vokálně instrumentální: Hymnus de Sancto Norberto; Laudetur Jesus Christus
 +
(mezi 1728–30), Litanie lauretanae de B. V. Maria Victoriosa; Quare
 +
Domine (s fugou Memento Abraham); Quem lapidaverunt (dochované jako
 +
Offertorium pro utroque Sancti Stephani festo s úvodní a závěrečnou částí
 +
od F. X. Brixiho); Regina coeli a 8; Regina coeli (pro soprán, violoncello
 +
a basso continuo), Veni sancte spiritus; Vesperae minus solemnae; Vesperae
 +
de Domenica; dílo literární: rukopisná básnická sbírka Orpheus somnians.
 +
 
 +
'''L:''' výběr: OSN 6, s. 629; E. Trolda, B. Č., disertace FF UK Praha, 1924; týž,
 +
B. Č., in: Cyril 60, 1934, s. 1n.; HS 1, s. 191; Z. Culka, Několik dokladů
 +
k životopisu B. M. Č., in: Hudební věda 3, 1966, s. 352n.; týž, Varhanní
 +
skladby B. M. Č., in: tamtéž 5, 1968, s. 599n.; L. Frasson, P. M. B. Č. primo
 +
maestro di Giuseppe Tartini per la composizione musicale, in: Il Santo
 +
13, 1973, s. 279n.; K. Šulcová, B. M. Č., disertace FF MU Brno, 1980;
 +
J. Smolka, Hudba B. M. Č., in: Hudební věda 21, 1984, s. 99n.; S. Bohadlo,
 +
Odchod B. M. Č. do Itálie v roce 1710, in: Sborník pedagogické fakulty
 +
v Hradci Králové 49, 1987, s. 93n.; M. Plavec, Černohorští a Nymburk, in:
 +
Středočeský sborník historický 24, 1998, s. 15n.; Grove 5, 2001, s. 376n.
 +
(s uložením původních pramenů); M. Niubo, Emilián Trolda a hudba u sv.
 +
Jakuba, in: Hudební věda 37, 2000, s. 279n.; MGG 5, 2001, s. 215n. (s uvedením
 +
původních pramenů); S. Bohadlo, Musik in der Böhmischen Minoritenprovinz
 +
und die Ursachen des Abgangs B. M. Č.-’s nach Italien, in:
 +
Festschrift W. Niemöller (ed. H. Loos), Sinzig 2002, s. 55n.
 +
 
 +
'''P:''' většina skladeb dochována v opisech E. Troldy v NM – Českém muzeu
 +
hudby v Praze, Souborný hudební katalog NK ČR Praha.
 +
 
 +
Marc Niubo
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
Řádka 16: Řádka 120:
  
 
[[Kategorie:1684]]
 
[[Kategorie:1684]]
 +
[[Kategorie:Nymburk]]
 
[[Kategorie:1742]]
 
[[Kategorie:1742]]
 +
[[Kategorie:Štýrský Hradec]]

Verze z 2. 12. 2016, 18:45

Bohuslav Matěj ČERNOHORSKÝ
Narození 16.2.1684 (datum křtu)
Místo narození Nymburk
Úmrtí 14. nebo 15. 2. 1742
Místo úmrtí Štýrský Hradec (Rakousko)
Povolání

78- Hudební interpret

49- Náboženský nebo církevní činitel

ČERNOHORSKÝ, Bohuslav Matěj, * 16. 2. 1684 (datum křtu) Nymburk, † 14. nebo 15. 2. 1742 Štýrský Hradec (Rakousko), hudební skladatel, varhaník, římskokatolický kněz

První hudební vzdělání získal nejspíše od otce, Samuela Č. (1654?–1726), který 1677 přišel ze Mšena u Mělníka do Nymburka, kde dostal místo varhaníka. (Na místě Č. rodného domu je umístěna pamětní deska.) Spřízněnost Samuela Č. s rodinami Černohorských ve Mšeně, mezi nimiž byli i hudebníci, lze předpokládat, ale dosud se ji nepodařilo prokázat. Matkou Č. byla Samuelova druhá manželka Regina Sokolová, dcera kantora. Hudební nadání zdědili i někteří jeho sourozenci, z nichž nejznámější byl jezuita Václav Č. (* 1687). Nejpozději 1702 získal Č. bakalářský titul na pražské univerzitě, 1703 vstoupil jako novic do františkánského minoritského konventu u sv. Jakuba, 1704 složil řeholní sliby a 1708 byl vysvěcen na kněze. Současně pokračoval ve studiích filozofie a teologie na řádové vysokoškolské koleji. Skladbu mohl studovat u P. Bernarda Artophaea, významného představitele řádu a známého skladatele. 1710–14 částečně proti vůli pražských představených pobýval v řádovém centru v Assisi jako varhaník a 1712 tam získal další titul bakaláře. Při této příležitosti asi složil i dvojsborové Regina coeli, dnes Č. nejstarší dochovanou skladbu. S výjimkou krátkého pobytu v Benátkách na začátku 1717 působil 1715–20 jako třetí varhaník v padovském konventu u sv. Antonína. Koncem 1720 se vrátil do Prahy, kde nejpozději 1722 získal titul magister musices. 1724 oddal v Benátkách nad Jizerou skladatele Š. Brixiho s B. Fialkovou. 1726 získal funkci vikáře pražského konventu, ale již o rok později byl poslán za trest do Horažďovic (důvodem nejspíše bylo, že nevěnoval řádu celé své dědictví po otci). 1730 se vrátil do Prahy zbaven všech funkcí i hodností, a proto požádal o svolení k odchodu do Itálie. Od 1731 působil opět v Padově, nejprve jako třetí, od 1736 jako první varhaník. V létě 1741 usiloval, snad ze zdravotních důvodů, o uvolnění z funkce a návrat do Čech. Nejpozději v říjnu 1741 přijel do Štýrského Hradce, kde v minoritském klášteře P. Marie zanedlouho zemřel.

Umělecký odkaz, přestože početně skrovný (zahrnující však např. i dosud nevydanou sbírku básní napsanou v Padově), jej zařadil mezi nejvýznamnější domácí skladatele vrcholného baroka. Z díla se dochovalo necelých 20 skladeb, což souviselo nejen s Č. pestrými životními osudy, ale i s tím, že byl především interpretem – vynikajícím varhaníkem (mj. ovládal také hru na pozoun). Žádné z jeho děl se nedochovalo v autografu a mnohé až v pozdějších opisech, což dále komplikuje určení autorství. Pochybnosti zesílily zejména v případě tvorby varhanní. Během třetí čtvrtiny 20. století byly některé skladby, dříve spojované s jeho jménem, identifikovány jako kompozice jiných autorů (G. Muffata, J. Kuhnaua ad.). Ze sedmi varhanních skladeb, dnes připisovaných Č., patří k nejcennějším Toccata C dur a Fuga gis moll. Tato fuga v neobvyklé tónině a se smělým modulačním plánem ústícím do D dur, se společně s Fugou D dur dochovala v Berlíně. Autorsky méně problematická jsou díla vokálně instrumentální. Dodnes uváděná jsou efektní kantáta Regina coeli pro sólový soprán, violoncello a basso continuo a oblíbené sborové dílo moteto Laudetur Jesus Christus, které jako jediné vyšlo tiskem již za skladatelova života. Spolu s Quem lapidaverunt a Quare Domine dokládají Č. vynikající zvládnutí kontrapunktické techniky i tvůrčí originalitu. Naproti tomu nešpory i litanie komponoval v běžném úsporném koncertantním stylu, nepostrádajícím však osobitý půvab. Necelá desítka dalších děl je známa jen z dobových inventářů, což svědčí o jisté popularitě, kterou potvrzovala také Č. pedagogická činnost. K jeho nejslavnějším žákům patřili italský houslista a skladatel Giuseppe Tartini, který se u Č. učil nejspíše kontrapunktu, a Josef Ferdinand Norbert Seeger, později vyhledávaný učitel. Příslušnost dalších skladatelů, zejména Jana Zacha a Františka I. A. Tůmy, k tzv. Černohorského škole je nutno nově přezkoumat. Jeho skladatelský vliv je však patrný v díle mladšího řádového spolubratra Česlava Vaňury. Lze předpokládat, že inspiroval i další minoritské hudebníky.

D: dochované: skladby varhanní: Fuga C dur (jen expozice); Fuga c moll; Fuga D dur; Fuga F dur; Fuga gis moll; Fuga a moll; Toccata C dur; skladby vokálně instrumentální: Hymnus de Sancto Norberto; Laudetur Jesus Christus (mezi 1728–30), Litanie lauretanae de B. V. Maria Victoriosa; Quare Domine (s fugou Memento Abraham); Quem lapidaverunt (dochované jako Offertorium pro utroque Sancti Stephani festo s úvodní a závěrečnou částí od F. X. Brixiho); Regina coeli a 8; Regina coeli (pro soprán, violoncello a basso continuo), Veni sancte spiritus; Vesperae minus solemnae; Vesperae de Domenica; dílo literární: rukopisná básnická sbírka Orpheus somnians.

L: výběr: OSN 6, s. 629; E. Trolda, B. Č., disertace FF UK Praha, 1924; týž, B. Č., in: Cyril 60, 1934, s. 1n.; HS 1, s. 191; Z. Culka, Několik dokladů k životopisu B. M. Č., in: Hudební věda 3, 1966, s. 352n.; týž, Varhanní skladby B. M. Č., in: tamtéž 5, 1968, s. 599n.; L. Frasson, P. M. B. Č. primo maestro di Giuseppe Tartini per la composizione musicale, in: Il Santo 13, 1973, s. 279n.; K. Šulcová, B. M. Č., disertace FF MU Brno, 1980; J. Smolka, Hudba B. M. Č., in: Hudební věda 21, 1984, s. 99n.; S. Bohadlo, Odchod B. M. Č. do Itálie v roce 1710, in: Sborník pedagogické fakulty v Hradci Králové 49, 1987, s. 93n.; M. Plavec, Černohorští a Nymburk, in: Středočeský sborník historický 24, 1998, s. 15n.; Grove 5, 2001, s. 376n. (s uložením původních pramenů); M. Niubo, Emilián Trolda a hudba u sv. Jakuba, in: Hudební věda 37, 2000, s. 279n.; MGG 5, 2001, s. 215n. (s uvedením původních pramenů); S. Bohadlo, Musik in der Böhmischen Minoritenprovinz und die Ursachen des Abgangs B. M. Č.-’s nach Italien, in: Festschrift W. Niemöller (ed. H. Loos), Sinzig 2002, s. 55n.

P: většina skladeb dochována v opisech E. Troldy v NM – Českém muzeu hudby v Praze, Souborný hudební katalog NK ČR Praha.

Marc Niubo