Biografický slovník
ČERNOHOUZ František Jan 16.1.1810-8.11.1891: Porovnání verzí
(ČERNOHOUZ_František_16.1.1810-8.11.1891) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = František ČERNOHOUZ | + | | jméno = František Jan ČERNOHOUZ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.1.1810 | | datum narození = 16.1.1810 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Turnov |
| datum úmrtí = 8.11.1891 | | datum úmrtí = 8.11.1891 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Dobrovice u Mladé Boleslavi |
| − | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />64- Překladatel<br /> |
| − | 50- Náboženský publicista | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 16 |
| + | }} | ||
| + | '''ČERNOHOUZ, František Jan''', ''* 16. 1. 1810 Turnov, † 8. 11. 1891 Dobrovice u Mladé Boleslavi, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | V literatuře uváděná jiná data narození a úmrtí jsou chybná. | ||
| + | Jeho synovcem byl spisovatel Jan Nepomuk Č. (1836–1919). | ||
| + | Podle přání rodičů se Č. měl vyučit kamenickému řemeslu, | ||
| + | a to jako brusič kamenů. Jeho vlohy ke studiu rozpoznal však | ||
| + | pozdější biskup Petr Krejčí a Č. byl určen pro kněžskou dráhu. | ||
| + | Studoval nejprve soukromě, pak v Mladé Boleslavi, 1829 | ||
| + | filozofii v Praze a teologii v Litoměřicích. Studia zakončil | ||
| + | v Praze. 1834 byl vysvěcen na kněze. Poté se stal kaplanem | ||
| + | na Mladoboleslavsku, krátce působil v Rejšicích. 1834 však | ||
| + | již nastoupil v Dobrovici, 1846 se stal farářem ve Všejanech, | ||
| + | 1851 povýšil na děkana. Dráhu katolického kněze završil | ||
| + | v místě druhého působiště v Dobrovici, kde na faře zemřel. | ||
| + | Pohřben byl na dobrovickém hřbitově, po 1950 zrušeném | ||
| + | a přeměněném na sad. Deska s Č. jménem a daty byla na místě | ||
| + | bývalého hřbitova zachována. | ||
| + | |||
| + | Vedle povolání římskokatolického kněze skládal v obrozeneckém | ||
| + | duchu básně a psal homiletické a náboženské spisy, které | ||
| + | vydal až v pokročilém věku (''Duchovní řeči na neděle a svátky'' | ||
| + | ''celého roku'', 1876; ''Věnec z řečí duchovních od hrobu Božího'' | ||
| + | ''velikonočního až do neděle poslední po sv. Duchu a z řečí příležitostných'', | ||
| + | 1884, aj.). Do řady dobových časopisů přispíval | ||
| + | od 1832 verši a zejména do ''České včely'' epigramy. (Publikoval | ||
| + | také v ''Blahověsti'', ''Jindy a nyní'', ''Čechoslavu'', ''Květech'', ''Časopisu'' | ||
| + | ''katolického duchovenstva'', ''Škole a životě''). Několik děl příležitostně | ||
| + | přeložil (kapitolu o Africe v Balbiho ''Zeměpisu'') či adaptoval | ||
| + | z němčiny a angličtiny. | ||
| + | |||
| + | Zájem o divadlo projevil jako pořadatel a režisér místních scén, | ||
| + | především představení pro školní děti a mládež. Dílo ''Malá'' | ||
| + | ''divadla pro okresy domácí'', které přeložil podle Ch. Schmida | ||
| + | a do něhož vložil i své hry dvouaktovku ''Emma, aneb dítěcí'' | ||
| + | ''láska'', jednoaktovku ''Květný věnec'' či spolu s Karlem Hausmannem | ||
| + | přeloženou divadelní hru pro děti ''Krádce vajec dle Šmída'', | ||
| + | se stalo jako samostatná knižní publikace divadelních her | ||
| + | pro děti prvním svého druhu v Čechách. Se synovcem Janem | ||
| + | Nepomukem Č. se podílel na Veverkově vydávání ''Sbírky kázání'' | ||
| + | ''a výkladů'' (od 1854) a na ''Encyklopedii obrazův, obsahující'' | ||
| + | ''připodobnění, podobenství, paraboly, allegorie, paramythie, bájky'' | ||
| + | ''a hádanky'' (1881–84, J. N. Č. dílo dokončil a vydal). Č. užíval | ||
| + | pseudonym F. Turnovský a řadu šifer: F. T. …ovský, F. Č., | ||
| + | Fr. Č. V místech svého působení organizoval zejména ve 30. a | ||
| + | 40. letech 19. století vlastenecké a společenské kulturní dění. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog: sine, Úmrtí, in: Listy pojizerské 5, 1891, č. 22, s. 5, 15. 11. | ||
| + | 1891; OSN 6, s. 629; RSN 2, s. 512; Osobnosti Mladoboleslavska, s. 160; | ||
| + | Věstník bibliografický 5, 1871, s. 215; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | ||
| + | v české a slovenské literatuře, 1973, s. 474; O české satiře. Sborník statí (ed. | ||
| + | F. Buriánek a kol.), 1959, s. 50, 54; BOS 3, s. 311; KSN 2, s. 457; Bibliografie | ||
| + | české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce | ||
| + | roku 1913, 1–5 (ed. J. Tumpach – A. Podlaha), 1912–1923, passim; LČL | ||
| + | 1, s. 447–448; V. Brožová, Povídka v pedagogickém časopisu druhé poloviny | ||
| + | 19. století, in: Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století (ed. M. | ||
| + | Jareš – P. Janáček – P. Šámal), 2004, s. 57. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 78: | ||
[[Kategorie:1810]] | [[Kategorie:1810]] | ||
| + | [[Kategorie:Turnov]] | ||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
| + | [[Kategorie:Dobrovice]] | ||
Aktuální verze z 14. 10. 2019, 14:55
| František Jan ČERNOHOUZ | |
 | |
| Narození | 16.1.1810 |
|---|---|
| Místo narození | Turnov |
| Úmrtí | 8.11.1891 |
| Místo úmrtí | Dobrovice u Mladé Boleslavi |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 16 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44836 |
ČERNOHOUZ, František Jan, * 16. 1. 1810 Turnov, † 8. 11. 1891 Dobrovice u Mladé Boleslavi, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel
V literatuře uváděná jiná data narození a úmrtí jsou chybná. Jeho synovcem byl spisovatel Jan Nepomuk Č. (1836–1919). Podle přání rodičů se Č. měl vyučit kamenickému řemeslu, a to jako brusič kamenů. Jeho vlohy ke studiu rozpoznal však pozdější biskup Petr Krejčí a Č. byl určen pro kněžskou dráhu. Studoval nejprve soukromě, pak v Mladé Boleslavi, 1829 filozofii v Praze a teologii v Litoměřicích. Studia zakončil v Praze. 1834 byl vysvěcen na kněze. Poté se stal kaplanem na Mladoboleslavsku, krátce působil v Rejšicích. 1834 však již nastoupil v Dobrovici, 1846 se stal farářem ve Všejanech, 1851 povýšil na děkana. Dráhu katolického kněze završil v místě druhého působiště v Dobrovici, kde na faře zemřel. Pohřben byl na dobrovickém hřbitově, po 1950 zrušeném a přeměněném na sad. Deska s Č. jménem a daty byla na místě bývalého hřbitova zachována.
Vedle povolání římskokatolického kněze skládal v obrozeneckém duchu básně a psal homiletické a náboženské spisy, které vydal až v pokročilém věku (Duchovní řeči na neděle a svátky celého roku, 1876; Věnec z řečí duchovních od hrobu Božího velikonočního až do neděle poslední po sv. Duchu a z řečí příležitostných, 1884, aj.). Do řady dobových časopisů přispíval od 1832 verši a zejména do České včely epigramy. (Publikoval také v Blahověsti, Jindy a nyní, Čechoslavu, Květech, Časopisu katolického duchovenstva, Škole a životě). Několik děl příležitostně přeložil (kapitolu o Africe v Balbiho Zeměpisu) či adaptoval z němčiny a angličtiny.
Zájem o divadlo projevil jako pořadatel a režisér místních scén, především představení pro školní děti a mládež. Dílo Malá divadla pro okresy domácí, které přeložil podle Ch. Schmida a do něhož vložil i své hry dvouaktovku Emma, aneb dítěcí láska, jednoaktovku Květný věnec či spolu s Karlem Hausmannem přeloženou divadelní hru pro děti Krádce vajec dle Šmída, se stalo jako samostatná knižní publikace divadelních her pro děti prvním svého druhu v Čechách. Se synovcem Janem Nepomukem Č. se podílel na Veverkově vydávání Sbírky kázání a výkladů (od 1854) a na Encyklopedii obrazův, obsahující připodobnění, podobenství, paraboly, allegorie, paramythie, bájky a hádanky (1881–84, J. N. Č. dílo dokončil a vydal). Č. užíval pseudonym F. Turnovský a řadu šifer: F. T. …ovský, F. Č., Fr. Č. V místech svého působení organizoval zejména ve 30. a 40. letech 19. století vlastenecké a společenské kulturní dění.
L: nekrolog: sine, Úmrtí, in: Listy pojizerské 5, 1891, č. 22, s. 5, 15. 11. 1891; OSN 6, s. 629; RSN 2, s. 512; Osobnosti Mladoboleslavska, s. 160; Věstník bibliografický 5, 1871, s. 215; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 474; O české satiře. Sborník statí (ed. F. Buriánek a kol.), 1959, s. 50, 54; BOS 3, s. 311; KSN 2, s. 457; Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 1–5 (ed. J. Tumpach – A. Podlaha), 1912–1923, passim; LČL 1, s. 447–448; V. Brožová, Povídka v pedagogickém časopisu druhé poloviny 19. století, in: Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století (ed. M. Jareš – P. Janáček – P. Šámal), 2004, s. 57.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová
