ČERVENÝ Otakar 14.1.1850-8.9.1930: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERVENÝ_Otakar_14.1.1850-8.9.1930)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Otakar ČERVENÝ
 
| jméno = Otakar ČERVENÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cerveny Otakar portret.JPG
 
| datum narození = 14.1.1850
 
| datum narození = 14.1.1850
 
| místo narození = Hradec Králové
 
| místo narození = Hradec Králové
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Otakar ČERVENÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 58
 +
}}
 +
'''ČERVENÝ, Otakar''', ''* 14. 1. 1850 Hradec Králové, † 8. 9. 1930 Praha, cukrovarnický odborník, kulturní pracovník, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Byl synem výrobce hudebních nástrojů Václava Františka
 +
Č. (1819–1896). Absolvoval nižší reálku v Hradci Králové
 +
a vyšší 1863–66 v Pardubicích. 1866–69 studoval chemii
 +
na pražské technice, poté získával praxi v cukrovarnickém
 +
oboru v Pardubicích, Vysokém Mýtě, Josefově, Křimicích
 +
a Skřivanech. 1878 odjel do Ruska, věnoval se cukrovarnictví,
 +
1886–87 působil jako ředitel cukrovaru A. A. Lopuchina
 +
v Matusově v Kyjevské gubernii. 1887 se přestěhoval do Kyjeva,
 +
kde se stal zástupcem prosperující filiálky rodinné továrny
 +
na výrobu hudebních nástrojů V. F. Červený a synové,
 +
a řídil ji až do začátku dvacátých let. Na První ruské hudební
 +
výstavě v Petrohradě 1906–07 navázala firma na starší úspěchy.
 +
Byla oceněna velkou zlatou medailí a Č. byl udělen titul
 +
Dvorní dodavatel Jeho Imperátorského Veličenstva. Uzavřel
 +
četné kontakty s ruskými hospodářskými a politickými kruhy
 +
a využíval jich ve prospěch ruských Čechů a návštěv z Čech,
 +
podporoval aktivitu českých krajanských spolků a významně
 +
se zasloužil o rozvoj česko-ruských kulturních styků. Po vypuknutí
 +
první světové války se stal jedním z organizátorů
 +
československého zahraničního odboje v Rusku a s Václavem
 +
Vondrákem požádal 4. 8. 1914 ruskou vládu o zřízení české
 +
vojenské jednotky. Společně s Jiřím Klecandou, Svatoplukem
 +
Koníčkem-Horským a Jánem Országhem vedl 17. 9. 1914
 +
delegaci krajanských center k carovi, jejímž jménem požadoval
 +
obsazení českých zemí a Slovenska ruskými vojsky.
 +
Spolupracoval se Slovanským vydavatelstvím a měsíčníkem
 +
''Russko-češskoje jediněnije''. Po prosazení Masarykovy koncepce
 +
v zahraničním odboji, přes souhlas s ní, ustoupil Č. do pozadí.
 +
Za svého pobytu v Kyjevě Masaryk u Č. bydlel. Sovětskou
 +
mocí byl Č. dvakrát zatčen a vězněn. Po intervenci československé
 +
vlády se mohl 31. 3. 1921 vrátit do Čech a 11. 4. 1921
 +
přijel s manželkou do Prahy. Po návratu působil jako expert
 +
na ministerstvu obchodu.
 +
 
 +
'''L:''' A. Pospíšil, Československá duševní armáda na Rusi, in: Naše zahraničí 6,
 +
1925, s. 23–25; Album representantů, s. 919; OSND 1/2, s. 1042; J. Galandauer
 +
a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993,
 +
s. 22; Tomeš 1, s. 210; Myška, s. 80.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/340726 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Vacek
  
== Literatura ==
 
Podnikatelé, 80; 1. odboj, 22;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
  
 
[[Kategorie:1850]]
 
[[Kategorie:1850]]
[[Kategorie:Hradec_Králové]]
+
[[Kategorie:Hradec Králové]]
 
[[Kategorie:1930]]
 
[[Kategorie:1930]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 28. 10. 2019, 14:22

Otakar ČERVENÝ
Narození 14.1.1850
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 8.9.1930
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 58
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45048

ČERVENÝ, Otakar, * 14. 1. 1850 Hradec Králové, † 8. 9. 1930 Praha, cukrovarnický odborník, kulturní pracovník, účastník 1. odboje

Byl synem výrobce hudebních nástrojů Václava Františka Č. (1819–1896). Absolvoval nižší reálku v Hradci Králové a vyšší 1863–66 v Pardubicích. 1866–69 studoval chemii na pražské technice, poté získával praxi v cukrovarnickém oboru v Pardubicích, Vysokém Mýtě, Josefově, Křimicích a Skřivanech. 1878 odjel do Ruska, věnoval se cukrovarnictví, 1886–87 působil jako ředitel cukrovaru A. A. Lopuchina v Matusově v Kyjevské gubernii. 1887 se přestěhoval do Kyjeva, kde se stal zástupcem prosperující filiálky rodinné továrny na výrobu hudebních nástrojů V. F. Červený a synové, a řídil ji až do začátku dvacátých let. Na První ruské hudební výstavě v Petrohradě 1906–07 navázala firma na starší úspěchy. Byla oceněna velkou zlatou medailí a Č. byl udělen titul Dvorní dodavatel Jeho Imperátorského Veličenstva. Uzavřel četné kontakty s ruskými hospodářskými a politickými kruhy a využíval jich ve prospěch ruských Čechů a návštěv z Čech, podporoval aktivitu českých krajanských spolků a významně se zasloužil o rozvoj česko-ruských kulturních styků. Po vypuknutí první světové války se stal jedním z organizátorů československého zahraničního odboje v Rusku a s Václavem Vondrákem požádal 4. 8. 1914 ruskou vládu o zřízení české vojenské jednotky. Společně s Jiřím Klecandou, Svatoplukem Koníčkem-Horským a Jánem Országhem vedl 17. 9. 1914 delegaci krajanských center k carovi, jejímž jménem požadoval obsazení českých zemí a Slovenska ruskými vojsky. Spolupracoval se Slovanským vydavatelstvím a měsíčníkem Russko-češskoje jediněnije. Po prosazení Masarykovy koncepce v zahraničním odboji, přes souhlas s ní, ustoupil Č. do pozadí. Za svého pobytu v Kyjevě Masaryk u Č. bydlel. Sovětskou mocí byl Č. dvakrát zatčen a vězněn. Po intervenci československé vlády se mohl 31. 3. 1921 vrátit do Čech a 11. 4. 1921 přijel s manželkou do Prahy. Po návratu působil jako expert na ministerstvu obchodu.

L: A. Pospíšil, Československá duševní armáda na Rusi, in: Naše zahraničí 6, 1925, s. 23–25; Album representantů, s. 919; OSND 1/2, s. 1042; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 22; Tomeš 1, s. 210; Myška, s. 80.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek