ČERVÍČEK Ondřej 14.6.1844-16.2.1928: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 60
 
}}
 
}}
 
'''ČERVÍČEK, Ondřej''', ''* 14. 6. 1844 Praha, † 16. 2. 1928 Bavorov, ředitel kočovné divadelní společnosti''
 
'''ČERVÍČEK, Ondřej''', ''* 14. 6. 1844 Praha, † 16. 2. 1928 Bavorov, ředitel kočovné divadelní společnosti''

Verze z 15. 10. 2019, 09:03

Ondřej ČERVÍČEK
Narození 14.6.1844
Místo narození Praha
Úmrtí 16.2.1928
Místo úmrtí Bavorov
Povolání 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 60

ČERVÍČEK, Ondřej, * 14. 6. 1844 Praha, † 16. 2. 1928 Bavorov, ředitel kočovné divadelní společnosti

Byl synem Stanislava Č. (1773–1852), původem z České Skalice, který si jako soukromý učitel v polovině 19. století otevřel na Starém Městě v Praze v dnešní Templové ulici čtyřtřídní privátní školu. V učebně pořádal ochotnická představení, podomácku muzicíroval, hrál v orchestru Stavovského divadla a působil v Žofínské akademii.

Č. se narodil jako prvorozený z jeho druhého manželství s Josefou, dcerou truhláře Domaška (Damaška) z Košetic u Vlašimi. Otcovy styky s J. K. Tylem mu již v pěti letech umožnily vystoupit v divadle u Kajetánů na Malé Straně v představení Vdovec. 1852 provázel Č. otce na cestě za Tylem ke Kullasově společnosti do Klatov. Tam se otec nachladil a zemřel. Po jeho smrti vdova školu na Starém Městě zavřela a syna svěřila do poručnictví majiteli domu Janouškovi. Ten spolu s ním vychovával i svého syna Stanislava, Č. nevlastního bratra. Do obecné chlapecké školy byl dán Č. u sv. Jakuba, zběhl z ní však k ochotníkům v Libni, kam se rodina poručníka přestěhovala. Vystupoval také pod pseudonymem Ondřej Čadský ve Stavovském divadle, od 1862 tam působil jako statista. Brzy zažádal o mimopražské angažmá a 1865 nastoupil u ředitele J. Krämera. S ním se vydal na venkovské štace, jimiž započal svou dlouhou pouť od jedné kočovné divadelní společnosti k druhé. Od Krämera odešel do Jičína ke společnosti E. Zöllnerové, od ní k J. Kullasovi. 1867 se oženil s herečkou Josefou Muškovou (1845–1906), dcerou Hynka Muška (1812–1894) a Matyldy Lecomte (1816–1874) z Chrudimi, kteří byli zakladateli rozvětveného divadelního rodu. Měsíc po svatbě se novomanželům narodil v Kamenici nad Lipou syn Otakar (1867–1942). Č. odešel od Kullase ke společnosti V. Prokopové, 1870 ke Kozlanskému, pak k Braunovi, k Pokornému, zpět k Braunovi. 1870 se mu ve Voticích narodil druhý syn Stanislav, v Turnově 1872 dcera Františka. Na podzim 1872 odešel Č. do Dobrušky ke společnosti svého tchána, koncem následujícího roku se v Červeném Kostelci stal otcem dcery Josefy. Č. delší dobu pobyl v Hradci Králové, kde se narodil syn Václav. V září 1875 se na žádost J. Kullase stal Č. uměleckým správcem jeho společnosti. Po roce z funkce pro neshody s Kullasovým zetěm odstoupil. Odešel k J. Hofovi, pak J. Faltysovi, nakonec k J. Muškovi. U něho hrál 1878–82.

Koncesi na vlastní divadelní společnost obdržel Č. 1883. Během jeho půldruhého roku trvající nemoci divadlo obhospodařovala jeho početná rodina. V Č. divadelní společnosti hráli převážně její členové, angažováni bývali i cizí herci (R. Deyl, K. Jičínský). Programově se zaměřovala na klasický a humorný repertoár, preferovány byly ale hry českých autorů (Šamberk, Vrchlický, Jirásek, Stroupežnický, Tyl, Kneisl aj.). 1892 se Č. stal členem Ústřední jednoty českého herectva. Poté, co ovdověl, se v únoru 1907 Č. v Libici nad Cidlinou znovu oženil se sedmapadesátiletou vdovou Annou Pravdovou, roz. Blížencovou, původem z Chrbonína u Tábora. Počátkem 20. let 20. století se oba usadili v Bavorově. Č. se tam zabýval hlavně sepisováním memoárů (Paměti českého herce), které zůstaly v rukopise. Zemřel po nedlouhém pobytu v nemocnici, manželka Anna pak 19. 2. 1932. Pohřbeni byli na bavorovském hřbitově.

Společnost převzal syn Václav Č. (1875–1936), který byl již od počátku století jejím uměleckým správcem. Oženil se s dcerou Anny Pravdové, rovněž Annou (1878–1958), vystupující pod uměleckým jménem Budínská. Václav Č. přijal toto jméno za své a Červíčkova společnost tak provozovala divadlo nadále jako společnost Budínského. Definitivně svou činnost ukončila až z rozhodnutí protektorátních úřadů 1944. Dcera Václava Č.-Budínského Hermína (1901–1989) se 1920 provdala za herce Rudolfa Böhma (1897–1956); jejich synem (Č. přímým pravnukem) byl divadelní a filmový herec Rudolf Hrušínský (1920–1994). Jeho syn Jan Hrušínský (* 1955), rovněž herec, se na Č. odvolával při založení vlastních společností (2003/04 Divadelní společnost Jana Hrušínského Praha, od 2005 Divadlo Na Jezerce).

L: V. Š. Táborský, Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 155; R. Deyl, Kluk z Františku, 1973, s. 122, 124; M. Valtrová, Kronika rodu Hrušínských, 1994, s. 14–54 a passim.

P: O. Č., Paměti českého herce (úryvky rkp. otištěny in: M. Valtrová, c. d.).

Marcella Husová