Verze z 14. 10. 2019, 14:01, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČERNOVICKÝ Ludvík Alois 19.9.1878-13.2.1954

Z Personal
Ludvík Alois ČERNOVICKÝ
Narození 19.9.1878
Místo narození Turnov
Úmrtí 13.2.1954
Místo úmrtí Vysoké Mýto
Povolání 21- Odborník rostlinné výroby
45- Voják nebo partyzán
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 20-21

ČERNOVICKÝ, Ludvík Alois (pseud. Černov, Ludvík), * 19. 9. 1878 Turnov, † 13. 2. 1954 Vysoké Mýto, zemědělský odborník, pedagog, účastník 1. odboje, malíř, odborný spisovatel, publicista

Pocházel z rodiny kupce. Po studiu na vyšší reálce v Ječné ulici v Praze se zapsal do dvouletého učebního běhu pro zeměměřiče na české technice. Po studiích praktikoval v několika technických kancelářích. Poté učil 1907–32 jako odborný učitel a profesor nauku o rýsování, stavební mechaniku, deskriptivní geometrii a rýsování, geodézii a kreslení na dvouleté Zemské rolnické škole ve Vysokém Mýtě. Spolupůsobil se svým nadřízeným Jindřichem Křivánkem i na zemských praktických melioračních kursech. Byl autorizovaným civilním geometrem a kulturním inženýrem či technikem (1907), soudním znalcem pro melioraci pozemků ve Vysokém Mýtě. Oženil se s Aloisií, roz. Procházkovou z Dobříše, a spolu vychovali tři syny.

Za první světové války odešel na frontu, kde byl zajat. V Omsku byl 12. 9. 1918 zařazen do československého vojska v Rusku. Do vlasti se vrátil 1919 jako střelec 1. československého záložního pluku s 5. lodním transportem na plavidle Archer. Obdržel hodnost kapitána v záloze. Znovu učil ve Vysokém Mýtě a obdržel titul ing.

Napsal tři práce z oboru lukařství. Přispíval hesly do Technického a Hospodářského slovníku naučného a články především do časopisů Venkov a Hospodářský obzor. Za vylepšený luční pluh, který nazval zmlazovač, získal vyznamenání. Vynalezl i pantograf-trojúhelník, perspektograf (nazvané Lubor a Perspektive), Cubor-film či vrstevnidlo.

Maloval ze záliby obrazy v duchu impresionismu a akvarelové realistické náčrty krajin a architektury (především v době, kdy byl ruským legionářem). Obrázky, které měly značnou dokumentární a popisnou cenu, většinou rozdal. V legiích spolupracoval s umělci F. Jungrem v Petropavlovsku či se sochařem P. Dějevem ve Vladivostoku, vystavoval v Petropavlovsku (1916), Ťumeni, Omsku (1917) a ve Vysokém Mýtě (1920). Později práce představil 1922 na legionářské výstavě ve Vysokém Mýtě. Byl znám i jako beletrista. Již od mládí se zabýval regionální literaturou. Cestou lodí do vlasti vydával ručně zpracovaný legionářský časopis Už se jede. Záhy po návratu sepsal a vydal humoristické práce Črty ze Sibiře a Cesta 2 000 legionářů... Následovaly mj. Pohádky a báje z Českého ráje a Povídky z Turnovska, Mnichovohradišťska, Bakovska a Mladoboleslavska. Napsal několik loutkových her, řadu vzpomínek a veršů. Beletrii vydával většinou ve Vysokém Mýtě vlastním nákladem a pod pseudonymem Ludvík Černov. Drobnější práce publikoval ve Světozoru, Ladě, Uměleckých snahách a v Pojizerských listech vycházejících v Turnově.

Byl vyznamenán medailemi československou revoluční, vítězství a stříbrnou od Moravské zemědělské rady. Byl členem Sokola, Svazu důstojnictva, Československé obce legionářské a vysokomýtské gardy a přispívajícím členem Mánesa. Po odchodu do výslužby žil nadále ve Vysokém Mýtě, kde maloval dekorace pro loutkové divadlo Sokola a zhotovoval figurky pro dětskou opatrovnu, v jejíchž představeních také hrál.

D: práce odborné: Zvelebujme a meliorujme své louky!, 1912; Lukařství hospodářské i lesnické. Pro praktickou potřebu všem majitelům luk i jako učebnou pomůcku všem školám hospodářským…, 1922; Travinářství, 1923; práce beletristické: Črty ze Sibiře, 1919; (L. Černov), Cesta 2 000 legionářů do vlasti, 1921 (též jako Humoristická cesta legionářů ze Sibiře přes Ameriku do osvobozené vlasti, 1921, či Humoristická cesta všech legionářů, kteří se vrátili ze Sibiře přes Ameriku do naší svobodné republiky československé a Cesta 2 000 legionářů ze Sibiře domů, 1921); (týž) Před padesáti lety na „rynku“ v Turnově, in: Pojizerské listy 47, 1932, č. 53, s. 2, 30. 12. 1932; (týž) Před půl stoletím v Turnově, in: tamtéž 48, 1933, č. 16, s. 1n., 21. 4. 1933; (týž) Pohádky a báje z Českého ráje, 1, 1937; 2, Zlatou stezkou Českého ráje, b. d., s. 67n., 3, Povídky z Turnovska, Mnichovohradišťska, Bakovska a Mladoboleslavska, 1940, s. 132n.; Pohádka z Českého ráje. Divadelní hra ve třech obrazech [1945].

L: Programm cís. král. české vysoké školy technické v Praze na studijní rok 1899–1900, 1899, s. 66; J. Křivánek, Výroční zpráva Lukařské (meliorační) školy ve Vys. Mýtě za jedenáctý školní rok 1916–17, 1917, s. 5n.; týž, Výroční zpráva Zemské rolnické školy ve Vysokém Mýtě za školní rok 1932–33, 1933, s. 26n.; Album representantů, s. 917; P. Dějev, Výtvarníci-legionáři, 1937, s. 85; KSN 2, s. 459; MSN 1, s. 1002; Toman 1, s. 145; OSND 1/2, s. 1035; MSB 1, s. 93, a 6, s. 17; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 65; K. (= K. Kinský), Sedmdesátka turnovského rodáka prof. ing. L. Č., in: Beseda. Obrázkový čtrnáctideník Českého ráje a Podkrkonoší [Železný Brod] 5, 1948, s. 221; Almanach zemědělského školství ve Vysokém Mýtě 1897–1973, 1973, s. 41.

P: SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, římskokatolický farní úřad Turnov, sign. 5798, matrika narozených s indexem 1878–1886 pro Turnov, nová fol. 9, stará fol. 7; Archiv ČVUT Praha, ČVŠT 1869–1920, katalogy studentů 1898/1899 a 1899/1900; SOkA Ústí nad Orlicí, fond Střední průmyslová škola stavební Vysoké Mýto 1906–1993, hlavní katalogy lukařské a meliorační školy (nezpracováno), tamtéž, fond Archiv města Vysoké Mýto, Matrika cizích příslušníků ve Vysokém Mýtě bydlících; Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, Muzejní knihovna, sign. A 324-43 (soubor Č. pohádek otištěných na reklamních lístečcích spolu s reklamou na Pilnáčkovo mýdlo), tamtéž, R 177 (Č. rukopis Cestopis návrat ze Sibiře v humoristickém rouše).

Gustav Novotný