ČERVENÁ-DOSTALOVÁ Anna 9.11.1881-7.2.1952: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERVENÁ_Anna_9.11.1881-7.2.1952)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Anna ČERVENÁ
+
| jméno = Anna ČERVENÁ-DOSTALOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cervena-Dostalova Anna portret.jpg
 
| datum narození = 9.11.1881
 
| datum narození = 9.11.1881
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 7.2.1952
 
| datum úmrtí = 7.2.1952
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Anna ČERVENÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 54-55
 +
}}
 +
'''ČERVENÁ-DOSTALOVÁ, Anna''', ''* 9. 11. 1881 Praha, † 7. 2. 1952 Praha, herečka''
  
== Literatura ==
+
Manželka spisovatele, divadelního ředitele a režiséra A. B. Dostala
 +
(1873–1939), švagrová režiséra K. Dostala (1885–1966)
 +
a herečky L. Dostalové (1879–1972). Od útlého dětství byla
 +
v těsném styku s divadlem. Na scéně Národního i pražského
 +
německého divadla vystupovala v dětských rolích již od pěti
 +
let, tehdy jako „malá Červená“. U M. Sittové se připravovala
 +
na operní dráhu, zároveň se školila u činoherních hereček
 +
O. Sklenářové-Malé a T. Seifertové. V březnu 1899 vystoupila
 +
jedenkrát v operním souboru plzeňského divadla (v literatuře
 +
uváděné údaje, že tam měla v sezoně 1898/99 angažmá, jsou
 +
mylné), a to pohostinsky v roli Aninky ve Weberově ''Čarostřelci''.
 +
V srpnu 1900 se stala členkou činohry ND. Na této scéně
 +
působila pak až do září 1925, kdy se další divadelní činnosti
 +
vzdala.
 +
 
 +
Již v začátcích umělecké dráhy prokázala výrazné herecké
 +
nadání. V jejím repertoáru dominovaly naivky, milovnice,
 +
mladé dámy. Diváky upoutávala svým půvabným vzhledem
 +
a temperamentním projevem. Její herecký styl odpovídal
 +
tendencím realisticko-psychologického herectví, v jehož intencích
 +
dokázala najít v nejrozmanitějších obměnách podoby
 +
dívčího mládí. S úspěchem ztvárnila Verunku v Stroupežnického
 +
''Našich furiantech'', Hermii v Shakespearově ''Snu noci svatojanské'',
 +
Julii v Šamberkově ''Jedenáctém přikázání'' či Dorotku
 +
v Tylově ''Strakonickém dudáku''. Často hrála i malé epizodní
 +
role, kde prokázala výrazný smysl pro charakteristický detail,
 +
kterým postavu přiblížila divákům. Řadu rolí mladých
 +
dívek a žen ztvárnila také v operetách (Ida v Straussově ''Netopýru'',
 +
Bacchcis v Offenbachově ''Krásné Heleně''), příležitostně
 +
i v operách (např. Cherubín v Mozartově ''Figarově svatbě'').
 +
Největšího úspěchu dosáhla jako rozmarná, vzdorná a zároveň
 +
vroucně milující Katuška v Shakespearově ''Zkrocení zlé''
 +
''ženy'' a svěží i rozverná a svůdná Mirandolina ve stejnojmenné
 +
komedii C. Goldoniho. V posledním období svého působení
 +
v ND se přehrávala do rolí vyzrálých a starých žen, k jejím
 +
velkým rolím patřila zejména Paní Kochaňská v Pirandellově
 +
dramatu ''Šest postav hledá autora'' i Strouhalka v dramatu bratří
 +
Mrštíkových ''Maryša''.
 +
 
 +
'''D:''' role: 1900: Dvorní dáma, H. Drachmann, Byl jednou jeden král; Renata,
 +
A. Valabrèque – Ch. M. Hennequin, Ustupte ženám; Ismena, Sofokles, Antigona;
 +
Josefina, F. X. Svoboda, Čekanky; 1901: Matylda, A. Dumas, Vyzvání
 +
k tanci; Katynka, F. F. Šamberk, Blázinec v prvním poschodí; 1902: Julie, týž,
 +
Jedenácté přikázání; 1903: Verunka, L. Stroupežnický, Naši furianti; Poluša,
 +
G. Preissová, Gazdina roba; Dorotka, J. K. Tyl, Strakonický dudák; 1904:
 +
Boženka, J. Štolba, Vodní družstvo; Elisa, Molière, Lakomec; 1905: Hanička,
 +
A. Jirásek, Lucerna; 1907: Mirandolina, C. Goldoni, Mirandolina; Hermie,
 +
W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1908: Strouhalka, bratří Mrštíkové,
 +
Maryša; Bianca, W. Shakespeare, Othello; 1911: Hesie Marie Antonovna,
 +
N. V. Gogol, Revizor; Máša, L. N. Tolstoj, Živá mrtvola; 1913: Márinka,
 +
K. Mašek, Ženy, které potkáváme; Kateřina, W. Shakespeare, Zkrocení zlé
 +
ženy; 1915: Kyralová, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1917: Tereza, L. Stroupežnický,
 +
Naši furianti; 1920: Cikánka, K. Čapek, Loupežník; 1923: Kochaňská, L. Pirandello,
 +
Šest postav hledá autora; 1924: Klára, E. Labiche, Slaměný klobouk.
 +
 
 +
'''L:''' sine, Městské divadlo. Statistický přehled sezóny 1898/99, in: Plzeňské
 +
listy 6. 4. 1899; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12, 1913/14, s. 8;
 +
F. Šorm, Umělecký profil hereček ND, 1924, s. 14; OSN 28, s. 283; OSND
 +
1/2, s. 1041; V. Tille, Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu,
 +
1935, s. 173, 249; K. Engelmüller, Památce A. Č., in: Divadlo a hudba 28,
 +
1941/42, s. 57n.; ND a jeho předchůdci, s. 67–68.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha.
 +
 
 +
Alice Dubská
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 17: Řádka 83:
  
 
[[Kategorie:1881]]
 
[[Kategorie:1881]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1952]]
 
[[Kategorie:1952]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 28. 10. 2019, 13:39

Anna ČERVENÁ-DOSTALOVÁ
Narození 9.11.1881
Místo narození Praha
Úmrtí 7.2.1952
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 54-55
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45010

ČERVENÁ-DOSTALOVÁ, Anna, * 9. 11. 1881 Praha, † 7. 2. 1952 Praha, herečka

Manželka spisovatele, divadelního ředitele a režiséra A. B. Dostala (1873–1939), švagrová režiséra K. Dostala (1885–1966) a herečky L. Dostalové (1879–1972). Od útlého dětství byla v těsném styku s divadlem. Na scéně Národního i pražského německého divadla vystupovala v dětských rolích již od pěti let, tehdy jako „malá Červená“. U M. Sittové se připravovala na operní dráhu, zároveň se školila u činoherních hereček O. Sklenářové-Malé a T. Seifertové. V březnu 1899 vystoupila jedenkrát v operním souboru plzeňského divadla (v literatuře uváděné údaje, že tam měla v sezoně 1898/99 angažmá, jsou mylné), a to pohostinsky v roli Aninky ve Weberově Čarostřelci. V srpnu 1900 se stala členkou činohry ND. Na této scéně působila pak až do září 1925, kdy se další divadelní činnosti vzdala.

Již v začátcích umělecké dráhy prokázala výrazné herecké nadání. V jejím repertoáru dominovaly naivky, milovnice, mladé dámy. Diváky upoutávala svým půvabným vzhledem a temperamentním projevem. Její herecký styl odpovídal tendencím realisticko-psychologického herectví, v jehož intencích dokázala najít v nejrozmanitějších obměnách podoby dívčího mládí. S úspěchem ztvárnila Verunku v Stroupežnického Našich furiantech, Hermii v Shakespearově Snu noci svatojanské, Julii v Šamberkově Jedenáctém přikázání či Dorotku v Tylově Strakonickém dudáku. Často hrála i malé epizodní role, kde prokázala výrazný smysl pro charakteristický detail, kterým postavu přiblížila divákům. Řadu rolí mladých dívek a žen ztvárnila také v operetách (Ida v Straussově Netopýru, Bacchcis v Offenbachově Krásné Heleně), příležitostně i v operách (např. Cherubín v Mozartově Figarově svatbě). Největšího úspěchu dosáhla jako rozmarná, vzdorná a zároveň vroucně milující Katuška v Shakespearově Zkrocení zlé ženy a svěží i rozverná a svůdná Mirandolina ve stejnojmenné komedii C. Goldoniho. V posledním období svého působení v ND se přehrávala do rolí vyzrálých a starých žen, k jejím velkým rolím patřila zejména Paní Kochaňská v Pirandellově dramatu Šest postav hledá autora i Strouhalka v dramatu bratří Mrštíkových Maryša.

D: role: 1900: Dvorní dáma, H. Drachmann, Byl jednou jeden král; Renata, A. Valabrèque – Ch. M. Hennequin, Ustupte ženám; Ismena, Sofokles, Antigona; Josefina, F. X. Svoboda, Čekanky; 1901: Matylda, A. Dumas, Vyzvání k tanci; Katynka, F. F. Šamberk, Blázinec v prvním poschodí; 1902: Julie, týž, Jedenácté přikázání; 1903: Verunka, L. Stroupežnický, Naši furianti; Poluša, G. Preissová, Gazdina roba; Dorotka, J. K. Tyl, Strakonický dudák; 1904: Boženka, J. Štolba, Vodní družstvo; Elisa, Molière, Lakomec; 1905: Hanička, A. Jirásek, Lucerna; 1907: Mirandolina, C. Goldoni, Mirandolina; Hermie, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1908: Strouhalka, bratří Mrštíkové, Maryša; Bianca, W. Shakespeare, Othello; 1911: Hesie Marie Antonovna, N. V. Gogol, Revizor; Máša, L. N. Tolstoj, Živá mrtvola; 1913: Márinka, K. Mašek, Ženy, které potkáváme; Kateřina, W. Shakespeare, Zkrocení zlé ženy; 1915: Kyralová, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1917: Tereza, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1920: Cikánka, K. Čapek, Loupežník; 1923: Kochaňská, L. Pirandello, Šest postav hledá autora; 1924: Klára, E. Labiche, Slaměný klobouk.

L: sine, Městské divadlo. Statistický přehled sezóny 1898/99, in: Plzeňské listy 6. 4. 1899; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12, 1913/14, s. 8; F. Šorm, Umělecký profil hereček ND, 1924, s. 14; OSN 28, s. 283; OSND 1/2, s. 1041; V. Tille, Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu, 1935, s. 173, 249; K. Engelmüller, Památce A. Č., in: Divadlo a hudba 28, 1941/42, s. 57n.; ND a jeho předchůdci, s. 67–68.

P: LA PNP Praha.

Alice Dubská