ČERNOHOUZ Jan Nepomuk 31.1.1836-8.8.1919: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNOHOUZ_Jan_Nepomuk_31.1.1836-8.8.1919)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 31.1.1836
 
| datum narození = 31.1.1836
| místo narození =  
+
| místo narození = Turnov
 
| datum úmrtí = 8.8.1919
 
| datum úmrtí = 8.8.1919
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
50- Náboženský publicista
 
50- Náboženský publicista
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan Nepomuk ČERNOHOUZ
+
}}
 +
'''ČERNOHOUZ, Jan Nepomuk''', ''* 31. 1. 1836 Turnov, † 8. 8. 1919 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel''
 +
 
 +
Podepisoval se též Jan Nep. Č. Byl synovcem katolického
 +
kněze, básníka a homiletického spisovatele Františka Jana Č.
 +
(1810–1891).
 +
 
 +
Pocházel z rodiny pekaře. Podle záznamů v pramenech navštěvoval
 +
v rodišti soukromou německou školu. 1850 dokončil
 +
německou hlavní školu v Jičíně, 1858 gymnázium
 +
v Litoměřicích. Brzy se začal národně česky uvědomovat,
 +
přestože se mu dostalo převážně německého vzdělání. Rok
 +
studoval v Praze filologii, pak onemocněl. Odešel do Všejan,
 +
kde o něho pečoval strýc děkan. Pod jeho vlivem začal po zotavení
 +
opět studovat, vstoupil do kněžského semináře v Praze.
 +
Na kněze byl vysvěcen 2. 8. 1863. Poté se stal kaplanem
 +
v Kouřimi, od 1864 působil v Zásmukách, od 1867 v Dolní
 +
Liboci (Praha), od 1868 byl administrátorem ve Stodůlkách
 +
(Praha), od 1871 opět v Dolní Liboci, od 1872 v Budči-Kovárech,
 +
od téhož roku jako budečský děkan. Ve svém posledním
 +
působišti v Hostivaři (Praha) pobýval 1890–1912. Dožil
 +
v Bubenči, kam 1912 odešel na penzi.
 +
 
 +
Od 60. let 19. století publikoval časopisecky drobné práce,
 +
nejprve pojednání a úvahy, 1868–84 vydával také knižně
 +
povídky pro dospělé a mládež, některé se dočkaly i druhého
 +
vydání. O obsahu knížek napovídaly tituly: ''Cti otce svého'',
 +
''Královský kuchtík, aneb Požehnání otcovo utvrzuje domy synů''
 +
(1868), ''Sláva a záhuba rodu Vršovcův'' (1871), ''Strašný konec,''
 +
''aneb Zlořečení matčino z kořen vyvrací domy synů'' (1870),
 +
''Továrník Vít aneb Poctivosť dochází již zde na světě odměny''
 +
(1871), ''Václav Dobroděj… aneb Ctnosť a pilnost blaží'' (1872),
 +
''Povídky v obrazích'' (1870). Mnohé z nich byly adaptacemi
 +
cizích předloh (''Dobrodružné příhody na honbách, na cestách''
 +
''v Americe a po moři'', 1868) nebo překlady z němčiny. Zatímco
 +
Č. beletristické práce trpěly přílišnou plochostí a byly kolísavé,
 +
spíše podřadné úrovně, soustředěné k jedinému mravně
 +
výchovnému a vlasteneckému záměru, ve svých teologických
 +
dílech dosáhl vyšších kvalit, vedle kázání především v ''Encyklopedii''
 +
''obrazův…'' (1881–84). Jednalo se o sestavení sbírek
 +
exempel pro potřeby kněží, kazatelů, řečníků a vychovatelů,
 +
které Č. začal sepisovat zprvu se svým strýcem a na němž
 +
s ním spolupracoval do 1867. Dílo dokončil posléze sám
 +
a vydal až v osmdesátých letech. Obsahovalo na 15 000
 +
exempel, vybraných ze zhruba 1 100 autorů a spisů (z Bible,
 +
sv. Otců, světové i české literatury, beletrie apod.). Předcházela
 +
mu Č. podobná třísvazková práce ''Encyklopedie příkladův''
 +
''z Písma svatého, z dějin církve a z obecného života'' (1878–81).
 +
Posledním Č. spisem byla ''Sbírka historických příkladův z dějin''
 +
''slovanských, zvláště pak českých ve dvou dílech'' (1895–96). Č.
 +
se stal také spoluzakladatelem družstva Vlast.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 6, s. 629; BOS 3, s. 311; Bibliografie české katolické literatury náboženské
 +
od roku 1828... (ed. J. Tumpach – A. Podlaha) 5, 1923, s. 1921n.;
 +
sine, J. N. Č, in: Čech 2. 8. 1913, č. 210; sine, Oslava 80. narozenin J. N.
 +
Č., in: Vlast 32, 1915/1916, č. 5, s. 390–396, únor 1916; O. Pospíšil – V. F.
 +
Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 137, 176, 184; KSN 2, s. 457; LČL 1,
 +
s. 447–448; Budeč 1100 let (995–2005), 2005.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
 +
 
 +
Marcella Husová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
Řádka 18: Řádka 80:
  
 
[[Kategorie:1836]]
 
[[Kategorie:1836]]
 +
[[Kategorie:Turnov]]
 
[[Kategorie:1919]]
 
[[Kategorie:1919]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 2. 12. 2016, 19:26

Jan Nepomuk ČERNOHOUZ
Narození 31.1.1836
Místo narození Turnov
Úmrtí 8.8.1919
Místo úmrtí Praha
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista

63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44837

ČERNOHOUZ, Jan Nepomuk, * 31. 1. 1836 Turnov, † 8. 8. 1919 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel

Podepisoval se též Jan Nep. Č. Byl synovcem katolického kněze, básníka a homiletického spisovatele Františka Jana Č. (1810–1891).

Pocházel z rodiny pekaře. Podle záznamů v pramenech navštěvoval v rodišti soukromou německou školu. 1850 dokončil německou hlavní školu v Jičíně, 1858 gymnázium v Litoměřicích. Brzy se začal národně česky uvědomovat, přestože se mu dostalo převážně německého vzdělání. Rok studoval v Praze filologii, pak onemocněl. Odešel do Všejan, kde o něho pečoval strýc děkan. Pod jeho vlivem začal po zotavení opět studovat, vstoupil do kněžského semináře v Praze. Na kněze byl vysvěcen 2. 8. 1863. Poté se stal kaplanem v Kouřimi, od 1864 působil v Zásmukách, od 1867 v Dolní Liboci (Praha), od 1868 byl administrátorem ve Stodůlkách (Praha), od 1871 opět v Dolní Liboci, od 1872 v Budči-Kovárech, od téhož roku jako budečský děkan. Ve svém posledním působišti v Hostivaři (Praha) pobýval 1890–1912. Dožil v Bubenči, kam 1912 odešel na penzi.

Od 60. let 19. století publikoval časopisecky drobné práce, nejprve pojednání a úvahy, 1868–84 vydával také knižně povídky pro dospělé a mládež, některé se dočkaly i druhého vydání. O obsahu knížek napovídaly tituly: Cti otce svého, Královský kuchtík, aneb Požehnání otcovo utvrzuje domy synů (1868), Sláva a záhuba rodu Vršovcův (1871), Strašný konec, aneb Zlořečení matčino z kořen vyvrací domy synů (1870), Továrník Vít aneb Poctivosť dochází již zde na světě odměny (1871), Václav Dobroděj… aneb Ctnosť a pilnost blaží (1872), Povídky v obrazích (1870). Mnohé z nich byly adaptacemi cizích předloh (Dobrodružné příhody na honbách, na cestách v Americe a po moři, 1868) nebo překlady z němčiny. Zatímco Č. beletristické práce trpěly přílišnou plochostí a byly kolísavé, spíše podřadné úrovně, soustředěné k jedinému mravně výchovnému a vlasteneckému záměru, ve svých teologických dílech dosáhl vyšších kvalit, vedle kázání především v Encyklopedii obrazův… (1881–84). Jednalo se o sestavení sbírek exempel pro potřeby kněží, kazatelů, řečníků a vychovatelů, které Č. začal sepisovat zprvu se svým strýcem a na němž s ním spolupracoval do 1867. Dílo dokončil posléze sám a vydal až v osmdesátých letech. Obsahovalo na 15 000 exempel, vybraných ze zhruba 1 100 autorů a spisů (z Bible, sv. Otců, světové i české literatury, beletrie apod.). Předcházela mu Č. podobná třísvazková práce Encyklopedie příkladův z Písma svatého, z dějin církve a z obecného života (1878–81). Posledním Č. spisem byla Sbírka historických příkladův z dějin slovanských, zvláště pak českých ve dvou dílech (1895–96). Č. se stal také spoluzakladatelem družstva Vlast.

L: OSN 6, s. 629; BOS 3, s. 311; Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828... (ed. J. Tumpach – A. Podlaha) 5, 1923, s. 1921n.; sine, J. N. Č, in: Čech 2. 8. 1913, č. 210; sine, Oslava 80. narozenin J. N. Č., in: Vlast 32, 1915/1916, č. 5, s. 390–396, únor 1916; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 137, 176, 184; KSN 2, s. 457; LČL 1, s. 447–448; Budeč 1100 let (995–2005), 2005.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová