ČERNOHOUZ Jan Nepomuk 31.1.1836-8.8.1919: Porovnání verzí
(ČERNOHOUZ_Jan_Nepomuk_31.1.1836-8.8.1919) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 31.1.1836 | | datum narození = 31.1.1836 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Turnov |
| datum úmrtí = 8.8.1919 | | datum úmrtí = 8.8.1919 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
50- Náboženský publicista | 50- Náboženský publicista | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERNOHOUZ, Jan Nepomuk''', ''* 31. 1. 1836 Turnov, † 8. 8. 1919 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Podepisoval se též Jan Nep. Č. Byl synovcem katolického | ||
+ | kněze, básníka a homiletického spisovatele Františka Jana Č. | ||
+ | (1810–1891). | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny pekaře. Podle záznamů v pramenech navštěvoval | ||
+ | v rodišti soukromou německou školu. 1850 dokončil | ||
+ | německou hlavní školu v Jičíně, 1858 gymnázium | ||
+ | v Litoměřicích. Brzy se začal národně česky uvědomovat, | ||
+ | přestože se mu dostalo převážně německého vzdělání. Rok | ||
+ | studoval v Praze filologii, pak onemocněl. Odešel do Všejan, | ||
+ | kde o něho pečoval strýc děkan. Pod jeho vlivem začal po zotavení | ||
+ | opět studovat, vstoupil do kněžského semináře v Praze. | ||
+ | Na kněze byl vysvěcen 2. 8. 1863. Poté se stal kaplanem | ||
+ | v Kouřimi, od 1864 působil v Zásmukách, od 1867 v Dolní | ||
+ | Liboci (Praha), od 1868 byl administrátorem ve Stodůlkách | ||
+ | (Praha), od 1871 opět v Dolní Liboci, od 1872 v Budči-Kovárech, | ||
+ | od téhož roku jako budečský děkan. Ve svém posledním | ||
+ | působišti v Hostivaři (Praha) pobýval 1890–1912. Dožil | ||
+ | v Bubenči, kam 1912 odešel na penzi. | ||
+ | |||
+ | Od 60. let 19. století publikoval časopisecky drobné práce, | ||
+ | nejprve pojednání a úvahy, 1868–84 vydával také knižně | ||
+ | povídky pro dospělé a mládež, některé se dočkaly i druhého | ||
+ | vydání. O obsahu knížek napovídaly tituly: ''Cti otce svého'', | ||
+ | ''Královský kuchtík, aneb Požehnání otcovo utvrzuje domy synů'' | ||
+ | (1868), ''Sláva a záhuba rodu Vršovcův'' (1871), ''Strašný konec,'' | ||
+ | ''aneb Zlořečení matčino z kořen vyvrací domy synů'' (1870), | ||
+ | ''Továrník Vít aneb Poctivosť dochází již zde na světě odměny'' | ||
+ | (1871), ''Václav Dobroděj… aneb Ctnosť a pilnost blaží'' (1872), | ||
+ | ''Povídky v obrazích'' (1870). Mnohé z nich byly adaptacemi | ||
+ | cizích předloh (''Dobrodružné příhody na honbách, na cestách'' | ||
+ | ''v Americe a po moři'', 1868) nebo překlady z němčiny. Zatímco | ||
+ | Č. beletristické práce trpěly přílišnou plochostí a byly kolísavé, | ||
+ | spíše podřadné úrovně, soustředěné k jedinému mravně | ||
+ | výchovnému a vlasteneckému záměru, ve svých teologických | ||
+ | dílech dosáhl vyšších kvalit, vedle kázání především v ''Encyklopedii'' | ||
+ | ''obrazův…'' (1881–84). Jednalo se o sestavení sbírek | ||
+ | exempel pro potřeby kněží, kazatelů, řečníků a vychovatelů, | ||
+ | které Č. začal sepisovat zprvu se svým strýcem a na němž | ||
+ | s ním spolupracoval do 1867. Dílo dokončil posléze sám | ||
+ | a vydal až v osmdesátých letech. Obsahovalo na 15 000 | ||
+ | exempel, vybraných ze zhruba 1 100 autorů a spisů (z Bible, | ||
+ | sv. Otců, světové i české literatury, beletrie apod.). Předcházela | ||
+ | mu Č. podobná třísvazková práce ''Encyklopedie příkladův'' | ||
+ | ''z Písma svatého, z dějin církve a z obecného života'' (1878–81). | ||
+ | Posledním Č. spisem byla ''Sbírka historických příkladův z dějin'' | ||
+ | ''slovanských, zvláště pak českých ve dvou dílech'' (1895–96). Č. | ||
+ | se stal také spoluzakladatelem družstva Vlast. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 6, s. 629; BOS 3, s. 311; Bibliografie české katolické literatury náboženské | ||
+ | od roku 1828... (ed. J. Tumpach – A. Podlaha) 5, 1923, s. 1921n.; | ||
+ | sine, J. N. Č, in: Čech 2. 8. 1913, č. 210; sine, Oslava 80. narozenin J. N. | ||
+ | Č., in: Vlast 32, 1915/1916, č. 5, s. 390–396, únor 1916; O. Pospíšil – V. F. | ||
+ | Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 137, 176, 184; KSN 2, s. 457; LČL 1, | ||
+ | s. 447–448; Budeč 1100 let (995–2005), 2005. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádka 18: | Řádka 80: | ||
[[Kategorie:1836]] | [[Kategorie:1836]] | ||
+ | [[Kategorie:Turnov]] | ||
[[Kategorie:1919]] | [[Kategorie:1919]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 2. 12. 2016, 19:26
Jan Nepomuk ČERNOHOUZ | |
Narození | 31.1.1836 |
---|---|
Místo narození | Turnov |
Úmrtí | 8.8.1919 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44837 |
ČERNOHOUZ, Jan Nepomuk, * 31. 1. 1836 Turnov, † 8. 8. 1919 Praha, římskokatolický kněz, spisovatel
Podepisoval se též Jan Nep. Č. Byl synovcem katolického kněze, básníka a homiletického spisovatele Františka Jana Č. (1810–1891).
Pocházel z rodiny pekaře. Podle záznamů v pramenech navštěvoval v rodišti soukromou německou školu. 1850 dokončil německou hlavní školu v Jičíně, 1858 gymnázium v Litoměřicích. Brzy se začal národně česky uvědomovat, přestože se mu dostalo převážně německého vzdělání. Rok studoval v Praze filologii, pak onemocněl. Odešel do Všejan, kde o něho pečoval strýc děkan. Pod jeho vlivem začal po zotavení opět studovat, vstoupil do kněžského semináře v Praze. Na kněze byl vysvěcen 2. 8. 1863. Poté se stal kaplanem v Kouřimi, od 1864 působil v Zásmukách, od 1867 v Dolní Liboci (Praha), od 1868 byl administrátorem ve Stodůlkách (Praha), od 1871 opět v Dolní Liboci, od 1872 v Budči-Kovárech, od téhož roku jako budečský děkan. Ve svém posledním působišti v Hostivaři (Praha) pobýval 1890–1912. Dožil v Bubenči, kam 1912 odešel na penzi.
Od 60. let 19. století publikoval časopisecky drobné práce, nejprve pojednání a úvahy, 1868–84 vydával také knižně povídky pro dospělé a mládež, některé se dočkaly i druhého vydání. O obsahu knížek napovídaly tituly: Cti otce svého, Královský kuchtík, aneb Požehnání otcovo utvrzuje domy synů (1868), Sláva a záhuba rodu Vršovcův (1871), Strašný konec, aneb Zlořečení matčino z kořen vyvrací domy synů (1870), Továrník Vít aneb Poctivosť dochází již zde na světě odměny (1871), Václav Dobroděj… aneb Ctnosť a pilnost blaží (1872), Povídky v obrazích (1870). Mnohé z nich byly adaptacemi cizích předloh (Dobrodružné příhody na honbách, na cestách v Americe a po moři, 1868) nebo překlady z němčiny. Zatímco Č. beletristické práce trpěly přílišnou plochostí a byly kolísavé, spíše podřadné úrovně, soustředěné k jedinému mravně výchovnému a vlasteneckému záměru, ve svých teologických dílech dosáhl vyšších kvalit, vedle kázání především v Encyklopedii obrazův… (1881–84). Jednalo se o sestavení sbírek exempel pro potřeby kněží, kazatelů, řečníků a vychovatelů, které Č. začal sepisovat zprvu se svým strýcem a na němž s ním spolupracoval do 1867. Dílo dokončil posléze sám a vydal až v osmdesátých letech. Obsahovalo na 15 000 exempel, vybraných ze zhruba 1 100 autorů a spisů (z Bible, sv. Otců, světové i české literatury, beletrie apod.). Předcházela mu Č. podobná třísvazková práce Encyklopedie příkladův z Písma svatého, z dějin církve a z obecného života (1878–81). Posledním Č. spisem byla Sbírka historických příkladův z dějin slovanských, zvláště pak českých ve dvou dílech (1895–96). Č. se stal také spoluzakladatelem družstva Vlast.
L: OSN 6, s. 629; BOS 3, s. 311; Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828... (ed. J. Tumpach – A. Podlaha) 5, 1923, s. 1921n.; sine, J. N. Č, in: Čech 2. 8. 1913, č. 210; sine, Oslava 80. narozenin J. N. Č., in: Vlast 32, 1915/1916, č. 5, s. 390–396, únor 1916; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 137, 176, 184; KSN 2, s. 457; LČL 1, s. 447–448; Budeč 1100 let (995–2005), 2005.
P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová