ČERVÍČEK Jan 1.6.1864-7.4.1924: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERVÍČEK_Jan_1.6.1864-7.4.1924)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1.6.1864
 
| datum narození = 1.6.1864
| místo narození =  
+
| místo narození = Hronov
 
| datum úmrtí = 7.4.1924
 
| datum úmrtí = 7.4.1924
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
15- Lékaři
 
15- Lékaři
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan ČERVÍČEK
+
}}
 +
'''ČERVÍČEK, Jan''', ''* 1. 6. 1864 Hronov, † 7. 4. 1924 Bratislava (Slovensko), vojenský lékař, organizátor myslivosti''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny pekaře. 1874–82 studoval na německém
 +
klasickém gymnáziu v Broumově, kde maturoval, a 1882–87
 +
na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze,
 +
kde byl 1888 promován doktorem všeobecného lékařství
 +
(MUDr.). Po studiích krátce praktikoval v Praze.
 +
 
 +
Již při studiích byl Č. odveden jako jednoroční dobrovolník
 +
a přidělen k posádkové nemocnici v Praze (1885–86). Zvolil
 +
si vojenskou dráhu. V dubnu 1888 byl aktivován, povýšen
 +
do hodnosti nadporučíka lékaře a pracoval jako sekundář
 +
v posádkové nemocnici v Sarajevu. V červnu 1889 byl
 +
jmenován mladším lékařem praporu polních myslivců č. 32,
 +
od srpna 1890 zastával obdobnou funkci u bosensko-hercegovského
 +
pěchotního praporu č. 7 a od října 1890 se stal
 +
šéflékařem pěchotního pluku č. 53. Na vlastní žádost se vrátil
 +
do Prahy. V říjnu 1895 byl přidělen k posádkové nemocnici
 +
v Praze a zároveň studoval oční specializaci na Karlo-Ferdinandově
 +
univerzitě především u prof. Jana Deyla na očním
 +
oddělení univerzitní polikliniky. Ve stejné době vykonával patrně
 +
funkci šéflékaře dělostřeleckého pluku č. 13. V listopadu
 +
1902 byl jmenován přednostou očního oddělení posádkové
 +
nemocnice ve Vídni, později se stal zástupcem velitele nemocnice
 +
a řádným členem Militär-Arzt-Kollegium pro oční
 +
choroby. Tam 1902–15 učil hlavně oční lékařství na vojenské
 +
aplikační škole. Po vypuknutí první světové války se stal velitelem
 +
vídeňské posádkové nemocnice, v červenci 1915 přednostou
 +
zdravotní služby VI. sboru na ruské frontě, v listopadu
 +
1916 mu byla udělena generálská hodnost (generál lékař)
 +
a v lednu 1918 se stal inspektorem zdravotnické služby při
 +
Vyšším velitelství v Badenu u Vídně. Jeho inspekci podléhaly
 +
vojenské zdravotní ústavy na celé rakousko-uherské frontě
 +
a svými opatřeními zachránil tisíce lidských životů.
 +
 
 +
Po vyhlášení samostatné republiky se 30. 10. 1918 přihlásil
 +
do činné služby v československé armádě. Stal se přednostou
 +
zdravotního odboru Československé likvidační komise ve Vídni
 +
a zdravotní služby Velitelství vojska na Slovensku. V lednu
 +
1919 byl jmenován náčelníkem zdravotní služby Zemského
 +
vojenského velitelství na Slovensku a od října 1919 zastával
 +
funkci přednosty zdravotní služby Zemského vojenského velitelství
 +
pro Slovensko, a to v hodnosti generála zdravotnictva
 +
s působištěm v Bratislavě. Přidělenou službu zorganizoval
 +
na úroveň srovnatelnou s českými zeměmi.
 +
 
 +
Během působení v Bosně a Hercegovině se Č. stal zaníceným
 +
obdivovatelem přírody a myslivcem. Na Slovensku se seznámil
 +
s neutěšenými podmínkami myslivosti, s nebývalým
 +
nárůstem pytláctví a s klesajícími stavy zvěře. Na jaře 1920
 +
svolal do Bratislavy respektované myslivce, aby se dohodli
 +
na uspořádání a ozdravění mysliveckých poměrů v zemi
 +
a na založení první jednotné organizace bez rozdílu stavu
 +
a národnosti jejích členů. Na konci srpna byla zvolena přípravná
 +
sedmičlenná komise, jež pod Č. vedením vypracovala
 +
návrh stanov, a 1920 se ustavil Lovecký ochranný spolok
 +
pre Slovensko, jehož prvním předsedou byl zvolen Č. Proto
 +
je považován za organizátora myslivosti a ochrany přírody
 +
na Slovensku. Vypracoval návrh opatření na pětiletou ochranu
 +
kamzičí zvěře na slovenské i polské straně Vysokých Tater
 +
(1923). Za vzorové byly považovány i tehdejší spolkové stanovy.
 +
Č. zemřel předčasně na zhoubnou ušní nemoc a byl
 +
pohřben s vojenskými poctami. Na jeho památku vznikl při
 +
Spolku fond pro poskytování podpor vdovám a sirotkům
 +
po lesnících a myslivcích, kteří položili život při výkonu povolání.
 +
Slovenský poľovnícky zväz v Bratislavě odhalil 1995
 +
na Č. počest pamětní desku.
 +
 
 +
'''L:''' BLS 2, s. 156–157; SBS 1, s. 425 (kde neúplný soupis literatury); Dr. Koláčný,
 +
Za generálem Dr. J. Č., in: Stráž myslivosti. Myslivecký věstník spolků
 +
sdružených v Československé myslivecké jednotě 2, 1924, s. 110; Úmrtí, in:
 +
ČLČ 63, 1924, č. 15, s. 614; Š. Teren, Nedožité 120. narodeniny gen. zdravotníctva
 +
MUDr. J. Č., in: Folia venatoria 15, 1985, s. 286n.
 +
 
 +
'''P:''' SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, římskokatolický farní
 +
úřad Hronov, sign. 53-4150, matrika narozených 1859–1874 pro Hronov,
 +
fol. 108; VÚA v Praze, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, J. Č.
 +
 
 +
Gustav Novotný
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
Řádka 18: Řádka 98:
  
 
[[Kategorie:1864]]
 
[[Kategorie:1864]]
 +
[[Kategorie:Hronov]]
 
[[Kategorie:1924]]
 
[[Kategorie:1924]]
 +
[[Kategorie:Bratislava]]

Verze z 6. 12. 2016, 10:21

Jan ČERVÍČEK
Narození 1.6.1864
Místo narození Hronov
Úmrtí 7.4.1924
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání

45- Voják nebo partyzán 15- Lékaři

23- Lesník nebo myslivec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45076

ČERVÍČEK, Jan, * 1. 6. 1864 Hronov, † 7. 4. 1924 Bratislava (Slovensko), vojenský lékař, organizátor myslivosti

Pocházel z rodiny pekaře. 1874–82 studoval na německém klasickém gymnáziu v Broumově, kde maturoval, a 1882–87 na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde byl 1888 promován doktorem všeobecného lékařství (MUDr.). Po studiích krátce praktikoval v Praze.

Již při studiích byl Č. odveden jako jednoroční dobrovolník a přidělen k posádkové nemocnici v Praze (1885–86). Zvolil si vojenskou dráhu. V dubnu 1888 byl aktivován, povýšen do hodnosti nadporučíka lékaře a pracoval jako sekundář v posádkové nemocnici v Sarajevu. V červnu 1889 byl jmenován mladším lékařem praporu polních myslivců č. 32, od srpna 1890 zastával obdobnou funkci u bosensko-hercegovského pěchotního praporu č. 7 a od října 1890 se stal šéflékařem pěchotního pluku č. 53. Na vlastní žádost se vrátil do Prahy. V říjnu 1895 byl přidělen k posádkové nemocnici v Praze a zároveň studoval oční specializaci na Karlo-Ferdinandově univerzitě především u prof. Jana Deyla na očním oddělení univerzitní polikliniky. Ve stejné době vykonával patrně funkci šéflékaře dělostřeleckého pluku č. 13. V listopadu 1902 byl jmenován přednostou očního oddělení posádkové nemocnice ve Vídni, později se stal zástupcem velitele nemocnice a řádným členem Militär-Arzt-Kollegium pro oční choroby. Tam 1902–15 učil hlavně oční lékařství na vojenské aplikační škole. Po vypuknutí první světové války se stal velitelem vídeňské posádkové nemocnice, v červenci 1915 přednostou zdravotní služby VI. sboru na ruské frontě, v listopadu 1916 mu byla udělena generálská hodnost (generál lékař) a v lednu 1918 se stal inspektorem zdravotnické služby při Vyšším velitelství v Badenu u Vídně. Jeho inspekci podléhaly vojenské zdravotní ústavy na celé rakousko-uherské frontě a svými opatřeními zachránil tisíce lidských životů.

Po vyhlášení samostatné republiky se 30. 10. 1918 přihlásil do činné služby v československé armádě. Stal se přednostou zdravotního odboru Československé likvidační komise ve Vídni a zdravotní služby Velitelství vojska na Slovensku. V lednu 1919 byl jmenován náčelníkem zdravotní služby Zemského vojenského velitelství na Slovensku a od října 1919 zastával funkci přednosty zdravotní služby Zemského vojenského velitelství pro Slovensko, a to v hodnosti generála zdravotnictva s působištěm v Bratislavě. Přidělenou službu zorganizoval na úroveň srovnatelnou s českými zeměmi.

Během působení v Bosně a Hercegovině se Č. stal zaníceným obdivovatelem přírody a myslivcem. Na Slovensku se seznámil s neutěšenými podmínkami myslivosti, s nebývalým nárůstem pytláctví a s klesajícími stavy zvěře. Na jaře 1920 svolal do Bratislavy respektované myslivce, aby se dohodli na uspořádání a ozdravění mysliveckých poměrů v zemi a na založení první jednotné organizace bez rozdílu stavu a národnosti jejích členů. Na konci srpna byla zvolena přípravná sedmičlenná komise, jež pod Č. vedením vypracovala návrh stanov, a 1920 se ustavil Lovecký ochranný spolok pre Slovensko, jehož prvním předsedou byl zvolen Č. Proto je považován za organizátora myslivosti a ochrany přírody na Slovensku. Vypracoval návrh opatření na pětiletou ochranu kamzičí zvěře na slovenské i polské straně Vysokých Tater (1923). Za vzorové byly považovány i tehdejší spolkové stanovy. Č. zemřel předčasně na zhoubnou ušní nemoc a byl pohřben s vojenskými poctami. Na jeho památku vznikl při Spolku fond pro poskytování podpor vdovám a sirotkům po lesnících a myslivcích, kteří položili život při výkonu povolání. Slovenský poľovnícky zväz v Bratislavě odhalil 1995 na Č. počest pamětní desku.

L: BLS 2, s. 156–157; SBS 1, s. 425 (kde neúplný soupis literatury); Dr. Koláčný, Za generálem Dr. J. Č., in: Stráž myslivosti. Myslivecký věstník spolků sdružených v Československé myslivecké jednotě 2, 1924, s. 110; Úmrtí, in: ČLČ 63, 1924, č. 15, s. 614; Š. Teren, Nedožité 120. narodeniny gen. zdravotníctva MUDr. J. Č., in: Folia venatoria 15, 1985, s. 286n.

P: SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, římskokatolický farní úřad Hronov, sign. 53-4150, matrika narozených 1859–1874 pro Hronov, fol. 108; VÚA v Praze, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, J. Č.

Gustav Novotný