ČERVENÁ-DOSTALOVÁ Anna 9.11.1881-7.2.1952

Z Personal
Anna ČERVENÁ-DOSTALOVÁ
Narození 9.11.1881
Místo narození Praha
Úmrtí 7.2.1952
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 54-55

ČERVENÁ-DOSTALOVÁ, Anna, * 9. 11. 1881 Praha, † 7. 2. 1952 Praha, herečka

Manželka spisovatele, divadelního ředitele a režiséra A. B. Dostala (1873–1939), švagrová režiséra K. Dostala (1885–1966) a herečky L. Dostalové (1879–1972). Od útlého dětství byla v těsném styku s divadlem. Na scéně Národního i pražského německého divadla vystupovala v dětských rolích již od pěti let, tehdy jako „malá Červená“. U M. Sittové se připravovala na operní dráhu, zároveň se školila u činoherních hereček O. Sklenářové-Malé a T. Seifertové. V březnu 1899 vystoupila jedenkrát v operním souboru plzeňského divadla (v literatuře uváděné údaje, že tam měla v sezoně 1898/99 angažmá, jsou mylné), a to pohostinsky v roli Aninky ve Weberově Čarostřelci. V srpnu 1900 se stala členkou činohry ND. Na této scéně působila pak až do září 1925, kdy se další divadelní činnosti vzdala.

Již v začátcích umělecké dráhy prokázala výrazné herecké nadání. V jejím repertoáru dominovaly naivky, milovnice, mladé dámy. Diváky upoutávala svým půvabným vzhledem a temperamentním projevem. Její herecký styl odpovídal tendencím realisticko-psychologického herectví, v jehož intencích dokázala najít v nejrozmanitějších obměnách podoby dívčího mládí. S úspěchem ztvárnila Verunku v Stroupežnického Našich furiantech, Hermii v Shakespearově Snu noci svatojanské, Julii v Šamberkově Jedenáctém přikázání či Dorotku v Tylově Strakonickém dudáku. Často hrála i malé epizodní role, kde prokázala výrazný smysl pro charakteristický detail, kterým postavu přiblížila divákům. Řadu rolí mladých dívek a žen ztvárnila také v operetách (Ida v Straussově Netopýru, Bacchcis v Offenbachově Krásné Heleně), příležitostně i v operách (např. Cherubín v Mozartově Figarově svatbě). Největšího úspěchu dosáhla jako rozmarná, vzdorná a zároveň vroucně milující Katuška v Shakespearově Zkrocení zlé ženy a svěží i rozverná a svůdná Mirandolina ve stejnojmenné komedii C. Goldoniho. V posledním období svého působení v ND se přehrávala do rolí vyzrálých a starých žen, k jejím velkým rolím patřila zejména Paní Kochaňská v Pirandellově dramatu Šest postav hledá autora i Strouhalka v dramatu bratří Mrštíkových Maryša.

D: role: 1900: Dvorní dáma, H. Drachmann, Byl jednou jeden král; Renata, A. Valabrèque – Ch. M. Hennequin, Ustupte ženám; Ismena, Sofokles, Antigona; Josefina, F. X. Svoboda, Čekanky; 1901: Matylda, A. Dumas, Vyzvání k tanci; Katynka, F. F. Šamberk, Blázinec v prvním poschodí; 1902: Julie, týž, Jedenácté přikázání; 1903: Verunka, L. Stroupežnický, Naši furianti; Poluša, G. Preissová, Gazdina roba; Dorotka, J. K. Tyl, Strakonický dudák; 1904: Boženka, J. Štolba, Vodní družstvo; Elisa, Molière, Lakomec; 1905: Hanička, A. Jirásek, Lucerna; 1907: Mirandolina, C. Goldoni, Mirandolina; Hermie, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1908: Strouhalka, bratří Mrštíkové, Maryša; Bianca, W. Shakespeare, Othello; 1911: Hesie Marie Antonovna, N. V. Gogol, Revizor; Máša, L. N. Tolstoj, Živá mrtvola; 1913: Márinka, K. Mašek, Ženy, které potkáváme; Kateřina, W. Shakespeare, Zkrocení zlé ženy; 1915: Kyralová, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1917: Tereza, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1920: Cikánka, K. Čapek, Loupežník; 1923: Kochaňská, L. Pirandello, Šest postav hledá autora; 1924: Klára, E. Labiche, Slaměný klobouk.

L: sine, Městské divadlo. Statistický přehled sezóny 1898/99, in: Plzeňské listy 6. 4. 1899; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12, 1913/14, s. 8; F. Šorm, Umělecký profil hereček ND, 1924, s. 14; OSN 28, s. 283; OSND 1/2, s. 1041; V. Tille, Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu, 1935, s. 173, 249; K. Engelmüller, Památce A. Č., in: Divadlo a hudba 28, 1941/42, s. 57n.; ND a jeho předchůdci, s. 67–68.

P: LA PNP Praha.

Alice Dubská