Biografický slovník
ČERNOV Viktor Michajlovič 19.11.1873-15.4.1952: Porovnání verzí
(ČERNOV_Viktor_Michailovič_19.11.1836-15.4.1952) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Viktor | + | | jméno = Viktor Michajlovič ČERNOV |
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cernov Viktor portret.jpg |
| − | | datum narození = 19.11. | + | | datum narození = 19.11.1873 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Novouzensk u Saratova (Rusko) |
| datum úmrtí = 15.4.1952 | | datum úmrtí = 15.4.1952 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = New York (USA) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 19 |
| + | }} | ||
| + | '''ČERNOV, Viktor Michajlovič''', ''* 19. 11. 1873 Novouzensk u Saratova (Rusko), † 15. 4. 1952 New York (USA), politik, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Od 1883 navštěvoval | ||
| + | gymnázium v Saratově a potom v Derptu (Tartu, Estonsko), | ||
| + | kde maturoval. 1892 se zapsal na právnickou fakultu moskevské | ||
| + | univerzity. Účastnil se studentského hnutí, tíhl k narodnictví, | ||
| + | ač si uvědomoval, že ve své patriarchální podobě | ||
| + | nemá naději se prosadit. Začal hledat střední cestu při řešení | ||
| + | sporu mezi narodniky a marxisty o osud kapitalismu v Rusku. | ||
| + | Od 1899 žil, s výjimkou 1905–07, převážně v západní Evropě. | ||
| + | 1901 vstoupil do nově založené strany socialistů revolucionářů | ||
| + | (eserů) a stal se jejím hlavním teoretikem a ideologem. Po únorové | ||
| + | revoluci 1917 se vrátil do Ruska a zastupoval stranu eserů | ||
| + | ve vládě Kerenského jako ministr zemědělství. V lednu 1918 | ||
| + | byl zvolen předsedou Ústavodárného shromáždění, které bylo | ||
| + | rozehnáno bolševiky. Za občanské války spatřoval hlavní úkol | ||
| + | nejen ve svržení bolševické diktatury, ale i v uchování socialistické | ||
| + | perspektivy ve vývoji revoluce. Podle něho měli eseři hrát | ||
| + | úlohu třetí síly svádějící zápas o demokracii na dvou frontách | ||
| + | – proti bílým i proti bolševikům. V Jekatěrinburgu ho zastihl | ||
| + | Kolčakův převrat, podílel se na založení komitétu odporu, byl | ||
| + | zatčen Kolčakovými vojáky, avšak záhy díky zásahu českých | ||
| + | legionářů osvobozen. V září 1920 v souvislosti s rozhodnutím | ||
| + | ústředního výboru strany eserů přenést vydávání stranické literatury | ||
| + | za hranice opustil Rusko. Založil a redigoval časopis | ||
| + | ''Revoljucionnaja Rossija'', vydávaný postupně v Revalu (Tallinn), | ||
| + | Berlíně a od 1923 v Praze. | ||
| + | |||
| + | Tam 1927 vystoupil s myšlenkou založení Ligy nového Východu, | ||
| + | sjednocující ukrajinské, běloruské a arménské představitele | ||
| + | socialistických stran. 1929–30 podnikl cestu do USA | ||
| + | a Kanady, mexické vládě navrhl zřídit v její zemi kolonie pro | ||
| + | ruské emigranty. Od poloviny třicátých let usiloval o vytvoření | ||
| + | lidové protifašistické fronty v evropských zemích za účasti | ||
| + | komunistů. V říjnu 1938 předložil výkonnému výboru | ||
| + | Socialistické internacionály návrh rezoluce, v níž byl zakotven | ||
| + | požadavek napomáhat sblížení Velké Británie, Francie | ||
| + | a USA se Sovětským svazem a zabránit tak spolupráci SSSR | ||
| + | s nacistickým Německem. Současně opustil Československo | ||
| + | a od října 1938 žil v Paříži. 1940 spolu s dalšími ruskými | ||
| + | socialisty odjel do New Yorku. Po útoku Německa na SSSR | ||
| + | uznal za nezbytné postavit se na obranu SSSR pod podmínkou, | ||
| + | že sovětská vláda skoncuje s terorem proti vlastnímu lidu | ||
| + | a vyhlásí politickou amnestii. | ||
| + | |||
| + | Ideově navazoval na představitele pozitivistického proudu | ||
| + | v ruském narodnictví N. K. Michajlovského, odmítal Marxův | ||
| + | historický materialismus a snažil se vytvořit syntézu sociálně | ||
| + | revolučního světového názoru. Jako první vnesl do ruského | ||
| + | radikálně demokratického myšlení, vyznačujícího se právním | ||
| + | nihilismem, důraz na právo. Po etapě všestranné kritiky bolševického | ||
| + | experimentu se v polovině dvacátých let dopracoval | ||
| + | konceptu konstruktivního socialismu, jehož základem byla | ||
| + | syntéza Michajlovského východisek s britsko-nizozemským | ||
| + | gildním socialismem a některými prvky z T. G. Masaryka | ||
| + | i E. Beneše. Používal pseudonymů J. Večev, Gardenin, V. Lenuar, | ||
| + | B. Olenin, Tučin, B. Jurjev aj. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Agrarnyj vopros i sovremennyj moment, Moskva 1917; Vojna i treťja sila, | ||
| + | Petrograd 1917; K obosnovaniju programmy partii socialistov-revoljucionerov, | ||
| + | Petrograd 1918; Co jsem zažil v revolučním Rusku, 1922; Konstruktivnyj | ||
| + | socializm, 1925; Rožděnije revoljucionnoj Rossii, Paříž–Praha–New York | ||
| + | 1934; Pered burej, New York 1953. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Russkoje zarubežje. Zolotaja kniga emigracii, Moskva 1997, s. 685n.; | ||
| + | OSND 1/2, s. 1035; MČE 4, s. 777; SČF, s. 87n.; Kdo byl kdo – proslulí | ||
| + | návštěvníci, 2001, s. 126. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/169745 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1873]] |
| + | [[Kategorie:Novouzensk]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
| + | [[Kategorie:New York]] | ||
Aktuální verze z 21. 10. 2019, 17:05
| Viktor Michajlovič ČERNOV | |
 | |
| Narození | 19.11.1873 |
|---|---|
| Místo narození | Novouzensk u Saratova (Rusko) |
| Úmrtí | 15.4.1952 |
| Místo úmrtí | New York (USA) |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 19 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44853 |
ČERNOV, Viktor Michajlovič, * 19. 11. 1873 Novouzensk u Saratova (Rusko), † 15. 4. 1952 New York (USA), politik, publicista
Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Od 1883 navštěvoval gymnázium v Saratově a potom v Derptu (Tartu, Estonsko), kde maturoval. 1892 se zapsal na právnickou fakultu moskevské univerzity. Účastnil se studentského hnutí, tíhl k narodnictví, ač si uvědomoval, že ve své patriarchální podobě nemá naději se prosadit. Začal hledat střední cestu při řešení sporu mezi narodniky a marxisty o osud kapitalismu v Rusku. Od 1899 žil, s výjimkou 1905–07, převážně v západní Evropě. 1901 vstoupil do nově založené strany socialistů revolucionářů (eserů) a stal se jejím hlavním teoretikem a ideologem. Po únorové revoluci 1917 se vrátil do Ruska a zastupoval stranu eserů ve vládě Kerenského jako ministr zemědělství. V lednu 1918 byl zvolen předsedou Ústavodárného shromáždění, které bylo rozehnáno bolševiky. Za občanské války spatřoval hlavní úkol nejen ve svržení bolševické diktatury, ale i v uchování socialistické perspektivy ve vývoji revoluce. Podle něho měli eseři hrát úlohu třetí síly svádějící zápas o demokracii na dvou frontách – proti bílým i proti bolševikům. V Jekatěrinburgu ho zastihl Kolčakův převrat, podílel se na založení komitétu odporu, byl zatčen Kolčakovými vojáky, avšak záhy díky zásahu českých legionářů osvobozen. V září 1920 v souvislosti s rozhodnutím ústředního výboru strany eserů přenést vydávání stranické literatury za hranice opustil Rusko. Založil a redigoval časopis Revoljucionnaja Rossija, vydávaný postupně v Revalu (Tallinn), Berlíně a od 1923 v Praze.
Tam 1927 vystoupil s myšlenkou založení Ligy nového Východu, sjednocující ukrajinské, běloruské a arménské představitele socialistických stran. 1929–30 podnikl cestu do USA a Kanady, mexické vládě navrhl zřídit v její zemi kolonie pro ruské emigranty. Od poloviny třicátých let usiloval o vytvoření lidové protifašistické fronty v evropských zemích za účasti komunistů. V říjnu 1938 předložil výkonnému výboru Socialistické internacionály návrh rezoluce, v níž byl zakotven požadavek napomáhat sblížení Velké Británie, Francie a USA se Sovětským svazem a zabránit tak spolupráci SSSR s nacistickým Německem. Současně opustil Československo a od října 1938 žil v Paříži. 1940 spolu s dalšími ruskými socialisty odjel do New Yorku. Po útoku Německa na SSSR uznal za nezbytné postavit se na obranu SSSR pod podmínkou, že sovětská vláda skoncuje s terorem proti vlastnímu lidu a vyhlásí politickou amnestii.
Ideově navazoval na představitele pozitivistického proudu v ruském narodnictví N. K. Michajlovského, odmítal Marxův historický materialismus a snažil se vytvořit syntézu sociálně revolučního světového názoru. Jako první vnesl do ruského radikálně demokratického myšlení, vyznačujícího se právním nihilismem, důraz na právo. Po etapě všestranné kritiky bolševického experimentu se v polovině dvacátých let dopracoval konceptu konstruktivního socialismu, jehož základem byla syntéza Michajlovského východisek s britsko-nizozemským gildním socialismem a některými prvky z T. G. Masaryka i E. Beneše. Používal pseudonymů J. Večev, Gardenin, V. Lenuar, B. Olenin, Tučin, B. Jurjev aj.
D: Agrarnyj vopros i sovremennyj moment, Moskva 1917; Vojna i treťja sila, Petrograd 1917; K obosnovaniju programmy partii socialistov-revoljucionerov, Petrograd 1918; Co jsem zažil v revolučním Rusku, 1922; Konstruktivnyj socializm, 1925; Rožděnije revoljucionnoj Rossii, Paříž–Praha–New York 1934; Pered burej, New York 1953.
L: Russkoje zarubežje. Zolotaja kniga emigracii, Moskva 1997, s. 685n.; OSND 1/2, s. 1035; MČE 4, s. 777; SČF, s. 87n.; Kdo byl kdo – proslulí návštěvníci, 2001, s. 126.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Vacek
