Verze z 14. 10. 2019, 13:59, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČERNOSVITOV Lev Vladimirovič 25.7.1902-15.12.1945

Z Personal
Lev Vladimirovič ČERNOSVITOV
Narození 25.7.1902
Místo narození Poltava (Ukrajina)
Úmrtí 15.12.1945
Místo úmrtí Londýn (Velká Británie)
Povolání 7- Zoolog
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 18-19
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44851

ČERNOSVITOV, Lev Vladimirovič, * 25. 7. 1902 Poltava (Ukrajina), † 15. 12. 1945 Londýn (Velká Británie), přírodovědec, zoolog

Po nuceném odchodu z Ukrajiny strávil Č. několik let ve Francii, kde rodina žila v politickém vyhnanství. S rodiči se později vrátil do Ruska, v Petrohradu je zastihla říjnová revoluce. Odešli zpět na Ukrajinu do Černigova, tam však jejich perzekuce pokračovala. V patnácti letech byl Č. krátce uvězněn a aby se vyhnul dalšímu stíhání, musel opustit rodinu. V Kyjevě vstoupil do Bílé armády a po její porážce se nemocný tyfem dostal k Černému moři a odtud se zbytkem vojáků do Istanbulu; zůstal bez prostředků a živil se příležitostnou prací. 1921 mu Československo udělilo status uprchlíka a přiznalo malou finanční podporu. V nelehkých materiálních podmínkách začal v Praze studovat zoologii na UK. Studium úspěšně zakončil obhajobou doktorské práce La régression physiologique des organes génitaux du Tubifex tubifex (Fyziologická resorpce pohlavních orgánů u druhu Tubifex tubifex [nitěnka větší]) a zůstal v zoologickém ústavu Karlovy univerzity. Specializoval se na systematiku, zoogeografii a biologii červů maloštětinatých (Oligochaeta) a brzy se stal známým odborníkem i v zahraničí. 1925 popsal (společně s brněnským zoologem Sergejem Hrabětem) nový druh maloštětinatce Rhynchelmis vejdovskyi, pojmenovaného k poctě významného českého zoologa prof. F. Vejdovského. 1928 na 6. sjezdu československých přírodovědců a lékařů v Praze uvedl přednášku o resorpci (vstřebání) spermatozoidů u žížal. Č. patřil k nejpilnějším pracovníkům zoologického ústavu. O červech Oligochaeta do 1938 uveřejnil přes 60 vědeckých prací. Faunistický výzkum žížal prováděl na četných zoologicky významných lokalitách v Čechách, na jižní Moravě, Slovensku a Podkarpatské Rusi. V zahraničí podnikl sběratelské exkurze na Balkán, po Skandinávii, do Argentiny a Paraguaye. Ze všech cest přinášel bohatý sběratelský materiál, výsledky výzkumu publikoval ve vědeckých studiích. Průzkum pražského okolí využil v práci Eine neue Lumbrieus – Art aus der Umgebung von Prag (1931), ze Slovenska publikoval Příspěvky k poznání fauny tatranských Oligochaetů (1930). Výsledkem zahraničních sběratelských cest byly knižní studie Die Oligochaetenfauna der Karpathen 1, 2 (1928, 1932), Die Oligochaetenfauna Bulgariens (1937), Notes sur les Oligochaeta de l’Argentine (1935), Oligochaeten aus Südamerika (1936). Přesto, že byl Č. uznávaným světovým odborníkem, nemohl vinou hospodářské krize třicátých let získat odpovídající zaměstnání v českých vědeckých ústavech. Odjel do Anglie, 1933–39 pracoval v Britském královském entomologickém ústavu. Zabýval se tam studiem metod biologického boje s hmyzími škůdci pilatkami (Tenthredinoidea) a jen po večerech mohl dále soukromě pokračovat ve studiu žížal. Avšak ani během druhé světové války nezískal v Anglii stálé zaměstnání jako vědec, proto přijal nabídku rozhlasové stanice BBC, kde překládal relace cizího vysílání do angličtiny. 1945 byl zvolen členem Linnéovy společnosti v Londýně, ale na slíbené trvalé místo v Britském muzeu již nenastoupil, náhle zemřel.

D: bibliografie 1925–42, in: Věstník Československé zoologické společnosti 10, 1945–1946, s. 49n.; Monografie československých dešťovek se zřetelem k Čechám, in: Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 1935; Vliv ledové doby na složení dnešní fauny Československa, 1938.

L: ČNM, odd. přír. 115, 1946, s. 135; Věstník československé zoologické společnosti 10, 1945–1946, s. 48n.; nekrolog in: Natura 157, 1946, s. 219; Koleška 1, s. 26; Živa 53, 2005, příl. s. 67.

Zdeněk Koleška